Vídeňští filharmonikové s Dudamelem hráli pro 25 lidí

18.9.2010 22:40 Vít Dvořák

Zatímco ve velkém sále KKL (Kultur- und Kongreszentrum) švýcarského Lucernu pro bezmála dvě tisícovky lidí bylo na závěrečný festivalový koncert Vídeňských filharmoniků s čím dál žádanějším Gustavem Dudamelem snad do posledního místa nabito, na přímý přenos do pražského kina Světozor přišlo i přes poměrně masivní reklamu ne víc než 25 (!) diváků. Jak výmluvné… Jistě, koncerty zprostředkované filmovým plátnem nejsou na rozdíl od večerů operních a pomalu už i baletních alespoň u nás záležitostí zažitou. Ale už jen to, že lucernský festival se již brzy po svém založení v třicátých letech minulého století stal jedním z nejvýznamnějších evropských, že o špičkových kvalitách Vídeňských filharmoniků se netřeba dál šířit, a že hvězda dirigenta Gustava Dudamela stoupá strmě nahoru a sklízí jeden triumf za druhým, je samo o sobě důvodem k návštěvě kina. (Mimochodem: promítalo se vůbec v druhém pražském sále, v MATu, či v také ohlášeném Tanvaldě?)

Už jen pozorovat zblízka stále respektovanějšího a uznávanějšího venezuelského dirigenta (v lednu mu bude teprve třicet) je ohromný zážitek. Je energický, nesmírně charismatický, vše dirigující zpaměti, jakoby si dopředu jistý skvělým výsledkem, vše si vychutnávající a užívající. Ve výrazu jeho tváře je přitom o zlomek vteřiny dřív naprosto přesně vidět, jak bude vzápětí orchestr znít. Fascinující je též bezprostřednost, s jakou jednotlivé hráče povzbuzuje. Také to, co Vídeňští filharmonikové pod Dudamelovým vedením předvedli, si zaslouží ty největší možné superlativy. Nepřehlédnutelná je přitom ohromná chuť, s jakou jednotliví hráči své party interpretují, stejně jako i jejich naprosté soutředění. (Určitě zajímavé je, že až snad na jedinou výjimku to byli samí muži, včetně toho u harfy.)

Co z odehraného programu vyzdvihnout? Těžko vybrat. Efektní předehra k Rossiniho Strace zlodějce, rytmicky obtížná a exoticky působící Orbónova kompozice, Bernsteinovo úderné i jímavě niterné a rozpustile dovádivé Divertimento i Ravelova tklivě zasněná Pavana a nakonec dráždivé Bolero – to vše v provedení, jaké se jen tak neslyší. Avšak právě závěrečný Ravelův evergreen, důmyslně vršený do ohromujícího opojně barevného závěru, vyvolal u publika v Lucernu přímo bouři nadšení. Dokonce se na moment neudržely ani některé z těch mála rukou v pražském Světozoru. Pochválit je také třeba skvělý zvuk v kině, plastický a barevný skoro jak u studiové nahrávky. Zkrátka výjimečná, avšak promarněná událost. Bude to při dalším slibovaném přímém přenosu koncertu, tentokrát silvestrovského z Berlína s Elínou Garančou a také pod Dudamelovou taktovkou jinak? Snad ano.

Wiener Philharmoniker
Dirigent: Gustavo Dudamel
Lucerne Festival – 18.9.2010 (závěrečný koncert)
Live in HD – Kino Světozor Praha (projekt Classic goes Cinema)

program:
Gioacchino Rossini: Předehra k opeře La gazza ladra
Julián Orbón: Tres versiones sinfónicas
Leonard Bernstein: Divertimento for Orchestra
Maurice Ravel: Pavane pour une Infante défunte
Maurice Ravel: Boléro

www.lucernefestival.ch

Komentáře: 5

operomaniak dne 19.9.2010 v 07:22

a to byla docela silná propagace…

je to smutné.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.9.2010 v 18:28

Dudamela u nás nikdo nezná, je to hvězda takříkajíc z jiného světa, možná z jiného vesmíru!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.9.2010 v 11:08

Co to je za tezi Dudamela u nás nikdo nezná…?
Ti, kteří mají ve svém okruhu zájmů vážnou hudbu ho chtě nechtě musejí znát.
Přijde mi to kombinací špatné propagace a tím, že tohle není Bohéma z Met, která naláká stovky lidí do kina, protože je to operní odrhovák, takže na ní půjdu s kámoškou ze střední nebo s holkama z kanclu. Ať máme taky něco z opery v kině a dáme si u toho kopec pražené kukuřice a před tím zajdeme na dvojku vína a poklábosíme o chlapech.
Opravdoví labužnící do kina na operu nepůjdou, anžto si ji poslechnou doma z CD nebo půjdou na reálné představení do divadla. Tak to může být i v tomhle případě s koncertem vážné hudby. Na tu holky z kanclu do kina nepůjdou, ani náhodou.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.10.2010 v 14:55

No, já bych řekl, že U NÁS ho nikdo nezná. Dokud se v televizi neobjevil film El Sistema, neměl jsem vůbec tušení, co se ve Venezuele v tomto směru děje… A pak jsem se začal pídit, protože je to skvělá myšlenka a myslím, že se svým způsobem výuky hraní se přiblížili tomu, jak učili čeští kantoři hrát děcka na venkově v 18. a 19. století (a co posléze mj. přispělo i k ekonomickému rozvoji české kotliny, jelikož aktivní provozování klasické hudby v kolektivu, jak známo, napomáhá rozvoji exaktního myšlení… ale to odbočuji)…

Až pak jsem zjistil, že existuje nějaký Simon Bolivar Youth Orchestra a že ten naprosto výjimečný a fenomenální mladík, ono ztělesnění muziky samo, který je vede, se jmenuje Gustavo DUdamel.

Kde se o tom má běžný tuzemec dovědět?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 8.10.2010 v 08:57

je to smutné,ale typické. ovsem kdyz se delaji zajimave programy, tak ani kolegove v cechach neprijdou. hrali jsme jednou v sale mistni zus, kde se nam reditelka predtim pysnila, ze v obci s 10 000 obyvateli maji 5 000 (!) zaku. na koncerte nebyl pak jediny, a ani jediny ucitel. tak prosim konec narkum, kazdy musi zacit u sebe.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.