10. výročí 420PEOPLE. Velký rozhovor s Natašou Novotnou a Václavem Kunešem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Před deseti lety získala česká taneční scéna přírůstek. Václav Kuneš a Nataša Novotná, bývalí členové Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána, se vrátili do vlasti, aby založili produkční jednotku, která přerostla v taneční soubor. Za cíl si dali vytvářet autorské projekty, ale také pravidelně zvát tvůrce ze zahraničí, kteří by pracovali s domácími interprety a zanechali zde tedy stopu nejen v publiku. U příležitosti výročí se na Nové scéně Národního divadla uskutečnilo galapředstavení a zakladatelé souboru neunikli při jeho přípravách rozhovoru a troše bilancování.
Nataša Novotná, Václav Kuneš (foto Jakub Sobotka)


Deset let je dlouhá doba. Začněme něčím intuitivnějším, vývojem ve sférách, kde ho lze spíš cítit než vidět. Jak například vnímáte taneční publikum – tehdy a teď?

Václav Kuneš: Nedokážu posoudit, jestli konkrétně na Novou scénu přichází na naše představení více diváků, ale vnímám celkový posun. Diváků na tanec chodí víc, vznikly dva nové prostory, Jatka 78 a Studio ALTA, každý pracuje jinak, ale je zřejmé, že si vytvořily své vlastní publikum. Je tu nová generace diváků, otevřenější, nebojí se věcí, o kterých předem nic neví.

Nataša Novotná: Myslím, že bych to dovedla ukázat na Studiu Nové scény. Vzniklo mimo jiné jako jedno z míst, kde jsme chtěli nabírat vlastní diváky. Jde tedy spíše o pozitivní výsledek podle očekávání: kolik energie lidem předáme, tolik se jí odráží dál. Je spousta lidí, kteří jsou tu celou dobu s námi a kteří k nám přivedli své okolí, přirozenou cestou. Tanci v Česku pomohly i různé vnější elementy, všichni si pamatujeme, jak lidi nadchl pořad StarDance, i to je jeden z vlivů, které způsobují, že divák se o tanec chce zajímat. Také bych mohla mluvit o Dni tance, který jsem od začátku chtěla podpořit ve Vizi tance a teď už se koná šest let, každý rok má větší program a víc účastníků, získává po celé republice nové fanoušky.

Působí tu také faktory na straně tvůrců, souborů, divadel?

Nataša Novotná: Určitě jde i o výsledek toho, že tanec má dnes lepší PR, nastal posun v mnoha oborech. Fundraising byl před deseti lety v plenkách. Vznikají doprovodné programy, třeba vše, co dělá pro své diváky Balet Národního divadla, je skvělé. Je tu masa mladých lidí, kteří chtějí být u divadla, a je jim to umožněno.

Václav Kuneš: Přijelo sem také hodně tanečníků ze zahraničí a to zvedlo kvalitu interpretace. Situace v kultuře není nikde v Evropě úplně ideální, takže do Česka začali jezdit za prací. Dobří tanečníci se stěhují naším směrem.

Nataša Novotná: Týká se to především Prahy, protože Praha je město se zvláštním kouzlem. To jsme věděli už v začátcích 420PEOPLE, že naše hosty budeme umět nalákat na Prahu – a funguje to pořád. Je to něco, co trochu chybí dalším městům a regionům, chybí jim lákadlo, nebo se ho spíš musí teprve snažit najít. Je to hodně otázka sebedůvěry.

Kdybyste měli bilancovat, co považujete v těch uplynulých deseti letech za svůj nejlepší počin?

Václav Kuneš: To, že jsme tady celých těch deset let a že to vypadá, že hned tak nebudeme končit. (úsměv) Nejlepší počin je umět se zorientovat každou chvíli v situaci, která je, a nenechat se odradit negativními vlivy, umět včas získat nové lidi, vytvořit nový program a také hledat, co nás baví. Člověk musí umět tvorbu spojit s tím, o co má zájem. To se časem mění, občas zaběhnete někam do slepé uličky a je potřeba se také umět vrátit zpátky.

Kvalita představení se často ukáže až za tři, čtyři nebo i za pět let. Když někomu nabídneme portfolio repertoáru, promotéři si vybírají i starší věci. Je to důkaz udržitelnosti repertoáru, životnost mnoha choreografií je velmi dlouhá, často už se hrají v úplně jiném obsazení.

Nataša Novotná: Také bych nedokázala vybrat jeden projekt. To podstatné je najít v sobě energii, která může rezonovat s ostatními, to je asi ten nejlepší počin, který je na pokračování, ke zlepšování kvality interpretace, aby si tanečníci získali vlastní diváky, což se doufám děje, přispíváme učením na konzervatořích a snad i tím, že jsme na jevišti.

Jak jsou na tom 420PEOPLE s členskou základnou? Myslíte, že je možné, že budete jednou tanečníky zaměstnávat?

Václav Kuneš: Stálých členů je asi sedm, ale vytvořit pro ně přímo zaměstnání je zatím od počátku dodnes taková „hypotetická vize“. Ve chvíli, kdy nemáte vlastní zázemí, je těžké zaručit takovou investici, jsou to věci, které jdou ruku v ruce. Každopádně tanečníci, kteří jsou s námi poslední dva roky nebo déle, s námi tráví pět, šest dní v týdnu, deset měsíců v roce. Třeba jen po pár hodinách, protože všichni mají ještě angažmá a práci jinde, ale patříme k sobě.

Cítíte pořád, že patříte k Nové scéně?

Nataša Novotná: Pro mě se to nemění, skutečně pořád nejdůležitější je Nová scéna Národního divadla, je to stále naše hlavní zkušebna, prostor, kde se každý den potkáváme. Protože chceme hrát více v zahraničí, potřebujeme spíš investovat do zájezdů než vlastních prostor, a že po Praze hrajeme na různých scénách, to nás vlastně baví. Rozhodně mě netrápí, že nehrajeme jen na Nové scéně, ačkoli mít opravdu vlastní zázemí by bylo skvělé. Ale je to pořád ještě někde v budoucnosti…

Co plánujete letos za zahraniční zájezdy?

Václav Kuneš: Každý druhý rok nám nějakým záhadným způsobem vykrystalizuje velké hostování. Jestli to všechno vyjde, tohle bude hezký rok. Měli bychom jet na Fringe Festival do Edinburghu a pak na delší zájezd do Číny. Do Edinburghu si vybrali Wind-up, to je už pět let stará choreografie, ale je to ten případ, o kterém jsem mluvil, je pořád úspěšná.

Snažíte se udržet starší kusy na repertoáru cíleně?

Václav Kuneš: Ano, myslím, že je obrovská škoda, když se investuje spousta peněz do premiéry, která se pak hraje jen jednu sezonu. Udržitelnost představení v Praze je malá a je škoda nemít šanci odehrát inscenaci ještě kdekoli jinde. Kvůli grantům a celému tomu systému jsou soubory nucené stále žádat na novou produkci a tak pořád dokola, ale nestačí se uchovávat repertoár. Je fajn mít tyhle věci v zásobě a vracet se k nim.

Nataša Novotná: Reprízovat existující kusy je myslím úplně vitální záležitost pro všechny soubory.

Václav Kuneš: I pro choreografii samotnou je dobře vrátit se k ní třeba za rok, za dva. Přijdou noví tanečníci, zase tomu něco dodají, něco nového, ty jako choreograf si uvědomíš, že třeba je tam něco zbytečné a dalo by se to udělat jinak… Ta choreografie žije, proto je to živé umění, které pokaždé vypadá jinak, jinak osloví.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na