V Ústí nad Labem se podařilo vzkřísit Lakmé

30.1.2011 01:01 Pavel Šimáček

Na mnoha našich menších operních scénách je sympatická a obdivuhodná snaha znovuobjevovat díla, která se již řadu let nehrají anebo se u nás nehrála nikdy. V Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem se tentokrát rozhodli oprášit Delibesovu operu Lakmé, z níž známe pravděpodobně pouze dvě čísla: Květinový duet a tzv. Zvonkovou árii, jež se stala i oblíbeným číslem sopranistek, protože v ní mohou předvést své oslnivé výšky a umění koloratury. Naposledy se opera u nás hrála právě v Ústí nad Labem a Plzni v padesátých letech a předtím v pražském Národním divadle (zde zcela jistě s úspěchem, neboť v letech 1884 – tedy již rok po pařížské premiéře – až 1936 se uskutečnilo celkem 7 premiér nebo obnovených nastudování tohoto díla, dohromady přes sedmdesát představení).

Od té doby nic: eklektická hudba ani příběh nešťastné lásky z koloniální Indie nehověly dobovému vkusu. Anna Hostomská (neskrývající svou antipatii ke zpátečnickým dílům „velké opery“ a operám z ní vycházejícím) o Lakmé napsala: „Možno říci, že opera děkuje za svou proslulost známé „zvonkové árii“, velké virtuosní a přitom ojedinělé scéně celého díla. Jinak je Delibesova opera přehledem všech operních zvyklostí a manýr a její hudba, líbivá a lacině působivá, nemá zvláštní osobitosti.“ Bramberger ve Světě opery konstatuje, „že vyhovuje tehdejším francouzským požadavkům exotické a efektní látky, pro kterou se stále udržuje na repertoiru. Brilantně napsaná hlavní úloha „Lakmé“ a pěkné melodie opery stále se líbí.“ A konečně třeba Oxfordský slovník opery hovoří o „záplavě půvabných, pseudoorientálních melodií…(a) díky této melodičnosti a dekorativnosti tolik oslovila Čajkovského, který proto dával Delibesovi přednost před Brahmsem a Wagnerem“.

Anton Orechov (Chlapec) a Barbora Kadlčíková (Maminka)

Myslím, že stojí za to ocitovat delší pasáž z Čajkovského dopisu bratrovi Modestovi, který napsal krátce po zhlédnutí Ringu v Bayreuthu v roce 1876. Dokonalí wagneriáni nechť zbytek tohoto již tak dost dlouhého úvodu přeskočí: „Možná, že jsou Nibelungové skutečně veliké dílo, ale rozhodně nebylo napsáno nikdy nic nudnějšího a rozvláčnějšího než tohle nekonečné hudební přádlo. Nahromadění nejsložitějších a nejrafinovanějších harmonií, bezbarvost všeho, co se zpívá na scéně, nekonečně dlouhé dialogy, úplná tma v divadle, nezajímavost a nepoetičnost námětu – to všechno unavuje nervy do krajnosti. V tomhle je tedy ta Wagnerova reforma? Dříve se skladatelé snažili lidi hudbou uchvátit, ale teď je týrají a nudí! Jsou tam samozřejmě kouzelné detaily, ale všechno dohromady je vražedná nuda!!! Tisíckrát milejší je mi (Delibesův) balet Sylvia.“ A paní von Meck krátce na to píše, že ho Delibesova hudba „ve skvělém provedení vídeňského orchestru prostě okouzlila… Labutí jezero je v porovnání se Sylvií úplný šmejd. A vůbec neznám v posledních letech kromě Carmen a Delibesova baletu nic, co by mě opravdu nadchlo.“

Nikolaj Někrasov (Nilakantha) a Anna Klamo (Lakmé)

Potenciál nadchnout Lakmé určitě má. Střídají se v ní rozmáchlé melodie francouzského střihu s pasážemi ovanutými orientálním duchem. Jsou zde i rozsáhlejší orchestrální části (zde lze jen litovat, že orchestr je v Ústí poměrně slabě obsazen, pouze dva kontrabasy, tři cella…), sbory a balet – velmi zdařilý sled tanců bajadérek v podání dam z místního baletu zmíním ihned (choreografie Vladimír Gončarov). Horší je to s libretem, o kterém režisér inscenace Tomáš Šimerda v našem rozhovoru (můžete si ho přečíst zde) prohlásil, že je „velmi naivní“. Na druhou stranu: které libreto předminulého století poněkud naivní není. Režisér proto děj celé opery ztvárnil jako sen malého chlapce vyvolaný četbou dobrodružné knihy a sny mají jiný řád než „obyčejný“ život. Na začátku opery vidíme dětský pokoj, v němž musí guvernantka chlapce od čtení doslova odtrhnout a uložit do postele. Otočením, resp. zvednutím, se plochy dekorací promění na promítací plátna chlapcovy fantazie, na nichž se objevují ilustrace ve stylu obrázků z cestopisů 19. století, indická architektura, prales… V pokoji také opera končí. Režisér nechal chlapce (sympatický a šikovný Anton Orechov) příběh pozorovat po celý večer z rampy či portálu a v několika okamžicích do něj i zasáhl: poklepal např. Lakmé na rameno, aby ji upozornil na blížící se nebezpečí. Nabízel by se pak také výklad, že nejde ještě o sen, ale chlapcovy představy, dotváření příběhu, který právě četl. Tomáš Šimerda se z toho důvodu soustředil více na motiv lásky bráhmanské kněžky a britského důstojníka a vykreslení barvitého indického prostředí než na střet dvou kultur, který by se mohl stát podnětem k aktualizující inscenaci.

Anna Klamo (Lakmé) a Lenka Schűtzová (Mallika)

Na tzv. oblastních scénách je často vidět, že nedisponují takovými finančními možnostmi jako velká divadla, a proto musí vystačit s mnohem jednoduššími dekoracemi. Tentokrát se omezovaly na postranní panely a středně velkou sochu indického božstva, jinak se hrálo na prakticky prázdné scéně (výtvarník scény: Vladimír Soukenka). Ale do zmíněného režijního pojetí to zapadá: dekorace chlapci tvoří jen pozadí, soustředí se na postavy. Škoda že ty jsou na scéně spíše jen rozestaveny. Naopak kostýmy (Mlada Šerých) byly realistické a barevné. Nemohu si ovšem neodpustit poznámku, že část obuvi připomínala spíše než indický bazar vietnamskou tržnici.

Jaroslav Kovacs (Gérald)

Režisér a ředitel divadla Tomáš Šimerda řekl, že je přesvědčen, že v ústeckém souboru jsou síly, které obtížné party hlavních rolí zvládnou. Zvládnou, ale… Annu Klamo jsem před lety slyšel v několika operetách a velmi se mi líbila v Händelově opeře Xerxes, proto jsem byl velmi zvědav, jak se vyrovná s náročným partem titulní postavy. Nejlepší výkon podle mne podala v prvním dějství, hezky trylkovala ve výškách, pěkně jí vyšel známý duet s Mallikou (výborná Lenka Schűtzová se sytým barevným mezzosopránem) nebo velká scéna v závěru prvního dějství. Bohužel pro ty nejvypjatější pasáže – včetně Květinové árie – jejímu hlasu chybí lehkost a jistota Sutherlandové nebo Dessay, jejichž zpěv mi v hlavě naskakoval vždy okamžik napřed, ačkoliv jsem si řekl, že nebudu srovnávat. Větší čistotě tónů by možná v některých částech zmíněné árie prospělo o něco obvyklejší pomalejší tempo. Také pro Jaroslava Kovacse je role na hranici možností, jeho celkem příjemný tenor se místy ztrácel i přes poměrně slabý orchestr, ne všechny výšky byly dotažené. Zdálo se mi, že jeho výkon možná poznamenala i premiérová nervozita. Dařilo se Nikolaji Někrasovovi jako hrozivému veleknězi a až na pár zaváhání Martinu Matouškovi, který disponuje nádherně zabarveným a znělým barytonem. Postavičku viktoriánsky upjaté vychovatelky pěkně ztvárnila Věra Páchová. Norbertu Baxovi se z orchestru podařilo dostat několik zdařilých míst (finále prvního dějství, scéna trhu se sborem, baletní hudba), na několika se souhru udržet nepodařilo (předehry k druhému a třetímu dějství). Sbor podal zdařilý výkon.

Jaroslav Kovacs (Gérald) a Klára Sečanská (Ellen)

Překvapilo mne, že se premiéru nerozhodlo navštívit více lidí. Přízemí bylo plné, ale velký balkón ústeckého divadla zel prázdnotou: z dvanácti řad jich mohlo být obsazeno maximálně pět. Publikum však všechny, kdo se na představení podíleli, odměnilo velmi dlouhým potleskem, došlo dokonce na ovace ve stoje. Jako zajímavý nápad se mi jeví umístění titulkovacího zařízení na rampu, člověk tolik nemusí „odbočovat“ od dění na scéně a nevykroutí si krk, chce-li přesně vědět, o čem se zpívá. Někdy bylo ale potřeba dvojí čtení, protože překlad pocházel snad z doby české premiéry a setkali jsme se tak s perlami typu: Chceš mi vykouzliti lásky máj? Jsem šťastna, proč as? Vše láskou kolem dýše, nás volá blaha říše atd.

Barbora Kadlčíková (Rose), Martin Matoušek (Frédéric), Věra Páchová (Miss Bentson) a Pavel Machát (Hadži)

Návštěvu ústecké Lakmé doporučuji zejména milovníkům a milovnicím „klasických“ inscenací a všem těm, kteří chtějí tuto kdysi slavnou operu nejen slyšet z nahrávky, ale i vidět na scéně a posoudit její dramatickou účinnost, která podle mého názoru, stále funguje. Sled tří repríz v poměrně krátkém časovém období (1. – 10 února) ještě jistě umožní odstranit některé zmíněné chybičky. Naposledy se Lakmé bude hrát 5. března.

Sborová scéna z 2. dějství – indický bazar

Baletní scéna z 2. dějství – tanec bajadérek

Léo Delibes: Lakmé
Dirigent: Norbert Baxa
Režie: Tomáš Šimerda
Scéna: Vladimír Soukenka
Kostýmy: Mlada Šerých
Sbormistr: Milan Kaňák
Choreografie: Vladimír Gončarov
Sbor, balet a orchestr Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem
Premiéra 28. ledna 2011

Lakmé - Anna Klamo
Nilakantha - Nikolaj Někrasov
Ellen - Klára Sečanská
Rose - Barbora Kadlčíková
Miss Benton - Věra Páchová
Gérald - Jaroslav Kovacs
Frédérick - Martin Matoušek
Mallika - Lenka Schützová
Hadži - Pavel Machát
Chlapec - Anton Orechov

www.operabalet.cz

foto ze zkoušky: Petr Berounský
první fotografie: Dorothea Bylica

Vaše hodnocení této inscenace:

Související články

Komentáře: 9

Anonymous dne 30.1.2011 v 09:24

Podle toho, co píše pan Šimáček je vidět, že ani na oblasti nemusí být úplně marné se pustit do zapomenutého titulu. Zmínka o obuvi mi připomíná plzeňskou Kouzelnou flétnu, kde celý rituál zednářské lóže byl odehrán v ťupkách od Vietnamců také :-) :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Smycre dne 30.1.2011 v 09:35

Málokdy se stane, že názor kritika se shoduje s názorem běžného návštěvníka divadla – ale v tomto případě nám to vyšlo na 100%. I my jsme se zasmáli "žabkám". Jinak se nám ale kostýmy i scéna moc líbily. Celkově byla premiéra velmi příjemná. Tomáši Šimerdovi určitě náleží potlesk za výborný nápad tuto operu zařadit do repertoáru!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 30.1.2011 v 12:57

Je to jen důkaz toho, že Ústí má co nabídnout a že umí dělat i operu na dobré úrovni. Cesta z Prahy se vyplatila.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 30.1.2011 v 12:57

Je to jen důkaz toho, že Ústí má co nabídnout a že umí dělat i operu na dobré úrovni. Cesta z Prahy se vyplatila.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 30.1.2011 v 15:22

Smycre: Je-li pan Šimáček tím Pavlem Šimáčkem, kterého mám na mysli, tak se také jedná o běžného diváka :)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 30.1.2011 v 20:55

Karla:
Souhlasím, velmi se mi líbila Malika, Lenka Schützová v duetu s Lakmé.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 31.1.2011 v 13:11

J.R.
Krásné představení! Pan PavelŠimáček není jen běžný divák, ale i profesionálně fundovaný operní kritik.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 31.1.2011 v 13:36

Pan Pavel Šimáček není ani profesionálně fundovaný operní kritik, ani běžný divák, netuší ani, co to „běžný divák“ je, nezná totiž žádného „neběžného“.

Ale myslím, že to není takový problém, jak by se mohlo zdát: lidé od divadla často po negativních kritikách (kupodivu ne po pozitivních) prohlašují, že je názor (zaujatých, neprofesionálních (sic!), zlých, zapšklých, mstivých atd.) kritiků, resp. kritiček, vlastně nezajímá, že pro ně je důležitý „běžný divák“.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 2.2.2011 v 16:59

Viděl jsem včera, tj. 1. února. Byl jsem velice překvapen, jaké to je vyrovnané představení po všech stránkách a jak pan režisér našel cestu, jak tuto operu dnes hrát. A před výkonem paní Klamo klobouk dolů.A to že je divadlo, které by se mělo rušit? Neměla by se spíš zrušit ústecká radnice, naše ministerstvo kultury k ničemu a podobné instituce na nic?
Další pochvala pro ústeckou operu!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.