Zlato Rýna z Met: Je kamera dobrý přítel nebo zlý pán?

10.10.2010 11:15 Aleš Bráza

Více než rok nás „masíroval“ marketing: Metropolitní opera bude mít nový Prsten! Že dobrý marketing je silný nástroj a že dokáže ovlivnit názory lidí, to je nesporné. Pokud za dobrým marketingem stojí dobrý produkt a dobrý realizační tým, není těžké uvěřit. Uvěřil jsem i já. Uvěřil spojení kvality hudebního nastudování, které je v Metropolitní samozřejmostí, a neobvyklosti inscenačního týmu, zaštítěného jménem režiséra Roberta Lepage.

Vezmu-li v úvahu, že souborné provedení celé tetralogie, zabírající šestnáct hodin hudby a vycházející z německého středověkého mýtu, ve kterém jsou vztahy mezi jednotlivými aktéry velmi složité a ve kterém šlo Wagnerovi především o podobenství (a které navíc domácímu publiku bylo představeno v ucelené podobě jen jednou v Národním divadle), pak Zlato Rýna jako předvečer k celé slavnostní hře je pro běžného operního fandu či návštěvníka představení přenášených z Metropolitní opery do kin asi nejstravitelnější. Je nejkratší, jeho děj je z celé tetralogie – řečenou současnou hantýrkou – „nejakčnější“. To, spolu s faktem, že se jednalo o první přenos sezóny, navíc s již zmíněnou silnou marketingovou podporou, určitě vedlo k tomu, že se i tentokrát sály českých kin zaplnily a mnoho diváků se poprvé setkalo tváří v tvář Wagnerovu Prstenu.

Co nejlépe přiblížit Wagnerovu tetralogii i občasným návštěvníkům opery byl zcela jistě i záměr inscenačního týmu Ex Machina, který v čele s režisérem vytvořil barvité, zajímavé a pozornost poutající představení. Bezesporu v něm hlavní úlohu hraje „STROJ“, komplikovaná technická jevištní stavba, kterou nelze přehlédnout, a která se asi nejvýrazněji podílí na dotváření dynamiky představení – a to v zásadě třemi základními způsoby: pohybem , obrazem a světlem. Nic nového, řeknete si asi. Vždyť to jsou tři ze čtyř základních scénických vyjadřovacích prostředků. Ano, opravdu nic nového. Postupy dávno známé a také od nepaměti používané. Nové snad mohou být jen některé způsoby řízení a vzájemného skloubení těchto tří vyjadřovacích prostředků do divadlení kompozice (třeba počítačem řízené projekce na základě pohybu osob po scéně a na základě intenzity jejich hlasového projevu). Přesto vznikla podívaná, na kterou zvyklí nejsme. Novátorská a silná je na ní hlavně myšlenka předvádění děje v celé výšce hlediště, nikoliv jen na podlaze nebo případně v různých pevně daných výškových úrovních vytvářených postavenými dekoracemi. STROJ je tak důmyslný , že dokáže dějovou akci přenést na jakékoliv místo vertikální nebo horizontální plochy jeviště, ale i libovolné jeho hloubky. Tím vytváří iluzi jakéhosi snu, do něhož vás neúprosně vtahuje a jehož se stáváte součástí. Tak se nakonec i vy dokážete prostřednictvím fantazie a audiovizuálního klamu pohybovat plynule nahoru a dolů, dopředu a dozadu, zastavíte se v jakémkoliv bodě prostoru stejně jako jeho aktéři.

Ještě jeden prvek tohoto inscenačního pojetí stojí za zmínku a lze ho označit za novátorský. Aktéři děje jsou konfrontováni s inscenováním v dynamicky se měnícím prostoru. Někteří svůj pěvecký i herecký part předvádějí klasicky na prknech scény a ani v jednom okamžiku svých výstupů je neopustí (Fricka), jiní jsou zapojeni do prostorové hry velmi silně a na lanech spouštěni a vytahováni vytvářejí druhé a třetí prostorové plány inscenace (například dcery Rýna, Loge či Alberich). To je věc, která vám umožní zapomenout, že představitelka Fricky se vlastně ani nemůže pro svou korpulentní postavu v prostoru vznášet a naopak připomenout, že dcery Rýna plavou ve svém živlu volně a nespoutaně. Zajímavý byl i kontrast maximálně složitého STROJE, dokonalých počítačem řízených projekcí a světelných efektů a velmi dokonalých, ale veskrze klasických masek. Zejména postavy Wotana, Logeho a Albericha byly ukázkou špičkové práce designérů a maskérů – dokonalé divadelní masky se vším všudy, které i při blízkých záběrech kamer dokáží být přesvědčivé.

Usedl jsem v kině a těšil se na avízovanou nevšední podívanou. Když jsem po třech hodinách vstával ze sedadla, znovu jsem si potvrdil, že marketing dokáže dělat divy. A tentokrát to byl pravdivý marketing – Robert Lepage je výjimečný umělec, který ví, že divadlo je umění pro všechny smysly. Jeho ztvárnění muselo být dokonalé a absolutně ohromující – ale to bych musel sedět v tom sále, odkud to všechno kamery do Prahy zprostředkovávaly, tedy v sále Metropolitní opery v New Yorku, ne v pražském kině. Ano, kamera dokáže divy. Dokáže přinést bezprostřednost, detail, záchvěv tváře, pohyb chřípí při nádechu, očím skryté pohledy na scénu. V tomto případě to byla ale kamera, která Robertu Lepagovi a jeho fantastickému divadelnímu ztvárnění udělala spíše medvědí službu. Kamera nedokázala přenést onu zmiňovanou plasticitu a všeobjímající prostorovost na plátno. Obraz, který jsme viděli v kinech prostorovost inscenace zplošťoval a měl daleko k mnohovrstevnatému divadlu, které prostřednictvím barev, světel a STROJE režisér předváděl na jevišti Metropolitní.

Mé zklamání z toho, že kamery na plátno přenesly jen máloco z magie scénického provedení, ale přehlušila radost z toho, co bylo slyšet. James Levine předvedl hudební nastudování par excellence. Zajímavý byl zejména přístup k leitmotivům. Vyznívaly důrazně, nikoliv však průrazně a nebyly přehlušené, jak se tomu občas v zájmu velkoleposti některým dirigentům stává. Hudební nastudování bylo kompaktní a v každém okamžiku syté. A pěvecké výkony? Nějaká ta Zlata Rýna mám již za sebou a tak vím, že je vždy nutné počítat s tím, že abnormálně náročná partitura přináší abnormální nároky na pěvce. Je prakticky nedosažitelné, aby všichni obsazení pěvci byli svými kvalitami tak vyrovnaní a vytvářeli absolutní soulad celku. Vždy (a to i ve špičkových představeních v renomovaných operních domech) se najde jeden nebo dva zpěváci, kteří jsou „slabší“ než ostatní. Včera večer, i přes moje očekávání, jsem nenašel ani dva, ba ani jeden slabší výkon. A co víc, náročnosti partu dostojí mnohdy umělci jen za cenu, která je na jejich tvářích, artikulaci a výrazu ve zpěvu vidět. Mnohdy jde o zpěv na hranici jejich možností. Včera večer plynul zpěv z úst všech jakoby mimoděk. Ať už to byla i nám už dobře známá Stephanie Blythe, která má dar hlasu tak libozvučného a tak vyrovnaného, že je to až k neuvěření. Ať to byl Bryn Terfel, od kterého nikdo nečekal nic jiného, než špičkový výkon, a který zpíval tak jistě, až to místy dělalo dojem, že si jen tak mimoděk pobrukuje. Ale především představitelé Froha (Adam Diegel – mladý americký tenorista, který debutoval v Metropolitní právě touto rolí) a Donnera (Dwayne Croft – také Američan, absolvent programu Metropolitan Opera’s Young Artist Development Program z roku 1989, kterého si tak Met sama vychovala, a kterého můžete slyšet v mnohých rolích v Metropolitní, ale také v Evropě, zejména ve Velké Británii) – pánové, kteří by bez okolků zvládli i hlavní role v této sáze. O ostatních ani nemluvě.

A tak suma sumárum: Ti, kdo stáli o hudební a pěvecký zážitek na který se nezapomíná jej dostali. Těm, kdo chtěli vidět magické vizuální divadlo alla Robert Lepage to přenosové kamery bohužel nedokázaly v plné šíři na plátno přenést. Přesto nebo právě proto pro mne i po včerejším Zlatě Rýna stále platí, že kouzlo zvané divadlo zažité na vlastní oči žádná přenosová technika nenahradí. Pokud bych dostal šanci navštívit představení živě, usednu do sálu Metropolitní opery s chutí vychutnat hru barev, neomezené volnosti a krásné hudby znovu na vlastní oči a v prostředí, pro které to vše bylo vytvořeno – totiž v divadle.

Richard Wagner:
Das Rheingold
Dirigent: James Levine
Režie: Robert Lepage
Režijní spolupráce: Neilson Vignola
Scéna: Carl Fillion
Kostýmy: François St-Aubin
Světla: Etienne Boucher
Video: Boris Firquet
(ve spolupráci se souborem Ex Machina)
The Metropolitan Opera Orchestra
Premiéra 27.9.2010 The Metropolitan Opera New York
MET in HD 9.10.2010

Wotan – Bryn Terfel
Fricka – Stephanie Blythe
Alberich – Eric Owens
Loge – Richard Croft
Erda – Patricia Bardon
Fasolt – Franz-Josef Selig
Fafner – Hans-Peter König
Freia – Wendy Bryn Harmer
Froh – Adam Diegel
Donner – Dwayne Croft
Mime – Gerhard Siegel
Woglinde – Lisette Oropesa
Wellgunde – Jennifer Johnson
Flosshilde – Tamara Mumford

www.metinhd.cz

Související články

Komentáře: 32

Khail dne 10.10.2010 v 09:52

Souhlas, největší zklamání z toho, že to všechno muselo na jevišti v realitě vypadat jinak, úžasně fantskně a kamery to zploštily. Absolutní souhlas.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 10.10.2010 v 11:51

Bohužel jsem nemohl, díky za zprostředkování!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.10.2010 v 12:41

Výstižné, proto nechodím do kina. Divadlo je trojrozměrné umění pro všechny smysly – kino dvojrozměrný sled obrázků. Nenahradí divadlo!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.10.2010 v 13:59

Blahopřeji autorovi příspěvku – to je skutečně dobrý nápad, jak celkový trapný pocit z inscenace, uvedený barnumsky bombastickou sebechválou a vrcholící stále stejnějším přešlapováním v závěsu na lanech, střídavě nahoru a dolů, vysvětlit – zploštěním kamerou! To by mě vskutku nenapadlo. Takto vlastně lze naznačit, že to za moc nestálo a přitom se nedotknout posvátné Metropolitní opery. Uazuje se, že našinec je vynalézavější než realizační tým v Met – a to k tomu ani nepotřebuje desítky tun materiálu…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.10.2010 v 15:23

Přestože se pravděpodobně blížím věkem spíš k Leonoře,souhlasím s Khalim.Vítám vždy nové nápady a netradiční pojetí – opera není žádná posvátná kráva.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.10.2010 v 15:32

Pro mne velké zklamání, samozřejmě ne z výkonu orchestru a pěvců, ale z inscenace. Po té šílené bombastické reklamě – bude to Ring desetiletí apod. Kostýmy byly úplně příšerné. Souhlasím s názorem, že svádět nepříliš povednou inscenaci na kamery je zcestné.Celé to vůbec nedrželo pohromadě – kostýmy jak z 19.století a scéna rádoby hi tech.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
fandorin dne 10.10.2010 v 17:14

Hned na úvod zdůrazňuji, že nejsem žádný vášnivý "wagnerián". Nicméně na Zlato Rýna jsem zamířil minimálně ze zvědavosti, jak bude celkově inscenace vypadat. Hudební stránce bych nevytkl nic, všechny pěvecké výkony se mi zdály špičkové, stejně tak herecké výkony byly velmi výrazné, zvláště Wotan a Alberich, zapůsobili i Fasolt a Fafner. Scénografie a režie jako celek mi nakonec přišly, vzhledem k velké reklamní kampani, jako překvapivě konzervativní. Triky s létáním na lanech, světelné efekty, ale vedle toho kostýmy evokující staré inscenace. Podle mne MET zůstala trochu na půli cesty, má sice nový Ring, ale takový, aby neurazila hodně konzervativní americké publikum (stará inscenace Otto Schenka byla nesmírně populární). Z kina jsem ale odcházel spokojen, orchestr a pěvci byli vynikající. Jsem zvědam na Borise Godunova za 2týdny.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.10.2010 v 18:05

Na Godunova jsem taky zvědavá, už jen proto, že dirigovat bude Gergiev, po Levinovi druhá významná dirigentská fosilie – Levine vede Metropolitní, Boston, a bůhvíco ještě už skoro 24 let, Gergiev 22 roků vede Kirova (Mariinski), zastává v Londýně pozici stejnou jako Levine v Bostonu a taky má zhruba stejně velké impérium. Oba rozhodně vládnou ve svých državách déle než např. Papa Doc Duvalier vládl na Haiti. Rozdíl je ve zdravotním stavu, Gergiev, i když je přihrbený jako bambusová hůl, alespoň normálně dojde k dirigentskému pultu, to Levinovi o premiéře Zlata museli zhasnout, aby jeho "přesun" nebylo vidět.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.10.2010 v 21:14

Také jsem Zlato očekával s napětím a z kina jsem odcházel zklamán. Bylo to bombasticky americké – spíš jako nějaká show, ale obsah se vytratil. Vždyť tak myšlenkově i hudebně bohaté dílo, jakým Ring bezesporu je, si zaslouží daleko hlubší výklad, zejména v dnešní době, kdy v divadle vládnou režiséři. Bylo to prázdně naaranžovanmé jako předchozí Schenkova inscenace, ale s využitím moderních technických prostředků (co to muselo stát)! Jak zajímavá byla inscenace režiséra Chereaua v Bayreuthu – tam se opravdu hrálo o něčem. Stejně tak zajímavý je Ring režiséra Kupfera. Toto bylo o ničem.
Samozřejmě pochvalu zaslouží dirigent Levine a jeho krásně znějící orchestr. Z pěvců mne nadchl Alberich Erica Owense, překvapením pro mne byl Froh Adama Diegela, výborný byl i Mime Gerharda Siegela. Nevím, kdo se má dívat na tunovou zpěvačku Blythe, pan Croft lpěl okem neustále na dirigentovi a jeho rossiniovský tenor byl zcela špatně obsazen. A když si vzpomenu na pěvce Hottera, Londona, Morrise, McIntyra, Frantze a další, tak ani Bryn Terfel nepatří ke jmenovaným špičkám. No uvidíme, jak to bude pokračovat. Nicméně každé setkání s Wagnerovou hudbou je nádherné a hudebně to na úrovni bylo (i přes výtky k některým pěvcům, kteří třeba jiným posluchačům ani nevadí).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 11.10.2010 v 10:25

Ukázkou přímo legendární servilnosti je v souvislosti s touto inscenací článek referující o premiéře, jehož autor je označen jako "Opera Plus" a který označil Stephanie Blythe za "křehkou" a "zranitelnou".
Dotyčná pěvkyně přivedla vniveč snahu akcentovat u Wagnera (sic!!) vizuální prvek, alespoň u diváků, kteří podobně jako já museli zavírat oči, aby si ušetřili estetické trauma pramenící z pohledu na tuto vskutku monstrózně tlustou osobu.
Moderní opera se nevyznačuje křečovitě "originálními" inscenacemi, ale právě snahou o sladění akustické i vizuální estetiky (z dobrých evropských operních domů mizejí rozkynuté soprány a tenory a místo nich se objevují pohlední představitelé, kteří navíc ovšem umí zpívat).
V Metropolitní ale, asi vzhledem k hmotnosti uměleckého šéfa, zatím platí jiná měřítka.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 11.10.2010 v 11:48

Pro předchozího anonyma: Článek, referující o newyorské premiéře Zlata Rýna, je výběrem z prvních recenzí místních kritiků, nikoli tedy recenzí Opery Plus.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Rakl dne 11.10.2010 v 11:51

Pokud jsem dobře četl New York Times, tak křehkou a zranitelnou ji označili domácí recenzenti po premiéře právě tam. Asi mají v Americe jiná měřítka.

Ale o tom to asi není, že? Nebo musí být Fricka ztělesněním krásy? Wotan a Sigfried mužnými hrdiny? To není žádný z Wotanů a žádný ze Siegfridů. Není to přece Hollywood.

Že by se mi inscenace líbila to nemůžu říct, ale zpěv Stephanie Blythe je vyjímečně dobrý. Na tom její tloušťka nic nezmění :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 11.10.2010 v 12:00

Neřekl bych, že by recenze byla příliš pochvalná nebo servilní. Jednoduše by se dalo napsat: Bombastická reklama a výsledek nic moc. Ale to můžu napsat já v komentáři, ne recenzent :-). Recenze chválí pěvecké výkony a mně přišly všechny dobré (i ten Logeho, kterému bučeli). Naopak příliš nechválí inscenaci jako takovou. Píše se v ní, že to nebylo nic světoborně jiného a překvapujícího. Všichni jsem byli tou reklamou nadržení a pak se ukázalo, že to byla bublina. Ale to tak bývá. Navíc v kině se promítá dvojrozměrný obraz, režie nevěnovala moc záběrů celkům a tak ve skutečnosti to může působit lépe. Já s hodnocením v zásadě souhlasím a co se týče tloušťky tu paní Blythe rád odpustím, protože zpěv je dokonalý.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 11.10.2010 v 12:41

Prohlásit něčí zpěv za dokonalý je hodně odvážné. Pokud by to dejme tomu i souhlasilo, pak by se měl využívat pro např. studiové nahrávky, protože do divadla byla asi chyba ji obsadit. Podle mého nebyl hlasový výkon ani zdaleka takový, aby vykompenzoval zjev zmíněné herečky. Jak tady už někdo správně podotknul: kdo se má na to dívat?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 11.10.2010 v 22:57

Leonora3:
Zlato Ryna bolo hudobne, vytvarne, rezijne nadherne! Pokial takto bude vypadat opera 21. storocia, tak sa o nu nemusime bat! Uz len sa posadit do hladiska Metropolitnej a vychutnat si to tak, ako to umelci zamyslali a ako nas k tomu nabadala Deborah Voight (ovsem doporucila nam navstivit i "local theatre").

Kritikom prenosu, ktori vytykali istu splostenost prenasaneho predstavenia oproti zazitku z divadla: kto ma na spiatocnu letenku, hotel v NY, listok a cas: je to ta spravna volba. Ja sama by jej dala prednost pred dvoma tyzdnami v Karibiku- i ked by to asi prislo na stejne peniaze.
A teraz par poznamok k niektorym reakciam v komentaroch. Niekolko citatelov sa pozastavilo nad korpulentnou postavou Stefanie Blythe. Myslim, ze ked by sme sedeli v hladisti Met, ktore ma okolo 4000 miest, tak by vam to vadilo ovela menej. A rozhodne je prijatelnejsia kombinacia krasneho spevu s horsou vizazou, ako opacna kombinacia : krasna na javisku, ale spieva hrozne. Kto vie, ako ma vypadat bohyna Fricka, manzelka najvyssieho boha Wotana? Preco by nemohla byt zrovna taka, aka je Stefanie Blythe? Je to skutocne tak iritujuce, zvlast ked predviedla tak posobivy spevacky vykon? (nieco asi na tom je ze "beatiful voices swim in fat"). Precitala som si niekolko recenzii z amer. tlace a vsetcia kritici boli obsadenim Fricky nadseni. Dokonca ani v komentaroch citatelov (laikov) diskutujucich a reagujucich na kritiku z NYTimes (nieco podobne ako piseme my tu) a reagujiucich na predstavenia Zlata jak divadle, tak v kine sa nikto nad figurou Stefanie Blythe nepozastavil. Nasla som clanok z Times , kde sa pise o "krehkosti a
zranitelnosti" S.Blythe. Myslim, ze je to nedorozumenie. Autor Anthony Tommasini pise : "S.B. was vocally sumptuous, magisterial yet movingly vulnerable" (volne prekladam): vokalne prepychova, panovacna a presto dojemne zranitelna. O fyzickej krehkosti tu nie je ani zmienka!

P.S. Pri zbeznom citani co noveho vo svete opery som si v dnesnom NY Times precitala smutnu spravu: v nedelu v svajciarskom Montreux vo veku 83 rokov zomrela Joan Sutherland. V pripade spevu La Stupendy (ako ju nazvali v Taliansku) rozhodne nebolo a nie je trufale a odvazne hovorit o dokonalosti. Patri a a dnes uz aj je na opernom Olympe.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
vtslajer dne 12.10.2010 v 02:14

@Leonora, last paragraph:

Pred chvili jsem prisel domu a nasel jsem zpravu, ze Joan S dnes (nedele) zemrela ve Svycarsku. Potvrdila to jeji byvala kolegyne a pritelkyne Marilyn Horne.

Tady je onen clanek v NY Times:

http://www.nytimes.com/2010/10/12/arts/music/12sutherland.html

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 12.10.2010 v 08:07

leonora3:
@vtslayer: nekrolog Anthony Tommasiniho na 4 strany z mojej pocitacovej tiskarny (to snad musela byt cela strana v Timesoch, rozsah hodny skutocnej Kralovnej koloratury) ) som si este v noci precitala. Kto necital oficialny zivotopis La Stupendy "A Primma Donna's Progress " je to dobra a zhustena nahrazka tlstej knihy. Nieco jak dobry a obsazny referat z precitaneho povinneho citania, co sme robili na strednej skole.
(Ale to sme sa dostali uz dost daleko od Wagnera.)
BTW : vedeli ste, ze i Joan Sutherland spociatku spievala Wagnera a predpokladala, ze pojde cestou mezzo a dramatickeho sopranu?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 12.10.2010 v 08:11

Leonoro, šoupejte svoje komentáře pod nekrolog Sutherland. Vždyť tam je o ní psáno a je to první článek na řadě :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 12.10.2010 v 13:10

K Leonoře:

Americkému divákovi (tedy rozuměj : US divákovi) obludná tlouštka Blythe nevadí – ono se to v hlediští se skoro 4 tisící lidí přehlédne (sic!) – no, tak to je tedy opravdu závazný postoj :-). LOL.
Postřeh o tom, že raději Karibik, je trefný – vystihuje zásadní rys přenosů z MET – takový operní "fastfood". Tak už tedy víme, jak bude vypadat opera 21. století (stejně jako už víme jak budou vypadat knihy 21. století, rodina 21. století… ah bože, bože…)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 12.10.2010 v 15:10

Leonora3:
anonymovi 15:10 : byvam na malej moravskej dedine a ani mne "obludna tloustka Blythe" nevadi, pokial spieva tak, ako spievala ona. Mozno vam zas zdvihnem adrenalim ked napisem, ze jeden americky kritik v Opera News o nej napisal, ze by poopravil tych, ktori o nej hovoria, ze je to spevacka, aka sa vyskytne raz za generaciu. On povedal, ze je to spevacka, aka sa vyskytne raz za storocie (a to ma to storocie este stastie).
O opere 21. storocia, ci Ringu desatrocia som citala v niekolkych amer.clankoch este pred premierou a i tu v Cesku (tu to niekto nazval marketingovou masazou), nie som teda autorkou tohto vyroku. Popravde som sa obavala, co to na nas v Met chystaju. Ale vzdy budem mat radsej tieto inscenacie ako to, co som videla v Mnichove! Som presvedcena, ze Zlato Ryna v Met vypadalo vizualne ovela skromnejsie, nez zabery na efektne detaily pri prenose Live. A tak sa divak mohol viac koncentrovat a vychutnat si hudobne nastudovanie.
Za dva tyzdne uvidim Zlato Ryna v Berline (inscenacia prenesena zo Scaly s D. Barenboimom)a dufam, ze ziadne prevratne interpretacie Barenboim nedovolil, kez uz spolu s James Levinom maju reputaciu najlepsich wagnerovskych dirigentov sucasnosti (to by sa asi Maestro Wagner podivil !)

V mojom prispevku som to napisala opacne ako uvadzate, ja davam prednost letenke do NY a MET pred Karibikom (ten som si zatial na rozdiel od Met nikdy nedopriala).

P.S. Nielen v Amerike, ale i tu vo Viedni a vo Verone som videla inscenacie, kde by figura Stefanie Blythe docela zapadla k ostatnym solistom, ktori spievali Turandot, Calafa, Radama, Amneris, Dona Carlosa, Amonasra a snad by si spomenula i na dalsich. Nikoho to nepoburilo a kvoli tomu nikto nebucal. Zato som pocula bucat po ariach velmi cenenych tenorov s docela dobrou figurou.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 12.10.2010 v 15:19

No jasně, že jo. Máte naprostou pravdu Leonoro. Ono to sice o té figuře v současnosti taky je, ale není to jenom o ní. Stephanie Blythe je skutečně absolutně dokonalý hlas.

Znám i pár milovnic kadeřavých tenoristů typu Kaufmanna a Vilazóna a milovníků subtilních krasavic typu Netrebko a Garanča. Ale kdeže je pomíjivá krása, vnadné poprsí a kadeře. Vilazón je pryč a zapomenutý.

Raději si poslechnu opravdu nádherný hlas S. Blythe a nemusím u toho vidět vnadné poprsí lepé děvy :-) :-) :-)

Dan

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
vtslajer dne 12.10.2010 v 17:48

Bylo kanadske dikuvzdani (Thanksgiving) a vcera nevysly noviny. Teprve dnes se tedy objevila recenze uznavaneho montrealskeho kritika Claude Gingras na prenos Ringu z Met do kin. Samzorejme jako mistni ma detailni znalost tvorby R. Lepage. V recenzi si klade otazku k cemu tam byla ta La «machine» – entièrement made in Québec. Jinak chvalil dramaturgii, zpev a vykon orchestru s Levinem.

Mate-li chut si to precist, zde je odkaz:

http://www.cyberpresse.ca/arts/musique/musique-classique/201010/10/01-4331289-le-rheingold-de-lepage-au-met-tout-sauf-la-scenographie-.php

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.10.2010 v 07:26

K Leonoře

Já bych též souhlasil s názorem, že zpěvačka jako Blythe se objeví jednou za století (vzhledem k obludné obezitě). Já pochopitelně netvrdím, že by Blythe snad neuměla dobře zpívat (to by tak ještě scházelo!). Pouze, že kvalita jejího zpěvu nedokáže vykompenzovat děsný zjev.

Já jsem pochopil, čemu vy osobně dáváte přednost, zato Vy jste nepochopila, kam je cílená má replika – nechte to tak…

Pokud jde obecně o kvalitu z hlediska hudebního, pak beru taky v potaz dikci zpěváků, kteří většinou němčinu "kousali", že to poněkud tahalo za uši.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.10.2010 v 07:29

k anonymnímu. To jste asi nebyl v USA, tam objevíte takovéhle postavy na každém kroku. Není to nic výjimečného. On Terfel taky není krasavec, že.
Jíťa

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.10.2010 v 08:01

Anonymní 6:29

Ale ovšemže byl. Však se tu přece diskutuje, že v MET platí jiná kritéria, už vzhledem ke hmotnosti dirigenta Levina.
A z toho ovše taky plyne, že US umelecká měřítka nemohou být etalonem vkusu ani kavlity.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Daniel dne 13.10.2010 v 15:23

To určitě souhlasím, není dobré nastavovat měřítka podle jedné jediné americké scény a démonizovat ji. Evropa má své špičky v Mnichově, Paříži, Berlíně i Londýně. A nemusí to nutně být Opera National de Paris nebo Covent Garden. V tomto případě však mýtus vnesli mezi diváky kin sami pořadatelé přenosů, resp. dovozci licence. Vytvořili dojem, že Metropolitní a přenosy z ní jsou něco, co jinde nenajdete (velmi hloupoučká brožura, kterou pořadatelé připravili a začali prodávat to v této sezóně ještě v návštěvnících kin posiluje). Že tomu tak není ví každý, kdo operu sleduje systematicky a v divadle a nechodí jen na senzaci pořadateli nazývanou přenosy z Met v HD kvalitě do kina.
Na druhou stranu je nutné říci, že přenosy výrazně pomohly zájmu domácího publika o tenhle žánr a také to, že Metropolitní není žádná šmíra. Nicméně, kdo se orientuje a zná produkci evropských operních domů, ví že zejména po inscenační stránce nalezne v Evropě i v Severní Americe daleko větší "bomby", než jsou inscenace Metropolitní.
Když vezmete v potaz počet diskutujících nad jednotlivými články zde týkající se domácích operních inscenací nebo produkcí v Drážďanech, Mnichově, Paříži, zjistíte, že z 0 na 25 komentářů se počítadlo komentářů dostane jenom u článků obsahujících bezprostřední hodnocení toho kterého přenosu Met. To je zajímavé a kdyby zůstalo zaseto sémě opravdového zájmu o operu jako takovou jen u jednoho z čtenářů/návštěvníků kina, je to vynikající výsledek. Takže to chápu, i když debaty diváků nad recenzemi kinoprojekcí jsou úsměvné, stejně jako recenze čehosi, co nikdo z recenzujícíh ve skutečnosti neviděl, samy. Pomáhají ale získat zájem o operu populární formou a to je dobře.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.10.2010 v 16:36

Daniel: přenosy (znovu)probudily i u mě zájem o operu… akorát mě mrzí, že Česká televize prakticky žádné opery nevysílá… nebo to jenom přehlížím v programu? Jistě, před časem dávali Lazebníka s Florezem a taky koncert s Villazonem, ale to mi přijde jako velká výjimka. Přijde mi, že naše veřejná televize se o jakékoli probouzení či udržování zájmu o operu naprosto nesnaží. KDybych si chtěla rýpnout:-), tak řeknu, že dělají vše pro to, aby se na operu nikdo nekoukal. Na co máme čétédvojku, když tam nic není?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.10.2010 v 11:28

Musím se přiznat, že mne některé zdejší komentáře naplnily úžasem a přišly mi neskutečně hloupé. I mne v prvním okamžiku zjev představitelky Fricky trochu překvapil, ale přestal mi vadit v okamžiku, jakmile poprvé otevřela ústa. A ostatně – proč by letitá manželka Wotana, jíž její božský manžel navíc zahýbá, kde jen může, nemohla vypadat právě takto? Myslím si, že obsazení jednotlivých rolí v této inscenaci Zlata Rýna bylo vysoce nadstandardně zdařilé – a to jak z pěveckého, tak i vizuálního hlediska. A pro představitelku Fricky to podle mého názoru platí v neposlední řadě. Jarda

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.10.2010 v 14:22

Leonora3:
Uz som sa k tomu nechcela vracat, ale som rada, ze i niekto iny (Jarda) ma podobny nazor ako ja na Stefanie Blythe a obsadenie Fricky a Zlata Ryna.
K predchadzajucim prispevkom:
@ Daniel: dost sa o to, co sa vo svete v opere deje zaujimam (bohuzial na ukor inych veci, ale den ma len 24 hodin). Co v sucasnej europskej a americkej opere povazujete za daleko vacsie "bomby"? Nepytam sa to s nejakou ironiou, k tomu mam daleko, a som v tomto navysost tolerantna. Ani Zlato Ryna v Met za nejaku bombu nepovazujem, ale za krasne a velmi posobive predstavenie, ktore ma sancu oslavit nielen tych co Wagnerovo dielo poznaju a miluji, ale i novych potencialnych milovnikov Wagnera (tam patrim i ja) a mozno i opery vobec. Jak v prenosoch, tak na Met Player a nakoniec i v hladisku Met som videla plno inych predstaveni, ktore povazujem za minimalne taku bombu ako Zlato (napr.Prokofievovu Vojnu a mier).
K samotnym prenosom, som zvedava jestli vobec niekedy v buducnosti prenosy z inych divadiel zacnu skutocne konkurovat prenosom z Met. Peter Gelb niekde povedal, ze jeden prenos stoji Met 2 miliony dolarov, a dnes su prenosy uz malo ziskove. Za minuly rok tusim utrzili 8 milionov dolarov. (Nemam tusenia, co tam tolko stoji, raz v case prenosu Carmen som v hladisku Met sedela a bola som rada, ze kamera bola vzdialena odo mna, pretoze by ma vyrusovala a (mozno divaci v ich okoli maju nejaku zlavu:-).
V celkovom rozpocte zisk $ 8 mil. je kvapka v mori, ale predsa.
Taktiez som citala, ze v NY davali prenos v Los Angelos a v kine sedelo 8 ludi. Ked sa pozriete na obsadenie predstaveni v LA ( a bolo tomu tak i vtedy) spievali tam hviezdy najtazsieho kalibru, ktore spievaju i v Met. Do nemalych nakladov su zapocitane i naklady na masivny marketing, ktory rozhoduje nie o kvalite, ale o tom, ze sa o tom vobec dozvieme a kupime si listok. Ktore z europskych divadiel by si to mohlo dovolit?

Z niektorych prispevkov je citit istu averziu voci tomu, co je v Met. Met nie je len divadlo, v USA je to vazena kulturna institucia, ktora siri a kultivuje hudobny vkus Americanov po cele desatrocia. Od roku 1930 kazdu sobotu v case divadelnej sezony sa predstavenia sobotneho matinee prenasaju rozhlasom do statov unie. A zasluh maju viacej. Vzdelani a hudbymilovni Americania by vam o tom vedeli rozpravat!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.10.2010 v 15:19

pro Jardu: Hloupé jsou komentáře po jakémkoliv přenosu z Met a to jak na stránkách Met in Hd, tak tady. Je to asi tím, že na přenosy chodí ve velké většině (vyjma Leonory samozřejmě) lidé, kteří o opeře nic nevědí. Komentáře se tak týkají pohlednosti inscenace, případně umělců a zábavnosti titulu…
To je vše, nic víc. Ale zato se může vajádřit každý.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.10.2010 v 10:08

Pratele, uz 30 komentaru k recenzi prenosu Zlata Ryna. Mockrat diky za vsechny, jsou pro nas velice cennou zpetnou vazbou. Vsechny je peclive studujeme, vyhodnocujeme a inspirujeme se jimi pri planovani i v kazdodenni operative.

Dovolil bych si reagovat na pana Anonymniho (16. rijna 2010 v 17:19), ktery pise, ze komentare k jakemukoliv prenosu z Met jsou hloupe, protoze osoby, co na prenosy chodi o opere nic nevedi. Tento pan anonymni je jiste znalec, ktery toho o opere vi mnoho. Proto by bylo uplne nejlepsi, kdyby se ve sve moudrosti prestal povysovat a radeji se do diskuzi konstruktivne zapojoval. A diskutujicim a autorum jako jsou Leonora3, Vera Drapelova, autori Operaplus, autori Operadream (skvela recenze Jaroslava Sovinskeho na Zlato Ryna na tomto odkaze) a dalsi pomohl s kultivaci operniho vkusu u nas. Ja osobne si nemyslim, ze by komentare byly hloupe a ze by navstevnici prenosu z Met o opere nic nevedeli. Naopak z drtive vetsiny komentaru k prenosum Met: Live in HD mam velikou radost, protoze vypovidaji o tom, ze prenosy v navstevnicich nejakym napriklad estetickym zpusobem rezonuji, coz je to hlavni, proc prenosy delame. Touha po nejake masove fundovane reflexi rozhodne nebyla impulzem ci hybatelem ani zahajeni prenosu z Met do CR a ani spusteni blogu VD, vydani nasi sezonni brozury ani dalsich nasich aktivit. Kazdopadne prostor pro kultivaci vkusu a rozsirovani znalosti a rozhledu existuje vzdycky a v opere to plati dvojnasob, nebot se bezesporu jedna o celozivotni proces. Pan anonymni ma skvelou prilezitost prispet k dobru nas vsech, pokud s trpelivosti jogina zacne vysvetlovat, proc neni vhodne se vyjadrovat k pohlednosti inscenace, pohlednosti umelcu ci zabavnosti titulu.

Nazory se samozrejme mohou ruznit, ale pochybuji, ze by nekdo zastaval pozici, ze opera je elitarskym zanrem jen pro vyvolene a ze lide, kterym se nejake predstaveni jednoduse libi, maji z nej radost, ale nedokazi na urovni verbalizovat proc, take proto ze jsou odborniky v jinych oblastech nez je napriklad muzikologie, by meli sedet s rukama za zady a pusou zalepenou.

Mejte se a prijdte na Godunova. Puvodne ho mel delat nemecky reziser, ale po skandalu s vizy do USA to nakonec dela American. Nicmene kostymy a scena jsou z dilny puvodniho inscenacniho tymu okolo Petera Steina, tak snad tam neco z one evropske inscenacni geniality, trendovosti a progresivnosti proniklo. Recenze na premieru Godunova v pondeli tento tyden jsou vesmes skvele:))

martin cikanek
za organizatory prenosu Met: Live in HD v CR

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 17.10.2010 v 12:50

Svatá ty prostoto! Pokud se bude M. Cikánek opravdu hluboce zabývat koemntáři reflektujícími tloušťku S. Blythe, tak doufám, že do přenosu Valkýry zhubne (možná zhubnou oba)! :-)
Zbytečné řeči jen potvrzující, že organizátoři přenosů do ČR nevidí sobě, ale ani opernímu dění ve světě ani na špičku nosu.

Nebo snad smlouva o právech na promítání a neustálé omýlání M. Cikánka, že přenosy jsou to nejlepší, co může zkultivovat české publikum, někoho soudného zajímá?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.