5 plus 1 s Jitkou Hosprovou

  1. 1
  2. 2
Ohlédnutí za pěti lety festivalu Procházky uměním

1/ Před pěti lety jste zakládala festival Procházky uměním. Jaká byla vaše vize o festivalu?

Festival jsem zakládala s vizí vrátit regionu severního Plzeňska, který mne vychoval, kulturní dění, díky němuž jsem vyrostla v interpretku, která vystupuje po celém světě. Někdy zapomínáme, co všechno nás ovlivnilo a je součástí našeho úspěchu. V malebném městě Manětíně se vždy konaly koncerty klasické hudby se špičkovými interprety. Doba se mění a místní organizátoři již nemají dostatek prostředků zvát interprety světové úrovně, a tak jsem si řekla, že se do toho pustím. Byla to výzva a zároveň velký závazek nejen do Manětína, ale i okolních měst a obcí přilákat publikum a zajistit skvělé umělce. Také jsem od začátku myslela na dětské publikum a pravidelně pořádáme koncerty pro děti, aby si zvykly poslouchat klasickou hudbu a podpořit je také v jejich hudební činnosti a kulturním rozvoji. Také mne trápilo, v jakém stavu se nachází některé kulturní památky, kostely, ve kterých se Procházky konaly. Proto jsem se rozhodla hned od počátku pojmout tento projekt jako charitativní a za pět let jsme odevzdali téměř 350.000 Kč na opravu místních památek.

Festival Procházky uměním (zdroj OK Production / foto © Jana Vrabcová)

2/ Zakladatelka, ředitelka, dramaturgyně a umělkyně, resp. interpretka. Tyto všechny role bravurně zvládáte. S jakou filozofií k těmto pozicím přistupujete?

Stále se učím, každá nová činnost mě obohacuje a zároveň vede k pokoře. Dnes si úplně jinak vážím každého koncertu, na který jdu „jenom“ hrát. Kdy nemusím hlídat desítky věcí, které k pořádání koncertu patří. Všech kolegů, kteří se rozhodli jít podobnou cestou, si velmi vážím. Ráda s nimi spolupracuji a sdílím zkušenosti a mnohdy i zajímavé dramaturgie, které díky vzájemné tvůrčí činnosti vznikají. Role dramaturga je tvůrčí, velmi zajímavá a zažívám krom radosti z dobře interpretačně odvedeného koncertu také radost z dobré volby interpretů, nástrojových kombinací a repertoáru. Tenhle moment je velmi rozhodující, zda se koncert – Procházka bude líbit a přiláká posluchače na další. Role ředitele vychází z mého pohledu z toho, zda jste schopen řídit sám sebe, pak se to daří přenést i do projektu, který vedete. Je samozřejmě i na vás, zda máte úspěšnou ruku při volbě týmu. Což je také velký krok k úspěchu. Já mám tu čest pracovat se skvělými pány starosty, Museem Kampa a v neposlední řadě Ondřejem Krbcem – vedoucím projektu, který mi v pátém ročníku festivalu organizačně velmi pomohl překlenout pověstný bod zlomu ze začátečníka na poli festivalů do již tradičního a zavedeného projektu s uměleckým respektem, stálým publikem a oficiální podporou. Je ještě jedna rovina, kterou jsem poznala díky festivalu – mecenášská! Celých pět let jsem nejen vystupovala bez zisku, ale mnohdy sama investovala do projektu, aby se právě pověstnou tradici podařilo vytvořit. Je to zcela jiná rovina, než si vydělávat koncertní činností. Jste tvůrce s vlastním vkladem, nejen uměleckým, ale i finančním.

Festival Procházky uměním (zdroj OK Production / foto © Jana Vrabcová)

3/ Procházky uměním prezentují každoročně přes šestnáct koncertů na Plzeňsku a v Praze. Jak se tyto lokace vzájemně propojují a jsou rozdíly mezi koncerty těchto lokací?

V druhém ročníku festivalu, který měl ambice působit pouze v regionu severního Plzeňska, jsme dostali nabídku od Europoslance Jiřího Pospíšila. Ten po udělení záštity Procházkám uměním a zhlédnutím úspěšného letního cyklu koncertů mi nabídl prostor Musea Kampa v Praze k pořádání Procházek. Velmi mě ta nabídka potěšila a vlastně měla i logiku. Koncerty na Plzeňsku vyzdvihují mimo jiné uměleckou a historickou hodnotu objektů a míst, díky průvodci procházek Ondřeji Kepkovi, ve kterých se konají a Museum Kampa zase nabízí zázemí naplněné uměním současným. Propojení je jasné – umění. Patřím mezi hudebníky, kteří vnímají umění jako komplexní záležitost. Pro mne hraní v galerijním prostředí nebo v kostele přináší hlubší umělecký a duchovní prožitek. Vnímám, že i naše publikum si toto spojení velmi užívá. Získává tak mnohem více zážitků z propojení umění. Díky pražským koncertům se dostal festival více do povědomí odborné veřejnosti a tak i posluchači z Prahy mohou vyslechnout interprety a dramaturgie, které ti na venkově již znají, někdy je tomu naopak. Vše spojuje nástroj viola a můj vztah k umění.  Máme za sebou 80 koncertů a to je již pěkná bilance. Po každé Procházce cítím velké uspokojení a těším se na další. Samozřejmě doufám, že opět naše publikum potěším skvělými hosty.

Festival Procházky uměním (zdroj OK Production / foto © Jana Vrabcová)

4/ Kvalitu festivalu jednoznačně tvoří jeho dramaturgie. Plné sály koncertů festivalu vypovídají o zájmu publika. Tvorba festivalu si však vyžaduje i dobré ekonomické zázemí. Jste s partnery, kteří podporují festival spokojená?

Jak jsem se v úvodu již zmínila, řadu let jsem zároveň na straně finančních partnerů a jsem ráda, že se stejným nadšením pro věc jako mám já, se postupem času vybudovalo zázemí partnerů, kteří se skutečně pro tento projekt nadchli, ztotožňují se s jeho myšlenkou a naše spolupráce je vynikající. Postupně zjišťují nejen zástupci měst a obcí, kde festival žije, ale i zástupci větších firem, jako např. Ferona, a.s., i jednotliví příznivci, že společná tvorba kulturního zázemí a dění obohacuje nás všechny a já vnímám a velmi si vážím jejich přátelství. Mohu s radostí odpovědět, s tímto stavem jsem velmi spokojená. Cítím, že po téhle cestě a tímto způsobem se dá jít dlouho a daleko.

Festival Procházky uměním (zdroj OK Production / foto © Jana Vrabcová)

5/ Prozradíte nám výhled festivalu do dalších let?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat