Večeře o osmé. Světová premiéra novinky klasika americké opery Williama Bolcoma

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (85). Týden od 13. do 19. března 2017. V dnešním vydání najdete: Skvělý Andrea Chénier v Mnichově. Alžběta I. Anglická v Rossiniho opeře ve Vídni a rozhovor s režisérkou inscenace Amélií Niermeyer. Večeře o osmé jako námět nové Bolcomovy opery. ČT art – životní výročí Gabriely Beňačkové. Belliniho operní prvotina v nové nahrávce Opera Rara. Operní úsměv.


Skvělý Andrea Chénier v Mnichově
Nová mnichovská inscenace Giordanovy veristické opery Andrea Chénier vyvolala záplavu lichotivých kritik jak na inscenaci, tak na hudební nastudování i pěvecké výkony. Premiéra 12. března 2017 potvrdila výsostné postavení a současnou, nově nabytou kondici hvězdného tenoristy Jonase Kaufmanna v titulní roli. Superlativy sklízí vnitřně neobyčejně procítěný výkon Anji Harteros, která dává roli Maddaleny de Coigny velký vokálně-herecký oblouk od mladé bezstarostné dívky k ženě připravené obětovat sama sebe. Nezklamal ani Luca Salsi v roli Gérarda.

Umberto Giordano: Andrea Chénier – Luca Salsi (Carlo Gérard), Anja Harteros (Maddalena di Coigny), Jonas Kaufmann (Andrea Chénier) – děkovačka po premiéře – Bayerische Staatsoper Mnichov 2017 (zdroj FB divadla)

V menších ženských rolích vystupují legendy evropských operních scén – Doris Soffel (hraběnka Coigny) a Elena Zilio (Madelon); mladá mezzosopranistka J’Nai Bridges (Bersi) zaujala mimořádným témbrem. Velkolepá je scénická koncepce režiséra Philippa Stölzla, který ve spolupráci s oblíbenou scénografkou Heike Vollmer rozdělil jeviště horizontálně i vertikálně na jednotlivé prostory, kde se simultánně odehrávají intimní i revoluční výjevy. Spodní část jeviště občas tone v temnotách, aby byly vyjádřeny názorové rozdíly jednotlivých stavů i kontrast bídy a bohatství šlechty na počátku Velké francouzské revoluce. Ale nechybí ani vizuální výpůjčky ze současné pop kultury, postava Mathieua nese děsivou bílou masku Jokera. Obdobný scénografický princip tento tým již využil v salcburské inscenaci Sedláka kavalíra a Komediantů (inscenace pak přenesena do Drážďan).

Dirigent Omer Meir Welber pak přináší nejvyšší měřítka preciznosti za pultem Bayerische Staatsorchester. Kritička Susanne Kittel-May neváhala označit inscenaci za Geschichtsstunde in der Oper, a to i v dvojité narážce na historické momenty libreta. Představení jsou beznadějně vyprodaná, a to i díky mnoha zahraničním divákům, kteří chtějí tuto inscenaci v Mnichově zhlédnout. K inscenaci se vrátíme v obsáhlejší recenzi v některé z repríz.


Alžběta I. Anglická v Rossiniho opeře ve Vídni

Rossiniho jen velmi zřídka inscenovaná opera Elisabetta, regina d’Inghilterra (Alžběta, královna anglická) z roku 1815 je právě v sérii šesti představení uváděna v Theater an der Wien.

Gioachino Rossini: Elisabetta, regina d’Inghilterra – Alexandra Deshorties (Elisabetta), Ilse Eerens (Matilde) – Theater an der Wien 2017 (zdroj theater-wien.at / foto © Herwig Prammer)

Příběh je inspirován osudy Alžběty I. a její lásky k Leicesterovi, který se ale tajně oženil s jinou ženou. Libretista využil jako podklad dobově populární italské drama, které bylo jedním z květů nastupujícího italského romantismu. V tomto období byly látky anglických dějin velmi populární, a to i díky tehdejší literární hvězdě, mistrovi historických románů s romantickými zápletkami – Walteru Scottovi. O tom svědčí i několik libret Donizettiho oper z anglického a skotského prostředí. Titulní part je komponován pro Rossiniho manželku Isabellu Colbran a je to první role manželem psaná přímo pro její schopnosti. Gioachino Rossini jí napsal několik skvělých partů v tragických operách (až k titulnímu partu v Zelmiře, 1822), ve kterých se mohla blýsknout svými schopnostmi ozdobného zpěvu, všestrannou virtuozitou i herectvím.

V současné vídeňské inscenaci, kterou nastudoval častý dirigent na této scéně Jean-Christophe Spinosi, vytváří hlavní roli anglické královny dramatická koloraturní sopranistka Alexandra Deshorties, pěvkyně francouzsko-kanadského původu. Ta má s charakterem legendární Alžběty I. Anglické již zkušenosti například z inscenace Donizettiho opery Roberto Devereux (například Cardiff, 2013). Partnery jí jsou lyricko-koloraturní tenorista Norman Reinhardt (Leicester), Ilse Eerens (jako jeho tajná manželka Matilde) a také anglický tenorista Barry Banks (Norfolk), kterého známe z rossiniovských přenosů z Metropolitní opery. Inscenace německé režisérky Amélie Niermeyer vyniká nákladnými kostýmy (autorka návrhů Kirsten Dephoff) a soustředí se na psychologickou situaci nezvyklého vztahového trojúhelníku. Opera bude také uvedena na konci března v královském divadle ve Versailles a několikrát na kratším komorním turné. Z inscenace přineseme na těchto stránkách obsáhlejší recenzi z reprízy ze dne 24. března 2017.

Gioachino Rossini: Elisabetta, regina d’Inghilterra – Alexandra Deshorties (Elisabetta), Norman Reinhardt (Leicester), Barry Banks (Norfolc) – Theater an der Wien 2017 (zdroj FB Theater an der Wien / foto © Herwig Prammer)


Rozhovor týdne

Amélie Niermeyer: Die Sänger sind sehr gute Schauspieler (Amélie Niermeyer: Zpěváci jsou opravdu dobří herci). Německá režisérka svoje poslední operní režie vedla především v Landestheater Salzburg a pozornost si získala její inscenace Donizettiho Favoritky v Bavorské státní opeře v Mnichově (2016, naši recenzi najdete zde). O spolupráci s bezprostředním dirigentem Jean-Christophem Spinosim, výjimečných hereckých schopnostech operních zpěváků v inscenaci Rossiniho opery Elisabetta, regina d’Inghilterra i o povolání operní režisérky chytře odpovídá na otázky rakouského periodika Der Standard v interview poskytnutém těsně před premiérou. Plné znění rozhovoru naleznete zde .

Amélie Niermeyer (zdroj FB Theater an der Wien / foto © Peter M. Mayr)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář