Zdaleka nejen o tom, co si dnešní mladí myslí o opeře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Je žánr opery z pohledu dnešních mladých lidí stále živý? Přitažlivý? Jak se současná mladá generace dívá na nynější trendy v inscenování oper? A co si myslí o kulturní úrovni našeho národa? Jaké pocity má začínající zpěvák při čekání na první příležitost? Nejen o tom se sopranistkou Karolínou Žmolíkovou, absolventkou Pražské konzervatoře, letos končící magisterská studia na brněnské JAMU.

Karolína Žmolíková

 

Co si dnešní mladá generace o opeře myslí? Nejenom mladí, kteří mají v plánu se jí profesionálně věnovat, ale vůbec celá dnešní mladá generace? Myslíte si, že žánr opery je z pohledu dnešních mladých lidí stále živý? Přitažlivý? Něčím zajímavý?

To je samozřejmě těžká otázka… Myslím, že svým způsobem ano. Třeba když chodím v Brně do opery, tak tam potkávám hodně mladých lidí, mnohem víc než v Praze, kde se mně zdá, že to jsou často spíš turisté nebo starší generace. V Brně navštěvuje operu opravdu hodně mladých lidí a nemyslím si, že by ten žánr byl zapomenutý nebo mrtvý. Rozhodně je ale třeba operu mladým lidem přibližovat, dělat ji bez patosu, který v ní zatím často je. Na festivalu Jičín, město pohádky jsem třeba měla koncert, na kterém jsem si s dětmi i povídala, vyprávěla jim o opeře. Byly soustředěné a moc je to zajímalo.

V opeře ale stále přežívají nejrůznější klišé, dodneška je tam nejednou cítit jakási muzeálnost. To jsou věci, na které je mladý člověk obzvláště citlivý. Není kvůli tomu opera mladým lidem občas spíše pro smích?

Když se dělá v takové formě, tak ano… Opera je žánr, který je hodně specifický, a pokud jde někdo na operu poprvé a vidí tam právě tento styl provozování opery, tak si myslím, že už na operu příště nepůjde. Nejde jen o to dobře zpívat, ale také umět se dobře pohybovat, hrát, tančit, dobře vypadat, zkrátka dělat dobré divadlo. Pak mladí lidé operu jako žánr určitě přijmou. Myslím, že se nám to docela povedlo v Divadle Na Orlí v inscenaci Mirandoliny Bohuslava Martinů. Lidé se bavili a smáli se. A mladých tam bylo dost. Škoda, že jsme měli jen šest představení.

Z pohledu diváka: Co vám jako mladému člověku na současné praxi inscenování oper u nás vadí? Co se vám nelíbí? Co byste změnila?

Mně často vadí například herectví. Herectví by mělo být opravdové. Každý na jevišti by měl žít ve svojí postavě naplno. Když spadne na zem, tak by opravdu měl spadnout, ne jenom jako. Problém je často třeba v tom, že se udělá moderní scéna, všechno moderní, ale samotné herectví je v tom staré…

Co herectví a škola? Myslíte si, že vám v rámci studia zpěvu škola dala všechno to, co v tomto směru měla dát?

Určitě. Já jsem měla to štěstí, že jsem na herectví dostala paní profesorku Šmukařovou Spurnou. Ona není typická operní zpěvačka, vystupuje i v muzikálech a operetách, vždycky dělala a prosazuje ono přirozené herectví, bez patosu. Myslím, že mě hodně naučila…

Z druhé strany, často především starší generace dnes naříká nad tím, jakým způsobem se opera teď často inscenuje. Děj přenesený do současnosti, libreto nejednou v takové podobě, že by to ani sám skladatel nepoznal… Jak to vidí mladí?

Nejsem pro, aby se předělávalo libreto. Myslím, že by se všechno mělo zachovat, tedy i libreto. Měl by se samozřejmě ctít jak skladatel, tak i libretista. Pokud už se opera do jiného období přenese, pak to ale musí všechno dávat smysl – není to zdaleka jenom o tom, že bude změněno místo děje, že se děj bude odehrávat třeba v jedenadvacátém století. Režisér to všechno musí mít do detailů promyšlené, všechno to musí dávat smysl, zapadat do sebe – pokud to tak je, pak to je myslím v pořádku. Všechny složky inscenace by ale rozhodně měly být vyvážené a režisér by také měl umět zpěváky o svojí koncepci přesvědčit, získat je pro ni.Karolína Žmolíková

Už řadu let se hodně debatuje o tom, kam směřuje či spíše nesměřuje kulturní úroveň tohoto národa. Z pohledu dnešní mladé generace – dělá v tomto směru u nás současná společnost dost?

Myslím, že tohle všechno se dopředu posouvá. Pořádá se třeba tolik kulturních akcí, že jen když se rozhlédnete po Praze, tak člověk často ani neví, na co jít dřív. Ať už to jsou koncerty, jezdí k nám zpívat světové hvězdy… Nemyslím, že by lidé nechtěli chodit do divadla, ale je toho všeho strašně moc. A hlavně pak je ještě televize. To je pro lidi často nejpohodlnější, zapnout si televizi…

Přitom ale na televizi řada lidí nadává. Říkají, že skutečné kultury na úrovni je na obrazovce českých kanálů málo, že televize dělá málo pro rozvíjení kulturního povědomí u nás…

Je fakt, že moje maminka třeba kouká na televizi většinou až tak po desáté hodině, protože to tam teprve začne jít lepší program. Jinak to jsou samé seriály a soutěže… Co se týká třeba kanálu ČT art, tak tam by toho měli dávat víc – víc oper, víc koncertů. Zdá se mně, že toho není zdaleka tolik, jak slibovali na začátku…

Jak vypadá z pohledu mladého člověka přístup současného školství třeba právě ke klasické muzice? Myslím teď hlavně základní školu…

To není dobré… Já jsem přitom chodila na základní školu s rozšířenou hudební výchovou, probírali jsme tam skupinu Olympic, Robbieho Williamse a podobně. Což samozřejmě není špatné, ale mělo by se začít od začátku, že…

Čili o klasické muzice jste se toho moc na základní škole nedověděla?

V podstatě ne. A navíc učitelé se to nesnažili podat nějakou zajímavou formou. Myslím přitom, že to může být stejně zajímavé učit se o Mozartovi, podobně jako o Petru Jandovi. Když se učitel snaží a připraví si to…

Jak se vůbec vaši vrstevníci dívají na to, že se chcete živit klasickou hudbou? Zpěvem? Nedívají se na vás trochu jako na exota?

Jo… (smích) Koukají na mne jako na exota, ale je víc těch, co říkají „Tak to seš teda dobrá.“ nebo „To je hustý, to bych do tebe neřekl!“ (smích) Anebo říkají: „Vždyť jsi taková normální, ty nosíš kecky a sportuješ… Tak ty děláš operu???“ Mladí lidé pořád berou operní zpěváky jako něco hrozně divného…

Jste na konci školy, měla byste být připravená na vykročení do profesionální kariéry. Je v tuto chvíli něco, co vám chybí? Co vám škola nedala?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Napsat komentář