Výjimečně skvělý večer: Murray Perahia v Rudolfinu

Sobotní večer v sále pražského Rudolfina patřil klavíru, za nějž v rámci dalšího sólového recitálu Pražského jara zasedl legendární Murray Perahia. Tento americký umělec s řeckými kořeny se tak na festival vrátil již popáté, tentokrát však v roli, v níž jsme jej zatím možnost slyšet neměli, a to v roli sólové.Dramaturgicky velmi důmyslně sestavený a nutno říci náročný program otevřela Bachova Francouzská suita č. 6 E dur BWV 817. Perahia, pro nějž je Bachovo dílo zcela stěžejní součástí repertoáru – stačí se podívat na výčet jeho bachovských nahrávek z několika posledních let – v ní hned od počátku uplatňoval svůj proslulý, jedinečně měkký, ale zároveň pevný úhoz a neobyčejně zpěvný, krásně kulatý tón, doprovázený bezchybnou artikulací. Zejména Sarabanda byla úchvatným “rozhovorem” dvou melodických linek, které – ač vedeny zdánlivě zcela samostatně – dohromady tvořily dokonale vystavěný celek. Perlivé Bourreé stejně jako závěrečná Gigue byly plné úžasně lehkých, doslova třpytivých tónů, jejichž “vzdušnost” udivovala zejména při pohledu na Periahovy prsty, které byly po celou dobu, podobně jako třeba u Horowitze, spíše natažené. Haydnova Sonáta č. 46 As dur stejně jako následné Variace f moll byly zahrány v podobně vylehčeném duchu s tím rozdílem, že výsledný tón byl mírně “syrovější”. Periaha jako by zde docílil zcela čistého, ničím nezkresleného zvuku nástroje, s nímž dále pracoval spíše na poli dynamickém.Následná Sonáta č. 14 cis moll op. 27 č. 2 “Měsíční svit” Ludwiga van Beethovena byla po bouřlivém potlesku zahájena bez velkého rozmýšlení či čekání. Slavné Adagio sostenuto bylo celé vedeno jako jedna dlouhá fráze v neuvěřitelně jemném pianu, které se zejména v úvodu pohybovalo na samé hranici slyšitelnosti. Je až s podivem, jak v takto jemné dynamice Perahia stále dokázal pracovat s jednotlivými hlasy, které byly velmi precizně odstíněny, a kterým vždy zcela jasně dominovala hlavní melodická linka; pro někoho možná trochu netypicky výrazně “vytahovaná” také z hlasů vnitřních. Po půvabném Allegrettu přišlo divoké Presto agitato, které si i ve vysokém tempu zachovalo vnitřní klid a pevnou strukturu, kterou nenarušila ani v některých částech výrazná agogika. Perahia zde také poprvé výrazněji pracoval s hlubší polohou nástroje, který mu především před závěrem zněl nádherně “sytě”, avšak v celkovém vyznění nikdy ne zbytečně silně.Po přestávce přišlo na řadu Franckovo slavné dílo z roku 1884, a to Preludium, chorál a fuga FWV 21. Doklad skladatelova kontrapunktického mistrovství, které uzavírá velmi osobitě pojatá fuga Perahia přednesl za velkého soustředění. Opět je zde třeba zmínit precizní výstavbu všech tří částí kompozice, každá z jednotlivých frází byla pečlivě promyšlena nejen v rámci vnitřních dílů, ale celé skladby, v jejímž samotném závěru vyzněly některé velké akordy a oktávové běhy levé ruky možná zbytečně hrubě.Večer uzavřelo Chopinovo Scherzo č. 1 h moll op. 20. Uvodní akordy byly zahrány s překvapivou jemností, což byla ale poloha, v níž klavírista vedl v podstatě celou skladbu, která tím pro někoho možná postrádala svou typickou “dravost”, ale pro mě osobně byla zcela novým posluchačským zážitkem. Perahia se opět soustředil především na vedení hlasů, technické pasáže byly zahrány s velkou lehkostí, v některých místech opět trochu netypicky podloženy pedálem. Skutečným zážitkem však byla prostřední část Molto piu lento, která vyzněla neuvěřitelně prostě, avšak s tak silným niterným nábojem, až to doslova bralo dech. Drobné technické nepřesnosti, jenž přišly v samotném závěru pak připisuji pouze klavíristově únavě, která vzhledem k náročnosti předneseného repertoáru byla zcela pochopitelná.Obdivuhodný výkon obecenstvo odměnilo několikerým potleskem ve stoje, na nějž Perahia “odpověděl” celkem třemi přídavky, a to Chopinovým Nokturnem F dur op. 15 č. 1, Schumannovým Zmateným sněním neboli sedmou častí jeho Fantastických kusů op. 12 a dále Schubertovým brilantním Impromptu Es dur op. 90 č. 2. Báječná zakončení výjimečně skvělého večera.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Pražské jaro 2015
Murray Perahia (klavír)
30. května 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Johann  Sebastian Bach: Francouzská suita č. 6 E dur BWV 817
Joseph Haydn: Sonáta č. 46 As dur Hob. XVI: 46
Joseph Haydn: Variace f moll Hob. XVII: 6
Ludwig van Beethoven: Sonáta č. 14 cis moll op. 27 č. 2 “Měsíční svit”
= přestávka =
César Franck: Preludium, chorál a fuga FWV 21
Fryderyk Chopin: Scherzo č. 1 h moll op. 20

www.festival.cz

Foto Zdeněk Chrapek