10. výročí 420PEOPLE. Velký rozhovor s Natašou Novotnou a Václavem Kunešem

Před deseti lety získala česká taneční scéna přírůstek. Václav Kuneš a Nataša Novotná, bývalí členové Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána, se vrátili do vlasti, aby založili produkční jednotku, která přerostla v taneční soubor. Za cíl si dali vytvářet autorské projekty, ale také pravidelně zvát tvůrce ze zahraničí, kteří by pracovali s domácími interprety a zanechali zde tedy stopu nejen v publiku. U příležitosti výročí se na Nové scéně Národního divadla uskutečnilo galapředstavení a zakladatelé souboru neunikli při jeho přípravách rozhovoru a troše bilancování.

Deset let je dlouhá doba. Začněme něčím intuitivnějším, vývojem ve sférách, kde ho lze spíš cítit než vidět. Jak například vnímáte taneční publikum – tehdy a teď?

Václav Kuneš: Nedokážu posoudit, jestli konkrétně na Novou scénu přichází na naše představení více diváků, ale vnímám celkový posun. Diváků na tanec chodí víc, vznikly dva nové prostory, Jatka 78 a Studio ALTA, každý pracuje jinak, ale je zřejmé, že si vytvořily své vlastní publikum. Je tu nová generace diváků, otevřenější, nebojí se věcí, o kterých předem nic neví.

Nataša Novotná: Myslím, že bych to dovedla ukázat na Studiu Nové scény. Vzniklo mimo jiné jako jedno z míst, kde jsme chtěli nabírat vlastní diváky. Jde tedy spíše o pozitivní výsledek podle očekávání: kolik energie lidem předáme, tolik se jí odráží dál. Je spousta lidí, kteří jsou tu celou dobu s námi a kteří k nám přivedli své okolí, přirozenou cestou. Tanci v Česku pomohly i různé vnější elementy, všichni si pamatujeme, jak lidi nadchl pořad StarDance, i to je jeden z vlivů, které způsobují, že divák se o tanec chce zajímat. Také bych mohla mluvit o Dni tance, který jsem od začátku chtěla podpořit ve Vizi tance a teď už se koná šest let, každý rok má větší program a víc účastníků, získává po celé republice nové fanoušky.

Působí tu také faktory na straně tvůrců, souborů, divadel?

Nataša Novotná: Určitě jde i o výsledek toho, že tanec má dnes lepší PR, nastal posun v mnoha oborech. Fundraising byl před deseti lety v plenkách. Vznikají doprovodné programy, třeba vše, co dělá pro své diváky Balet Národního divadla, je skvělé. Je tu masa mladých lidí, kteří chtějí být u divadla, a je jim to umožněno.

Václav Kuneš: Přijelo sem také hodně tanečníků ze zahraničí a to zvedlo kvalitu interpretace. Situace v kultuře není nikde v Evropě úplně ideální, takže do Česka začali jezdit za prací. Dobří tanečníci se stěhují naším směrem.

Nataša Novotná: Týká se to především Prahy, protože Praha je město se zvláštním kouzlem. To jsme věděli už v začátcích 420PEOPLE, že naše hosty budeme umět nalákat na Prahu – a funguje to pořád. Je to něco, co trochu chybí dalším městům a regionům, chybí jim lákadlo, nebo se ho spíš musí teprve snažit najít. Je to hodně otázka sebedůvěry.

Kdybyste měli bilancovat, co považujete v těch uplynulých deseti letech za svůj nejlepší počin?

Václav Kuneš: To, že jsme tady celých těch deset let a že to vypadá, že hned tak nebudeme končit. (úsměv) Nejlepší počin je umět se zorientovat každou chvíli v situaci, která je, a nenechat se odradit negativními vlivy, umět včas získat nové lidi, vytvořit nový program a také hledat, co nás baví. Člověk musí umět tvorbu spojit s tím, o co má zájem. To se časem mění, občas zaběhnete někam do slepé uličky a je potřeba se také umět vrátit zpátky.

Kvalita představení se často ukáže až za tři, čtyři nebo i za pět let. Když někomu nabídneme portfolio repertoáru, promotéři si vybírají i starší věci. Je to důkaz udržitelnosti repertoáru, životnost mnoha choreografií je velmi dlouhá, často už se hrají v úplně jiném obsazení.

Nataša Novotná: Také bych nedokázala vybrat jeden projekt. To podstatné je najít v sobě energii, která může rezonovat s ostatními, to je asi ten nejlepší počin, který je na pokračování, ke zlepšování kvality interpretace, aby si tanečníci získali vlastní diváky, což se doufám děje, přispíváme učením na konzervatořích a snad i tím, že jsme na jevišti.

Jak jsou na tom 420PEOPLE s členskou základnou? Myslíte, že je možné, že budete jednou tanečníky zaměstnávat?

Václav Kuneš: Stálých členů je asi sedm, ale vytvořit pro ně přímo zaměstnání je zatím od počátku dodnes taková „hypotetická vize“. Ve chvíli, kdy nemáte vlastní zázemí, je těžké zaručit takovou investici, jsou to věci, které jdou ruku v ruce. Každopádně tanečníci, kteří jsou s námi poslední dva roky nebo déle, s námi tráví pět, šest dní v týdnu, deset měsíců v roce. Třeba jen po pár hodinách, protože všichni mají ještě angažmá a práci jinde, ale patříme k sobě.

Cítíte pořád, že patříte k Nové scéně?

Nataša Novotná: Pro mě se to nemění, skutečně pořád nejdůležitější je Nová scéna Národního divadla, je to stále naše hlavní zkušebna, prostor, kde se každý den potkáváme. Protože chceme hrát více v zahraničí, potřebujeme spíš investovat do zájezdů než vlastních prostor, a že po Praze hrajeme na různých scénách, to nás vlastně baví. Rozhodně mě netrápí, že nehrajeme jen na Nové scéně, ačkoli mít opravdu vlastní zázemí by bylo skvělé. Ale je to pořád ještě někde v budoucnosti…

Co plánujete letos za zahraniční zájezdy?

Václav Kuneš: Každý druhý rok nám nějakým záhadným způsobem vykrystalizuje velké hostování. Jestli to všechno vyjde, tohle bude hezký rok. Měli bychom jet na Fringe Festival do Edinburghu a pak na delší zájezd do Číny. Do Edinburghu si vybrali Wind-up, to je už pět let stará choreografie, ale je to ten případ, o kterém jsem mluvil, je pořád úspěšná.

Snažíte se udržet starší kusy na repertoáru cíleně?

Václav Kuneš: Ano, myslím, že je obrovská škoda, když se investuje spousta peněz do premiéry, která se pak hraje jen jednu sezonu. Udržitelnost představení v Praze je malá a je škoda nemít šanci odehrát inscenaci ještě kdekoli jinde. Kvůli grantům a celému tomu systému jsou soubory nucené stále žádat na novou produkci a tak pořád dokola, ale nestačí se uchovávat repertoár. Je fajn mít tyhle věci v zásobě a vracet se k nim.

Nataša Novotná: Reprízovat existující kusy je myslím úplně vitální záležitost pro všechny soubory.

Václav Kuneš: I pro choreografii samotnou je dobře vrátit se k ní třeba za rok, za dva. Přijdou noví tanečníci, zase tomu něco dodají, něco nového, ty jako choreograf si uvědomíš, že třeba je tam něco zbytečné a dalo by se to udělat jinak… Ta choreografie žije, proto je to živé umění, které pokaždé vypadá jinak, jinak osloví.

Nataša Novotná: I ze strany tanečníka je super vracet se k věcem, které už má v těle zažité, nejen do sebe pořád ládovat nové, jakkoli je tvorba skvěle strávený čas. Rádi se vracíme třeba k inscenacím, ve kterých pracujeme s činohrou. Máj hrajeme už skoro pět let a má pořád co říct.

Máj a Peklo – dantovské variace, jak tyhle projekty vznikly?

Václav Kuneš: Díky našemu setkání s Davidem Prachařem, na kterém se mi moc líbila jeho otevřenost. To se prostě stane, že se setkáš s někým, kdo ti nějakým způsobem padne do noty, a když zjistíš, že byste spolu chtěli něco vytvořit, je to ještě hezčí. Vytvořili jsme Máj a David nás pak přivedl k panu režisérovi Nebeskému a k Peklu.

Vytvoříte ještě nějaký projekt s ve spojení s činohrou?

Nataša Novotná: Právě jsme se viděli s Chantal Poullain, kterou před pár lety přizval Vašek do Mirage, s ní jsme si také ohromně sedli. Teď má v sobě chuť udělat ještě nějaký společný projekt s námi. Tím to vždycky začíná – nejdřív je to jen pocit, povídání si o nápadu, začíná to u sklenky vína. Myslím, že i tady by se mohlo narodit něco hezkého.

Václav Kuneš: Nejlepší je potkat někoho, kdo má podobné nápady, něco tam rezonuje. Přitom člověk cítí, že na nápad, který chce ztvárnit, by se hodila ještě jiná vrstva než tanec, ať už je to hudba, text, literatura, projekce. Pokud se potká víc podobně smýšlejících lidí, je to ideální. Chantal hodně mluví o stáří a o mládí a my jako tanečníci jsme ve věku… Nebo tedy já jsem ve věku, kdy si říkám, jak dlouho na tom jevišti ještě budu, nebo nebudu… O spolupráci mluvíme také s Rosťou Novákem, rádi bychom udělali představení s La Putykou a s panem Nebeským jako režisérem. Jsou to přirozené cesty, jak se objevují nové vrstvy. Každá inscenace je jiná, Peklo je režijně úplně jiné než Máj, netvoříme podle jednoho odzkoušeného principu, i když by to bylo pohodlné. Já se ale nechci opakovat.

V počátcích 420PEOPLE jste ještě fungovali i jako asistenti Jiřího Kyliána při nastudování jeho choreografií. Děláte to ještě?

Nataša Novotná: Je to spíše přirozený vývoj, posledních pár sezon šlo nasazení hlavně do 420PEOPLE. Pan Kylián ví, že toho máme hodně, ačkoli věřím, že pokud by bylo potřeba, tak se k tomu můžeme vrátit. Já teď s panem Kyliánem řeším založení jeho nadačního fondu, který by měl vzniknout v Čechách. Měl by tu být hodně pro český tanec, ale samozřejmě otevřený i světu.

Nechtěli jste někdy od Jiřího Kyliána získat pro soubor autorskou choreografii?

Václav Kuneš: To chce všechno svůj čas a my víme, že Jiří Kylián je ve stádiu, kdy ho zajímají jiné věci, film, fotografie, je hezké to vnímat. Máme samozřejmě v šuplíku už dlouho jeden projekt, ale to je jedna z věcí, na které se nedá tlačit. Buď to přijde, nebo nepřijde.

Nataša Novotná: Protože tohle už není jenom pracovní rovina, jsou v tom i city.

Tak zase něco praktického rázu – jak jsou na tom 420PEOPLE s financováním?

Nataša Novotná: To už je otázka vyloženě na Vaška, protože jsem mu v letošním roce předala vedení souboru, tak trochu k tomu desetiletému výročí.

Václav Kuneš: Jsme na tom asi jako všichni ostatní. Podáváme granty všude, kde to jde, a není žádné tajemství, že máme už třetí tříleté období podpory francouzské nadace BNP Paribas, to je podpora k nezaplacení. Jinak není moc co jiného vymýšlet, snažíme se hledat jiné cesty, jak se dostat k dalším zdrojům, ale nejde to hned.

Nataša Novotná: Musím jmenovat naši skvělou spolupracovnici Petru Kašparovou, která je v oblasti fundraisingu studovaná a patří právě k těm specialistům, o kterých jsem mluvila.

Václav Kuneš: To jsou také zdroje, do kterých je potřeba hodně investovat, peníze i čas. Je to naprosto nezbytné, protože není udržitelné dělat si trvale všechno sám. Poslední roky jsme měli skoro padesát představení za sezonu. A dát tohle dohromady dramaturgicky, organizačně, tančit v tom, to není vůbec legrace. Potřebujeme tým lidí, který si rozdělí práci a podpoří nás.

Co všechno chystáte na letošní rok za premiéry, projekty?

Václav Kuneš: Bude toho hodně. V březnu budu mít novou celovečerní premiéru v NoD. V NoD proto, že to je momentálně jediné místo v Praze, kde můžeme zkoušet na jevišti dvanáct dní v kuse před premiérou, což by mělo být naprosto normální, ale není. Pokud není možné před premiérou zkoušet na scéně, je tím ohrožený celý proces. Když jsou na přípravu dva dny, může to být šílený průšvih a může na to doplatit celý soubor. Dostatek času je ale opravdu výjimka.

Co bude tématem té nové inscenace?

Václav Kuneš: Bude se jmenovat Královna vil. A téma? Úplně jednoduché: moje smsková komunikace s dcerou přes půl světa. V květnu bude mít tady na Nové scéně Nataša premiéru s Danielem Špinarem, Křehkosti, tvé jméno je žena.

Je to vedeno jako premiéra Činohry Národního divadla. Bude tam hodně tance?

Nataša Novotná: Věřím, že ano, myslím, že je to i Danova představa. Už ve Snu čarovné noci pracoval s pohybem jinak. Nebojí se, snaží se využít jiné úhly pohledu, vliv tanečního světa. Na to se těším, na spolupráci s šesti nejstaršími herečkami Národního divadla. I tady to rezonuje s tématem stáří, stárnutí, s pohledy do vlastní minulosti… Premiéra je v květnu.

Václav Kuneš: A v červnu nás čeká premiéra, ze které mám opravdu velkou radost. Konečně snad po pěti letech budeme mít projekt se Sidim Larbim Cherkaouim a s jeho skupinou Eastman. Naše soubory se spojí a Larbi pro ně vytvoří novou choreografii. Premiéra bude v rámci Tance Praha. Plánovali jsme to hodně dlouho, ale dalo se to do pohybu. Čtyři naši tanečníci za ním odjeli docela narychlo do Antverp – připravovat se. Měl jsem radost, když jsem je viděl vedle jeho tanečníků, které sesbíral z celého světa. Ti se pohybují v úplně jiném světě, ať už finančně nebo zázemím, Larbi je zároveň šéfem Royal Ballet Flanders. Naši s jeho tanečníky museli společně zkoušet, tvořit, být součástí toho procesu a bylo fajn vidět, že tanečníci, do kterých jsme tady investovali spoustu času a energie, velmi dobře vedle jeho skupiny obstojí. V rámci našeho společného programu budeme dělat ještě jeho duet Faun, to je skvělý projekt.

To je tedy jeden z velkých úspěchů ve vašem snažení zvát sem tvůrce zvenku.

Václav Kuneš: To jsme chtěli od začátku existence 420PEOPLE. Jedním z prvních byl Abou Lagraa pak Ohad Naharin, Jiří Kylián, Saburo Teshigawara, Crystal Pite, Ann Van den Broek, Jo Strømgren… A to jsou jen choreografové, spolupracovníků nebo hostujících tanečníků bylo mnohem víc. Ale teď od toho bude minimálně na dva roky pauza. Myslím, že soubor se zase potřebuje trochu vrátit zpátky k tomu, co jsme dělali dřív, k vlastní tvorbě. Víc si ujasnit, kde jsme, co jsme, co chceme dělat, aby z nás nebyla repertoárová company, což nejsme a nikdy jsme nechtěli být. A také nebude na hosty moc peněz…

Tím výčet projektů končí?

Václav Kuneš: Ještě by měla vzniknout jedna celovečerní premiéra s kapelou Please The Trees v Jatkách 78. Tentokrát půjde o autorskou hudbu, ne o práci s písničkami, jako jsme to dělali u našeho Best of, což samozřejmě funguje a budeme se toho držet také, ale měli jsme tentokrát pocit, že by stálo za to opravdu hudbu tvořit přímo pro představení. Snad můžu prozradit, že s nimi budeme natáčet videoklip k nové desce a všechno by to mělo kulminovat na podzim, možná ale až v lednu.

Uvažovali jste také o zapojení domácích českých choreografů?

Václav Kuneš: Upřímně řečeno, v plánu na příští čtyři roky to nemám. Děláme ale něco jiného a naši tanečníci to vědí, totiž to, že jsme ochotní podporovat jakékoli jejich umělecké snahy. Nemusí to být přímo choreografie – někdo chce točit film, někdo chce fotografovat, už jsme několik projektů podpořili. Jsme schopni jim pomoci, ale ne produkovat za ně, protože to se také musí sami naučit, to je hodně důležité. Spíš než finance jim poskytneme know-how. Dokážeme jim přiblížit proces, od rozvinutí nápadu, napsání grantu, plánování. Podpora neznamená, že když dnes přijdou, budou za týden zkoušet. Musí si uvědomit, že všechno má svou posloupnost.

Nataša Novotná: To je to, o čem jsme mluvili, aby měl člověk tým, o který se může opřít. A mimo to pokračujeme v naší edukativní práci, Studio Nové scény pokračuje, lidi chodí, koncem léta budeme znovu dělat Gaga Workshop tak, aby se v Praze postupně etabloval pravidelný intenzivní letní kurz.

Proč vzniklo gala představení a podle čeho jste sestavovali program?

Václav Kuneš: Hned od začátku jsem měl ohledně gala představu, že chceme nejen oslavit deset let, ale že bychom chtěli především pozvat přátele a spolupracovníky, kteří se tu na tom podíleli. Někteří s námi opravdu strávili skoro celých deset let. Těch lidí prošla našimi projekty spousta a patří jim obrovský dík. Kdyby nebylo jich, kdybychom na každý projekt a reprízy museli hledat nové lidi, asi bychom tady deset let nevydrželi. Na světě je spousta míst, kde se dá tahle práce dělat, takže člověk musí hledat důvody, proč ji dělat zrovna tady, a jsou to především lidé. Takže je to naše společná oslava.

Děkuji vám oběma za rozhovor.

***

Vizitky:
Václav Kuneš (1975) získal po absolutoriu pražské Taneční konzervatoře angažmá v Nederlands Dans Theater 2, v roce 1998 se stal členem hlavního souboru Nederlands Dans Theater, NDT1. Tam tančil pod vedením Jiřího Kyliána až do roku 2004. Během let strávených v Nederlands Dans Theater spolupracoval s řadou významných choreografů (vedle Jiřího Kyliána například Ohad Naharin, William Forsythe, Paul Lightfoot, Mats Ek, Nacho Duato, Johan Inger, Andre Gingras nebo Hans van Manen). V roce 2004 se rozhodl dále působit na volné noze, jako tanečník spolupracoval s řadou choreografů, především pak se Saburo Teshigawarou. Za interpretaci Teshigawarovy choreografie Scream and Whisper byl nominován na cenu Tanečník roku 2005 ve francouzském Cannes. Pravidelně byl hostem gala představení v Evropě, Spojených státech a Japonsku. Pro Finskou filmovou nadaci ztvárnil mladého Nižinského ve filmu My Madness is My love – Impressions of Vaslav Nijinsky.

Jako choreograf začal tvořit pro Nederlands Dans Theater 2 a pro další soubory (Copenhagen International Ballet, divadlo Korzo v Haagu, holandský produkční dům Station Zuid, v Praze pro Laternu magiku). V roce 2007 spolu s Natašou Novotnou založil soubor současného tance 420PEOPLE. Small Hour, první dílo, které pro soubor vytvořil, získalo několik nominací na prestižní ceny a v roce 2008 Cenu Divadelního Institutu. Následovala řada dalších úspěšných choreografií. V rámci úsilí o rozšíření obzorů českého tanečního diváka přivezli 420PEOPLE do Prahy celou řadu zahraničních umělců. Soubor pravidelně vystupuje v zahraničí, například ve Francii, Španělsku, Švédsku, Polsku, Německu, Jižní Koreji, v Rusku (Moskva) a v dalších zemích.
***

Nataša Novotná (1977) získala po absolutoriu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě angažmá v Nederlands Dans Teater 2 pod vedením Jiřího Kyliána. V letech 2000–2002 působila v souboru Göteborgs Operan Ballet ve Švédsku, kde mimo jiné obdržela ocenění za roli Julie v inscenaci Romeo & Juliette od M. Müllera. V létě 2002 se vrátila do Nizozemí do Nederlands Dans Theater 1. Měla možnost tvořit a pracovat s choreografy, jako jsou Jiří Kylián, William Forsythe, Ohan Naharin, Mats Ek, Paul Lightfoot nebo Crystal Pite. Nizozemskými kritiky byla dvakrát nominována jako „nejlepší tanečník“ za interpretaci děl Duo (William Forsythe) a Pneuma (Johan Inger). Od roku 2006 začala pracovat nezávisle a hostovala v souborech a představeních po celém světě. Spolupracuje s předními tanečními scénami a jejich tvůrci (Tero Saarinen Company, Copenhagen International Ballet, Korzo Theater a dalšími).

Z první produkce 420PEOPLE získala Nataša ocenění kritiků tanečního magazínu Dance Europe za nejlepší taneční výkon v choreografii Small Hour, v téže roli i prestižní Cenu Thálie. Na závěrečném galavečeru festivalu Tanec Praha jí byl udělen titul Tanečník roku 2009. Od roku 2007 Nataša uvádí také vlastní choreografie (Znaky o Znacích, Sacrebleu, Pták Ohnivák, Rezonance na pěší vzdálenost, Škrtič, Portrait Parlé). Stále působí jako taneční pedagožka, je členkou Vize tance, kde působí ve správní radě.

www.420people.org