Večer s Paganinim

Únorová nabídka koncertního cyklu Svátky hudby v Praze potěší zejména milovníky houslí. Přiléhavý podtitul „Večer s Paganinim“ přiláká v úterý 16. února na pódium Koncertního sálu Pražské konzervatoře kromě hostitele Václava Hudečka také dva mladé houslové virtuózy, kteří září na scéně klasické hudby nejen jako sólisté, ale i přední hráči pražských symfonických orchestrů. Večer však nezůstane jen u nástroje, jehož je ďábelský Paganini takřka synonymem. Těšit se můžete i na klavíristu Lukáše Klánského, kytaristu Patricka Vacíka či zázračného mladého akordeonistu Martina Kota.

Janovský rodák Niccolò Paganini je dodnes díky svému neobyčejnému hudebnímu talentu mnohými považován za největšího houslového virtuóza, který kdy žil. Vrozené vlohy Paganiniho pomohl rozvinout jeho otec, který jej od útlého dětství nutil cvičit mnoho hodin pod pohrůžkou fyzických trestů či odepření jídla. Od devíti let Paganini pravidelně koncertoval a brzy se takto dokázal sám uživit. V devatenácti letech přesídlil z Janova do Luccy. Z počátku Paganini podléhal svodům hazardních her a dokonce prohrál i svoje housle. Tato událost však nejen prospěla k jeho poučení a opuštění těchto zrádných radovánek, ale přivedla Paganiniho i ke skvělému nástroji, který mu zapůjčil a posléze věnoval jeho přítel Bartolomeo Giuseppe Guarneri. Věhlas Paganiniho se rychle šířil světem a přivedl jej na koncertní pódia takřka po celé Evropě. Život houslového virtuóza však od mládí ztrpčovaly četné choroby a přivodily mu i smrt v pouhých padesáti osmi letech. Paganini trpěl Marfanovým syndromem, který částečně zapříčinil i nadprůměrnou pohyblivost jeho rukou a celkově neobvyklé vzezření, pro něž v kombinaci s geniální hrou byl mnohými obviňován ze spolčení s ďáblem. Po smrti mu bylo dokonce z tohoto důvodu odepřeno pohřbení na hřbitově; jeho tělo bylo řádně uloženo až třicet šest let po smrti. O Paganinim se traduje mnoho historek, dnes ale nelze zjistit, jestli stojí na skutečných základech. Na jednom koncertě prý hrál tak vášnivě, že přetrhl tři ze čtyř strun, přesto dokázal koncert dohrát na nejnižší struně G. Podle jiné varianty tohoto příběhu mu je někdo před koncertem úmyslně nařízl. Další z variant tohoto příběhu je, že si exhibicionistický Paganini své struny poškodil sám, aby předvedl svou genialitu při hře na housle. Známá je také jeho milostná aféra s kněžnou Élisou Bonaparte, sestrou Napoleona, která se stala námětem také u nás populární operety Paganini od Franze Lehára, poprvé uvedené 30. října 1925 ve Vídni.

„Paganiniové“ svátečního hudebního setkání Václava Hudečka však nebudou tak tajemnými a historkami opředenými osobnostmi. Jiří Vodička patří k nejvýznamnějším českým houslistům. Již v dětství na sebe upozornil vítězstvími v mnoha soutěžích doma i v zahraničí. Ve svých čtrnácti letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu, Institut pro umělecká studia v Ostravě, a to do třídy renomovaného pedagoga prof. Zdeňka Goly. V roce 2007, tedy svých devatenácti letech, zde uzavřel studium magisterským titulem. Od té doby se naplno věnuje sólové koncertní dráze a sbírá úspěchy ve spolupráci s předními sólisty i orchestry po celém světě. Od letošní sezony se navíc stal po boku Josefa Špačka druhým koncertním mistrem České filharmonie.

Jan Mráček patří rovněž k našim největším a nejslibnějším houslovým talentům. Pochází z hudební rodiny a na housle začal hrát v pěti letech. Jako absolvent Pražské konzervatoře si své dovednosti dále rozšiřuje na prestižní Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Už od dětství se Jan Mráček objevoval na významných koncertních pódiích a skvěle zabodoval v řadě renomovaných hudebních soutěží. Ovšem zcela zásadním, největším z jeho úspěchů byla druhá cena v silné konkurenci na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro v květnu 2010. Houslista se tak stal vůbec nejmladším laureátem v historii tohoto významného interpretačního klání. V roce 2011 se stal dosud nejmladším sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Spolupracuje též s dalšími tělesy a věnuje se i sólové a komorní dráze.

Houslový skladatelský odkaz Niccoly Paganiniho bude červenou nití dramaturgie únorového svátku hudby, nebude však jediný, kteří zmínění houslisté ve spolupráci s klavíristou Lukášem Klánským, kytaristou Patrickem Vacíkem a akordeonistou Martinem Kotem návštěvníkům představí. Těšit se můžete i na hudbu Pabla de Sarasateho, Luigiho Legnaniho či Paganiniho paralelu v klavírním oboru – Fryderyka Chopina.