Život ve znamení Terpsichory

Mojmír Weimann, 26.04.2013 0:01

Významné osobnosti brněnské opery a baletu

25. dubna oslavila své zakulacené narozeniny jedna z nejvýznamnějších osobností českého tanečního umění druhé poloviny dvacátého století Olga Skálová. Klidně o ní můžeme říci, že bohyni Terpsichoré zasvětila celý svůj život. Už v sedmi letech začala rodačka z brněnských Husovic navštěvovat baletní školu Ivo Váni Psoty. Protože její zakladatel působil v té době jako přední sólista slavného ansámblu Ballets Russes de Monte Carlo, vedla školu jeho sestra Ljuba Psotová. Talentovaná žačka záhy účinkovala v dětských rolích v baletních představeních na scéně tehdejšího brněnského divadla Na hradbách (dnešního Mahenova divadla) jako byly Rossiniho Vzpoura hraček či balety Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky a Pohádka o Honzovi. O její taneční růst pečovaly především znamenité „kantorky“, kterými byly Zora Šemberová, Mira Figarová a A.M.Tymichová.

V roce 1942 okupanti uzavřeli Zemské divadlo v Brně, ale v sezóně 1943/44 se podařilo uvést v život tzv. České lidové divadlo, jež hrálo ve velice stísněných podmínkách tzv. staré boudy na Veveří – původního brněnského českého divadla a v sále Typosu. Divadlo sice postrádalo baletní soubor ve skutečném smyslu toho slova, ale existovala zde skupina tanečnic a tanečníků, která pod vedením choreografky Máši Cvejičové zabezpečovala taneční vložky do operních a operetních představení. Členkou divadla se stala i mladičká Olga Skálová. Po roce ovšem bylo i toto divadlo uzavřeno a Olga Skálová neunikla takzvanému totálnímu nasazení.

V roce 1945 ji do sboru nově budovaného baletního tělesa angažoval choreograf Josef Judl. Skutečný zlom v její taneční kariéře a pravá „léta tovaryšská“ ovšem pro Olgu Skálovou přicházejí až v roce 1947, kdy se do Brna ze svého zahraničního působení vrací legenda českého a latinskoamerického baletu, tanečník a choreograf Ivo Váňa Psota. Připomeňme si zde, že od narození tohoto velikána baletního umění 20. století uplyne za pár dní, 1. května 105 let.

Psota navázal na svou průkopnickou práci na konci dvacátých a ve třicátých letech a Brno se stalo skutečným pojmem v baletním světě. Byla to pro český balet mimořádně šťastná doba, kdy v Brně a Praze tvořily dvě v mnohém sice velmi různorodé až protichůdné osobnosti, jakými byly Ivo Váňa Psota a Saša Machov a v Ostravě jim zdatně konkuroval faktický zakladatel ostravského baletu, jejich generační souputník Emerich Gabzdyl. Díky této nevšední tvůrčí konkurenci vyrostla v Čechách a na Moravě celá generace významných českých tanečnic a tanečníků.

Pro mimořádně talentovanou, technicky vybavenou a nesmírně pracovitou Olgu Skálovou nebylo lehké prosadit se mezi vynikajícími sólistkami, které tehdy v Brně působily. Připomeňme alespoň jména Věry Avratové, Zory Doskočilové, Růženy Elingerové, Kateřiny Gratzerové, Jiřiny Šlezingerové či Věry Vágnerové – a to jsem určitě na někoho zapomněl. Postupně ale byla pověřována nejprve menšími, posléze závažnějšími úkoly, jakými byly sólo v Chopinových Sylfidách či pas de troix v Labutím jezeře, za které obdržela ocenění v tehdejší Divadelní žatvě. V jedné z Psotových novinek, v baletu Karla Horkého Král Ječmínek tančila Nevěstu a po ní přišel Modrý pták v poslední Psotově inscenaci, jejíž premiéry se velký tvůrce již nedošil, v Čajkovského Spící krasavici.V roce 1951 nabídl Olze Skálové a jejímu tehdejšímu manželovi Viktoru Malcevovi Saša Machov angažmá v baletu pražského Národního divadla. Než k němu došlo, umírá Saša Machov dobrovolnou smrtí a do Prahy ji angažuje v roce 1952 jeho nástupce ve funkci šéfa, rovněž brněnský Psotův odchovanec Vlastimil Jílek.

V Praze se Olga Skálová záhy prosadila jako dokonalá primabalerina nejen z hlediska perfektní taneční techniky, ale velice vyzrála i z hlediska vnitřní interpretace postav. Významný baletní teoretik a kritik Vladimír Vašut o ní napsal: V Praze se ukázalo, že „technikářka“ Skálová má výrazný mimický talent, že dovede vytvářet promyšlené a procítěné, pravdivé a jevištně působivé postavy, že má vzácné dramatické schopnosti.

Jejím prvním pražským triumfem se stala postava Zaremy v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, kterou tančila v inscenaci sovětského choreografa A. R. Tomského. V dramatické roli pyšné a hrdé ženy mohla dokonale uplatnit všechny své kvality, jak. dokonalou techniku, tak svou schopnost přesného výrazového pojetí role. Na Zaremu navázala její Frýgie v Chačaturjanově Spartakovi v choreografii Jiřího Blažka a pak už šly jedna za druhou stěžejní role klasického i soudobého repertoáru zhusta v choreografiích Jiřího Němečka a Jiřího Blažka.

Připomeňme si alespoň některé. Ve výčtu jejích špičkových výkonů pochopitelně nechyběla dvojrole Odety a Odilie z Labutího jezera stejně jako titulní hrdinka z Prokofjevova baletního zpracování Romea a Julie. Svou dokonalou techniku a jedinečnost charakterizace postavy výsostně uplatnila v postavách Paní měděné hory v Prokofjevově Kamenném kvítku stejně jako v Zobejdě v Šeherezádě Nikolaje Rimského-Korsakova či v postavě Mechmene Banu v baletu Legenda o lásce, který na námět hry Nazima Hikmeta vytvořil skladatel Árif Melikov a v Praze jej nastudoval vynikající ruský choreograf Jurij Grigorovič.

Pozoruhodný je výčet velmi různorodých postav z moderní baletní tvorby, které Olga Skálová vytvořila. Za všechny jmenujme alespoň Desdemonu z Othella Jana Hanuše, Mefistofelu z Doktora Fausta skladatele Františka Škvora, .Svůdnici z Prokofjevova Marnotratného syna, Dívku z Prokofjevova Podivuhodného mandarina, Chloe z Dafnise a Chloe Maurice Ravela a především dva její skvělé výkony – titulní roli v Ptáku Ohnivákovi Igora Stravinského a titulní roli v baletu Viliama Bukového Svědomí, kterou tančila i Havaně v představení Kubánského národního baletu.S jejím tanečním uměním se mohli seznámit i milovníci baletu v řadě jiných zemí, jako například v Itálii, Španělsku, Sovětském svazu, Německu, Rakousku.

Dejme opět slovo Vladimíru Vašutovi: Olga Skálová představovala všestrannou umělkyni, které mohli choreografové svěřit jakoukoli úlohu bez rizika tvůrčího nezdaru či prohry … své specifické dispozice mohla uplatnit ve svrchované míře v postavách statečných, osudu hrdě čelících, mravně i fyzicky nepoddajných žen: jakožto poměrně vzácný typ baletní heroiny podávala ve „svých“ rolích vrcholné a vskutku nezapomenutelné výkony, které ji právem postavily do čela všech československých tanečnic.

Svou sólistickou kariéru v baletu Národního divadla Praha končí v roce 1975. Vrací se do svého rodného města, města svých začátků a dozrávání, do Brna. Nejprve je angažována do funkce baletního mistra a souběžně vyučuje na tanečním oddělení brněnské konzervatoře klasický tanec. V roce 1977 se stává šéfkou brněnského baletního souboru. Byla náročnou a přísnou šéfkou, je logické, že tím asi nevzbuzovala vždy nadšení u svých podřízených, ale na její šéfovské období dodnes tehdejší členky a členové brněnského baletu vzpomínají v dobrém – pod jejím vedením fungoval perfektně a koncepčně budovaný baletní soubor, v němž se prosadila celá řada budoucích výrazných osobností. Ke spolupráci přizvávala mnohé špičkové choreografy.Olga Skálová po celý život zastávala a zastává jednoznačné názory na společenské dění. Ve své době zastávala řadu významných funkcí. Svého postavení vždy využívala ve prospěch divadla a tanečního umění. Je zásluhou její cílené houževnatosti, že v Brně vybudovala Taneční konzervatoř, získala pro ni budovu, jakou ji mohou v Praze závidět a postavila solidní základ pro moderní taneční školu, Na její činnost úspěšně navázali její nástupci Ludvík Kotzian a současný ředitel Zdeněk Kárný.

Její choreografické aktivity spočívaly především v realizaci klasických choreografií jako Chopinovy Sylfidy v originální koncepci Michaila Fokina, které uvedla v Praze, Brně i Ostravě anebo večer romantických choreografií pod názvem Paquita. Často se podílela jako spolupracovnice na inscenacích Jiřího Němečka. Z jejích samostatných choreografií jmenujme Adagio ze Serenády Es dur Josefa Suka a La Valse Maurice Ravela.

Umění Olgy Skálové se dostalo mnoha ocenění. V roce 1996 jí byla jako jedné z prvních udělena Cena Thálie za celoživotní umělecké mistrovství v oboru tanečního umění.

Popřejme Olze Skálové do dalších let hodně pevného zdraví a krásných chvil.