Vaculíkův Faust mezi nacisty a komunisty
6.12.2009 01:00 Vít Dvořák
Zuzana Susová (Gretchen), Jiří Kodym (Feustel)(foto P.Hejný)
Návrat choreografa Libora Vaculíka do Národního divadla po několikaleté odmlce, na jejímž počátku byly neshody s někdejším šéfem baletního souboru první scény Vlastimilem Harapesem, byl očekáván s velkým napětím. V paměti jsou totiž Vaculíkovy většinou velmi chválené projekty v ND (z nichž já osobně si nejvíc cením dvojtitulu Malý pan Friedemann & Psycho a také Isadory), vcelku úspěšná pak byla i Vaculíkova léta, kdy do Národního nevkročil.
Jiří Kodym (Feustel)(foto H.Smejkalová)
Šéf souboru Petr Zuska i Libor Vaculík přiznávají, že nejnovější premiéra se nerodila zrovna lehce, a to už od samotného výběru titulu. Ze zamýšleného Kabaretu, inspirovaného slavným muzikálem a jeho filmovým zpracováním, totiž nakonec sešlo kvůli autorským právům. Vaculíkovi se ale prý mezitím právě představa kabaretního prvku natolik zalíbila, že se jí nechtěl vzdát, a tak i při nakonec vybraném faustovském námětu hraje v jeho nejnovější choreografii významné místo. Bezpochyby právě původně zvažovaný Kabaret pak byl i jedním z impulsů, proč Vaculíkův Faust začíná v době nástupu fašismu k moci a krom toho zahrnuje i éru vlády komunismu.
Vaculíkův Faust alias Feustel je stárnoucím kabaretním šmírákem, byť kdysi hrál na své housle skvěle. Mefistofeles, respektive Mentes mu nabídne výměnou za podpis smlouvy novou slávu, mládí, úspěch, rozkoš. Mentes je pak také hybatelem dalšího děje, ve kterém vystupuje převtělen do řady dalších postav – Hitlerem počínaje a třeba majitelem všemocné rudé legitimace konče.
Zvláštní zmínku si určitě zaslouží hudební skladatel Petr Malásek, který zúročil své četné dosavadní zkušenosti z práce s Liborem Vaculíkem. Byť samotný výběr hudby Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče, Johna Williamse i židovských písní je do značné míry dílem Libora Vaculíka, její „pospojování“ a „konečná redakce“ jsou provedeny skvěle, rozhodně bez jakýchkoli rušivých „švů“.
Jiří Kodym (Feustel), Petr Zuska (Mentes)(foto R.Sekot)
Jako spoluautora libreta si Libor Vaculík vybral Zdeňka Prokeše, který je sám nejen úspěšným choreografem, ale který i – což byl hlavní důvod volby – toho ví hodně o pronásledování Židů nacisty, kvůli perzekuci svých blízkých, z nichž někteří se domů už vůbec nevrátili.
Petr Zuska (Mentes)(foto P.Hejný)
Vaculíkův Faust alias Feustel je stárnoucím kabaretním šmírákem, byť kdysi hrál na své housle skvěle. Mefistofeles, respektive Mentes mu nabídne výměnou za podpis smlouvy novou slávu, mládí, úspěch, rozkoš. Mentes je pak také hybatelem dalšího děje, ve kterém vystupuje převtělen do řady dalších postav – Hitlerem počínaje a třeba majitelem všemocné rudé legitimace konče.
Do jaké míry zasáhne libreto a jeho taneční zpracování diváky, bude bezpochyby u každé generace jiné. Nemohu se přitom zbavit dojmu, že věnovat celou první, půldruhé hodiny trvající část večera nacismu, bylo příliš, zatímco naopak poválečný vývoj společnosti vzal Vaculík tak trochu „hákem“ a řadu jeho milníků, které se nabízely ke zpracování, nevyužil. Prostě první, „nacistická“ polovina příběhu mi přišla zdlouhavě popisná a ke konci už tak trochu jako nastavovaná kaše, zatímco ztvárnění stejně zrůdné doby komunismu jakoby klouzalo jen po povrchu a bylo cítit pouze zpovzdálí.

Zuzana Susová (Gretchen)(foto P.Hejný)
Co se samotného tanečního vyprávění týče, skutečně velkou příležitost tu dostává trojice hlavních představitelů: Feustel (o premiéře velmi tvárný Jiří Kodym, kterému podobné úkoly sedí daleko víc, než ty, kde je prakticky jen ryzí klasika), Gretchen (alias Markéta – po všech stránkách vynikající Zuzana Susová, o které myslím platí totéž, co o Kodymovi) a v neposlední řadě Mentes Richarda Kročila, tanečníka par excellence, technicky i výrazově skvěle vybaveného. (Neméně výborný je v téhle roli i Petr Zuska z obsazení druhého, kterého jsem měl možnost vidět na generální zkoušce. Klobouk dolů, v jaké se drží formě vzhledem ke svým šéfovským povinnostem i tomu, co už má odtančeno.)
Zuzana Susová (Gretchen)(foto R.Sekot)
Ne zcela srozumitelně je dle mého mínění do děje zakomponována druhá hlavní ženská postava, Sabrina (o premiéře velmi dobrá Zuzana Šimáková, prakticky srovnatelná s Nikolou Márovou z obsazení druhého), stejně tak nečitelná jsou i některá další místa děje – například Berlínská zeď či samotný závěr. Vaculíkův Faust má ale rozhodně řadu působivých tanečních míst, k nimž patří většina scén (a že jich je) ďábelského Mentese či třeba deportace Židů nebo ztvárnění takzvané Postupimské dohody (byť mně silně připomíná podobné místo z Bernsteinova Candida ve veleúspěšné režii Roberta Carsena).
Zuzana Susová (Gretchen), T.Kopecký a A.Zvonař (foto P.Hejný)
Tak trochu rušivě při tomto iluzivním tanečním divadle působí permanentně zapnuté a někde dokonce viditelné „parostroje“ (není té mlhy v ińscenaci přece jen příliš?), vyloženě amatérsky pak působí maskování Mentese (Mefistofela), kdy pokrývka jeho hlavy vypadá spíš jako skrabacený igelitový pytlík, než pleš. Až na jednu dvě hlučnější přestavby vcelku bezchybně funguje náročná technická složka večera (dostatečně variabilní a vcelku působivá je scéna Martina Černého, umístěná na točně).
Zvláštní zmínku si určitě zaslouží hudební skladatel Petr Malásek, který zúročil své četné dosavadní zkušenosti z práce s Liborem Vaculíkem. Byť samotný výběr hudby Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče, Johna Williamse i židovských písní je do značné míry dílem Libora Vaculíka, její „pospojování“ a „konečná redakce“ jsou provedeny skvěle, rozhodně bez jakýchkoli rušivých „švů“.
Petr Zuska má pravdu, že tento Faust je vhodným doplněním současného repertoáru baletu Národního divadla, kde podobný titul chyběl. O premiérové pauze jsem ale viděl odcházet docela dost lidí. Jsem zvědav, jak to bude s návštěvností Fausta dál.
Faust
Hudba: Igor Stravinskij, Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, John Williams, Petr Malásek
Autor libreta: Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík
Choreografie a režie: Libor Vaculík
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Roman Šolc
Asistent choreografie: Nelly Danko, Igor Žukov, Radek Vrátil
Dramaturgie: Václav Janeček
Původní premiéra 5.12.2009 Stavovské divadlo Praha
Feustel: Jiří Kodym (Alexandre Katsapov, Petr Strnad)
Gretchen: Zuzana Susová (Adéla Pollertová, Edita Raušerová)
Mentes: Richard Kročil (Petr Zuska, Viktor Konvalinka)
Sabrina: Zuzana Šimáková (Nikola Márová, Magdalena Matějková)
Walter: Tomáš Rychetský (Petr Strnad, Jiří Urban)
Siegler: Jonáš Dolník (Jiří Waňka, Adam Zvonař)
Kamelot: Mattia Mantellato
Dívky v kabaretu: Tereza Ulrichová, Martina Vrátilová, Klára Jelínková, Ivana Mikešová, Monika Maštalířová, Tereza Kučerová
Soubor baletu Národního divadla Praha
Rozhovor se spoluautorem libreta Zdeňkem Prokešem, který jsme zveřejnili nedávno včetně fotografií ze zkoušek, najdete zde.
Související články
- O čem bude nový baletní Faust v pražském Národním
- Z archivu: Petr Zuska
- Národní divadlo: Variace na Šípkovou Růženku
Komentáře: 8
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
pátek 25.5.2012
Nejnovější komentáře
- robert: taky si myslim ze hlavni problem je v tom ze prazske jaro se stalo nechutnou snobarnou, kde ceny nekterych...
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
Přečetli jsme
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Nejčtenější články















Zajímavý je posun pana Vaculíka od silně psychologických choreografií typu Malého pana Friedemanna k muzikálovým a kýčovitým produkcím typu Čachtické paní.
Bylo by lepší, než propadat kouzlu barev a dýmů, zůstat věrný pohybem vyjádřené psychologii. Pozlátka je všude dost a podstata se vytrácí.
Tak jako se vytratila ze včerejší premiéry. Odešla jsem taky.
Inscenace je totální blábol, neodešla jsem, protože z divadla neodcházím, ale byl to naprosto promarněný večer. Vaculík potvrdil pouze to, že je vyřízenej.
Já jsem tedy nikoho odcházet neviděla a ani nechápu, proč by to někdo dělal. Dech beroucí představení a ty řeči-ještě ke všemu anonymní- že je Vaculík "vyřízenej"?Tssss. Představení můžu jen doporučit.
Hanka
Spousty dýmu, barev a světel. Takový trochu muzikál… Nic moc.
Evan
Taky bych se připojil. Hodně to představení zavání kýčem a laciným pozlátkem. Skutečně nic moc
Když si přečtete v sekci Přečetli jsme přetisknutou recenzi z Lidových novin, bude vám jasné, že tenhle titul je spíš na efekt, obsah chybí. Já jsem odešel. Takže té paní, co nikoho neviděla odcházet potvrzuji, že já jsem to nevydržel.
Lituju některé špičkové baletní umělce, že v téhle hrozivé produkci musejí lámat svoje těla.
Taneční výkony super, obsah díla nestojí za nic. Je to nezvládnutá maškárada.
klm.007
Tanečníci super, obsah nevyvážený, nebýt Kročila, byla by to nuda. O přestávce jsem čekal u vchodu, zda někdo odejde a odešlo 20 lidí.