Vltava není jen stanicí klasické hudby. Rozhovor s novým šéfredaktorem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Určitě… Těch konkrétních pořadů mám v současnosti napsáno šest, sedm a všechno to stojí právě na autorech, se kterými teď mluvím. Myslím, že o kultuře bychom měli přemýšlet v širší souvislosti společenských věd, takže doufám, že tam bude i pořad, který bude zaměřený tímto směrem. Zatím bych o tom nechtěl víc mluvit, snad že by to byl filozofický magazín typu Philosophische Quartett, který je známý z Německa a který bude zpřítomňovat dění v současných společenských vědách s vlivem na současnou tvorbu, současné umění a tak. Tohle všechno tam nějakým způsobem dostaneme… Ale samozřejmě, den má čtyřiadvacet hodin a my nechceme zásadně měnit poměr hudby a mluveného slova, který je v současnosti zhruba pětapadesát na pětačtyřicet, čili skoro „fifty fifty“. Pokud to bude padesát na padesát nebo hudba bude mírně převažovat, tak to bude úplně přesně ten model, který bychom chtěli naplňovat.

Časový horizont těch alespoň nejzákladnějších změn?

Teď jsem posluchače možná trochu vyděsil, protože mají pocit, že všechno rozbiju a že vznikne něco takového, jako kulturní Evropa 2 nebo žoviálně laděný kulturní program, který bude mluvit jenom o současné kultuře pro mladé… Takhle to samozřejmě nebude. Onu hudebně dramaturgickou proměnu bych posluchačům chtěl předkládat postupně, aby cítili, jakým směrem bychom chtěli jít. To je jedna věc a druhá věc je, že postupně bych jim chtěl dávat „ochutnávat“ z toho nového, co přijde. Tak, jak se postupně bude dařit nové pořady vytvářet. Ale celkovou změnu, nové vysílací schéma, to bych viděl až od září, protože se na to chceme dobře připravit. Má-li ta změna být komplexní, tak se nesmí nic podcenit.

Jak důležitá je pro vás poslechovost?

Poslechovost? (pousmání) No, pro mne osobně třeba vůbec! (smích) Jestli se mne ale ptáte jako šéfredaktora Vltavy, tak vám samozřejmě odpovím, že je pro mne velmi důležitá. Když se mne ale zeptáte jako Petra Fischera, tak důležitá není. Já tyto dvě věci spojuji, což není tak jednoduché. Budeme dělat to nejlepší, co budeme schopni, se všemi svými zkušenostmi, které ti lidé, kteří na Vltavě pracují nebo tam budou pracovat, mají. Včetně spolupracovníků zvenku. Ti, které jsem oslovil a u nichž se snažím, aby na Vltavě slyšet byli, tak to jsou lidé s velkým kulturním rozhledem. Nejsou to žádní nováčci, jsou to vzdělaní, chytří lidé. Takže myslím, že když uděláme to nejlepší, tak ta poslechovost přijde. Snad. Já tomu věřím, jsem trapně idealistický… Kdybych ale měl poslechovost vzít jako hlavní kritérium, tak jsem navždycky chycený v pasti, protože bych neudělal nikdy nic. Jedním pořadem bych mírně přidal, jiným zase ubral a tímto vyvažováním bych se dostal do programu, který by nebavil mne a nebavil by ani lidi, kteří program dělají. A nakonec by se ukázalo, že by nebavil ani posluchače.

Na druhou stranu vysílat do zdi je hrozná představa…

Ne, ne, ne, nechceme vysílat do zdi. Ta nabídka bude natolik pestrá, zajímavá, přitažlivá, lákavá, že lidi přitáhne. Když nepřitáhne konzervativní posluchače, tak jiné. Musíme jim o tom ale dát vědět. Nejde nám jenom o tu klasickou poslechovost, aby nás lidé poslouchali v rádiu, ale ať si ty pořady, které děláme, lidé potom poslechnou třeba na internetu. Dneska by se to do poslechovosti mělo normálně počítat… Poslechovost je samozřejmě určité kritérium, které je důležité pro veřejnoprávní rozhlas, je určitým přibližným měřítkem toho, že veřejnou službu děláme dobře, protože oslovujeme lidi. Já to otáčím a říkám: Budeme oslovovat lidi takovým způsobem, jakým to budeme dělat. Jsem přesvědčený, že se nám to povede natolik, že to ty lidi osloví a poslechovost bude tomu přiměřená.

S rozpočtem, který jste na Vltavě zdědil, jste spokojený?

Ne, s rozpočtem nemůže být spokojený nikdo. Myslím, že rozpočet je asi dlouhodobě podceňovaný, ale podpora Vltavy tam je. Proto, když se stanice má rozvíjet, tak asi potřebuje určitou, řekněme finanční injekci na to, aby vypadala jinak… Ale když se bavíme o finanční injekci, tak spousta lidí si hned představí desítky milionů a tak dál… Tak to samozřejmě není, ale myslím si, že určitou finanční podporu od vedení Českého rozhlasu potřebujeme. Bez toho to nepůjde. Přislíbena je, ale zatím jenom přislíbena. Doufám, že přesvědčíme vedení Českého rozhlasu všemi změnami, že do takového projektu má smysl investovat. Myslím, že generální ředitel to chápe velmi dobře. A že je připraven Vltavu finančně podpořit.

Ať se vám daří, děkuji za rozhovor.

Petr Fischer (zdroj Český rozhlas/foto Khalil Baalbaki)

 

Vizitka:
Petr Fischer (1969) vystudoval filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v deníku Lidové noviny, kde se v roce 2001 stal hlavním komentátorem. Od roku 2003 působil v české redakci BBC. Tři roky vedl kulturní rubriku Hospodářských novin, tři roky kulturní rubriku České televize. Naposledy byl analytikem názorové rubriky Hospodářských novin. V České televizi moderoval pořady Před půlnocí a Kulturama. V současnosti má v České televizi vlastní pořad Konfrontace Petra Fischera. Za svou novinářskou činnost byl oceněn Cenou Rudolfa Medka (2010) a Cenou Ferdinanda Peroutky (2012). Od 1. prosince 2016 je šéfredaktorem Českého rozhlasu Vltava.
(zdroj: rozhlas.cz)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (4) “Vltava není jen stanicí klasické hudby. Rozhovor s novým šéfredaktorem

  1. Já si tedy od nového vedení Vltavy slibuju hodně, ten zatuchlý smrádeček tam opravdu je. Analytičtější pořady jdoucí do hloubky chybějí, v programu je nejedna nesmyslnost typu bohuslužeb nebo přebírání programu Rádia Wawe, řada lidí tam má letitý monopol na svůj žánr a jiný názor posluchač nemá šanci slyšet (viz třeba operní recenze Havlíkové, které pak navíc v tom samém znění lifruje do Lidovek a aby toho nebylo dost i do Hudebních rozhledů), moderátoři někdy ani neznají výslovnosti notoricky známých jmen. Držím palce!

Napsat komentář