Villazón zpíval, Praha tleskala do rytmu

Svatava Barančicová, 14.04.2012 9:45

Velkým a rozjařeným finále přídavků skončila třetí návštěva slavného mexického tenoristy Rolanda Villazóna v Praze (pátek 13. dubna 2012). I když jeho program v Obecním domě tentokrát nenabízel operní árie, kde by zapojil svůj proslulý herecký temperament – na programu byly romance a písně bel canta – pěvec si to vynahradil alespoň v závěrečných ovacích. Nadšené publikum bavil četnými vtípky, klauniádami a roztleskával je do rytmu orchestru.Samotný večer měl náladu spíše komorní a rozjezd pozvolný. Romance a písně italských mistrů devatenáctého století jsou plné nostalgie, patosu a smutku ze zmařených lásek, vášnivých výčitek a zhrzených citů, případně nenaplněných vlasteneckých tužeb. Po Předehře G dur Luigiho Cherubiniho nastoupil Villazón s dvěma romancemi Vincenza Belliniho (Torna vezzosa Filide a Vaga luna che inargenti). Jeho nástup byl sledován s napětím, zda se na jeho hlasu nějak neprojeví operace hlasivek, kterou absolvoval Villazón od minulé návštěvy Prahy. Obě Belliniho skladby byly spíše níže položené, a skutečně se v druhé technicky náročnější romanci zdálo, že Villazónův hlas nemá tu obratnost a rychlou flexibilu jako dřív a několik tónů ve výškách mělo dost úzký témbr. Naštěstí hned druhá série Donizettiho romance Il sospiro a Rossiniho L’esule (Poslední vzdech a Vyhnanec) mu sedla o mnoho lépe. Zde se vrátil ten typicky italský jímavý a rozevlátý tenor, který z Villazóna dělá hvězdu první velikosti. Také po přestávce byl mexický pěvec ve svém živlu, po Donizzetiho L’amor funesco se rozezpíval hlavně ve Verdiho romancích (Nell’orror di notte oscura, Non t’accostar all’urna, L’esule). Zde naplno rozvinul dlouhodeché kantilény, i skoky do výšek byly čisté a bezchybné, zkrátka výkon k plné spokojenosti publika.Velkým pomocníkem mu přitom byl skvělý orchestr řízený Guerassimem Voronkovem, energickým dirigentem ruského původu s nápadnou stříbrnou hřívou. Nuevo Mundo Chamber Orchestra je typově komorní filharmonie, s menším počtem houslí i dechů, která ovšem zaujala nebývale plným a přitom elegantním zvukem, detailní propracovaností partitury a velkým citem pro italskou hudbu. Žádný doprovodný operní aparát a povinná vata, aby si sólista odpočinul – ti hráči předvedli samé zajímavé kousky (a skvělá sóla!) a dobře věděli, co hrají. Vedle již zmíněného Cherubiniho přišli s předehrou k opeře Elena da Feltre dnes již zapomenutého operního skladatele Saveria Mercadanteho, s krásným cellovým sólem. Zaujalo také intermezzo z dnes již sporadicky uváděné opery Fedora Umberta Giordana – po temném, monodickém a dost moderním úvodu se najednou rozsvítí v líbeznou romantickou melodii. Brilantní Rossiniho předehra k Popelce před závěrem zase rozproudila taneční rytmus a navodila v sále opravdu radostnou atmosféru. Všechny tyto neoposlouchané, vzácné a dramaturgicky skvěle sladěné skladby učinily z koncertu Roberta Villazóna dvojnásobný hudební svátek.

V Praze Villazón zakončil své jarní turné k nové desce Deutsche Grammophon s názvem Poklady bel canta. A poklady to určitě byly, možná zapomenuté, skryté v archivech, ale cenné. Na tenoristovi bylo vidět, že má z pražského vystoupení a vyprodané Smetanovy síně velkou radost, odvděčil se třemi přídavky: La Malinconia od Belliniho, Verdiho In solitaria stanza (zazpíval speciálně pro diváky u varhan, otočený zády do sálu) a rozloučil se slavnou a značně svižnou Rossiniho La danzou.

Poklady bel canta
(Treasures of bel canto)
Rolando Villazón (tenor)
Nuevo Mundo Chamber Orchestra
Dirigent: Guerassim Voronkov

program:
Luigi Cherubini:
– Předehra G dur
Vincenzo Bellini:
– Torna vezzosa Fillide
– Vaga luna che inargenti
Saverio Mercadante:
– Předehra k opeře Elena da Feltre
Gaetano Donizetti:
– Il sospiro
Gioachino Rossini:
– L’esule
—
Gaetano Donizetti:
– L’amor funesto
Umber to Giordano:
– Intermezzo z 2. dějství opery Fedora
Giuseppe Verdi:
– Nell’orror di notte Oscar
– Non t’accostar all’urna
Gioacchino Rossini:
– Předehra k opeře Popelka
Giuseppe Verdi:
– L’esule