Ve znamení Martinů a letos i Kaprálové: ve Třech Studních se po roce znovu otvíraly studánky

Šimon Kořený, 31.05.2015 15:00

Kantáta Otvírání studánek je bezesporu jedním z nejvlastnějších dítek Bohuslava Martinů. Rovněž patří k těm nejskloňovanějším, a to v nejrůznějších podobách. Mimo nejrůznější koncertní podoby, provedené ať už pouze pěvecky či se scénickým a pohybovým aparátem, toto dílo proniklo i do specifických vzdělávacích programů. Skladba napsaná v roce 1955 na (Martinů upravený) text básně Píseň o studánce Rubínce Miloslava Bureše tedy již začala žít vlastním životem. Snad je to tak pro svou obecnou srozumitelnost, kde slovo obecné by se snad hodilo nahradit srozumitelností lidovou. V obou případech zde zcela evidentně rezonuje jednoduchost, přímočarost a srdečnost, která slova básně přímo odráží v této kompozici určené pro ženský sbor, sóla, recitátora, dvoje housle, violu a klavír. Na každoročním Otvírání studánek ve vysočinské obci Tři Studně kantátu letos představilo Operní studio Konzervatoře Brno. Otvírání studánek se koná v bouřlivém měsíci květnu každým rokem, přičemž kromě stejnojmenné kantáty Martinů se zde představují i místní folklórní soubory. Takto naservírovaný objem informací mi i při samotném psaní těchto řádků evokuje jakési klišé každoročních setkávacích akcí obecního charakteru, které spíše než umělecký zážitek produkují jakýsi milý skutek v rámci sousedského setkávání. Myšlenka celé věci je při takovém vysvětlení ovšem pochopena jen z nepatrné části. Již výše zmíněný charakter skladby pramení z protnutí dvou uměleckých duší, přičemž Burešova báseň je přímým otiskem místních lesů, rybníků, studánek, zvyků a tradic, stejně jako je zde nastiňována pomíjivost a křehkost takového bytí. Tento otisk byl zaslán Martinů do jihofrancouzské Nice a s velkým dojetím byl přepracován v hudební touhu po návratu do jeho milovaného kraje a do míst, kde prožil významné okamžiky s Vítězslavou Kaprálovou.

Letošní Otvírání studánek se také neslo ve stém výročí narození této skladatelky, která ve Třech Studních nabírala sílu a léčila si usychající zdraví. K příležitosti tohoto jejího výročí byla vydatným deštěm pokřtěna monografie muzikologa Jiřího Macka. Těžko se říká nešťastné počasí, jelikož k horám divoké počasí neoddělitelně patří, ale chladný déšť nezastavil ani počáteční formální části, ani následující program. Před deštěm kalící se studánky Vitulku (Vitulka Kaprálová) a starší Barborku jako první nastoupily blízce okolní dětské soubory Groš a Rožínka, Bystřinka a Rozmarýnek. Tato ukázka stále přežívajících tradic vázaných na konkrétní místo a dobu, díky kterým se dá stále ještě rozumět básním jako je báseň Miloslava Bureše, tvořila první polovinu programu uvedeného publiku schovávajícímu se pod různými deštníky.

Hudebně scénické uvedení již dobře známé kantáty Otvírání studánek v podání brněnské Konzervatoře evokovalo při čtení programu také jistou míru prvoplánovosti. Pokud se podíváme zpět do archívu programů, je možné nalézt velký počet zpracování nejrůznějšími soubory, hojně také brněnskou konzervatoří. Podání Operního studia Konzervatoře Brno pod vedením Tomáše Studeného, Tomáše Krejčího a Ladislavy Košíkové mě (a dle dalších rozhovorů s diváky) nejen přesvědčilo o tom, že tyto věci má stále obrovský smysl dělat. Ne, že by se stalo něco obrovsky převratného, o to přece vždy tak úplně nejde. Pojetí studentů konzervatoře tak působilo na oko velmi tradičně, s kostýmy s touto tradicí spjaté a neuzurpující si žádnou významnou pozornost. Nechalo se tak příjemně vyznít charakteru skladby, který působí jako nesmrtelné zachycení milovaného kraje a hlavně jeho života. Života zasazeného jakoby do jednoho okamžiku točícího se kolem události a tradice Otvírání studánek. Existence celého vystoupení vlastně visela celou dobu na vlásku a před samotným začátkem bylo třeba vytrvat, než déšť ustane alespoň tak, aby se nástrojová sekce mohla uskromnit pod deštníky. Paradoxně jsem se pak nemohl zbavit dojmu úžasné dravosti, hravosti a přirozeného zápalu, se kterým se tito studenti a jejich vedoucí pustili do boje s touto nepřízní. Choreografie si nebrala žádné servítky na počasí, ledovou studánkovou vodu či bahno pokrývající původně krásně zelený palouk. Světlé kostýmy se tedy rychle pokryly vší mokrou přírodou, při házení bahnem, při pobíhání v lese či umývání se ve studánkách. Takto ve své vysoké expresivitě utkávala vysoké tempo, ve kterém se celá kantáta a její „děj“ ubíraly. V podstatě takto si představuji nenásilný site-specific art, tedy umělecké formy závisící na konkrétním místě, jeho atmosféře a historii, jež jsou zároveň prvotním zdrojem inspirace pro vznik příběhu či pro ztvárnění souvislostí. Takové ztvárnění bych přál vidět jejímu autorovi, který se takovému přímému návratu do hlubin vlastního srdce již nedočkal. Nelze samozřejmě říci, že celé provedení bylo technicky dokonalé, ovšem obecně nejsem fanouškem ukazování na chyby jednotlivých nástrojů či zpěváků v jednotlivých taktech.

Rovněž je zde třeba zmínit důležitý fakt, že účinkujícími byli stále tvarující se studenti. Míra technické nedokonalosti tedy neměla vliv na sílu, se kterou Otvírání studánek představili. Smích byl opravdovým smíchem, vzrušené napětí v obličejích kopírovalo napětí v publiku a patos přednášeného textu tak najednou splynul se všemi jeho přírodními projevy a inspiračními prameny v okolí. Bez zbytečných klišé a nafoukanosti. Ba naopak vše působilo velmi dravě a s velkou mírou hravosti. Nejednalo se tedy, jak jsem již uvedl výše, o žádný významný převrat, jednalo se ovšem o poctivě provedenou práci, která dala vyniknout všemu, co tuto upřímnou touhu Bohuslava Martinů po milovaném kraji a po milovaných dělá opravdovou. Přese všechno, co lze tedy předvedeným výkonům konzervatoristů namítnout, si myslím, že právě takovémuto podání by Miloslav Bureš, Bohuslav Martinů a Vítězslava Kaprálová byli nejraději.
Hodnocení autora recenze: 90%

Bohuslav Martinů:
Otvírání studánek
Dirigent: Tomáš Krejčí
Režie a recitace: Tomáš Studený
Choreografie: Ladislava Košíková
Zuzana Křivá (1. housle)
Roman Zapletal (2. housle)
Valerie Chomaničová (viola )
Jarmila Mrazíková Češková (klavír)
Eva Gieslová (soprán)
Lucie Hubená (alt)
Michael Robotka (baryton)
Mládenec (pohybová role) – Michal Marhold
Sbor – Marie Mičánová, Aneta Bendová, Eva Gieslová, Barbora Grůzová, Lucie Hubená, Barbora Kotolová, Kateřina Reichová, Kateřina Řezáčová, Marie Rosová, Veronika Zaplatilová, Šárka Koutná, Marie Loubová, Daniela Hřebíčková, Saskie Horáková, Jana Staňková
30. května 2015 Tři Studně