Zanechat otisk a povznést duši. Ptali jste se Jitky Hosprové

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Violistka Jitka Hosprová odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

Jitka Hosprová (zdroj jitkahosprova.com)
Jitka Hosprová (zdroj jitkahosprova.com)

 

Dobrý den, kolik koncertů za měsíc asi tak míváte? Domlouváte si je sama, nebo máte nějakého manažera? Jak široký repertoár máte a jak často jej obměňujete? (JF)

Počet koncertů je různý, někdy jsou čtyři za měsíc a někdy šestnáct, plus přejezdy, přelety a většinou pokaždé jiný repertoár. Není dobré hrát příliš mnoho koncertů, protože pak není čas na dokonalou přípravu, regeneraci a studium nových věcí. Samozřejmě se někdy stane, že situaci neuhlídám a koncertů se nakumuluje příliš mnoho, to pak téměř kolabuji. Zatím jsem však vše zvládla, ale je potřeba dávat si pozor, abych se nepřetížila. Repertoár mám velmi široký, od staré hudby – například program s renesančním nástrojem theorbou, až po premiéry současných skladatelů. Dokonce jsem v poslední době objevila raně romantické skladby velmi virtuosní, které se příliš nehrají. Studuji stále nové věci, letošní rok kupříkladu – od začátku roku je to kolem osmi skladeb, a to mne čeká celá kupa not, na které se chystám – pakliže nejsou na programu koncertů, většinou zůstanou na štůsku a čekají na svoji příležitost. Manažerem jsem částečně sama, protože nejlépe zhodnotím, kde, kdy a co hrát, technické věci pak za mne dotahuje produkční Klára Jelínková pro Čechy a zahraničí mi domlouvá, je-li potřeba, pan Radek Křižanovský.

Dobrý den, paní Hosprová, pocházíte z hudební rodiny? Jaké byly vaše hudební začátky a proč jste si vybrala zrovna violu? Srdečně vás zdravím (Vlasta Habánková, Brno)

Děkuji za otázku, paní Habánková, a také moc zdravím do Brna. Moje rodina je normálně hudební, maminka jako učitelka hrála na housle, taktéž já a rovněž moje sestra, bratr hrál na klarinet. Nikdo však od nás neočekával zázraky, byla to součást vzdělání. Pradědečci z obou stran byli muzikanti, jeden dokonce významný oblastní učitel. Mne si získala viola, když jsem dělala přijímací zkoušky na Plzeňskou konzervatoř na housle. Mamka mne uklidňovala, ať klidně jdu na přijímačky, abych udělala paní učitelce Šandové radost, že mě stejně nevezmou. Moc se mi na housle nechtělo, popravdě jsem je brala jako jednu z věcí, která mne baví, ale nic víc. No a ejhle – přišla nabídka hrát na violu, protože houslistů bylo hodně. To mne trochu vyhodilo z plánu. Profesor Jan Motlík mne pozval na koncert, kde hrál koncert pro violu a orchestr Bohuslava Martinů a bylo, jak se říká, „vymalováno“. Viole jsem totálně propadla a dodnes tvrdím, že ona si vybrala mě.

Máte nějaký profesní sen? Typu zahrát si s nějakým slavným dirigentem, orchestrem nebo v nějakém slavném koncertním sále? (Jaroslav Madár)

Milý pane Madáre, dostávám tuto otázku často a musím říci, že jsem si nikdy nic moc neplánovala, nepřála a možná díky tomu jsem ve svém oboru celkem daleko. Již patnáct let na pódiu jako profesionální sólistka, kdo by to byl řekl. Postupuji systematicky, koncerty jsou stále exkluzivnější, skladby náročnější, moje interpretace zraje s každým dalším koncertem. Uvidím, kam až mne to dovede, přistupuji k těmto věcem s pokorou a jsem vděčná za každý koncert. Nedávno jsem například hrála pod taktovkou Vladimíra Ashkenazyho, byla to ohromná zkušenost. Jinak ze všech sálů mám nejraději Dvořákovu síň Rudolfina, kde hraji poměrně často.

Dobrý den, paní Hosprová, úspěchy každého umělce krom řady dalších věcí zcela jistě závisí i od toho, kde, z čeho a jak intenzivně čerpá vnitřní sílu, klid a inspiraci. Jak to máte vy? Co všechno v tomto směru ke svým úspěchům potřebujete? (Eva L.)

Milá paní Evo, řekla bych, že jste vaší otázkou trefila hřebík na hlavičku. Jak jsem již v předchozí odpovědi zmiňovala, držím se na vrcholné pozici již celkem dlouho, což předpokládá, že ten „klíč k úspěchu“ musíte mít a umět ho používat. Pro každého umělce je velká nástraha vlastní ego. Jakmile si začnete o sobě myslet více než je potřeba, kanál inspirace a energie se může začít překvapivě zavírat. Hodně jsem se zabývala východní filosofií a stále si v tomto směru udržuji vnitřní hygienu. Což vyžaduje velkou disciplínu a vede to člověka k pokoře. Vnímám sebe jako nástroj nebo kanál, skrze který prochází určitá energie a sdělení. Samozřejmě první disciplína je naučit vlastní tělo dokonale ovládat hudební nástroj – to je řemeslo. Pak jen umět přijímat správné informace od moudrých lidí a nepřijímat negace od těch „druhých“. Což je někdy to nejtěžší, ale pakliže není ego přítomno, jste nezranitelná. To je obecný princip, za kterým jsou léta práce na sobě. Pak jsem také jen člověk a žena, která chce žít šťastný osobní život. Což vzhledem k pozici, ve které se pohybuji, také není úplně jednoduché, ale jsem pozitivní a jdu za vizí, kterou v tomto směru mám. Nepřistupuji na kompromisy, proto, jakmile se necítím šťastná v partnerství, odcházím. Je to celkem tvrdý přístup, ale patří to k disciplíně, která vás drží jako bytost v čistotě a pak jste jako umělec schopná předávat radost a vše co je potřeba. Jakmile totiž máte tento dar, jste ve službě… Miluji přírodu, hlídám si, se kterými lidmi budu trávit volný čas a nemám problém být sama se sebou. Což jako sólista musíte zvládnout v první řadě.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář