Zemřel Petr Skoumal

Ve věku šestasedmdesáti let zemřel dnes ráno v nemocnici v pražských Střešovicích po těžké nemoci hudebník Petr Skoumal. Napsal například hudbu pro jednu z nejznámějších písní Michala Prokopa Kolej Yesterday. Byl ale známý nejenom psaním písniček pro dospělé i děti, ale také například tvorbou filmové hudby.

„Ze společných věcí určitě nezapomenu na Kolej Yesterday. Navíc má letos ta stejnojmenná deska třicáté výročí a tento pátek vyšla reedice. Z poslední spolupráce na desce Sto roků na cestě, která vyšla před dvěma lety, jsou dvě krásné věci od Petra – písně Stodolní a Kartáček na zuby,“ řekl Prokop.Hudební publicista Jiří Černý označil zemřelého hudebníka za nejoriginálnějšího českého skladatele populární hudby za posledních třicet let. „Petr byl všestranně hudebně vzdělaný. Byl klavírista, takže chtěl studovat klavír, ale nevzali ho, protože měl malé rozpětí prstů. Tak studoval dirigování a řízení sboru, i když nevím, že by někdy nějaký sbor řídil,“ vzpomenul na Petra Skoumala dnes Černý. „V paměti mu ale zůstalo vše, takže si mohl dovolit neuvěřitelné věci – třeba citovat v písničkách texty oper,“ poznamenal.

Petr Skoumal je pražským rodákem a hudební vzdělání získal nejprve právě na pražské konzervatoři. Učil se dirigování a později na brněnské JAMU přidal ještě řízení sboru. Po studiích se věnoval scénické hudbě, pracoval například v Činoherním klubu v Praze, kde byl režisérem a hudebním dramaturgem.

Tam se také potkal se spisovatelem a písničkářem Janem Vodňanským, který se stal rovněž dlouholetým Skoumalovým spolupracovníkem. Představení této autorské dvojice konaná v Činoherním klubu koncem šedesátých let a vystoupení po vysokoškolských klubech v sedmdesátých letech se stala legendou. „Petr byl o tři roky starší a jako jediný z nás měl uměleckou školu, proto jsem ho respektoval jako vedoucího,“ vzpomenul dnes Vodňanský.

Skoumal se pak stal i formálně vedoucím jejich „souboru“, protože to vyplývalo z podmínek agentury, která jim na konci sedmdesátých let začala zajišťovat vystoupení po malých mimopražských klubech. „Museli jsme zvolit vedoucího, tak jsem ho zvolil. Já jsem byl zase předseda kontrolní a revizní komise. Nikdo nám to nezrušil, tak jsme to pak využívali i při představeních, kdy jsme se tak představovali divákům,“ vzpomínal.

Letos v květnu například uplynulo pětačtyřicet let od chvíle, kdy mělo na jevišti klubu premiéru jejich představení S úsměvem idiota. Při té příležitosti oba umělci uvedli výběr písní, situačních koláží, říkadel a improvizací. Vodňanský nedokázal vypíchnout jeden konkrétní moment, který mu utkvěl v paměti. „Těch vzpomínek jsou tisíce, tisíce mimořádných momentů,“ řekl. Když společně skládali písně, jednalo se prý o takové prolnutí, že je podepisovali výhradně jako autorská dvojice.

Skoumal tvořil i filmovou hudbu. Diváci ji mohli slyšet třeba v několika snímcích Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, jako byly Jára Cimrman ležící spící nebo Rozpuštěný a vypuštěný. A řada lidí všech věkových kategorií určitě nezapomene například na znělku večerníčku Maxipes Fík.

Mluvčí Ochranného svazu autorského Petr Soukup sdělil, že Skoumal má v databázi svazu registrováno 779 skladeb. „V dubnu letošního roku byl vyznamenán u příležitosti oslav 95 let OSA a o dva měsíce později získal cenu jako nejúspěšnější český autor v zahraničí za rok 2013,“ doplnil.

Foto archiv