V Ústí nad Labem se podařilo vzkřísit Lakmé

Na mnoha našich menších operních scénách je sympatická a obdivuhodná snaha znovuobjevovat díla, která se již řadu let nehrají anebo se u nás nehrála nikdy. V Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem se tentokrát rozhodli oprášit Delibesovu operu Lakmé, z níž známe pravděpodobně pouze dvě čísla: Květinový duet a tzv. Zvonkovou árii, jež se stala i oblíbeným číslem sopranistek, protože v ní mohou předvést své oslnivé výšky a umění koloratury. Naposledy se opera u nás hrála právě v Ústí nad Labem a Plzni v padesátých letech a předtím v pražském Národním divadle (zde zcela jistě s úspěchem, neboť v letech 1884 – tedy již rok po pařížské premiéře – až 1936 se uskutečnilo celkem 7 premiér nebo obnovených nastudování tohoto díla, dohromady přes sedmdesát představení).

Od té doby nic: eklektická hudba ani příběh nešťastné lásky z koloniální Indie nehověly dobovému vkusu. Anna Hostomská (neskrývající svou antipatii ke zpátečnickým dílům „velké opery“ a operám z ní vycházejícím) o Lakmé napsala: „Možno říci, že opera děkuje za svou proslulost známé „zvonkové árii“, velké virtuosní a přitom ojedinělé scéně celého díla. Jinak je Delibesova opera přehledem všech operních zvyklostí a manýr a její hudba, líbivá a lacině působivá, nemá zvláštní osobitosti.“ Bramberger ve Světě opery konstatuje, „že vyhovuje tehdejším francouzským požadavkům exotické a efektní látky, pro kterou se stále udržuje na repertoiru. Brilantně napsaná hlavní úloha „Lakmé“ a pěkné melodie opery stále se líbí.“ A konečně třeba Oxfordský slovník opery hovoří o „záplavě půvabných, pseudoorientálních melodií…(a) díky této melodičnosti a dekorativnosti tolik oslovila Čajkovského, který proto dával Delibesovi přednost před Brahmsem a Wagnerem“.

Anton Orechov (Chlapec) a Barbora Kadlčíková (Maminka)

Nikolaj Někrasov (Nilakantha) a Anna Klamo (Lakmé)

Anna Klamo (Lakmé) a Lenka Schűtzová (Mallika)

 Na tzv. oblastních scénách je často vidět, že nedisponují takovými finančními možnostmi jako velká divadla, a proto musí vystačit s mnohem jednoduššími dekoracemi. Tentokrát se omezovaly na postranní panely a středně velkou sochu indického božstva, jinak se hrálo na prakticky prázdné scéně (výtvarník scény: Vladimír Soukenka). Ale do zmíněného režijního pojetí to zapadá: dekorace chlapci tvoří jen pozadí, soustředí se na postavy. Škoda že ty jsou na scéně spíše jen rozestaveny. Naopak kostýmy (Mlada Šerých) byly realistické a barevné. Nemohu si ovšem neodpustit poznámku, že část obuvi připomínala spíše než indický bazar vietnamskou tržnici.

Jaroslav Kovacs (Gérald)

Režisér a ředitel divadla Tomáš Šimerda řekl, že je přesvědčen, že v ústeckém souboru jsou síly, které obtížné party hlavních rolí zvládnou. Zvládnou, ale… Annu Klamo jsem před lety slyšel v několika operetách a velmi se mi líbila v Händelově opeře Xerxes, proto jsem byl velmi zvědav, jak se vyrovná s náročným partem titulní postavy. Nejlepší výkon podle mne podala v prvním dějství, hezky trylkovala ve výškách, pěkně jí vyšel známý duet s Mallikou (výborná Lenka Schűtzová se sytým barevným mezzosopránem) nebo velká scéna v závěru prvního dějství. Bohužel pro ty nejvypjatější pasáže – včetně Květinové árie – jejímu hlasu chybí lehkost a jistota Sutherlandové nebo Dessay, jejichž zpěv mi v hlavě naskakoval vždy okamžik napřed, ačkoliv jsem si řekl, že nebudu srovnávat. Větší čistotě tónů by možná v některých částech zmíněné árie prospělo o něco obvyklejší pomalejší tempo. Také pro Jaroslava Kovacse je role na hranici možností, jeho celkem příjemný tenor se místy ztrácel i přes poměrně slabý orchestr, ne všechny výšky byly dotažené. Zdálo se mi, že jeho výkon možná poznamenala i premiérová nervozita. Dařilo se Nikolaji Někrasovovi jako hrozivému veleknězi a až na pár zaváhání Martinu Matouškovi, který disponuje nádherně zabarveným a znělým barytonem. Postavičku viktoriánsky upjaté vychovatelky pěkně ztvárnila Věra Páchová. Norbertu Baxovi se z orchestru podařilo dostat několik zdařilých míst (finále prvního dějství, scéna trhu se sborem, baletní hudba), na několika se souhru udržet nepodařilo (předehry k druhému a třetímu dějství). Sbor podal zdařilý výkon.

Jaroslav Kovacs (Gérald) a Klára Sečanská (Ellen)

Překvapilo mne, že se premiéru nerozhodlo navštívit více lidí. Přízemí bylo plné, ale velký balkón ústeckého divadla zel prázdnotou: z dvanácti řad jich mohlo být obsazeno maximálně pět. Publikum však všechny, kdo se na představení podíleli, odměnilo velmi dlouhým potleskem, došlo dokonce na ovace ve stoje. Jako zajímavý nápad se mi jeví umístění titulkovacího zařízení na rampu, člověk tolik nemusí „odbočovat“ od dění na scéně a nevykroutí si krk, chce-li přesně vědět, o čem se zpívá. Někdy bylo ale potřeba dvojí čtení, protože překlad pocházel snad z doby české premiéry a setkali jsme se tak s perlami typu: Chceš mi vykouzliti lásky máj? Jsem šťastna, proč as? Vše láskou kolem dýše, nás volá blaha říše atd.

Barbora Kadlčíková (Rose), Martin Matoušek (Frédéric), Věra Páchová (Miss Bentson) a Pavel Machát (Hadži)

Baletní scéna z 2. dějství – tanec bajadérek

Lakmé – Anna Klamo
Nilakantha – Nikolaj Někrasov
Ellen – Klára Sečanská
Rose – Barbora Kadlčíková
Miss Benton – Věra Páchová
Gérald – Jaroslav Kovacs
Frédérick – Martin Matoušek
Mallika – Lenka Schützová
Hadži – Pavel Machát
Chlapec – Anton Orechov

www.operabalet.cz