Varhany pro Svatou Horu aneb Weingarten v Čechách!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Často diskutovanou složkou varhan bývá i jejich výtvarná podoba. Vzhledem k tomu, že Svatá Hora je národní kulturní památkou, byly různé parametry stavby varhan s příslušnými pracovníky památkové péče konzultovány, byť ne vždy zcela promptně, což vzbuzuje dodatečně pocit, že někteří správci zdejší farnosti, kteří zde v mezidobí působili, neměli ve svých prioritách varhany, jejichž stavba už probíhala, zdaleka na prvním místě. Dokonce by se dalo mluvit naopak o záměrném bojkotu z jejich strany, a to navzdory snaze dárců, kteří se na dokončení díla nepřestávali těšit. Po jmenování P. Davida Horáčka novým farářem na Svaté Hoře v dubnu 2017 se však situace změnila a závěrečná fáze prací jak v dílně, tak na kůru nabrala nový dech, což nadšeně oceňuji.

Interiér baziliky na Svaté Hoře – hlavní oltář (foto archiv autora)

Instalace varhan do konkrétního prostoru vždy vyžaduje drobné stavební zásahy, což se v našem případě týká například ukotvení varhanní skříně do zdi, popřípadě elektroinstalací a podobně. Varhany však nesmí stávající prostor nijak znásilňovat. Šlajchův projekt proto vychází architektonicky i barevně z myšlení barokních varhanářů, aniž by byl jakoukoli, třeba i jen dílčí replikou konkrétních varhan. Lze jej označit za tradiční, ale zároveň velmi moderní a značně inovativní umělecký počin. Určitě respektuje daný přenádherný architektonický prostor. Do poměrně malé baziliky přichází varhanní skříň, jejíž hmota bude do prostoru včleněna velmi rafinovaně, v souladu s technickými i zvukovými potřebami varhan jakožto nedělitelného soustrojí.

Většina předchozích nástrojů umístěných v minulosti na kůru baziliky byla nejen hmotnějších, ale některé také zcela či částečně zakrývaly například hlavní okno západního průčelí. Stávající nástroj toto okno naopak pouze obepne. Nad ním měl být původně takzvaný korunní stroj, obsluhovatelný ze třetího manuálu varhan. V tomto směru však došlo k úpravě konceptu, část skříně tvářící se jako korunní stroj nakonec obsahuje pouze píšťaly dvouřadého pedálového rejstříku zvaného kornet, a to kvůli transparentnosti celkového zvuku pedálu. Hlubší pedálové rejstříky budou totiž podle běžného schématu dělení na tazvanou C a Cis stranu umístěny ve dvou do baziliky otevřených půdních prostorách. Jindy běžné umístění pedálového stroje za hlavním korpusem varhanní skříně totiž není z prostorových důvodů na Svaté Hoře možné.

Předešlé varhany měly v těchto půdních prostorách umístěny i stroje manuálové, avšak s příliš nahuštěnými píšťalami, což mělo velmi negativní vliv na jejich ozev v chrámové lodi. Vyšší tóny se navíc prostorem šíří směrově, což dobrému ozevu také neprospívalo. Tóny se potkávaly nad hlavou varhaníka, ale jejich zřetelnost v lodi byla mizivá. Hluboké zvuky se na rozdíl od vysokých akusticky šíří prostorem všemi směry, jak dobře ví každý, kdo používá basové reproduktory jakožto součást reproduktorové soustavy, ať již doma u počítače, v poslechové místnosti či zvukovém studiu. Proto je umístění pedálových strojů v těchto postranních „kapsách” baziliky v dané situaci nejlogičtější a ve spojení s dalším pedálovým hlasem znějícím z prostředka shůry jistě velmi efektní i dokonale prostorově pojitelné a zároveň zřetelné.

Po opuštění záměru umístit na západní okno baziliky takzvaný korunní stroj vyvstala otázka, zda je vůbec třeba počítat se třetím varhanním manuálem. Tuto otázku bylo možné řešit z různých hledisek. Zejména z hlediska stylového, repertoárového, praktického či prostorového. Vzhledem k charakteru a velikosti baziliky zde nikdo neuvažoval o budoucím provozování například francouzské symfonické varhanní tvorby, jaká je vhodná spíše v katedrálách. Přesto vícekrát zazněly požadavky na nikoli výlučně barokní hudbu, ale naopak na hudbu uchopitelnou v co nejširší stylové škále. Takovému zadání odpovídá navržená dispozice varhan, rozsahy manuálů i pedálu. Samotný počet manuálů ovšem těmito úvahami není definován dost jednoznačně. Při počtu rejstříků okolo třiceti mohou totiž varhany obsahovat dva nebo tři manuály, obě řešení jsou zcela legitimní. Rychlý přechod z manuálu na manuál umožňuje při třech manuálech dvojí změnu dynamiky či barvy zcela bezproblémově, ovšem řešení není na druhé straně pro varhaníka a priori pohodlnějším už z toho důvodu, že na manuál třetí a od lavičky nejvzdálenější už dosahuje trochu obtížněji. Přesto zvolil Šlajch právě řešení třímanuálové, a to poprvé v historii své firmy. Například i v případě jeho téměř stejně bohatě disponovaných varhan v Bruchsalu v Německu jde pouze o dvoumanuálový nástroj.

Rozhodujících bylo nakonec vícero aspektů. Čím více rejstříků je disponováno v jednom stroji, tím musí být varhanní skříň hlubší (myšlen je rozměr od stěny do prostoru), a to tak, aby každá řada rejstříků měla dostatek prostoru na vyznívání. Což představuje závažný limit jejich vhodného počtu. Klíčovým bylo pak ještě rozhodnutí, že pro liturgický i koncertní provoz zdejších varhan by bylo dobré mít ve varhanách nějaký komorněji disponovaný manuál, který bude možné využít jako doprovodný pro sborový a sólový zpěv či pro jiné hudební nástroje. Aby vzdálenost zdrojů zvuku byla v takovém případě co nejmenší, umístil varhanář tento stroj přímo do postamentu varhan, jen několik decimetrů od varhaníka sedícího čelem ke stroji, čili velmi blízko i případnému spoluúčinkujícímu. Pro bezproblémovou souhru mívá co nejmenší vzdálenost zásadní význam. Klasický positivový stroj je umístěn naopak nad varhaníkovou hlavou. Varhanář se tak vyhnul řešení v podobě zadního positivu v zábradlí kůru (za zády varhaníka), ovšem nejen z důvodů prostorových, ale také proto, že takto v zábradlí umístěný positiv by byl lidem naslouchajícím v prostoru baziliky už příliš přiblížený a konkrétní.

S jistou nadsázkou jsem přirovnal nové svatohorské varhany k varhanám Josefa Gablera ve Weingartenu. Nejen ovšem pro dobu trvání stavby, ale také kvůli některým varhanářským libůstkám, například dvěma „zimbelsternům” – točícím se hvězdicím. Byť jsou Gablerovy varhany ještě dvakrát větší než Šlajchovy, museli oba varhanáři řešit závažné problémy týkající se existujících oken. Přirovnání je také příslibem, že hotové svatohorské varhany jsou bazilice zvukově odpovídající a přes svoji velikost budou mít dost komorní charakter.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Napsat komentář