420PEOPLE v Holešovicích: gala večer jako pozvánka

  1. 1
  2. 2

Neplatilo to pro celý program, ale několik ukázek z repertoáru propojených s živou hudbou bylo příkladem, jak je možné napojit stávající pohybovou strukturu na nový hudební podklad, a to v reálném čase. Hned úvodní část vyňatá z choreografie Wind-up působila velmi dynamicky a diváky vtáhla do sebe. Vystoupení začalo úvodní skupinovou choreografií a hrou s paletami, kterou vystřídaly silové mužské duety. S potěšením sledujeme, jak Saša Volný načerpal díky svému působení v Cirku La Putyka nové pohybové kvality, lehkost a postřeh. Kdybychom tento úsek choreografie zkoušeli číst jako celek, je třeba uznat, že ukázka působila kompaktně, trochu jako výjev z pracovního procesu atakovaného záškodníkem (Jussi Nousiainen), který se snaží posunout pravidla formy.V dramaturgii se ovšem nepostupovalo čistě po číslech, ukázky z inscenací byly provázány a kombinovány, sice s viditelnými přechody, ale po dvou hodinách už některé variace začaly splývat. Pohybový slovník Václava Kuneše je charakteristický, dovede jej posunout do další roviny podle tématu a postupně dovádí inscenace více a více od čistého tance směrem k divadelnosti, ale originalita každé z nich vyniká právě jen tehdy, když je vidíme jako celé představení. Velkou a kompaktní ukázkou byla úvodní část choreografie REEN, ústředním tématem celé inscenace je návrat. Diváci mají jistě v paměti úvodní obraz, kdy tanečníci využívají pohybu po spirále a připomínají pružiny připravené vystřelit z místa. Části následující po společném úvodu jsou různým zpodobněním cesty a lidí na cestě se nacházejících, jejich vztahů, komunikace a různých motivů doprovodu a podpory, jež jde v tanci a pohybu mimořádně dobře zobrazovat. Už od začátku programu, ale především od tohoto většího výseku z REENu jsme mohli mimo jiné ocenit návrat Zuzky Herényiové, která se coby maminka ani ne půlročního dítěte znovu zhostila svých sólových rolí, aniž by přišla o suverenitu pohybu a sílu, naopak se zdá působit ženštěji a jejímu tanci to dodává kouzlo.Když už se zmiňujeme o tanečnících, v programu vystupoval Václav Kuneš, autor většiny choreografického materiálu, který mu stále vyhovuje i jako interpretovi a je zřejmé, že minimálně své choreografie tančí rád a s chutí, ať už sám či s partnery. V programu tančila samozřejmě i Nataša Novotná, vždy noblesní a elegantní i výrazově přesvědčivá. V jejím projevu se vždy snoubí klasické taneční vzdělání s moderním výrazem. V rámci tohoto večera zatančila část své sólové choreografie Sacrebleu, ale to již na záznam originální autorské hudební nahrávky (Filip Jelínek), kterou by zřejmě nebylo možné plnohodnotně nahradit, je příliš subtilní a snivá a s choreografií obsahově propojená. V krátkém sólu se Nataša mění z oslnivé ženy na bytost dětsky zvídavou, drobnými pohyby a přesuny zkoumající svět. Z krátké ukázky není možné proniknout cele do nálady tohoto kusu, takže ani pointa s velkým zvětšovacím sklem nevyznívá tak jako v originálním představení, to je ale pochopitelná úlitba revuálnímu stylu komponovaných programů. Nikdy v nich nelze uchovat ducha každého z použitých děl, ale mohou zafungovat jako pozvánka.K obsazení choreografie REEN patří tanečnice Helena Arenbergerová, kterou již tak často na jevišti nevídáme, ale byla důležitou interpretkou souboru DOT504 v sezonách, kdy vznikly jeho nejúspěšnější práce (dostala se i do užší nominace na Thálii). Se 420PEOPLE od samého začátku spolupracuje Milan Odstrčil, pro kterého je vystupování se souborem po odchodu z Laterny magiky už jedinou interpretační platformou. Se 420PEOPLE tančí další člen laterny magiky Štěpán Pechar, který využívá jako tanečník svou sílu a jako herec své nadání pro komiku. Spolu s mladou drobnou tanečnicí Ombline Noyer patří k mladším posilám souboru a rozmnožují výčet charakterů, které jsou v některých choreografiích potřeba, například v úspěšném projektu Mirage, který přímo na osobnostech staví. Největší prostor získala v komponovaném večeru právě tato inscenace, kterou Václav Kuneš se svými tanečníky vytvořil minulý rok. Je inspirovaná světem stand-up comedy a světem umělců v širším smyslu. Tanečníci v ní ukazují obě tváře svého povolání, jak tu někdy nuceně usměvavou, tak tu odvrácenou, tu, již skrývají v zákulisí. Ukazují se v plném lesku, ale ukazují i své skryté myšlenky o publiku a práci, ale vždy když zazáří světla ramp, je třeba nasadit neméně zářivý úsměv a bavit svět…Oproti opravdové stand-up comedy jsou v Mirage předem dané texty, takže po čase už výstupy na mikrofon ztrácejí kouzlo, ale na diváky, kteří inscenaci ještě neviděli, má stále ještě bezprostřední účinek. Dodejme, že ukázky z Mirage byly také odehrány a odtančeny na původní zvukový záznam, ačkoli některé výpadky techniky a mikrofonů (stejně jako hned v úvodu večera spadlé pojistky) do inscenace nepatří. Kouzlo nechtěného ovšem funguje i tak, ačkoli třeba v případě Milanova monologu bych počkala na ten funkční mikrofon, aby si jej vyslechlo zřetelně celé publikum. Velký úspěch mělo také promítání filmu parodujícího přírodovědné dokumenty i s příslušným odborným výkladem, který má ve své komičnosti přeci jen něco do sebe – umělci, ať už tanečníci nebo jiné profese, vytvářejí sociální skupiny samy pro sebe, ačkoli jistě ne tak vyhraněné jako tlupa živočichů v pralese.Po velkém výletu do světa zábavy se vrátil ještě REEN a spolu s ním i kapela Please the Trees. Velmi zdařile se snažili hudebníci popasovat s absencí zařízení k vytvoření zvukové smyčky. Nevím, zda diváci, kteří neznají originál, pochopili, proč hudebníci opakují slova a věty tanečníků, kteří na tyto pokyny pak zaplňují prostor pohybovými sekvencemi a interakcemi, které někdy jsou v souladu a někdy v protikladu ke znějícím pokynům. Ale je obdivuhodné, že se do takových složitých úkolů vůbec pouštěli, když už tak muselo na obou stranách stát velké úsilí zkoordinovat choreografie s novou hudební složkou. Pravdou je, že REEN také doprovází elektrická kytara, jejíž zvuk je právě pomocí smyček množen, ale v případě celé kapely přicházejí ještě ke slovu bicí, a především má bývala průmyslová hala úplně jinou akustiku než divadlo.Hudební doprovod povzbudil tanečníky k velmi intenzivním výkonům a jejich úsilí umocnil. Ačkoli zde hrozilo nebezpečí, že celá ozvučená kapela na sebe strhne pozornost, nestalo se tak a diváci viseli na tanečnících očima až do samého závěru představení. Pomohla také inovace v kostýmech, protože celou závěrečnou část odtančili v bílém oblečení. Šlo o dobrý tah svědčící o tom, že se při organizování vystoupení počítalo i s možnostmi prostoru, například s tím, že není možné vykrýt a nasvítit horizont a že celkově je světelný park o dost odlišný než v divadle. Prostor Jatek78 má samozřejmě svá další specifika, tvar sálu je podlouhlý, v hale jsou velmi vysoké stropy, hlediště stupňovité a s velkou kapacitou, což je výhodnější pro nový cirkus než současný tanec, u něhož je někdy přímo účelem, aby byl divák co nejblíže k interpretovi a téměř s ním sdílel jeho pohyb. Produkce 420PEOPLE jsou však většinou vytvořeny pro větší prostor, takže případný odstup na závadu není a soubor má již praxi v přizpůsobování se jevištím různých tvarů a rozměrů.

Večer připravený souborem 420PEOPLE se vydařil, program pokračoval v prostorách haly dál, ačkoli části publika stačil zážitek z taneční části. Nový prostor láká nové diváky a je možné, že soubory současného tance a alternativního divadla tu získají nové publikum nebo že se divácké skupiny preferující některý typ divadla spolu promísí a dostanou chuť na nové žánry. Prostor je zatím ve fázi „preview“, testování, které vypadá velmi slibně. Až bude po dalších úpravách spuštěn naostro, přibude Praze nová platforma pro živé umění, to je zřejmé již teď. Co všechno dalšího se v prostoru chystá, se dozvíte zde: www.jatka78.cz.

420PEOPLE pro Jatka78
(ukázky z choreografií)

Wind-up
Choreografie: Václav Kuneš
Hudba: Amos Ben-Tal
Světla: Jan Mlčoch
Scénografie a kostýmy: Václav Kuneš
Video: Petr Polák, Jaroslav Bláha – Studio Petrohrad
Technické zajištění projekce: AV Media
Premiéra 13. května 2012
(psáno z reprízy 28. 11. 2014 Jatka78 Praha)

Tančí – Zuzana Herényiová, Václav Kuneš, Jussi Nousiainen, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Alexandr Volný
***

REEN
Hudba: Amos Ben-Tal
Kostýmy a scéna: Václav Kuneš
Světelný design: Jackie Shemesh
Premiéra 15. listopadu 2010 Nová scéna Národního divadla Praha
(psáno z reprízy 28. 11. 2014 Jatka78 Praha)

Tančí – Helena Arenbergerová, Zuzana Herényiová, Václav Kuneš, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Štěpán Pechar
***

Mirage
Choreografie: Václav Kuneš & tanečníci
Hudba: Owen Belton
Kostýmy: studio CHATTY
Scéna: Václav Kuneš
Light Design: Jan Mlčoch
Premiéra 16. října 2013 Nová scéna Národního divadla Praha
(psáno z reprízy 28. 11. 2014 Jatka78 Praha)

Tančí – Zuzana Herényiová, Nataša Novotná, Jussi Nousiainen, Ombline Noyer, Milan Odstrčil, Štěpán Pechar, Alexandr Volný
***

Sacrebleu
Hudba: Filip Jelínek
Kostýmy: Eva Brzáková
Světelný design: Pavla Beranová
Premiéra 15. listopadu 2010
(psáno z reprízy 28. 11. 2014 Jatka78 Praha)

Tančí – Nataša Novotná

Hudba: Please The Trees

www.420people.org
www.pleasethetrees.com
www.pleasethetrees.com

Foto Pavel Hejný, Saša Volný, Ondřej Tylčer

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Kuneš: Wind-up (420PEOPLE)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Kuneš: REEN (420PEOPLE)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Kuneš: Mirage (420PEOPLE)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Sacrebleu (420PEOPLE)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na