Co jste v opeře možná ještě nezažili

  1. 1
  2. 2

aneb Dva hodně odlišné operní večery v Hesensku
Zimmermannovi Vojáci ve Wiesbadenu a Wagnerův Soumrak bohů v Mannheimu

Hlavním impulsem mé návštěvy v německém Hesensku bylo zhlédnutí málo uváděné mistrovské opery Die Soldaten (Vojáci) od skladatele Bernda Aloise Zimmermanna (1918–1970). Dlouhá léta si nesl tento operní titul „cejch“ jevištní neproveditelnosti, a to zejména pro enormní nároky na orchestr (asi sto třicet hráčů). Dílo bylo poprvé uvedeno v Kolíně nad Rýnem v roce 1965, od té doby se občas hraje, ale nikdy se nestalo repertoárovým kusem: nastudování každé inscenace tohoto titulu je mimořádným a zcela ojedinělým počinem i na německých scénách, které jinak soustavně pečují o uvádění moderních oper a v tomto disponují zdatnými dirigenty, orchestrálními hráči i pěvci.

Letošního nastudování Vojáků ve Wiesbadenu v rámci Májových festivalových dnů se ujal dirigent Zsolt Hamar a náročnou režií byl pověřen Vasily Barkhatov. Každé scénické uvedení Vojáků je velkým režijním oříškem i výzvou, zejména pro vysoký počet účinkujících postav i rozmanitost prostředí, v nichž se děj opery odehrává. Možná někteří diváci mají ještě v živé paměti úspěšné provedení Die Soldaten na Salcburském festivalu v roce 2012, kde se pod taktovkou Ingo Metzmachera objevila ve svém jevištním comebacku i Gabriela Beňačková, v menší ale důležité a pěvecky extrémně náročné postavě hraběnky de la Roche, nebo neméně zdařilé provedení Bavorské státní opery řízené Kirillem Petrenkem ve skvostné režii Andrease Kriegenburga v roce 2014.

Aby režisér Vasily Barkhatov sdělil divákovi dvě základní poselství opery, totiž že válka nejen ničí hodnoty vytvořené člověkem, ale ničí především charaktery lidí a že každý společenský vzestup je začátkem příštího pádu, nastavil v budově wiesbadenské opery zcela nově hrací prostor. Diváci sedí na jevišti a na balkonech – děj probíhá v proscéniových lóžích, v královské lóži a zejména v hledišti divadla.

Bernd Alois Zimmermann: Die Soldaten - Staatstheater Wiesbaden 2016 (foto Karl & Monika Forster/ Staatstheater Wiesbaden)
Bernd Alois Zimmermann: Die Soldaten – Staatstheater Wiesbaden 2016 (foto Karl & Monika Forster/Staatstheater Wiesbaden)

Režisér vyšel ze skutečného příběhu divadla v běloruském Minsku, které se za druhé světové války postupně stalo lazaretem, místem pro ustájení koní, márnicí, aby pak bylo opět vzkříšeno jako chrám múz. Paralelu k tomu, jak se může divadelní budova stát centrem společenského a politického života, lze nalézt i v nedávné minulosti, kdy v roce 2002 bylo moskevské muzikálové divadlo Dubrovka centrem teroristického útoku.

Die Soldaten tak začínají tím, že účinkující sedí v hledišti, hlavní hrdinka příběhu Marie ještě se sestrou a otcem sleduje z lóže divadelní představení a přitom si kukátkem prohlíží svého nápadníka Stolzia, který sedí s matkou v hledišti. Vzápětí se situace změní: důstojníky v ložích vystřídají řadoví vojáci, kteří si tam suší mokré spodní prádlo, hlediště divadla se zaplní nemocničními lůžky, vojenskou kuchyní a podobně. Nad hlediště divadla je zavlečen obrovský nafukovací zepelín, na jehož trup jsou v průběhu opery promítány (celkem zbytečně) filmové dotáčky reálného divadla ve Wiesbadenu v jeho současné podobě a rovněž i trikově upravené záběry zničeného divadla v době války.

Bernd Alois Zimmermann: Die Soldaten - Staatstheater Wiesbaden 2016 (foto Karl & Monika Forster/ Staatstheater Wiesbaden)
Bernd Alois Zimmermann: Die Soldaten – Staatstheater Wiesbaden 2016 (foto Karl & Monika Forster/Staatstheater Wiesbaden)

Neustálé přestavby jeviště (vlastně hlediště) za současného hraní a zpěvu jsou občas rušivé, divák je vytrhován ze sledování příběhu a inscenace tak ztrácí napětí (dvouhodinová inscenace byla hrána bez pauzy). Obvykle strhující závěr opery (vojenský pochod), z kterého by mělo posluchači mrazit – je retardován pouhým inscenovaným „divadelním potleskem“.

Připadá mi trochu arogantní od vedení divadla, že v okamžiku, kdy se divák rozhoduje o nákupu vstupenky, vlastně neví, jak uvidí a uslyší ze zakoupeného místa. Pokud si například koupí lístek na první balkon – střed, dívá se větší část opery účinkujícím na záda a určité scény vůbec nevidí – ty může sledovat jen prostřednictvím monitoru umístěného na balkoně. Přitom takto omezené vidění není cenově nijak zvlášť upraveno. Představení, které jsem zhlédl v pátek 17. června 2016, mělo bohužel však ještě jedno nepříjemné prvenství. Před začátkem představení byli diváci upozorněni, že hlavní představitelka Marie, sopranistka Gloria Rehm, po čtvrteční premiéře Nápoje lásky (kde ztvárnila hlavní roli!), nyní již nemá hlas na to, aby zazpívala náročný part v Die Soldaten.

Bernd Alois Zimmermann: Die Soldaten - Gloria Rehm (Marie) - Staatstheater Wiesbaden 2016 (foto Karl & Monika Forster/ Staatstheater Wiesbaden)
Bernd Alois Zimmermann: Die Soldaten – Gloria Rehm (Marie) – Staatstheater Wiesbaden 2016 (foto Karl & Monika Forster/Staatstheater Wiesbaden)

Pěvkyně svůj part „odmluvila“ za pomoci mikroportu, čímž ovšem došlo k zásadní degradaci celé hudební produkce. Vedení divadla se ani nepokusilo hledat náhradu za tuto pěvkyni (jak jsme později zjistili), aby představení proběhlo alespoň tak, jak je to obvyklé v zahraničních divadlech: to jest zpěvák, který inscenaci nastudoval, svoji roli pouze scénicky provede a jiný zpěvák, narychlo povolaný, part odzpívá.

Dílo bylo provedeno s částečnými škrty v celé partituře, bohužel velkými zásahy trpělo i hudební provedení tím, že došlo k výrazné redukci počtu nástrojů. Prostě byli jsme u zrodu nové verze opery, takzvané „Wiesbadener Fassung“ – ale bohužel v negativním významu toho pojmu. Jinak ale orchestr pod taktovkou Zsolta Hamara hrál obstojně, ze sólistů zaujal dobře zpívající Desportes v podání Martina Kocha (který roli má zažitou z curyššské inscenace této opery), výborná byla Sharon Kampton v náročné roli Hraběnky de la Roche. Na konci si ale zkušený návštěvník opery stejně položí otázku: Proč soubor toto geniální dílo uvádí, když na něj zjevně nemá síly a provádí ho za cenu jeho částečné hudební „amputace“?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář