Život Sira Nevilla Marrinera, spjatý s houslemi, Academy of St Martin in the Fields a taktovkou, se uzavřel

Sir Neville Marriner začínal jako houslista. Studoval na Royal College of Music a na Pařížské konzervatoři. Svoji kariéru zahájil ve smyčcovém kvartetu (Martin String Quartet) a triu (Virtuoso String Trio). Byl členem Philharmonia Orchestra, když Arturo Toscanini v roce 1952 dirigoval v Londýně. V roce 1954 nastoupil do London Symphony Orchestra jako vedoucí druhých houslí a tuto pozici zastával až do roku 1969. Během padesátých let vyučoval housle na Royal College of Music v Londýně. V roce 1958 založil komorní orchestr Academy of St Martin in the Fields s cílem vytvořit špičkový komorní soubor z nejlepších londýnských hráčů.

Neville Marriner (zdroj classicfm.com)
Neville Marriner (zdroj classicfm.com)

Marriner byl hudebním ředitelem Akademie od svého založení až do roku 2011, kdy se stal doživotním prezidentem. Od skromných začátků po první vystoupení ve stejnojmenném kostele na Traffalgar Square v roce 1959 narůstala diskografie komorního orchestru na více jak pět stovek alb. Na začátku vedl Marriner soubor stejně tak, jako Adolf Busch s Chamber Players nebo Felix Ayo s I Musici, od prvního pultu houslí.

Nahrávky byly životně důležité pro úspěch orchestru, který zpočátku hrál pouze barokní hudbu. Louise Dyer, australský farmář a podnikatel, který měl vlastní gramofonovou společnost L’Oiseau Lyre, byl nadšen z prvního koncertu a nabídl mu smlouvu na šest nahrávek. Ve dnech 25. a 26. března 1961 začala Academy of St Martin in the Fields v Conway Hall nahrávat díla Corelliho, Torelliho, Locatelliho, Albicastra a Händela. Marriner koupil hráčům střevové struny, aby housle nezněly v akustice sálu příliš pronikavě. Nahrávky měly mimořádný úspěch a s podporou a vedením Pierra Montreuxe začal Neville Marriner následně soubor dirigovat. Postupem času byla Akademie rozšířena na plný komorní orchestr s dechovou sekcí. Jejich repertoár od baroka po modernu je zaznamenán u firem Decca, EMI, Phillips a Sony. Po roce 1978 vedli soubor z pozice primária Alan Loveday a Iona Brown a udrželi jeho mimořádnou kvalitu.

Neville Mariner debutoval roce 1971 s New York Chamber Orchestra. Pracoval s Gulbenkian Orchestra v Lisabonu a s Israel Chamber Orchestra v Tel Avivu. V roce 1973 dirigoval inaugurační koncert Australian Chamber Orchestra v Sydney. Od konce sedmdesátých let občas dirigoval operu a to jak v divadle, tak na studiových nahrávkách. Ovládal hlavní sborový repertoár a v roce 1975 přidružil k Academy of St Martin in the Fields také sbor. Vedení souboru převzal v roce 2011 houslista Joshua Bell. V roce 2014 vydala Decca soubor osmadvaceti CD, na kterém jsou nahrávky z let 1961 – 1982.

Neville Marriner (zdroj icartists.co.uk)
Neville Marriner (zdroj icartists.co.uk)

V roce 1979 se stal Neville Marriner hudebním ředitelem a šéfdirigentem jak Minneapolis Symphony Orchestra, tak také Südwest Deutsche Radio Orchestra ve Stuttgartu. Na obou postech působil do pozdních osmdesátých let. Sir Neville byl ceněn také za nahrávku hudby k Formanovu filmu Amadeus, jehož soundtrack se prodal ve více jak 6,5 milionu kopií. Na londýnských Proms 2014 se stal nejstarším dirigentem, který kdy dirigoval na tomto festivalu.

Neville Marriner (zdroj icartists.co.uk)
Neville Marriner (zdroj icartists.co.uk)

Na Pražském jaru v roce 1975 dirigoval dvakrát svůj soubor. Koncert ze skladeb Wolfganga Amadea Mozarta zahrnoval Divertimento D dur, KV 136, Koncert G dur pro housle a orchestr, KV 216 (sólistka Iona Brown) a Symfonii č. 29 A dur, KV 201. Druhý večer z děl Johanna Sebastiana Bacha měl na programu Koncert D dur pro troje housle a smyčce BWV 1064, Koncert d moll pro cemballo a smyčce BWV 1052, Braniborský koncert č. 4 G dur BWV 1049 a Braniborský koncert č. 2 F dur.

V květnu 1978 dirigoval Českou filharmonii se sólisty Shizuko Ishikawa a Lubomírem Malým v dílech Mozarta, Hindemitha a Elgara.

V posledních letech odmítal vystupovat v létě, protože jak sám řekl, „zahrada mě potřebuje.“ Nikdy však nedokázal odmítnout pozvání a úspěšně vystupoval po celém světě. Neville Marriner byl dobrým kuchařem, vášnivým čtenářem a do svých osmdesáti let hrál rád tenis na dvoře svého domku v Dorset-Devon. Byl to ten nejlaskavější a nejohleduplnější dirigent, absolutně milovaný svými hráči. Pokud byl hudebník někdy v nesnázích, Marriner všeho zanechal, než byla záležitost kladně vyřízena. Dirigoval naposledy ve čtvrtek 29. září 2016 v Padově v Itálii.

Neville Marriner - poslední koncert (zdroj slippedisc.com)
Neville Marriner – poslední koncert (zdroj slippedisc.com)

Sir Neville Marriner, dirigent a houslista, se narodil 15. dubna 1924, zemřel 2. října 2016, tedy ve věku dvaadevadesáti let.

Související články


Napsat komentář

Reklama