Wiener Festwochen 2016: in memoriam Friedrich Doležal

Ty se ptáš, proč moje zpěvy zní?

Jediný stín se vznášel nad komorním večerem, který se ve čtvrtek 2. června 2016 uskutečnil v rámci festivalu Wiener Festwochen 2016 v Brahmsově sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni. Vzpomínka na profesora violoncellové hry, penzionovaného člena violoncellové skupiny Orchestru Vídeňské státní opery a Vídeňských filharmoniků Friedricha Doležala (1947–2015), který odešel účinkovat do orchestru svaté Cecilie 20. srpna 2015 ve věku osmašedesáti let.

Friedrich Dolezal (zdroj pmf.or.jp)
Friedrich Doležal (zdroj pmf.or.jp)

Těch Dvořákových skladeb, co se jen jako člen Vídeňských filharmoniků a Vídeňského smyčcového kvarteta (Doležal členem 1985–2015) nahrál a nanahrával v Rakousku, Evropě, a zvláště v Japonsku… Právě dvořákovský festivalový večer vídeňských kvartetistů, v němž mistra anekdot a trefných dirigentských charakteristik, kdysi organizátora filharmonických bálů a člena představenstva Vídeňských filharmoniků Doležala více než důstojně nahradil štýrskohradecký rodák Wolfgang Härtel, byl věnován Doležalově památce. Na programu byla trojice Dvořákových skladeb z nejznámějších – Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96, 179 a Klavírní kvintet č. 2 A dur op. 81, B 151 – a na zahraničních koncertních podiích stále oblíbenějších – Cypřiše pro smyčcové kvarteto B 152 č. 4, 6, 2, 9, 3 a 12. Zatímco Dvořákův mladší klavírní kvintet a Americký kvartet zaznívají v Musikvereinu každou sezonu, často hned v několika provedeních, vstupní Cypřiše (1887), souborem před lety komerčně zaznamenané pro společnost Camerata, byly lákavou lahůdkou v úvodu víceméně vydařeného večera. Dvořákovy smyčcové Ohlasy písní, jak byly původně Cypřiše nazvány, získaly ve vzpomínce na violoncellistu Doležala na dalších konotacích. Zazněly v podobě emocionálně naléhavé, potaženy melancholickým flórem, bohužel s častými intonačními nečistotami prvních houslí primária a zakladatele souboru Wernera Hinka.

Po poslední uvedené z dvanácti smyčcových adaptací písňového cyklu Cypřiše B 11 (1865), který zazněl v původní verzi po řadě let na Dvořákově maratonu v Ostravě 1. května 2014 (naše recenze najdete zde a zde) a znovu si jej budou moci vychutnat návštěvníci Dvořákovy Prahy 2016 11. září ve dvojici Pavel Černoch – Ivo Kahánek, přál jsem si attaca pokračování Americkým kvartetem, publikum ovšem mínilo jinak a odměnilo kvartetisty vřelým potleskem. Americký kvartet jsem v Brahmsově sále naposledy slyšel při bohužel nehodnotitelném vystoupení Küchlova kvarteta na začátku prosince 2015, kdy se primáriovi při hře nevedlo způsobem tak fatálním, že dojem z komorního koncertu Dvořákových kompozic (op. 16, 96 a 77) nezachránil ani fenomenální kontrabasista Vídeňských filharmoniků Ödön Rácz ve Smyčcovém kvintetu č. 2 G dur op. 77, B. Tentokrát byl výsledný dojem výrazně lepší, odmyslím-li si chybějící repetici v první větě a občasné rušivé intonační výkyvy prvních houslí. Zato viola Hanse Petera Ochsenhofera a violoncello Wolfganga Härtela sebevědomě vládly kompozici, která nepostrádala haydnovsky čitelné rysy a precizní pointování rytmických figur. Pomalou větu Lento uchopili kvartetisté velmi expresivně, ve výrazu až zatěžkaně, finále se však dralo kupředu k závěrečnému aplausu.

Po pauze se ke kvartetistům připojila ve Vídni etablovaná a velmi oblíbená srbská pianistka Jasminka Stančul, která se choulostivého partu Dvořákova vrcholného komorního díla zhostila na výbornou.

Jasminka Stančul (foto web J. Stančul)
Jasminka Stančul (foto web J. Stančul)

Škoda jen nepřivřeného víka, které mohlo přispět k ještě delikátnějšímu výsledku v dynamice. I v prvních dvou větách klavírního kvintetu chyběly repetice, kvartetistům se spolehlivou klavírní partnerkou v zádech to však neubralo na snaze akcentovat lyrické pasáže kompozice. Vrcholem jejího provedení se nesporně stala druhá věta, v níž svým kultivovaným tónem souboru opět dominoval violoncellista Härtel. S furiantovým scherzem neměl soubor potíže a hlavně díky Jasmince Stančul a její odstíněné dynamice se stalo finále přirozenou tečkou večera. Bohužel tečkou poslední. Jak totiž v úvodu večera dobře navštívenému Brahmsovu sálu oznámil Dr. Thomas Angyan, dvořákovský večer Vídeňského kvarteta byl v jeho dvaapadesátileté historii tím posledním, a to po sto třiceti koncertech ve Společnosti přátel hudby a dvaceti vystoupeních s Jasminkou Stančul. Aplaudující publikum poděkovalo kvartetistům v čele s primáriem Hinkem, jediným členem nejstarší kvartetní generace, za desetiletí hodnotných večerů. Může nás jen těšit, že s publikem se Vídeňské kvarteto rozloučilo právě Dvořákovými skladbami. Škoda jen nepřesností v programové brožuře koncertu – kvintet byl zkompován v roce 1887, nikoliv o deset let dříve, jak bylo v textu uvedeno – a škoda jen toho neustálého zdůrazňování Dvořákova plnokrevného českého muzikantství, na něž sentimentální část vídeňského publika stále slyší. Onoho večera uvedené skladby disponují rozhodně větším kompozičním potenciálem, než jen vzešlým z „plnokrevného českého muzikantství“. Drží se Dvořákova interpretačního obrazu v muzikologickém diskursu německy mluvících zemí jako inkoust na Dvořákových manžetách, skladatelem používaných k zaznamenávání hudebních nápadů. Dvořákových pradleny by mohly vyprávět…

 

Hodnocení autora recenze: 70%

Wiener Festwochen 2016
Wiener Streichquartett
Jasminka Stančul (klavír)
2. června 2016 Brahms-Saal Musikverein Vídeň

program:
Antonín Dvořák:
– Cypřiše: dvanáct skladeb pro smyčcové kvarteto B 152, č. 4, 6, 2, 9, 3 a 12
– Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96, B 179
=přestávka=
Antonín Dvořák: Kvintet pro klavír a smyčcové kvarteto č. 2 A dur op. 81, B 155

www.musikverein.at

Související články


Napsat komentář