Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Violeta Urmana bude už zanedlouho, bez jakéhokoli přehánění, nejvýznamnějším hostem pražského Národního divadla za poslední léta. Její jméno se pravidelně objevuje na cedulích všech předních operních scén po celém světě – od milánské La Scaly přes pařížskou Národní operu, vídeňskou Státní operu, bayreutský Festspielhaus, londýnskou Covent Garden až po newyorskou Metropolitní. Devětačtyřicetiletá rodačka z Litvy začínala jako mezzosopranistka, nejvíce ceněná byla její Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi a Kundry ve Wagnerově Parsifalovi, ještě v roce 2003 mělo velký ohlas také její vystoupení v titulní roli Donizettiho Favoritky ve Wiener Staatsoper. Jenže už rok před tím Violeta Urmana debutovala v roli sopránové, když v La Scale vytvořila Gluckovu Ifigénii v Aulidě a u tohoto oboru už zůstala. Následovala například Verdiho Lady Macbeth, Leonora ze Síly osudu, Aida a Odabella z Attily, Maddalena z Giordaniho Andrea Chéniera, Ponchielliho Gioconda, Straussova Ariadna na Naxu či Pucciniho Tosca, ale také Wagnerova Sieglinda z Valkýry a v neposlední řadě Isolda z Tristana a Isoldy. Tedy jedna role obtížnější, než druhá. Oceňována je přitom nejen nádherná barva jejího plného sopránu, vyrovnaného ve všech polohách, ale i úchvatné legato a příkladně kulatý tón. (Naši recenzi z prosincového vystoupení Violety Urmany v roli Isoldy ve Wiener Staatsoper najdete zde).
Do Prahy Violeta Urmana přijede první květnou neděli s písňovým repertoárem, kterému se v rámci svých časových možností docela často věnuje. V Národním divadle ji doprovodí klavírista Jan Philip Schulze, ohlášeny jsou skladby Gustava Mahlera, Richarda Strausse, Sergeje Rachmaninova, Francise Poulenca a Henriho Duparca.
Je nám ctí, že si Violeta Urmana udělala čas na rozhovor pro Operu Plus.
Ch.W.Gluck: Iphigénie en Aulide (La Scala 2002 – foto A.Tamoni)Co vás před pár lety přimělo přejít od mezzosopránu k sopránu? A jak tuto změnu hodnotíte teď, s odstupem času? Cítíte se v sopránových rolích lépe?
Byl to plynulý a přirozený vývoj mého hlasu. Do té doby jsem zpívala všechny role svých snů a o těch rolích, které jsem nezpívala, jsem byla přesvědčená, že prostě nejsou moje „partie“. Pravděpodobně už nebudu Leonorou z Trubadúra… Milovala jsem všechny mezzosopránové role, které jsem ztvárnila – všechny ty silné postavy a jejich příběhy. Ještě nikdy jsem nezpívala roli, kterou bych skutečně neměla ráda. A tak teď jsem spokojená s elegantním a „ženským“ sopránem, který mám. Co bude v budoucnosti, to nechávám osudu, protože pěvecká kondice je věcí vrozených dispozic a předpokladů, ale i věku. Je těžké předvídat. I když, jste-li zpěvákem na nejvyšší profesionální úrovni, musíte přece jen často myslet čtyři nebo pět let dopředu, na to, co budete zpívat. Myslím, že mám před sebou Wagnera a také další role italského repertoáru. A kdo ví, možná znovu i role mezzosopránové…
Máte blíže k repertoáru verdiovskému nebo vás víc oslovuje Wagner?
V mé mezzosopránové kariéře jsem měla možnost si zazpívat širokou škálu různých rolí, teď ale Wagnera zpívám častěji a mám pocit, že jsem se v něm našla. Vystudovala jsem hru na klavír. Jsem tedy v první řadě hudebník – teprve potom zpěvák. To je také důvod, proč mám ale ráda různé druhy hudby: Mahlera, Bacha, Belliniho nebo Schoenberga. Tóny ovšem musí tvořit hudbu, ne hluk…
G.Verdi: Macbeth (Lady Macbeth – Covent Garden 2004 – foto C.Garda)Jaké nové role chystáte?
Moje nejnovější role, kterou studuji, je Brünnhilda – a to ve Valkýře a Siegfriedovi. Možná příjde také Abigaille, ale na její přípravu mám ještě dost času.
V.Bellini: Norma (Drážďany 2006 – foto M.Creutziger)
P.Mascagni: Cavalleria rusticana (Santuzza – Madrid 2007 – foto J.del Real)Jste hodně vytížená, o nabídky nemáte nouzi. Jak často se teď dostanete do vaší rodné Litvy?
Bohužel, domů se dostanu jen jednou ročně, někdy ani to ne. Když mám méně práce, jezdím do Litvy i dvakrát za rok, ovšem jsou také období, kdy jsem doma jen jednou za dva roky. I v Litvě ale obvykle koncertuji. Mám kalendář skutečně tak plný zajímavých nabídek, že domů se dostanu opravdu málo.
Jak na tom je teď opera v Litvě?
Nemám žádné aktuální informace o operním dění doma. Po svém studiu v Litvě jsem prakticky ihned odešla do Německa, svoje studia tam dokončila a začala kariéru. V Litvě operu nezpívám. Nicméně ani v zahraničí nejsem pevně vázána na žádný operní dům – jsem na volné noze. Mám dojem, že do Vilniusu jezdí v poslední době známí režiséři, a že tam snad dělají docela zajímavé inscenace. Ale přesně to nemohu posoudit.
R.Wagner: Tristan und Isolde (Isolda – Wiener Staatsoper 2009 – foto A.Zeininger)
G.Puccini: Tosca (Lyric Opera of Chicago 2010)Jak často vystupujete s podobnými písňovými recitály, jako je ten pražský v květnu? Jak moc odlišné je pro vás takový recitál od operní inscenace?
Někdy mám tři nebo pět takových recitálů za rok, někdy jen jeden nebo dva. Je velmi těžké najít pro recitály čas, když je zpěvák zaměřený na operu a stále někde vázaný. Ale pro hlas jsou recitály velmi dobré, pomáhají získat zpět jeho jemnost a osvěžit ho. Po odzpívané Verdiho Odabelle si uvědomíte, jaký je to rozdíl interpretovat písně – jemně a piano. Bylo by fajn, kdybych mohla odzpívat sérii pěti až sedmi recitálů, to by bylo báječné. Moje operní kariéra se ale nachází ve stádiu, kdy to dost dobře není možné.
Řada vašich kolegů si spolupráci na jevišti s vámi pochvaluje a také o vás mluví jako o velmi příjemné a velmi pozitivně naladěné osobnosti. Jste taková i v soukromí?
Vždy se snažím být k ostatním přívětivá a příjemná (není to ale vždycky snadné…), snažím se respektovat svého partnera v roli a nikdy neusiluji o to strhnout na sebe pozornost na úkor svých kolegů. A nejsem, myslím, zlomyslná. Ale někdy se stane, že i mně trpělivost dojde a pak dokážu být i nepříjemná. Samozřejmě, že toho poté lituji. Člověk by neměl okolo sebe šířit dusno, stačí, že zpívám takové role, jako Lady Macbeth, které moji citlivou povahu dokáží ovlivnit… Ale sama se snažím o harmonii a klid v duši!
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na váš pražský koncert!
Komentáře: 20
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
25. května 1917 se narodil italský tenorista Franco BONISOLLI (+30.10.2003)
- Petr Vasicek: na ministerstvu je vic lidi na odvolani, napr. dita hradecka. ta by si vedle mgg a noveho grovese mela...
- robert: taky si myslim ze hlavni problem je v tom ze prazske jaro se stalo nechutnou snobarnou, kde ceny nekterych...
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Paní Urmana bude zpívat sólo v Mahlerově sedmé symfonii? No to jsem zvědav, místo kterého nástroje to bude? Mahler tam žádné sólo pro soprán nenapsal…
Dobrý den, děkujeme za Vaše vlídné upozornění :-) Při přepisu došlo k chybě, již jsme opravili, omlouváme se.
Paní Urmanu jsem slyšela v prosinci ve Vídni jako Isoldu. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, rozumím tomu, když říká, že se ve Wagnerovi našla. Na její pražský koncert se hodně těším. Děkuji za tento rozhovor!
Já jsem ji ve wagnerovské roli ještě neslyšel. O to víc mne to zajímá a těším se, že budu mít příležitor. Dobrých wagnerovských pěvkyň není zas až tak moc.
Hvězda světového formátu, která skutečně nikdy nezastiňuje své kolegy. Dokáže s nimi souznít, vytvořit ideální souhru. Ano, žádné předvádění se. Souznění s dílem, hudbou a kolegy na jevišti.
Dana
Ja jsem ji slysel jako Kundry v Bayreuthu. Bylo to uzasne. Uz je to urcite vic jak pet let a porad si to pamatuji. Moc se na prazsky recital tesim.
Tento rozhovor se od ostatních liší opět (jako mnohé zde publikované) čtivostí a nonkonformností. Nevím čím to je, snad volbou otázek. Díky, přečetl jsem se zájmem.
Velmi excelentní dáma, jejiž skromnost je známá. Trochu mi připomíná E. Gruberovou.
JáJa
Trochu mne překvapily její odpovědi ohledně recitálů. Mnoho významných světových pěvců s recitálovými turné sjíždí svět. A mají jistě také plné své kalendáře.
Jo, to je ta paní, co ji v r. 2008 v La Scale pořádně vybučeli, když pokazila Lady Macbeth.
Koho v La Scale nevybučeli, že anonymní :-)
JáJa
Přála bych si být zpěvačkou, kterou vybučí v La Scale. Skutečně.
Ano, i přestože nejsem jejím příznivcem uznávám, že hvězda to je a možná větší, než by se mohlo zdát. Jana
Leonora3:
Violeta Urmana patri k absolutni spicce ve svem oboru. Minuly rok jsem ji slysela ve Vidni coby Aidu, a taky Isoldu. I v jedne i v druhe roli byla exelence sama, i kdyz porovnavam s nejvetsimi predstavitelkami, ktere znam z Met-Player.
A vybuceni ve Scale? Jak rekl o "vybucenych" Leone Magiera, Pavarottiho dvorni korepetitor,klavirista a dirigent ve sve knize Pavarotti Up Close: "Callas, Tebaldi, Del Monaco, Simionato, Freni,Ricciarelli …. seznam oslavovanych jmen je tak dlouhy jak seznam Leporella".
To Leonora: Souhlasím, určitě, patří k největším hvězdám současnosti! A je to čest, že ji Praha může v recitálu hostit.
K vybučeným zpěvákům v La Scale: Co nedávno Roberto Alagna jako Radames? A co třeba Luciano Pavarotti jako Don Carlos? VD
No jistě, vždyť víte, jak to tam chodí… Klaky.
Leonora3:
@ VD,
bohuzel, Pavarotti si to zaslouzil (pokud se to tak da rict). Zrovna o tom ctu v knize" Pavarotti UP Close" od zmineneho Leona Maggieru. A L.Maggiera je velmi objektivni a celkove Pavarottiho karieru hodnoti jako nejskvelejsi tenorovou karieru ve XX.stoleti, ktera snese srovnani pouze s Callas.
No jasně, že by si to mnozí zasloužili a i v jiných operních domech. Ale Scala je tím specifická, kdo nezaplatí, bude vypískán. Tahle tradice se tam drží dodnes. Mafie. JáJa
Moc pěkný rozhovor. Děkuji za něj. K.L.