Vltava není jen stanicí klasické hudby. Rozhovor s novým šéfredaktorem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Několik prvních týdnů v čele stanice Českého rozhlasu Vltava má za sebou nový šéfredaktor Petr Fischer. Před koncem roku vystřídal Lukáše Hurníka, který odešel po dlouhých patnácti letech. „Je na místě postarat se o pročištění pramenů a o návrat k tradici Vltavy coby objevovatelky nového, burčícího, divokého,“ nechal se nový šéfredaktor slyšet na stránkách tištěného rozhlasového periodika. „Kde je příliš klidu, tam obvykle – zejména, jde-li o řeku – přibývá nevábného bahna.“ Před pár dny jsme se s Petrem Fischerem potkali osobně.
Petr Fischer (zdroj Český rozhlas/foto Khalil Baalbaki)

Hodně lidí zcela jistě četlo vaši úvahu, váš vstupní pohled na současnou podobu Vltavy. Podle vás až příliš poklidná řeka by se měla proměnit v řeku dravou, živější, nenechávající nikoho v klidu… Zkuste být prosím trochu konkrétnější: Co by se mělo změnit? Formát? Zastoupení jednotlivých žánrů? Předkládaná témata? Způsob jejich uchopení či zpracování? Hudba? Všechno dohromady?

Nejdřív bych rád řekl, proč jsem vůbec s tím textem přišel. Na začátku něčeho nového, při nástupu nového šéfredaktora, je potřeba udělat nějakou hlubší úvahu. Teď nemyslím, že bych měl nějakým zásadním způsobem filozofovat, ale odkazy a souvislosti, které jsem naznačil, jsou pro mne důležité, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Žijeme v nějaké společnosti, ve které pracujeme a kterou nějakým způsobem ovlivňujeme. Napsal jsem to tak schválně proto, abych ukázal, že je to způsob přemýšlení o kultuře, které je pro mne důležitější než celá Vltava nebo Česká televize nebo Opera Plus. Nepřišel jsem na Vltavu kvůli tomu, abych z ní udělal úžasnou kulturní stanici, o což bych se samozřejmě chtěl pokusit. (smích) Přišel jsem na Vltavu hlavně proto, abych nějakým způsobem pomohl tomu, jak tato společnost kulturu vnímá. A proto pro mne na začátku byla zásadní nějaká takováto hlubší úvaha, nikoli to, jestli každý den o jedenácté hodině budeme vysílat tohle nebo jestli ve čtrnáct třicet nasadíme ten či onen druh hudby. To jsou pro mne naprosto podružné otázky, které musejí vycházet z určitého filozofického rozvrhu. Z úvahy, k čemu vůbec tohle všechno děláme, jaký to má smysl. Je otázka, jak se mně to povedlo, protože všichni se ptají po onom konkrétnu, ptají se po programových blocích…

Asi to má nějaký důvod, že se tak ptají…

Má to důvod, samozřejmě. Asi se bojí změny programového schématu, které platí dnes. Moje změna by měla právě být především slyšet v tom, jakým způsobem se o kultuře přemýšlí, jakým způsobem ji dokážeme posluchači prezentovat, jak o ní směrem k posluchači budeme komunikovat. My kulturu vlastně nabízíme nikoli jako nějaký hotový produkt, ale jako něco, o čem se má dál přemýšlet, co se má dál prožívat.

Teď mluvíme jenom o publicistice nebo třeba i o způsobu prezentace rozhlasové hry?

Myslím si, že i rozhlasová hra potřebuje určitý kontext. Neříkám, že by měla před každou rozhlasovou hrou být dvacetiminutová debata, ale třeba něco k její dramaturgii, výběru a podobně… Samozřejmě víme asi oba, že současný systém na Vltavě tuto debatu malinko omezuje tím, že tam je centralizovaná výroba některých pořadů. Toto bych ale chtěl změnit. Pokud mám být zodpovědný za vysílání rozhlasové stanice Vltava, tak bych měl být plně zodpovědný i za její dramaturgii. To znamená, že by nemělo existovat žádné výrobní centrum, které by mně mělo říkat, co máme vysílat a co ne. To je na dalším jednání. Nicméně si myslím, že tohle by se mělo změnit úplně zásadním způsobem.

Současné organizační schéma ale v Českém rozhlase neplatí zas až tak dlouho. Jste si jist, že se toto vůbec podaří změnit? Že se podaří Vltavu z tohoto schématu de facto vyjmout?

Ano… Mým cílem je změnit organizační strukturu tak, že rozhodující budou dramaturgové slovesných a hudebních pořadů, a pak samozřejmě člověk, který bude zodpovědný za celou publicistiku. To budou tři lidé, kteří budou tvořit program Vltavy se mnou a se všemi ostatními. Ti by měli určovat, po nějaké redakční debatě, co se na Vltavě bude pouštět a co ne. Myslím si, že samotná výroba by do toho měla vstupovat jenom jako někdo, kdo nám v tom může radit, kdo nám v tom může pomáhat.

Takže krok číslo jedna budou organizační změny, které posluchač neuslyší?

Ano, organizační změny jsou jednou za zásadních věcí. Když nebude dobře fungovat redakce, tak asi těžko můžeme zavádět nějaké změny. Jsou tam nějaké stereotypy, jsou tam některé pracovní, až řekněme zvláštní návyky, které moderní, funkční stanici tohoto typu úplně nesluší. Každý by si měl být vědomý toho, že všichni pracujeme pro jednu věc. Po těch pár dnech, co mám za sebou, jsem zjistil, že spousta lidí si v podstatě dělá jenom svoji práci a nemyslí moc na společný celek. Tohle všechno je potom ve vysílání hodně slyšet. Ono to není slyšet jakoby na první poslech, ale je to slyšet v tom, jakým způsobem se na té stanici mluví, jakým způsobem se tam pokládají otázky, co se hraje… To všechno odráží určitou atmosféru v redakci.

Krok číslo dvě po organizačních změnách?

Krok číslo dvě je příprava nového vysílacího schématu. Myslím ale, že tam je ještě jeden mezikrok. Organizační změna totiž neznamená jenom nějaké překreslení struktury, ale i to, o co mi jde také: Aby lidé v redakci začali opravdu intenzivně přemýšlet o tom, co té stanici mohou dát. Aby začali pracovat ve smyslu tvořit, vymýšlet… Aby dostali nějakou novou energii, aby měli ty nejlepší nápady, zkrátka aby se uvolnili a začali pro to, o čem teď mluvíme, dělat všechno… Když s těmi lidmi hovoříte a potřebujete s nimi vstoupit do nějaké debaty, tak oni vlastně na tu debatu nejsou úplně zvyklí… To je něco, co se tam léta neprovozovalo. Každý den se musíte snažit lidem v redakci pomáhat v tom, aby se zbavili všech těch předchozích návyků, aby se zbavili nějakého strachu třeba i říct svůj názor nebo přemýšlet nahlas, veřejně…

Prošel jste řadou médií. To, co jste teď popsal, je na Vltavě oproti poměrům v jiných médiích zřetelnější, markantnější?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (4) “Vltava není jen stanicí klasické hudby. Rozhovor s novým šéfredaktorem

  1. Já si tedy od nového vedení Vltavy slibuju hodně, ten zatuchlý smrádeček tam opravdu je. Analytičtější pořady jdoucí do hloubky chybějí, v programu je nejedna nesmyslnost typu bohuslužeb nebo přebírání programu Rádia Wawe, řada lidí tam má letitý monopol na svůj žánr a jiný názor posluchač nemá šanci slyšet (viz třeba operní recenze Havlíkové, které pak navíc v tom samém znění lifruje do Lidovek a aby toho nebylo dost i do Hudebních rozhledů), moderátoři někdy ani neznají výslovnosti notoricky známých jmen. Držím palce!

Napsat komentář

Reklama