Vtipný dotek zlatých let dvacátých aneb Tři přání z Ostravy v Praze

  1. 1
  2. 2

Pravidelná hostování operního souboru Národního divadla moravskoslezského z Ostravy jsou významným dramaturgickým obohacením operního života nejen pro pražského diváka, ale i pro řadu dalších diváků z Čech, kteří na tato hostování do metropole přijíždějí. Několik dní po oslavách 125. výročí narození Bohuslava Martinů ostravský soubor uvedl jeho operu Tři přání aneb Vrtkavosti života, kterou mělo možnost poznat pražské obecenstvo před čtvrtstoletím jako součást cyklu provedení všech skladatelových oper při stém výročí jeho narození.

Opera komponovaná v letech 1928–1929 není jednoduchým ani snadno inscenovatelným dílem. Je to opus silně inspirovaný dobovou estetikou i výrazným propojením s dalším médiem – filmem. Jeho záměrná polystylová hudební i literární forma silně obráží meziválečnou dobu s řadou existujících avantgardních i zábavních divadelních, hudebních i literárních žánrů, které se příležitostně setkávaly, prostupovaly a navzájem ovlivňovaly. V případě opery Tři přání je připomínán významný vliv surrealistického literárního hnutí, jehož byl libretista Georges Ribemont-Dessaignes předním představitelem, a také dobově omezeného žánru Zeitoper, tedy časové opery, hudebně-dramatického útvaru využívajícího civilistních námětů s použitím hudebních technik zábavní hudby. To ovšem platí pro Tři přání jen z poloviny, protože jde o kombinaci parafráze pohádky a příběhu z filmování, který funguje jako vnější rámec a má také zcizovací, byť parodický efekt. Surrealismus se inspiroval nejen oblastí snů, ale také často pohádkami i archetypálními pohádkovými situacemi.

Často využíval námětové dekonstrukce pohádkového sujetu, což je patrné i v tomto díle. Podle mého názoru ale největším inspiračním zdrojem pro formu této opery byla francouzská výpravná revue a zároveň možnosti její parodie. Francouzská výpravná revue a revuální opereta často se svým rámcovým, velmi volným příběhem, který umožňoval zařazení různorodých hudebních i mluvených, tanečních nebo baletních čísel vcelku jen volně souvisejících se základním dějem, je specifickým žánrem, který navazuje na anglický vaudeville. Tvar revue ctili i ostravští inscenátoři, a opravdu se jim to podařilo. Zbytečně nehledali jednotící myšlenku či ideu pro představení (která možná ani v libretu není), ale inscenovali jednotlivé scény jako v podstatě samostatné efektní vypointované výstupy.

B.Martinů: Tři přání - Lucie Kašpárková (Nina Valencia / Indolenda), Josef Škarka (Arthur de Sainte Barbe / Juste), Roman Vlkovič (Kapitán), Jana Hrochová (Lilian Nevermore / Víla Nulle), Eva Dřízgová-Jirušová (Eblouie Barbichette / Žebračka), Jorge Garza (Serge Eliacin / Adolf) - NDM Ostrava 2015 (foto Martin Popelář)
B. Martinů: Tři přání – Lucie Kašpárková (Nina Valencia/Indolenda), Josef Škarka (Arthur de Sainte Barbe/Juste), Roman Vlkovič (Kapitán), Jana Hrochová (Lilian Nevermore/Víla Nulle), Eva Dřízgová-Jirušová (Eblouie Barbichette/Žebračka), Jorge Garza (Serge Eliacin/Adolf) – NDM Ostrava 2015 (foto Martin Popelář)

Zásadní oporou pro režiséra Jiřího Nekvasila jsou v projektu tvůrci vizuální stránky inscenace. Výtvarník scény Daniel Dvořák vtipně využil řadu výpůjček ze světového výtvarného odkazu v rozsahu od Mana Raye přes Dalího až ke Knížákovým trpaslíkům, aby posílil dojem dobové polystylovosti. Výborně scénu kombinuje s dotáčkami i jedním z vrcholů filmu – promítáním natočeného filmu i symfonickou částí Odjezd, ve které opera náhle zvážní. Videoprojekce, „němý“ film i animovaný doprovod k Odjezdu přes jednoduchost zvolené výtvarné techniky (v posledním případě převážně warholovské konturování) jsou vizuálními vrcholy zdařilé inscenace. Dalším výrazným kladem jsou kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové, reagující na módu francouzských operetních div.

B.Martinů: Tři přání - Přemysl Bureš (Režisér), Miroslava Georgievová (Telefonistka) - ND Praha 2015 (foto Martin Popelář)
B. Martinů: Tři přání – Přemysl Bureš (Režisér), Miroslava Georgievová (Telefonistka) – NDM Ostrava 2015 (foto Martin Popelář)

Její slabost pro třpytivé materiály a především imitace zlatého lamé nacházejí výborný kontrast s černobílou realizací výsledného filmu. A hlavně scéně, kostýmům a filmové složce nechybí vtip. A je to vtip, který se nevyčerpává v jednotlivých nápadech, ale prochází kontinuálně celým večerem. Kvalita nastudování náročné partitury pod taktovkou Jakuba Kleckera vynikne především v symfonických částech opery, jež znějí opravdu velkolepě. Snad by některým číslům opery pomohl důraz na výraznější taneční rytmizaci, aby se tak posílila skladatelova inspirace tehdejšími módními tanci. Ale to je věc názoru, jak udržet partituru pohromadě s jednotným zvukem. Orchestr hrál velmi kvalitně a neustále se zlepšoval, aby právě v symfonické části dovedl dílo do hudebně-dramatického přesahu, který není v původním díle na první pohled ani přítomen. Před sólisty postavilo toto nastudování opravdu těžké úkoly. Party v této inscenaci nejsou postaveny tak, že je otázkou, zda je jen uzpíváme, ale zda je zazpíváme, uhrajeme a utančíme, a navíc většina partů obsahuje značnou dávku mluveného slova, což bývá někdy pro operní zpěváky problém. Musím uvést, že naprostá většina sólistů se se všemi uvedenými složkami vypořádala se ctí, i když charakter projevu nebyl vždy stylově jednotný, což ale u díla tak mnohostylového není vůbec na překážku.

B.Martinů: Tři přání - Lenka Čermáková (Lilian Nevermore / Víla Nulle) - NDM Ostrava 2015 (foto Martin Popelář)
B. Martinů: Tři přání – Lenka Čermáková (Lilian Nevermore/Víla Nulle) – NDM Ostrava 2015 (foto Martin Popelář)

Lucie Kašpárková v dvojroli Niny a Indolendy inklinuje v mluveném slovu k operetnímu výrazu, Peter Račko jako Serge a sladký Adolfek pak využívá výrazové prostředky frašky a tak dále.

B.Martinů: Tři přání - Lucie Kašpárková (Nina Valencia / Indolenda) - ND Praha 2015 (foto Martin Popelář)
B. Martinů: Tři přání – Lucie Kašpárková (Nina Valencia/Indolenda) – NDM Ostrava 2015 (foto Martin Popelář)

Přes drobné výtky například k menší srozumitelnosti zpívaného slova u Josefa Škarky (dvojrole Artur/Juste) pěvecký soubor neměl slabšího místa. Interpretačně nejvíce diváky zaujala Veronika Holbová ve svém vděčném kanibalském songu černošky Dinah a také jazzový vokální kvartet, který přes drobnou intonační rozkolísanost v úvodu patřil k hudebním favoritům večera.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Tři přání (NDM Ostrava)

[Total: 31    Average: 3.6/5]

Související články


Komentáře “Vtipný dotek zlatých let dvacátých aneb Tři přání z Ostravy v Praze

  1. Myslel jsem si, že už jsem na opeře viděl ledacos. Ale to co nám nabídla tato úžasná inscenace z Ostravy, mě naprosto uchvátilo. Jde patrně nejen o nejvíce avantgardní a experimentální Martinů operu, ale celkově o naprosté zjevení v historii operní tvorby. Nevím aspoň nic o tom, že by existoval obdobný typ opery-film. Nadchla mě určitě pestrost Martinů hudby (kontrast mezi jazzovými pasážemi a orchestrální mezihrou Odjezd byl neuvěřitelný). Nesouhlasím přitom s názorem O. Janáčkové, že to působí jakoby si “ skladatel nemohl nebo nestačil vybrat, co v díle ponechat, a čeho se zbavit“. Můj osobní výklad je takový, že za tím odlišným charakterem hudby během orchestrální mezihry může být snaha skladatele potrhnout fakt, že se děj opery v tuto chvíli přesouvá od fiktivního filmového příběhu k příběhu reálných postav. Pokud pak opera během epilogu opět trošku přejímá revuální charakter, pak se domnívám, že to může být naopak záměr, který vychází z toho, že nakonec definitivně dochází prolnutí obou dějů (reálného s tím fiktivním)a to když herec Artur končí stejně tragicky jako postava pana Justa. Pokud jde o celkové ztvárnění byl jsem nadšen využitím synchronního videozáznamu. Ten totiž diváku umožní sledovat proces „natáčení“ filmu jakoby očima kameramana či režiséra. A animace (s využitém techniky konturování), která během mezihry Odjezd dává divákovi prostor velmi zasvěceně sledovat průběh cesty hlavních protagonistů děje z Evropy do Ameriky, to byla prostě lahůdka (třešnička na dortu celé inscenace). Škoda, že se něčeho takového nedožil skladatel. Za mě osobně zatím jednoznačně nejlepší inscenace roku. Bude se těšit na nějaký jiný názor.

Napsat komentář