Violetta závislá na mobilu. Zdaleka nejen o ní v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 3. do 9. října 2016. Operní kukátko (62). Fidelio, Orfeus a operní Gianni Versace v Berlíně. Moderně pojatá La traviata ve Vídni – Violetta závislá na mobilu. Aktuality z českých a moravských operních jevišť. Trochu o vídeňském operním plakátu. Jessye Norman o kariéře, umění, umělecké výchově a hlavně o amerických volbách. Strhující orchestrální písně Waltera Braunfelse s předními pěvkyněmi. Zábavná Offenbachova Krásná Helena na ČT art. Operní úsměv na konec.

Operní kukátko
Fidelio v Berlíně
Premiéra Beethovenovy jediné dokončené opery přinesla velký aplaus pěvcům i hudebnímu nastudování generálního hudebního ředitele Daniela Barenboima v Schiller Theater se souborem Staatsoper Berlin. Ten zařadil na úvod předehru Leonoru II. ze znění z roku 1805. Výkladová koncepce klasika operní režie (jež se místy přibližuje oratorní inscenaci) Harryho Kupfera ale již takový ohlas nesklidila. Je to již pátá inscenace Beethovenovy opery jednaosmdesátiletého režiséra. Ten tentokráte využívá princip hry ve hře, kdy zpěváci přicházejí v civilu a začínají zkoušet operní příběh. Postupně dochází k inscenování vlastního operního příběhu, který však režisér zcela zbavil romantizování vězeňského prostředí, jež nahrazuje šedivým stereotypem.

Za bravurní je označován výkon tenoristy Andrease Schagera v roli Florestana a zdatně mu sekunduje Camilla Nylund jako Leonore. I ostatní výkony známých pěveckých osobností (například Falk Struckmann jako Don Pizarro a Matti Salminen jako Rocco) jsou hodnoceny jako vynikající. Produkce byla původně plánována již pro scénu Staatsoper Unter den Linden, ale renovační práce nejsou ještě zdaleka dokončeny a inscenace musela být uvedena v dosavadním přiděleném divadle Schiller Theater. V říjnu následuje ještě dalších šest repríz. Zajímavostí je, že na tomto společném projektu se tito dva velikáni operní scény – Daniel Barenboim a Harry Kupfer – znovu sešli až po více než patnácti letech.


Max Emanuel Cenčić debutoval jako Gluckův Orfeo
Kontratenorista Max Emanuel Cenčić je hlavní hvězdou nové série představení Gluckovy opery Orfeus a Eurydika, kde vystupuje v dlouho očekávaném debutu v hlavní mužské roli v inscenaci berlínské Staatsoper v Schiller Theater.

Christoph Willibald Gluck: Orfeo ed Euridice - Staatsoper im Schiller Theater 2016 (foto Staatsoper im Schiller Theater)
Christoph Willibald Gluck: Orfeo ed Euridice – Staatsoper im Schiller Theater 2016 (foto Staatsoper im Schiller Theater)

Za objev je považováno vystoupení Elsy Dreisig v roli jeho manželky Eurydiky. Pěvkyně vytvořila již několik pozoruhodných sopránových kreací v Staatsoper Unter den Linden v Berlíně. V této sezoně zde také bude od příštího měsíce střídat role Paminy a Papageny v nové inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Jako Amor vystupuje Narine Yeghiyan. První sérii představení s premiérou v březnu tohoto roku dirigoval Daniel Barenboim a nyní převzal taktovku Alessandro De Marchi. Od 8. října ještě další tři reprízy. Osmdesátiminutové představení takzvané vídeňské verze (s několika škrty a bez přestávky) zaujme i díky zajímavému režijnímu a scénografickému pojetí. Známý režisér Jürgen Flimm a výtvarníci ateliéru Gehry Partners LLP umístili první část opery do krematoria a druhou část do specifické moderní architektury stavby zvané Biomuseum in Panama (dle návrhu architekta Franka Gehryho, také spoluautora Tančícího domu v Praze), kde v inscenaci žije společnost duší v moderním a hédonistickém Elysiu.

Max Emanuel Cenčić tak zařadil ke kontratenorovým partům v operách Georga Friedricha Händela a Antonia Vivaldiho, kterým se převážně věnuje vedle početné koncertní a nahrávací činnosti, také slavný part antického patrona hudby Orfea. Role byla poprvé interpretována při premiéře ve vídeňském Burgtheatru roku 1762 fenomenálním italským kastrátem Gaetanem Guadagnim (1725-1795), který také o tři roky později vystoupil ve světové premiéře Gluckovy opery Telemaco. Umělec byl znám i jako nedostižný představitel, který jevištním vystupováním předstihl svou dobu a sklízel vlny nadšení.


Gianni Versace jako operní hrdina
Prvního dne v měsíci říjnu 2016 měla světovou premiéru operně-taneční kompozice Gianni, která je inspirována tragickým závěrem života předního světového módního tvůrce Gianniho Versaceho, který byl zastřelen v létě 1997 Andrewem Cunananem. Podivné okolnosti smrti, ve které hrály významnou roli i drogy, sexuální motiv, pomsta a odmítnutí, a také skrývání vraha a jeho ženský převlek na útěku, daly prostor k mnoha spekulacím. Bezprostředně po smrti byly napsány knihy, natočen televizní film, ale plánovaný velký hollywoodský film již natočen nebyl. Nyní se k tématům Versaceho tvořivého génia, díky kterému se podařilo vytvořit celé módní impérium, a atraktivního spojení Erota a Thanata, vrací hudební opus inscenovaný v prostoru studiové scény Tischlerei (Truhlárna), kde provádí operní projekty mimo mainstreamové směřování Deutsche Oper Berlin. Uvedený skladatel Brandt Brauer Frick, což je ale pseudonym německého hudebního uskupení (stylu techno, které využívá postupů i moderní klasické i repetitivní hudby), zvolil v podstatě módní polohu multižánrového hudebně-dramatického díla, kdy vedle tanečníků vystupuje britský interpret populární hudby Alexander Geist a dva známí operní interpreti Clairon McFadden (soprán) a Seth Carico (baryton). Významnou roli hraje i skupina voguing tanečníků z Amsterdamu. Libreto Martina Butlera ve dvouhodinovém představení (bez přestávky) spojuje osud návrháře s antickými paralelami, jako je příběh Orfea nebo svědectví varovných Pýthií, stejně jako s osudy moderních literárních i popkulturních ikon. Po premiéře následuje v měsíci říjnu dalších sedm repríz.


Na mobilu závislá Violetta
Nová inscenace upravené a modernizované verze Verdiho opery La traviata zazněla jako první premiéra Kammeroper Wien (v koprodukci s Operafront Amsterdam), která spadá do působnosti Theater an der Wien a která poskytuje možnosti mladým tvůrcům a zejména mladým zpěvákům. Skladatel Moritz Eggert (narozen 1965) a Jacopo Salvatori zmixovali Verdiho hudbu na devadesátiminutové představení bez přestávky.

Giuseppe Verdi: La traviata - Kammeroper Wien 2016 (foto © Herwig Prammer/Theater an der Wien)
Giuseppe Verdi: La traviata – Kammeroper Wien 2016 (foto © Herwig Prammer/Theater an der Wien)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář