„Nový názor na život vyžaduje novou hudební řeč“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

 (Alois Hába, 1937)

Ke světové premiéře opery Aloise Háby Nová země v Národním divadle 

Alois Hába (1893–1973) vstoupil do hudebního dění kolem roku 1920 jako průkopník a přesvědčený propagátor mikrointervalové hudby.Její prosazení však nebylo jedinou Hábovou ctižádostí. Věděl, jak účinným komunikačním prostředkem mezi skladatelem a divákem je operní jeviště, a hledal novou cestu i pro moderní operu. Hlavní problém však představoval námět. V Hábově pozůstalosti se nachází více než třicítka návrhů a libretistických náčrtků, v nichž se zamýšlel nad úlohou umělce v moderním světě a sociálně-společenskými otázkami. Od poloviny dvacátých let byl ovlivněn antroposofickým učením, které do jeho myšlenek vneslo esoterické prvky. Zásadní podnět k první opeře mu ale poskytlo jeho rodiště.Hábova první opera Matka je komponovaná ve čtvrttónech a autor se pro ně rozhodl logicky. Děj je umístěn na skladatelovo rodné Valašsko, kde byly mikrointervaly součástí lidové hudby. Měl-li Hába prokázat jejich oprávněnost na jevišti, nemohl učinit jinak. Světová premiéra Matky se uskutečnila 17. května 1931 v Mnichově pod taktovkou Hermanna Scherchena, na jejím nastudování měl lví podíl tehdy třiadvacetiletý Karel Ančerl. Režisérem měl být původně intendant divadla Neues Schauspielhaus v Königsbergu/Královci Fritz Jessner, neshodl se však v pojetí s autorem scénografie Františkem Zelenkou (dekorace byly vyrobeny pod dohledem Josefa Matěje Gottlieba v dílnách Národního divadla) a režii převzal režisér Národního divadla Ferdinand Pujman. Na uvedení v autorově vlasti musela Matka čekat. Zamýšlené pohostinské představení mnichovského nastudování na jevišti Nového německého divadla se neuskutečnilo a neúspěšné byly i tehdejší snahy o českou premiéru v Národním divadle, jejíž šéf opery Otakar Ostrčil namítal, že pro „tuto hudbu nemáme vychovaného ensemblu v sólistech, ve sboru ani v orchestru a nelze ji zařaditi do regulerních prací opery, jelikož by se tím veškeré ostatní studium na dlouhou dobu zastavilo“. Zapochyboval také, „zdali umělecký význam provedení byl by úměrný investicím“. K české premiéře Matky došlo až 23. května 1947 na jevišti Velké opery 5. května (bývalého Nového německého divadla a dnešní Státní opery), kde byl Alois Hába (v letech 1945–1948, před sloučením s Národním divadlem) ředitelem. Hudební nastudování připravil Karel Ančerl, režii měl Jiří Fiedler a scénu vytvořil Josef Svoboda. Další a dosud poslední nastudování Matky se uskutečnilo roku 1964 souborem Národního divadla opět v režii Jiřího Fiedlera a na scéně Josefa Svobody a v hudebním nastudování Jiřího Jirouše; opera byla uvedena v rámci festivalu Pražské jaro a na festivalu Maggio Musicale Fiorentino.
Nová země

Za Hábovou volbou námětu první české opery podle sovětské předlohy stálo prohlubující se politické rozpolcení Evropy po jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Československo se ocitlo na rozmezí dvou politických systémů a jen málokdo tušil, jak velmi se ve svých metodách a důsledcích vzájemně podobaly. Germánské nebezpečí působilo hrozivě, ke slovanskému bratru se upínaly naděje. Bezprostředním impulzem k Hábově druhé opeře byla jeho návštěva Sovětského svazu. V létě 1933 se zúčastnil Mezinárodní olympiády revolučních divadel a navazující Mezinárodní konference hudebních skladatelů v Moskvě. Hlavní referát, namířený proti Arnoldu Schönbergovi a dalším skladatelům „hudby západu“, pronesl hudební vědec Lev Lebedinskij. Volal po „revoluční písni s heroickým obsahem“, „hudební kultuře proletariátu“, po „novém, bojovném obsahu“. Hába oponoval, že nelze experimenty paušálně zavrhovat. Ale pochválil sovětský systém, jenž řeší pomocí podpor, studijních dovolených a stipendií existenční otázky skladatelů, poukázal na to, že „nejvýznamnější německý skladatel Schönberg byl zbaven místa na Hudební akademii v Berlíně a je nyní závislý na almužně mezinárodní hudební veřejnosti“, a dal sovětský přístup k umělcům za vzor.

Debata moskevské konference měla pokračování. Roku 1934 byla v Moskvě založena Mezinárodní hudební kancelář (Internationales Musikbüro), jejímž předsedou byl maďarský skladatel a publicista Ferenc Szabó a v níž působil Hábův přítel z vídeňských let Hanns Eisler. Szabó vyzval hudebníky různých zemí, aby se k Lebedinského názorům písemně vyjádřili. Hába v odpovědi informoval o práci na opeře Nová země a připomněl, že „ze sovětských skladatelů si dosud bohužel nikdo neosvojil nových zvukových výrazových prostředků k formování nové socialistické tematiky“. Ocenil sice výsledky moderního sovětského divadla a uvítal budování nového společenského řádu, avšak „nelze říci, že by sovětská kultura stvořila nový syntetický světový názor, zahrnující v sobě totální poznání podstaty člověka, jeho vývoje a funkce pozemské i kosmické“. Za jediné východisko pro budoucí společnost označil Hába antroposofické učení Rudolfa Steinera a doporučil sovětským kolegům jeho studium.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hába: Nová země (ND Praha)

[Total: 48    Average: 3/5]

Související články


Napsat komentář