Vltava není jen stanicí klasické hudby. Rozhovor s novým šéfredaktorem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Je. Je to pocit jakési zvláštní usazenosti, zataženosti, uzavřenosti… Vlastně trošku jako až neradostnosti. Přece vždycky, když něco děláte, tak z toho musíte mít radost. Musí v tom být nadšení, nějaká energie. A já mám pocit, že už jenom to, že se začnete smát, nebo že sledujete práci druhého a máte na ní nějaký názor, tak že to je pro spoustu lidí dost překvapivá záležitost. Toto by mělo být úplně samozřejmé. A tam to bohužel samozřejmé není a nějakou dobu potrvá, než se ti lidé uvolní… Myslím, že už teď pochopili, že jsem ten typ člověka, který bez této uvolněnosti nemůže nic dělat. Musí ale také pochopit, že to samé se týká i jich samotných.

Kolik času tomu věnujete?

Snažím se na poradách, snažím se intenzivně poslouchat, dávat zpětnou vazbu, takže docela dost. Spoléhám na to, že lidi vždycky nejvíc přesvědčí vaše vlastní zaujetí. Bez osobního příkladu to nejde.

Petr Fischer (zdroj Český rozhlas/foto Khalil Baalbaki)

Co pomoc zvenčí? Nějaká hlubší analýza vysílání?

Analýzu vysílání samozřejmě děláme, Český rozhlas je profesionální organizace, která si dělá svoje analýzy, týkající se jak pravidelných posluchačů, tak i těch, kteří už mezi tyto pravidelné posluchače nepatří. Mně to samozřejmě může sloužit k tomu, abych nějakým řekněme marketingovějším způsobem ve vztahu k cílové skupině proměnil programové schéma. Ale to pro mne důležité není. Pro mne je to jen další hlas do nějaké debaty, jak by Vltava měla vypadat. My jsme rádio veřejné služby, čili já si pro sebe tuto veřejnou službu nějak definuji. Podle mne se dá shrnout do dvou slov, která nejdou od sebe oddělit: umění a kritika.

Slovo poptávka tam necítíte?

Ano, poptávka posluchačů, kteří si to platí. Samozřejmě, určitý druh poptávky tam cítím. Ale já nemám zase natolik podrobná data, abych dokázal posluchačskou skupinu analyzovat až do nějakých detailů. Že je velmi silná ona konzervativní skupina, která převažuje, tak to samozřejmě cítím. Chtěl bych ale i tuto konzervativní skupinu posluchačů přesvědčit o tom, že se to všechno dá dělat i jinak. To znamená pouštět třeba trochu jiný výběr hudby. Program se dá sestavit tak, že i konzervativní posluchač si přijde na své a vlastně bude najednou překvapený, že hudbu poslouchá v interpretacích, které před tím neslyšel, a že třeba k tomu dostane i nějakou zajímavější informaci.

Myslíte, že to bude jednoduché posluchače přesvědčit o tom, že chtějí slyšet jinou Vltavu, než jaká je teď?

Ne… (pousmání) Jak bych to řekl? Já je vlastně o tom budu přesvědčovat tím, co tam budou slyšet, to je úplně jednoduché. Kdybych měl na Vltavu přijít jako ten, kdo bude udržovat to, co tam je, tak bych tam asi neměl vůbec chodit…

Dostali jsme se k samotnému programu. Jak by se podle vás mělo programové schéma změnit? To, co Vltava hraje, vysílá, proporce žánrů? Tipy pořadů? Jinými slovy: Co, kdy a jak?

Myslím, že to vychází z toho, o čem jsem už mluvil, to znamená ono „umění a kritika“. Myslím, že ve vysílání dost chybí kritický duch. V poslední době se dělá pár zajímavých popularizačních pořadů, jako je Akademie, zkrátka věci, které jsou i trochu vysvětlující, analyzující, témata otevírající. To je něco, co by mělo být zastoupeno daleko silněji, a ne jenom v hudební oblasti. Myslím, že chybí právě kritické myšlení ve vztahu k literatuře nebo filmu. To jsou věci, které bych chtěl posílit vzhledem k posluchačům, které zajímá umění v širším smyslu. Vltava není jen stanicí klasické hudby, i když to spousta konzervativních posluchačů tak bohužel definuje…

Na to se chci právě zeptat…

Oni by asi ve vysílání chtěli mít klasickou hudbu řekněme z osmdesáti procent a ten zbytek jako by přehlíželi. Já chci ale z Vltavy vytvořit – a myslím si, že to je právě ona veřejná služba, kterou bychom měli vykonávat – komplexní artovou stanici. To znamená takovou stanici, která by prezentovala celou šíři kultury, to znamená i v onom kritickém bodu, o kterém jsem mluvil.

Co vám v tomto směru v současné době v programu Vltavy chybí nejvíc?

To, o čem jsem mluvil. Málo kritického myšlení. Málo otevřenosti, uvolněnosti…

Ale já mám teď na mysli formáty, žánry. U hudby jste řekl, že je jí ve vysílání dost. Čeho je tam podle vás naopak málo, nebo tam není vůbec, ale mělo by tam být?

Hudby je tam dost, ale potřebuje citlivější výběr. My vlastně žijeme pořád v obnovování toho starého, v nekonečných interpretacích starého. Ale já mluvím o propojování starého a nového. To znamená, že hudební dramaturgie by se měla snažit objevovat pro posluchače nové, zajímavé, ale vlastně i harmonické, melodické věci, které často neslyší.

A pokud jde o formáty, na které se ptáte, tak určitě rozšířím prostor pro kritické myšlení v oblasti literatury a filmu. To budou plnohodnotné, plnokrevné magazíny, které budou reflektovat současnou tvorbu, a to nejenom u nás. Myslím, že tam hodně chybí přemýšlení o společnosti i o kulturní historii. To je zase formát hodně edukativní, ale zároveň kritický. O současné literatuře, nejenom u nás, ale třeba i v Británii nebo i v jiných zemích, v takovém tom přehledovém způsobu seriálu, který bude schopný posluchačům představit v širším kontextu autory, které si tady u nás mohou koupit. Myslím v tomto smyslu dokument, dokument jako osobní svědectví určitého typu, postavené na osobnosti tvůrce pořadu, na jeho zaujatosti pro věc, tedy nikoli encyklopediální výkladovou záležitost. To je myslím něco, co Vltavě bude vyloženě slušet. Ať už to bude o knize, fotografii, nějakých kulturních zvycích nebo o soudobé hudbě. Je to blok jednotlivých částí, které by se v určitý čas – nevíme ještě kdy přesně – měly daným způsobem střídat a poskytovat nejen určitý přehled, ale i velmi intenzivní prožitek. Je to o tom, jakým způsobem se do nás ta která kultura otiskovala a jakým způsobem tady zůstává, jak o ní můžeme dál přemýšlet a jak na ni můžeme navazovat. Čili právě toto je nějaké podhoubí, kterému se my zatím zas tak úplně nevěnujeme. Necháváme ty věci plynout a soustřeďujeme se „jen“ na koncerty, divadelní představení a tak dál…

Petr Fischer (zdroj Český rozhlas/foto Khalil Baalbaki)

Další formáty pořadů?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (4) “Vltava není jen stanicí klasické hudby. Rozhovor s novým šéfredaktorem

  1. Já si tedy od nového vedení Vltavy slibuju hodně, ten zatuchlý smrádeček tam opravdu je. Analytičtější pořady jdoucí do hloubky chybějí, v programu je nejedna nesmyslnost typu bohuslužeb nebo přebírání programu Rádia Wawe, řada lidí tam má letitý monopol na svůj žánr a jiný názor posluchač nemá šanci slyšet (viz třeba operní recenze Havlíkové, které pak navíc v tom samém znění lifruje do Lidovek a aby toho nebylo dost i do Hudebních rozhledů), moderátoři někdy ani neznají výslovnosti notoricky známých jmen. Držím palce!

Napsat komentář