Vertigo. Pocit závratě může přicházet v nepředvídatelných okamžicích

  1. 1
  2. 2
Tři různorodé choreografie naplnily výjimečný večer baletního souboru Národního divadla pod společným názvem Vertigo (poznámka autorky: vertigo znamená pocit závratě či nevolnosti). Složený večer představuje díla trojice tvůrců tanečního divadla z různých koutů Evropy – Moldavana Radu Poklitarua, Itala Maura Bigonzettiho a Švéda Alexandra Ekmana. Ostře kontrastuje poetika těchto umělců a většinou již několik let starých děl. Společně ale vytváří magickou atmosféru, při které můžete ztratit rovnováhu...

První část večera je nazvaná Rain. Je taneční suitou a hudební koláží zároveň. Nejedná se o souvislý děj, což je v tanečním současném světě dnes samozřejmé.

Radu Poklitaru: Rain - ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)
Radu Poklitaru: Rain – ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)

Hudba Johanna Sebastiana Bacha je pojítkem, spojením této suity. Bachova hudba drží spolek lidí pohromadě, provází tanečníky i diváky několika lidovými písněmi – gruzínskými, moldavskými, ruskými, orientálními, židovskými a francouzskými i folklórním prostředím a všedními situacemi (francouzská lidová píseň to ovšem není, protože je použita píseň – šanson Jacquesa Brela La Valse a mille temps se zásadně celému výčtu skladeb vymyká a podle mne i příčí). Taneční suita je výpovědí o běžném životě a mladých lidech. Vypadá to, že jsou tanečníci spokojeni a že ji tančí rádi. Není to pro ně nijak zvlášť těžké (oproti náročnému klasickému repertoáru nebo exaktně vyhraněnému současnému stylu), takže si spíše radostně užívají určité lehkosti.

Tanečníci se probíhají navzájem ze stran. Pak se opět vrací v pomalém tempu a zřejmě nevidí, poslepu nahmatají svého partnera. Dotknou se jeho obličeje a leknou se, snad nečekaného setkání. Pak se zformují jako skupina, souzní spolu. Začátek je tedy dost banální. Z početné skupiny se vyčleňují jedinci – nejdříve dvojice, trio – dívka a dva muži.

Radu Poklitaru: Rain - Aya Watanabe, Giovanni Rotolo, Štěpán Pechar - ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)
Radu Poklitaru: Rain – Aya Watanabe, Giovanni Rotolo, Štěpán Pechar – ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)

Sólo muže a pak opět dvojice a sólo a tak dále. Řazení je dost běžné, vždy se ve skupině znovu setkají, navazují na předchozí jednání, které se vrací k hudebním motivům Johanna Sebastiana Bacha. Dílčí výstupy a tance vyznívají podle každé dílčí emotivní situace – hravě, zamilovaně, řeší odchody a návraty, radost i smutek či deziluze… Tak, jak se to odehrává v životě každého z nás.

Radu Poklitaru: Rain - Jakub Rašek, Lenka Hrabovská - ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)
Radu Poklitaru: Rain – Jakub Rašek, Lenka Hrabovská – ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)

Pohybový slovník Radu Poklitarua, moldavského choreografa, je ovlivněn lidovými tanečními prvky, ale z dnešního pohledu je zastaralý. Chvílemi používá i náročné vazby v partneřině a spíše přenášení než zvedačkách. Pohyb vyznívá hravě, nenásilně. Choreograf nikoho nenapoduje ani necituje. To je opravdu cenné. I když nijak zvlášť převratné, je toto dílo originální svou poctivou prací a přirozeným emocionálním sdělením.

Radu Poklitaru: Rain - Jakub Rašek - ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)
Radu Poklitaru: Rain – Jakub Rašek – ND Praha 2016 (foto Dasa Wharton)

Ke konci poměrně dlouhé kompozice mají tanečníci v rukou zavřené deštníky. Snad tuší, že přichází bouřka a silný déšť. V závěru všichni roztahují svá paraplata, kupodivu obráceně – vzhůru nohama. Z nebe se snese prudký déšť, který má snad vše, co se událo, očistit osvěžit. Hustý déšť skutečně padá z mostů Nové scény, ale v podobě světlého, odlehčeného písku. Vidíme jej i slyšíme a také zvony, které nabádají lidi k míru, usmíření.

Vertigo po italsku
Vertigo je výborně vystavěnou choreografií na hudbu Dimitrije Šostakoviče. Jedná se o velmi soustředěný až meditativně laděný duet muže a ženy, kteří jsou stále napojeni, pořád blizoučko u sebe, v úzkém citovém souznění.

Italský choreograf Mauro Bigonzetti se stal před nedávnem šéfem baletu v milánské La Scale.  Dlouho vedl také známý soubor Aterballetto. Především v Itálii je velmi známým tvůrcem, lehce moderního až neoklasického stylu. Hostuje také na mnoha zahraničních scénách.

Mauro Bigonzetti: Vertigo - Giovanni Rotolo, Aya Watanabe - ND Praha 2016 (foto Martin Divíšek)
Mauro Bigonzetti: Vertigo – Giovanni Rotolo, Aya Watanabe – ND Praha 2016 (foto Martin Divíšek)

Na prázdné scéně je zpočátku ohraničený světelný čtverec, který prostor vymezuje. Posléze se svícení rozmělní na celou scénu, i když velmi komorně nasvícenou… Tanečníci jsou v černých kostýmech (dívka má ozdobený trikot, nahé nohy a muž černé kalhoty a obnažené tělo…) Jednoduchost a jednoduché řešení i světelně zásadně zvyšuje pozornost na absolutní preciznost pohybu. Chvílemi jsou tanečníci paralelně vedle sebe se stejnou a přesnou gestikou. Pak se jejich vztah komplikuje a rozvíjí v sofistikovaných a vznešených kreacích.

Mauro Bigonzetti: Vertigo - Aya Watanabe, Giovanni Rotolo - ND Praha 2016 (foto Hana Smejkalová/FB ND Praha)
Mauro Bigonzetti: Vertigo – Aya Watanabe, Giovanni Rotolo – ND Praha 2016 (foto Hana Smejkalová/FB ND Praha)

Aya Watanabe a Giovanni Rotolo v prvním obsazení (a Miho Ogimoto a Michal Štípa ve druhém obsazení). Souznění choreografa Maura Bigonzettiho s hudební partiturou Dimitrije Šostakoviče, ale i pražských sólistů je absolutní. Pocit závratě může přicházet v nepředvídatelných momentech, i v naslouchání hudby a vnímání pohybu, sdílených a neopakovatelných vteřinách vnímání… (Myslím, že obsazení charismatického Michala Štípy s křehkou Miho Ogimoto do těchto spíše antických postav vyhovuje daleko více autorovu záměru a připomíná béjartovské slavné interprety – jako byl Jorge Donn, Suzanne Farrell…)

Cacti neboli Kaktusy…
Ve fascinujícím rituálu nejznámější choreografie mladého švédského tanečníka a choreografa Alexandera Ekmana je hrána na mnoha světových scénách. Výborný tanečník zarazil svoji interpretační kariéru ve svých dvaadvaceti letech. Trochu nezvyklé, ale jasná volba pro tvorbu tohoto zajímavého sympatického tvůrce. Tančil ve Švédském národním baletu, byl u Jiřího Kyliána v Nederlands Dans Theater 2 v Den Haagu, posléze opět ve Švédsku v Cullberg Baletu.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Poklitaru: Rain (ND Praha)

[Total: 19    Average: 3.6/5]

Vaše hodnocení - Bigonzetti: Vertigo (ND Praha)

[Total: 17    Average: 4.3/5]

Vaše hodnocení - Ekman: Cacti (ND Praha)

[Total: 22    Average: 4.1/5]

Související články


Napsat komentář