Zkoumáme táhlý zvlněný pohyb

  1. 1
  2. 2
Rozhovor se skladatelem a molekulárním designérem Petrem Cíglerem o jeho operním debutu na NODO/Dnech nové opery Ostrava. Jeho opera Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu vznikla na objednávku Ostravského centra nové hudby. Premiéra je ohlášena na středu 29. června, živý přenos můžete sledovat od 18.30 na webu Českého rozhlasu Vltava na portále Klasika. Nedávno Petr Cígler zabodoval svou orchestrální skladbou Daily Patterns, která díky doporučení Mezinárodní tribuny skladatelů je letos vysílána dvaceti sedmi rozhlasovými stanicemi European Broadcasting Union (EBU). Obě tato díla interpretuje Ostravská banda a diriguje Ondřej Vrabec.
Petr Cígler (foto archiv Ostravského centra nové hudby)
Petr Cígler (foto archiv Ostravského centra nové hudby)

Petře, měl byste potřebu napsat operu nebo vokální dílo, pokud byste k tomu nedostal impuls?

O písních jsem uvažoval, ale do opery bych se bez objednávky určitě nepustil. Bylo s ní hodně práce a dělat operu do šuplíku mi připadá jako vyhozený čas. Vlastně jsem jednání o napsání opery docela dlouho nechával otevřené, ale postupně mě to celé začalo víc a víc zajímat, až mi konečně došlo, jakou jedinečnou šanci mám, a nabídku NODO jsem přijal.

Jak jste se propracoval k tomu, o čem má opera být? A co vás vedlo k režisérovi Petrovi Odo Macháčkovi?

Opera o muži, ženě a chřestýšovi v jednom domě je čistě nápadem Petra Odo Macháčka. Neznali jsme se, ale jednou jsem přišel na jeho představení do Divadla Kámen, kam mě pozval můj kamarád, skladatel Honza Pták. Napsal tenkrát hudbu k Petrově hře. Způsob, jakým Petr vystavěl představení, na mě silně zapůsobil. Při sledování jeho zvláštní směsice minimalizmu, civilní, až automatizované mluvy a výrazné autorské originality mě napadlo, že by mohl být libretistou právě on. Už předtím jsem mluvil o opeře s několika spisovateli a dramatiky, ale nikdy jsme se nedopracovali k dostatečně nosnému příběhu, kterého bych se zachytil. Oslovil jsem Petra, jestli by měl zájem o napsání libreta a vysvětlil jsem mu určité koncepční a kompoziční prvky, které jsem měl už v obecné rovině docela jasně rozmyšlené. O příběhu jsme se nebavili. Nabídka ho zřejmě zaujala, protože mi docela krátce poté poslal první verzi libreta, které zahrnovalo většinu strukturních prvků, které jsem si v něm přál mít. Jazyk libreta i jeho námět se mi líbil a domluvili jsme se, že se do toho spolu pustíme. Docela jsem si tenkrát oddychl, protože hledání libretisty mi zabralo víc než rok.

Petr Cígler, dirigent Ondřej Vrabec a Ostravská banda na Ostravských dnech 2015 (foto archiv Ostravského centra nové hudby)
Petr Cígler, dirigent Ondřej Vrabec a Ostravská banda na Ostravských dnech 2015 (foto archiv Ostravského centra nové hudby)

Dá se říct, o čem opera je? Má příběh? Nebo jde o sled obrazů? Žena, muž a had, to je velké téma…

Opera, i když je z divadelního pohledu minimalistická, rozhodně příběh má, není mozaikou, kterou by bylo potřeba teprve poskládat. Ten příběh je skoro monumentální a neúprosně konkrétní. Do jakési domácnosti (zřejmě dobře fungující) přibyde „ten“ chřestýš a „ta“ žena. Oba se pohybují táhle, citlivě, zvlněně, podélně, extrémně šikovně. Chřestýš i žena (pokud to jsou opravdu dva subjekty a pokud jsou opravdu chřestýšem nebo jiným hadem a ženou nebo jiným člověkem) přinášejí do domácnosti (rodiny, společenství,…) nějakou zásadní příležitost a zároveň i nějaké zásadní nebezpečí. A vyplývající otázku: využijí se tyto příležitosti, zrealizují se tato nebezpečí, využije a zrealizuje se ono „něco“ dostatečně? Klíčovým estetickým tématem hudebním i jevištním je pak samozřejmě (bez legrace) zkoumání táhlého zvlněného pohybu.

Mohl byste blíže popsat koncepční a kompoziční prvky, které jste měl, jak říkáte, jasně rozmyšlené ještě před libretem?

Od počátku úvah o opeře jsem se chtěl vyvarovat pojetí hlasů jako sólistických subjektů, které na pódiu vystupují každý sám za sebe. Napadlo mne, že bych mohl hlasy zdvojit. Tak, aby každý z interpretů měl vedle sebe své druhé já, které musí neustále vnímat a zároveň bedlivě kontrolovat sám sebe, protože oba zpívají unisono. S Petrem Macháčkem jsem tenhle koncept detailně probíral a nakonec jsme dospěli ke tvaru, ve kterém se zdvojují nejen zpěváci, ale i herci. V opeře tak nakonec vystupuje osm protagonistů, kteří jsou sdruženi vždy po dvojicích. Z kompozičních prvků mě zajímaly některé harmonické struktury, třeba vrstvení, posouvání a transpozice velkých sekund zvětšených o čtvrttón, které tvoří měkce zabarvené akordy obsahující čisté kvarty posunuté právě o velkou sekundu a čtvrttón. Nebo paralelní třičtvrtě tóny ve zpěvu, které dokážou říznout jako nůž.

Zkouška opery Petra Cíglera Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu (foto archiv Ostravského centra nové hudby)
Zkouška opery Petra Cíglera Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu (foto archiv Ostravského centra nové hudby)

Ve vaší opeře hraje důležitou roli i mluvené slovo a je vás, skladatelů, více, kteří mluvené slovo v operách používají. Myslíte, že existuje společný jmenovatel, proč kombinovat školený zpěv s přirozenou mluvou?

Opera je pouze určitá forma hudebního divadla a mluvené slovo je pro mě v divadle nezbytným vyjadřovacím a výrazovým prostředkem. Na tom jsme se s Petrem zcela shodli a už od počátku jsme věděli, že některé scény budou jen mluvené. Také celková sestava sólistů je vyrovnaná: čtyři zpěváci a čtyři herci. Nakonec jsou v opeře tři čistě mluvené scény ze sedmnácti. V některých dalších scénách je pak mluva synchronizovaná s hudbou nebo sama tvoří určitou rytmickou konturu.

Jste teď s pěvci i herci ve fázi zkoušení. Liší se nějak zásadněji představa, kterou jste měl při komponování, o výsledném zvuku? Daří se vám potlačit klasický zpěv?

Díky zpěvačkám a zpěvákům, kteří mají pro mé záměry pochopení a vychází mé hudbě vstříc, se docela daří realizovat způsob interpretace a souvisejícího zvuku, který jsem si představoval. Vnímají, že mi nejde ani o bel canto, ani o jakýkoliv exaltovaný pěvecký projev a soustředí se hodně na rytmus a přesnou intonaci bez vibrata. Mikro intervalově psaná unisona, která tvoří velkou část ženských duetů, jsou pak na intonaci nejtěžší a zpěv se v těchto místech od vypsané melodie přirozeně lehce odchyluje. Náhodné interference dvou blízkých melodických linek vytváří nečekané barevné kvality. Text Petrova libreta poskytnul také zajímavé možnosti pro realizaci permutačních operací se slovy, které jsou sice obtížné na zapamatování, ale zato přinášejí v mužských hlasech plochy plné razantní energie.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář