Za operou do Londýna

Za operou do Royal Opera House. Aktuální tipy 

Zdálo by se, že Londýn není svou vzdáleností od hranic České republiky úplně nejvhodnější destinací k návštěvě opery. Opak je pravdou. Úsilí, které je třeba vynaložit (doprava na letiště, doprava po městě, časová investice nutná k obstarání vstupenek), je v zásadě totožné s námahou, kterou je třeba věnovat organizaci cesty do Vídně, Berlína nebo Mnichova. O Miláně a La Scale ani nemluvě. Spolu s otevřením Expa je jeho návštěva hotovou investicí a asi není teď úplně taktická (z hlediska opery, a pokud nemáte zájem i o vlastní Expo). Zůstává sice faktem, že cíle, které umožňují volit cestu vlakem, jsou logisticky méně náročné, na druhou stranu zase prosedíte ve vlaku hodiny, byť bude vzdálenost třeba jen třetinová. Proč tedy nerozšířit akční rádius a nevzít do něj i Spojené království.

Má tedy smysl vyrazit za operou do Londýna? Zcela určitě ano. Letecký most Praha – Londýn funguje výborně a dopraví vás na místo za dvě hodiny. Cestu autobusem bych ani nezvažoval: nikdy jsem ji sice neabsolvoval, ale soudím z cesty autobusem do Mnichova (což je pouze zlomek trasy), že musí být vysilující. Navíc ani ekonomicky nedává moc smysl. Letenka se dá pořídit za tři a půl tisíce a pohodlně doletíte na Heathrow. Linka metra Piccadilly vás pak za hodinu doveze až do stanice Covent Garden a ke Královské opeře (webové stránky Royal Opera House najdete zde).Doprava z jakéhokoliv jiného londýnského letiště je ale vlastně stejně snadná a u nízkonákladových dopravců lze najít ještě zajímavější ceny letenek. Tedy cílové letiště v Londýně není zase tak podstatné.

Hlavní potíží pro návštěvníka opery v Londýně jsou ceny hotelů. Londýn je finanční centrum světa a všimly si toho i hotelové řetězce. Není tedy nic zvláštního zaplatit za noc 200 euro v naprosto průměrném hotelu. Podstatné je hledat – solidní ubytování v solidní části města (blízko opery nebo na metru k opeře) lze pořídit i pod 100 liber. Ceny klesají tak, jak se vzdalujete z centra a od hlavní turistické sezony. Podzim a zima pak mohou náklady snížit na polovinu – operní představení, ale bude stejně zajímavé jako v červenci (město a počasí v něm už bohužel tolik ne).

Jak tedy na to? Systém nákupu vstupenek je velice jednoduchý a lze ho zcela vyřídit on-line na stránkách Královské opery. Opera otevírá přístup k nákupu vstupenek v přesně definovaných okamžicích a časově zvýhodňuje své extra přispěvatele (takzvané „friends of Covent Garden“). Stát se „přítelem“ Královské opery znamená investovat 90 liber. Za to získáte asi o měsíc dřívější přístup k výběru vstupenek a pravidelné čtvrtletní materiály s informacemi o jednotlivých produkcích. Pro občasnou nebo jednorázovou návštěvu nemá tato investice velký smysl. V momentě, kdy se otevře vstupenkový portál pro všechny zájemce (fáze „general booking“), nastává zpravidla kolaps rezervačního systému, protože mnoho zájemců chce obsadit ta nejzajímavější a hlavně levná místa v lokalitě nazývané amfiteátr (taková druhá galerie v Národním divadle). Je to jedno z mála míst, kde lze pořídit lístek za ještě „neinvestiční“ peníze. Ceny za první řadu začínají na třech tisících a tak, jak se sedadla vzdalují od hlediště, klesají ceny lístků do krajin stokorun. Varuji všechny trpící závratí – sezení je to opravdu „vysoké“. Klasické sedadlo v hlavním hledišti („orchestra stalls“) je otázkou šesti, sedmi tisíc. Tato sedadla také zůstávají volná jako poslední a vlastně je lze pořídit kdykoliv před představením.Vstupenky lze zaplatit kartou, potvrzení vytisknout. Vlastní lístek se pak vyzvedává přímo v Covent Garden, kde je připraven v krásném pouzdře a obálce (den předem nebo těsně před představením). Malá odbočka: nově rekonstruované centrální pokladny Národního divadla v budově Nové scény silně styl Royal Opera House připomínají. Je dobře, že Národní divadlo ustoupilo z původních přepážek ala „pošta a neprůstřelné sklo“.

Vlastní budova opery (na rozdíl od místní gastronomické bídy – viz balená čokoláda nabízená ve Státní opeře – kdo tu si asi koupí?) nabízí řadu restaurací v různých cenových hladinách. Koupit si můžete stejně tak sendvič jako tříchodové menu, objednat čaj na terase opery před představením anebo si nechat otevřít láhev šampaňského. Anebo si dáte jen zmrzlinu o přestávce. Občerství se každý: za 5 liber nebo za pět set. Jak je komu libo. V tomto ohledu je Královská opera opravdu demokratická.Royal Opera House uvádí své produkce v blocích, pokud tedy chcete navštívit dvě představení, je nutné volit termín, kdy se produkce „lámou“ – končí jedna a rozbíhá se další. Myslím ale, že jedna návštěva je rozumnější – jednak člověku události nezevšední, představení nesplynou a především samotný Londýn nabízí samozřejmě mnoho dalších zajímavých míst, staveb a atrakcí, které stojí za vidění. Nejen operou živ je člověk.

Co lze tedy ještě v Royal Opera House zajímavého vidět do konce roku a dále v roce následujícím. Detailní přehled lze najít na stránkách opery. Dovolím si podtrhnout to, co zaujalo mě. V květnu je ještě možné vidět představení La traviata, v lednu 2016 pak bude Traviata pokračovat i s panem Villazónem. Přehled termínů najdete zde. Potrpíte-li si na hvězdy, nabízí se Pucciniho La bohème s Annou Netrebko v hlavní roli. Její přítomnost ale znamená beznadějně vyprodaná představení – většinou zbývá pouze pár lístků v těch nejvyšších cenových kategoriích (informace o nich naleznete zde). Zda Bohéma za osm tisíc stojí, ponechávám k diskuzi.

Velice zajímavá může být i opera Guillaume Tell – více o inscenaci najdete zde (od půlky června do půlky července) – všech sedm plánovaných uvedení bude dirigovat sám Antonio Pappano – to je jeden fakt, který činí produkci zajímavou a ten druhý je zkrátka Rossini. Royal Opera House letos v dubnu uvedla jeho Turka v Itálii (informace o inscenaci najdete zde) ve velice povedené režii a skvělém obsazení (bylo tak možné slyšet pana D´Arcangelo, který nedávno zrušil svůj pražský koncert). Komedie, která byla opravdovým výtvarným zážitkem. Vtipná a vkusná. Doufejme, že Vilém Tell bude stejně tak výborný, byť samozřejmě v jiném smyslu a duchu.

Královská opera bude dále poprvé hostit (19. července) proslulou soutěž Operalia zaštítěnou jménem Plácida Dominga (vstupenky už bohužel nejsou k dispozici) – i to by mohla být zajímavá návštěva. Příště. Mimochodem, Plácido Domingo bude dirigovat i poslední představení La bohème v polovině července. Lístky jsou ještě k dispozici a rezervovat si je můžete zde.

Pojďme dále do budoucnosti: na podzim Royal Opera House plánuje znovuuvedení Ariadny na Naxu s vynikající Karitou Mattilou. Říká se, že Richard Strauss je „acquired taste“, že je třeba pro jeho hudbu dozrát. Něco na tom bude. Ariadnu na Naxu oslavovali kritici především díky přítomnosti Jane Archibald v roli Zerbinetty. Této role se paní Archibald ujme znovu i letos. Ale hlavní hvězdou byla zcela jistě paní Matilla a bude jí bezpečně i letos. Příležitosti představení navštívit budou celkem tři (informace najdete zde). Kdo do Strausse „dozrál“, nechť vyrazí. V roce 2016 bude nicméně možné paní Mattilu slyšet i v Praze v Rudolfinu (to pro úplnost).

Ještě dále – na jaře 2016 – je třeba vést v patrnosti tři představení. V první řadě do Royal Opera House se svoji Lucií z Lammermooru dorazí Diana Damrau. Aktuálně s ní bude za několik týdnů vystupovat v Teatro alla Scala (tam ale jak bylo již řečeno, je díky Expo dost složité zavítat). Královská opera chystá zcela novou koprodukci s operou v Chicagu a s Řeckou národní operou. Dále Bryn Terfel od poloviny března ztvární Borise Godunova – ten, kdo představení navštíví, bude pak moci srovnat s Godunovem pražským. A v neposlední řadě na přelomu dubna a května bude uveden Tannhäuser. Zda stojí za to na něj do Londýna vyrazit, netuším (příliš Wagnerovské produkce nesleduji), ale Létající Holanďan (zima 2015 v Royal Opera House, opět Bryn Terfel) měl pozitivní ohlasy a dobré kritiky.

Královská opera uvádí celou řadu dalších představení, které ve výčtu neuvádím – Král Roger (aktuálně zmiňován Robertem Jindrou jako zajímavý kus v rubrice Ptali jste se – zde), Don Giovanni (nemyslím ale, že je nutné na něj jezdit dál než na Ovocný trh) a další a další.

Dokumentuji pouze, že naplánovat a realizovat výlet za operou do Londýna není nereálné a ani ekonomicky nemožné. Pochopitelně vidět vše a z nejlepších sedadel, může jen hrstka. Ale to by pak návštěva třeba právě Královské opery zevšedněla a nudila. Určitě mi dáte za pravdu, že stejně podstatná jako kvalita představení, je i fáze očekávání a „těšení se“.Přeji mnoho zajímavých operních zážitku v Londýně.

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto Royal Opera House, archiv, Urban Junkies