Vivaldi příliš zlehka

Koncert souboru Cecilia con Amici na Pražském hradě

Třetí koncert 17. mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby patřil výhradně instrumentální hudbě nejznámějšího z Benátčanů, Antonia Vivaldiho. V nádherných a jinak zapovězených prostorách Rudolfovy galerie na Pražském hradě, které dodávaly celé akci exkluzivní nádech, jsem očekával nevšední hudební zážitek. Sólovou houslistku a hlavní protagonistku souboru Cecilii Bernardini předcházela pověst vynikající interpretky staré hudby.

Dle průvodního textu ve festivalové brožuře její soubor (věren svému jménu) sdružuje přátele, kteří se sešli, aby víceméně ad hoc vytvořili výrazné houslistce doprovod. Tento postup nás mimoděk upozorňuje také na to, že dnešní mezinárodní scéna interpretů staré hudby na staré nástroje je natolik rozvinutá, že není těžké sehnat téměř kdekoli hráče, kteří by dovedli na relativně krátké ploše zkoušek společně nacvičit „vivaldiovský“ repertoár.

V této metodě „instantního provedení Vivaldiho“ spatřuji ovšem dvě zásadní úskalí. První z nich představuje specifika samotné Vivaldiho hudby. Extrémně náročné sólové party jeho koncertů vyžadují špičkového interpreta, který by celému koncertu dominoval a svým brilantním výkonem udržoval posluchače stále v napětí. Navíc ty nejznámější koncerty z cyklů Čtvero ročních dob či L´estro armonico znají diváci takřka nazpaměť, což interprety – stejně jako Cecilii Bernardini – vede k tomu, aby hledali díla méně známá a také bohužel méně atraktivní. Sečteno a podtrženo, slyšeli jsme sedm nepříliš známých koncertů se stejnou formou, sedmkrát hrála stejná houslistka v hlavní úloze. Velká výzva hodná opravdového mistra svého oboru!

Druhé úskalí představuje skutečnost, že Vivaldiho hudbu už dnes známe v nahrávkách špičkových souborů, které se jí věnují cíleně, soustavně a v neměnném složení. A svou plastickou dynamikou, temperamentní artikulací, brilantní hrou na hraně tempových možností a podmanivě syrovým zvukem starých nástrojů nasadily interpretační laťku velmi vysoko. Nic naplat, koncert v exkluzivních prostorách s exkluzivním servisem za exkluzivní cenu nutně musí posluchač s touto laťkou konfrontovat.

Jak tedy obstáli interpreti tváří v tvář těmto dvěma načrtnutým úskalím? Cecilia Bernardini disponuje svěžím a suverénním projevem, výborná technika její pravé ruky jí umožňuje zvládnout náročné pasáže, ve kterých Vivaldi – sám fenomenální houslista – používá například arpeggia či házené smyky.

Na druhé straně její hra postrádala výrazovou hloubku a často působila povrchně. Sólistka měla i značné problémy s usazením tónů, takže nezáměrné kvíkavé flažolety posluchač přestal počítat už při první větě prvního ze sedmi koncertů. Při vší úctě k jejím dovednostem musím říci, že mi její výkon připadal spíše jednotvárný a místy nedostatečně kvalitní.

Vysoko nastavená laťka pro souhru a dramatickou interpretaci skladeb zůstala dle mého názoru rovněž nad možnosti interpretů. K intenzivnímu hudebnímu zážitku mi zde chyběla interpretační odvaha souboru jít na hranici výrazové škály a větší snaha probudit u diváka emoci. Místo očekávané brilantní hudební ekvilibristiky vládla koncertu spíše opatrná pohoda a postupem času i nuda. A tenhle dojem nezvrátil ani fakt, že kvalita koncertu měla spíše stoupající tendenci a že druhá polovina přinesla o něco zajímavější hudbu.

Letní slavnosti staré hudby patří mezi etablované festivaly, organizované znalci a špičkovými umělci v oboru autentické interpretace staré hudby. Zvou posluchače na krásná koncertní místa a představují zajímavé dramaturgické koncepce. Doprovodná festivalová brožura splňuje nejvyšší nároky, je řešena vkusně a přináší zajímavé informace. V kontextu těchto nesporných kvalit nenaplnil koncert souboru Cecilia con Amici logická očekávání. Hudba rusovlasého kněze byla tentokrát servírována příliš zlehka a v dietní formě.

Hodnocení autora recenze: 60%

Letní slavnosti staré hudby 2016

La favorita
Cecilia Bernardini (sólové barokní housle)
Alice Evans (barokní housle)
Alfonso Leal del Ojo (barokní viola)
Femke Huizinga (barokní viola)
Petr Hamouz (barokní violoncello)
Ondřej Štajnochr (kontrabas)
Pawel Siwczak (cembalo)
Cecilia con Amici
19. července 2016 Rudolfova galerie Pražského hradu Praha

program:
Antonio Vivaldi:
– Houslový koncert h moll per [la] Sig.ra Anna Maria
– Houslový koncert E dur, RV270a, “Il Riposo”
– Sinfonia pro smyčce a basso continuo g moll, RV156
– Houslový koncert B dur, RV363 “Il Corneto da Posta”
– Houslový koncert D dur, RV772 (224)
– Koncert d moll pro smyčce a basso continuo, RV128
– Houslový koncert F dur, RV283

www.letnislavnosti.cz