Všeho bylo v mém tanci tak akorát. Anetta Voleská slaví sedmdesátiny

  1. 1
  2. 2
Emeritní primabalerína Národního divadla Anetta Voleská byla jednou z vynikajících sólových tanečnic. Na prknech Národního divadla se objevovala už jako dítě, ve čtrnácti letech tam zahájila naplno profesionální kariéru. Svou techniku posléze vybrousila na stáži v Moskvě. Kritici u ní oceňovali především osobitý způsob tance na špičkách, brio techniku a neuvěřitelnou jistotu v piruetách. Její křehká krása zdobila romanticky laděné postavy klasických baletů, ve kterých ladnou linku těla zakončoval pro baletky velmi důležitý, dokonale klenutý nárt. Utvářené postavy ztvárňovala s adekvátním hereckým výrazem.
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie – Anetta Voleská (Julie) – ND 1971 (zdroj archiv umělkyně/Pavel Horník)

Po ukončení aktivní kariéry se stala jednou z nejvýznamnějších pedagožek na Taneční konzervatoři Praha, kde předávala své bohaté zkušenosti ze scénické tvorby až do svých šestašedesáti let. Její profesionalita se dodnes zrcadlí v úspěchu jejích žáků, kteří nacházejí uplatnění v prestižních tuzemských i zahraničních souborech. Paní Anetta Voleská se právě dnes dožívá významného kulatého životního jubilea – sedmdesáti let. O své taneční i pedagogické činnosti dokáže hovořit s nadšením a velikým entuziasmem, dodnes aktivně sleduje jako pozorná divačka kritickým okem, ale s velkým pochopením, dění na našich předních baletních scénách.

Anetta Voleská (zdroj archiv umělkyně)

Jak jste se dostala k baletu? V kolika letech jste začala tančit?

Úplně prostě: moje maminka mne vzala za ruku ve třech letech a odvedla do baletu v prostorách Hlaholu k paní Zdeně Zabylové, tehdy primabaleríně Národního divadla – a tím vše začalo. Maminka bývala celoživotní velikou milovnicí baletu a mojí fanynkou.

Můžete zavzpomínat na svá školní léta? Kdo z pedagogů vás nejvíce ovlivnil?

Dále jsem pokračovala v baletní přípravce při Národním divadle u profesorky Nadi Sobotkové, Věry Ždichyncové a Olgy Páskové. Byla jsem přijata na konzervatoř, ze které jsem díky nabídce tehdejšího šéfa baletu Jiřího Němečka záhy odešla rovnou do angažmá Baletu Národního divadla. Jiří Němeček mi tímto projevil velkou důvěru a spolu se všemi sborovými úkoly mi začal svěřovat i velké role. Tancovala jsem v mnoha baletech choreografa Jiřího Blažka a spolupracovala s choreografkou profesorkou Růženou Mazalovou na roli Aeginy ve Spartakovi. V úplných začátcích mi též velmi pomohla profesorka pedagožka a repetitorka Věra Ždichyncová. Také jsem ráda, že jsem mohla tancovat nádherně Sašou Machovcem vytvořenou Popelku.

V roce 1966 jste absolvovala stáž v Moskvě. Bylo to tehdy těžké? Dnes to tanečníci mají jednodušší… 

Ano, v roce 1966–1967 jsem absolvovala stáž při Velkém divadle v Moskvě. Já jsem tehdy dostala doporučení ke studiu od Juraje Grigoroviče, který u nás v Praze připravoval v Národním divadle Legendu o lásce. Nešlo to příliš hladce, protože mi žádost blokoval někdo na ministerstvu. Můj tatínek byl sice lékař, ale věděl, že po studiu v Moskvě toužím, a tak se to tehdy nějak nakonec podařilo a já vyrazila sama do SSSR. Naše rodina byla vždy buržoazní a antikomunistická. Ale protože jsem považovala a dodnes považuji ruský balet za ten nejlepší na světě, tak jsem chtěla baletní ostruhy získat právě tam. Myslím si, že dnes je možné získat studium placené. Mnoho se v tomto změnilo.

Můžete přiblížit osobnosti vašich tamních učitelek a učitelů?

Profesorkami byly dámy Dobrinina, Čikvadze a Semjonova. Nejvíce se mnou na rolích v Giselle a Labutím jezeru pracovala profesorka Dobrinina a jinak Čikvadze. Paní Dobrinina byla moc hodná, ale i neúprosně tvrdá. Tréninky jsem navštěvovala u vyhlášené primabaleríny a pedagožky Mariny Semjonové. Byla vynikající, ale velmi přísná a náročná. Dodnes jako bych slyšela její připomínky z hodin klasiky. Paní Čikvadze mi pomáhala s rolí Giselle a její připomínky ke druhému jednání mám též navždy vryty do paměti. Z mužských pedagogů musím jmenovat profesora Borise Bregvadzeho, který s naším celým souborem pracoval na mnohých inscenacích a byl velkým obohacením a pomocí pro nás všechny. Též chci ještě vyzvednout profesorku Natálii Dudinskou, se kterou jsem připravovala zlou sestru v Popelce, bylo to prostě vynikající. Když bych shrnula práci s ruskými pedagogy, pak se vyznačovala vždy ohromnou důkladností, až umořující přesností, jak v technice, tak v souzvuku s hudbou. Děkuji za ni ale moc.

Která z vašich četných rolí v Národním divadle vám byla nejbližší?

Měla jsem ráda všechny role, tancovala jsem jich mnoho, nejrůznějších typů a žánrů. Roli Julie jsem tančila s celým souborem i hodně po světě, například v Řecku, Itálii, Německu, Polsku a dalších zemích. Vždy s tímto baletem Petra Weigla a Miroslava Kůry byl ohromný úspěch. Již studium na toto představení bylo zvláštní tím, že s námi pracoval činoherní a operní režisér a dramaturg Petr Weigl, který nám trošinku otevřel oči k možnosti vyjádření civilnějšího a uvolněnějšího projevu. Práce na této inscenaci s Miroslavem Kůrou a Petrem Weiglem byla opravdu neobyčejná a mnoho mi dala.

Jak se vám líbí filmy o baletkách – viděla jste například Black Swan? Myslíte si, že takový film pomůže popularizaci baletu?

Z této inscenace vznikl krásný film, oceněný mnoha mezinárodními cenami. Mohu říci, že dokumenty o baletu prakticky až na výjimky tuto naši nelehkou profesi příliš dobře nezobrazují. Film Černá labuť bohužel patří alespoň pro mne k těm méně zdařilým. S pravdou o tanci a zákulisí baletu to má velmi málo společného. Naposledy jsem viděla na YouTube dokument o neblahém skandálu ve Velkém divadle v Moskvě. Z hlediska profese a výpovědi o zákulisí byl vynikající. Bohužel někdy hodně smutný, ale pravdivý. Dnes mají tanečníci obrovské možnosti, o kterých se nám v začátcích ani nesnilo, vidět video – sebe, svoje chyby a nedostatky, vidět nejlepší světové tanečníky, nahlédnout do různých baletních škol, v tomto jsou technické vymoženosti prostě famózní. Zrovna tak možnost vidět představení přímým přenosem v kině je prostě báječné.

A jak se vám líbí moderní zpracování klasických baletních kusů?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář