Velká poklona Janě Přibylové

Dnes večer mohou všichni spolupracovníci, přátelé a obdivovatelé složit velkou poklonu brněnské primabalerině Janě Přibylové, která se po úžasných osmadvaceti letech loučí se svou jevištní kariérou.Po absolutoriu pražské Taneční konzervatoře přišla do brněnského angažmá, kterému zůstala věrná až do dnešních dnů (s výjimkou sezony 1989/1990, kdy tančila v baletu Opery v Hannoveru). Nastudovala téměř stovku rolí ve více než sedmdesáti inscenacích. Proto není možné zde ani všechny vyjmenovat. Bohaté dispozice pro role klasického repertoáru ji předurčovaly k rolím jako například Svanilda v Coppélii (1987), Giselle (1989), Mášenka či Klára v Louskáčkovi (1989, 2001), Širín v Legendě o lásce (1989), Aurora ve Spící krasavici (1991), Odetta/Odilie v Labutím jezeře (1992 a 1999), titulní role v baletu Natalie aneb Švýcarská mlékařka (hudba Vojtěch Jírovec, 1993), Zobeida v Šeherezádě (1994), Julie v Romeovi a Julii (1996), Kitri v Donu Quijotovi (1996), Líza v Marné opatrnosti (1998), Valencie ve Veselé vdově (2000), Gamzatti a Nikia v Bajadéře (2003), Medora v Korzárovi (2005), Frygie ve Spartakovi (2007) či titulní Raymonda (2008).Velkých úspěchů dosáhla i v rolích současného repertoáru – především v baletech choreografa Libora Vaculíka jako Esmeralda v Notre-Dame de Paris (1993), Marie Stuartovna ve stejnojmenném baletu (1999) a Anastázie v Ivanu Hrozném (2002). Spolupracovala i s dalšími choreografy, mimo jiné Lubošem Ogounem, Jiřím Kyselákem, Jiřím Horákem, Petrem Zuskou, Janem Kodetem, Jaroslavem Slavickým, Vasilijem Medvěděvem, Robertem Strajnerem, Conradem Drzewieckim, Eddy Toussaintem, Youri Vámosem.

Ve všech rolích zářila a je obdivována publikem i kritikou. Dosvědčují to i mnohá ocenění: Prémie Českého literárního fondu – 1993 za roli Natalie, Cena Thálie 1999 za roli Odetty/Odilie (na stejnou cenu nominována ještě rekordně pětkrát – 1993 za roli Esmeraldy, 1996 za roli Julie, 2001 za roli Kláry, 2004 za roli Nikie, 2007 za roli Frygie) a Philip Morris Ballet Flower Award 1996 pro nejlepšího umělce v oboru klasického baletu České republiky za roli Kitri. Její umění mělo možnost poznat během hostování i publikum v Praze, Ostravě, Plzni a také v Belgii, Dánsku, Německu, Itálii, Francii, Španělsku, Rakousku, Polsku, Maďarsku, Japonsku a USA.S Janou Přibylovou mám spojené vlastně celé mé brněnské angažmá (1991–2007). Jedna z jejích prvních rolí byla v roce 1989 Širín v baletu Legenda o lásce Arifa Melikova – což byla moje první choreografie v Brně, a v mém posledním brněnském baletu z roku 2006 na hudbu Ravelovy Pavany za mrtvou infantku ztvárnila Marii – roli úspěšné primabaleriny, která se loučí se svou kariérou…

Již od počátku jsem si uvědomoval její výjimečný talent, smysl pro čistotu stylu a formy a plastičnost jejího jevištního projevu. A postupem let jsem přicházel s Janou do styku jako její šéf, choreograf i ředitel téměř každodenně. Velmi mě obohacovala naše vzájemná spolupráce, která byla tvůrčí a kde Jana mohla uplatnit své zkušenosti a pravdivý herecký projev, na kterém mi velmi záleželo.

Z těch několika dalších společných inscenací (například Natalie aneb Švýcarská mlékařka v roce 1993 nebo Veselá vdova v roce 2000), vzpomínám hlavně na její Julii, ve které doslova zazářila, uplatňujíc v ní celou škálu tanečního a hereckého mistrovství. A především s obdivuhodným zaujetím v této roli excelovala od premiéry až po derniéru úctyhodných šestnáct let.Na Janě Přibylové jsem si vždy vážil její neokázalosti, skromnosti, stálé pozitivní energie, profesionálního přístupu, obětavosti a pokorného plnění celoživotního poslání. To vše dokázala přenést do hlediště a diváci ji za to právem milují.Taneční kariéra je nešťastná v tom, že po tom všem velkém umění nic nezůstane než pár fotografií, videozáznamů a vzpomínek pamětníků, kteří také za čas zmizí… Těší mě ale vědomí, že Jana bude dál uplatňovat své bohaté zkušenosti v roli baletního mistra.

Autor je bývalým dlouholetým šéfem baletu ND Brno a posléze jeho ředitelem
Foto archiv Baletu ND Brno