Zemřela heroina ústecké opery Jarmila Krásová

Za Jarmilou Krásovou

V ranních hodinách 20. září letošního roku zemřela po dlouhé těžké nemoci operní pěvkyně a úspěšná pedagožka Jarmila Krásová.

Když 31. října 1955 zpívala jako studentka Pražské konzervatoře na jevišti Smetanova divadla druhé páže v Tannhäuseru, určitě při poslechu Zdeňky Hrnčířové nebo Marie Podvalové v roli Venuše netušila, že sama tuto roli jednou bude pohostinsky zpívat na jevištích košické a ostravské opery. A jistě nevěděla, že bude patřit k těm nemnohým českým operním pěvkyním, které si zazpívají jednu z nejnáročnějších operních postav – Wagnerovu Isoldu.

Jarmila Krásová se narodila 11. července 1938 v Brně, pěveckou techniku získala u profesorky Běly Chalabalové na Pražské konzervatoři, kterou v roce 1958 úspěšně absolvovala. Po začátcích na jevišti košické opery, kde zpívala mimo jiné Jenůfu v Její pastorkyni a Venuši v Tannhäuseru, spojila v roce 1959 své umělecké působení se souborem opery Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, jak se tehdy Severočeské divadlo jmenovalo. Jarmila Krásová zde byla v angažmá až do roku 1983 a vytvořila tu celou řadu rolí v operách, většinou v oboru dramatického sopránu.

Antonín Dvořák: Rusalka - Jarmila Krásová (Cizí kněžna) - Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1974 (foto © Jaromír Svoboda/Divadelní ústav)
Antonín Dvořák: Rusalka – Jarmila Krásová (Cizí kněžna) – Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1974 (foto © Jaromír Svoboda/Divadelní ústav)

Z českého repertoáru zde zpívala Libuši, Miladu, Hedviku, Anežku, Julii, Cizí kněžnu, Kněžnu v Čertovi a Káče, Kateřinu v Psohlavcích, Káťu Kabanovou, Kostelničku i Zuzanu Vojířovou.

Bedřich Smetana: Libuše - Jarmila Krásová (Libuše) - Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1968 (foto © Miroslav Tůma/Divadelní ústav)
Bedřich Smetana: Libuše – Jarmila Krásová (Libuše) – Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1968 (foto © Miroslav Tůma/Divadelní ústav)

Ze světového repertoáru byla Donnou Elvírou, Leonorou ve Fideliovi, Kněžnou Werdenbergerovou v Růžovém kavalíru, Ariadnou na Naxu, z italského repertoáru Santuzzou, Toskou, Turandot, Minnie v Děvčeti ze Západu, Aidou, Lady Macbeth, zpívala i Katrenu v Krútňavě a Lady Billowsovou v Albertu Herringovi, byla Marinou v Borisi Godunovi i Jaroslavnou v Knížeti Igorovi. Zpívala i Fleanu v Leoncavallových Cikánech, kterou pod taktovkou Františka Vajnara natočila i pro Český rozhlas.

Na oblastní scéně musela zpívat i menší role, například Ludmilu v Prodané nevěstě, Larinu v Eugenu Oněginovi nebo Kohouta v Příhodách lišky Bystroušky, vytvořila i řadu rolí v operetách, například Matku představenou v Mam’zelle Nitouche, Rosalindu v Modrovousovi, Fábi v Bratránku z Batávie nebo Tetu Bertu v Ohňostroji.

Jarmilu Krásovou jsem poprvé slyšel, když ústecká opera hostovala v pražském Stavovském divadle, tehdejším Tylově, s operou Tristan a Isolda od Richarda Wagnera. Byla mojí první Isoldou, kterou jsem viděl na jevišti. Dodnes na toto představení vzpomínám, otevřelo mi svět Wagnerových oper. Tato náročná opera byla nastudována pouze vlastními silami ústecké opery, vedle Jarmily Krásové vzpomínám především na Ludmilu Škorpilovou v roli Brangänny a Karla Bíma jako Tristana. Dirigoval František Vajnar, režii měl Norbert Snítil. Přestože opera byla proškrtaná, dnes to zní zcela nepředstavitelně, že ústecká opera nastudovala Tristana a Isoldu. I po letech mám na výkon Jarmily Krásové ty nejlepší vzpomínky.

Richard Wagner: Tristan a Isolda - Jarmila Krásová (Isolda) - Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1972 (foto © Jaromír Svoboda/Divadelní ústav)
Richard Wagner: Tristan a Isolda – Jarmila Krásová (Isolda) – Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1972 (foto © Jaromír Svoboda/Divadelní ústav)

Ostatně s Wagnerem se v Ústí nad Labem setkala ještě jednou, když v roce 1980 zpívala Sentu v Bludném Holanďanovi. Také jsem ji viděl, na toto představení jsem se speciálně do severočeské metropole vypravil, protože v té době se tato opera v Praze nehrála a já ji chtěl vidět na jevišti. Opět mám na představení ty nejlepší vzpomínky (až na ukrutnou mlhu při cestě zpátky). Dirigoval Jan Zbavitel, režii měl opět Norbert Snítil a z pěvců mi v paměti utkvěl také Richard Haan v titulní roli. V baladě Senty Jarmila Krásová suverénně zvládla opakovaně nasazovaná géčka a neměla sebemenší problém s nepříjemnou tessiturou této balady.

Richard Wagner: Tannhäuser - Jan Malík (Tannhäuser), Jarmila Krásová (Venuše) - Státní divadlo Ostrava 1972 (foto © František Krasl/Divadelní ústav)
Richard Wagner: Tannhäuser – Jan Malík (Tannhäuser), Jarmila Krásová (Venuše) – Státní divadlo Ostrava 1972 (foto © František Krasl/Divadelní ústav)

Kromě již zmíněného hostování v roli Venuše v ostravské inscenaci Tannhäusera, hostovala Jarmila Krásová i v Národním divadle v Praze. Na jeho prknech zpívala Krasavu v Libuši, Lady Billowsovou v Albertu Herringovi, Eboli v Donu Carlosovi, Miladu v Daliboru a Kostelničku v Její pastorkyni. V roce 1981 zpívala na Pražském jaru Mahlerovy Písně potulného tovaryše.

V roce 1982 se stala Jarmila Krásová profesorkou zpěvu na Pražské konzervatoři, kde působila až do roku 2012. Její třídou prošly desítky mladých pěvkyň, z nichž mnohé se později uplatnily jako sólistky v divadlech u nás i v zahraničí. Z celé té bohaté galerie mladých pěvkyň jmenujme alespoň Janu Štefáčkovou-Hrochovou, Moniku Brychtovou, Elišku Gattringerovou, Michaelu Havlíčkovou, Pavlínu Müllerovou, Terezu Švarcovou, Lucii Mlynářovou, Evou Štruplovou, Evu Charvátovou, Moniku Sommerovou, Bronislavu Tomanovou, ale i pěvce Bohdana Petroviče, Ondřeje Štefáčka nebo Miloše Gutha. Všem dala dobré základy pěvecké techniky, založené především na přirozeném a uvolněném zpívání na hluboké dechové opoře.

V Jarmile Krásové odešla významná osobnost české opery. Čest její památce!

Související články


Reakcí (2) “Zemřela heroina ústecké opery Jarmila Krásová

  1. S paní Jarmilou Krasovou jsem strávila přibližně 8 let, ujala se mě v mých 13 letech a doprovodila mě až k absolutoriu na Pražské konzervatoři. Vždy jsem ji obdivovala za její lidskost, skromnost a hlavně za to, že zůstala svá. Nikdy se nechlubila, co ona všechno zpívala, a nezdůrazňovala, že já vím o životě pramálo… Nikdy ale také nemazala zbytečně med kolem úst, řekla svůj názor, i když věděla, že se nebude dobře poslouchat. Vedla nás k pracovitosti, odpovědnosti a předala nám spoustu svých bohatých pěveckých i divadelních zkušeností. Po ukončení pěvecké kariéry to bylo právě učení na Pražské konzervatoři, co ji těšilo a čemu se věnovala ze všech svých sil. Sešli jsme se, většina jejích žáků, na slavnostním koncertě k jejím 70. narozeninám v roce 2008 a je velká škoda, že těch blížících se 80. se již nedožila. Budeme na ni často s láskou vzpomínat. Jak ji znám, nepřála by si, abychom truchlili…

  2. Ústecký Tristan měl být proveden i v Liberci. Paní Krásová náhle onemocněla a představení bylo přesunuto na 30. dubna. Avšak zájezd ústeckého souboru byl na poslední chvíli zrušen: byly obavy, že by nevyspalí účinkující nepřišli brzy ráno jásat do prvomájového průvodu. Liberecké publikum tak přišlo o mimořádný zážitek definitivně.

Napsat komentář