„70 let – budoucnost – hudební divadlo.“ K výročí otevření Komické opery v Berlíně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Budova dnešní Komické opery v Berlíně je jedním z mnoha divadel, jejichž projekt vznikl v ateliéru vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Stavby pod značkou Fellner & Helmer byly ve své době nejmodernější, odpovídaly technickým požadavkům rozvíjející se fantazie scénografů, měly dle tehdejších potřeb vyhovující akustické parametry. A byly také nejbezpečnější; Fellner s Helmerem nahradili jako jedni z prvních plynové osvětlení elektrickým a prostorové dispozice jejich divadel respektovaly nejnovější protipožární předpisy.
Theater unter den Linden Berlín (zdroj theatre-architecture.eu)

Budova na Behrenstrasse ve středu Berlína byla otevřena 24. září 1892 pod názvem Unter den Linden (Pod lipami) – tak se jmenoval její vlastník, akciová společnost, a tento název způsobuje někdy záměnu s dnešní Státní operou Unter den Linden (někdejší Královskou operou), otevřenou letos po rozsáhlé rekonstrukci.

Přehled operních divadel v Berlíně a jejich názvů (bez ohledu na pozdější politické rozdělení Východ – Západ) ještě zkomplikoval název Komische Oper, který dostala budova na Behrenstrasse před sedmdesáti roky, neboť stejně se (podle vzoru pařížské Opéra-Comique) už v minulosti jmenovalo jiné berlínské divadlo. „Stará“ Komická opera stávala na Friedrichstrasse u ústí Weidendammeského mostu a byla dílem berlínské stavební firmy Lachmann & Zauber a architekta Arthura Biberfelda. Byla otevřena roku 1904 a uváděla se tu především opereta a revue. Na konci druhé světové války divadlo zničily bomby; až do osmdesátých let minulého století pak zůstal pozemek opuštěný, dnes je zde nová zástavba.

Reklama
Stará Komická opera Berlín (zdrojcommons.wikimedia.org / foto Otto Haeckel)


Anton Ronacher, Richard Schultz. Theater Unter den Linden, Theater Metropol
Dnešní Komická opera na Behrenstrasse dopadla o něco lépe. Zničena byla fasáda a foyer, takže zvenčí „rukopis“ ateliéru Fellner & Helmer už neexistuje, interiér budovy však zůstal z velké části nedotčen. Za její dnešní podobou bílé moderní krychle se tak skrývá neobarokní interiér inspirovaný historismem.

Reklama

Počátek komplikované historie budovy je spojen se jménem rakouského divadelního podnikatele narozeného v Korutanech, Antona Ronachera (1841–1892), jehož jméno nese dnešní vídeňská muzikálová scéna a jehož osud je svým způsobem pro dobrodruhy, jakými tito lidé byli, typický. Vídeňské divadlo Ronacher vzniklo na troskách někdejšího Městského divadla, rovněž spjatého se jménem Fellner; jeho architekty byli otec a syn Fellnerové. Otevřeno bylo roku 1872 a roku 1884 vyhořelo, Anton Ronacher ho nechal znovu vybudovat a vytvořil z něj oblíbené varieté, ale finanční potíže ho vyhnaly do Berlína, kde se domníval najít s revuí větší štěstí. Jenže v červnu 1892, ještě před otevřením divadla Unter den Linden, zemřel. Sezonu zahájili jeho synové Alois a Rudolf, ale už v listopadu od nájemní smlouvy odstoupili – otcovy dluhy pro ně představovaly příliš velkou zátěž.

Až roku 1897 se našla finanční záruka a divadla se ujal nový ředitel. Stal se jím opět Rakušan, vídeňský rodák, herec Richard Schultz (1863–1928), který už měl za sebou nejrůznější angažmá včetně Mariboru, Meiningenu, Sankt Petěrburgu, vedení divadla v Brémách a berlínského Central-Theater. Divadlo Unter den Linden nechal přebudovat a přejmenovat a pod názvem Metropol-Theater se v něm hrály frašky se zpěvy a operety. Po první světové válce patřilo divadlo Metropol k nejvýznamnějším berlínským scénám, na nichž měly úspěch výpravné revue. K oblíbeným hvězdám patřili Richard Tauber a Fritzi Massary, skladatelskými jmény byli Paul Lincke, Jean Gilbert či Victor Hollaender.

Theater unter den Linden alias Metropol-Theater Berlín (zdroj theatre-architecture.eu/Tidworth, Simon : Theatres: An Illustrated History)

Existenci divadla silně postihla hospodářská krize koncem třicátých let, zbytek dorazil nacionální socialismus. S jeho nástupem přišly změny ve jménu očištění německé kultury od židovského vlivu, dosavadní soubor byl rozpuštěn. Během války se pod názvem Státní opereta v divadle hrály kusy dnes zapomenutých autorů a programy organizované nacistickou organizací Radostí k síle.

Po válce vzniklo nové divadlo Metropol, které už s původní budovou nemělo nic společného. Působilo nejprve v bývalém kinosálu, roku 1955 se stal jeho sídlem Admiralspalast, kde byly v období Německé demokratické republiky poprvé uváděny americké muzikály. Po roce 1990 a sjednocení Německa se divadlo už neudrželo; jeho posledním intendantem byl tenorista René Kollo, jemuž připadla nepříjemná úloha soubor rozpustit.

Komická opera, Walter Felsenstein
Jen částečně poškozená budova Theater Metropol na Behrenstrasse se brzy po druhé světové válce vzchopila k novému životu, zásluhou Waltera Felsensteina (1901–1975). Nové dějiny zrenovovaného divadla pod názvem Komische Oper, který opět znamenal odvolávku na historii pařížské opery téhož názvu, zahájila 23. prosince 1947, tedy před sedmdesáti lety, opereta Netopýr Johanna Strausse ve Felsensteinově režii. Ve funkci intendanta Felsenstein vedl Komische Oper až do své smrti a jako režisér utvářel charakter divadla, jemuž vydobyl mezinárodní renomé.

Walter Felsenstein (zdroj YouTube)

Felsensteinovou hlavní zásadou bylo, aby všecko, co se odehrává na jevišti, bylo v souladu s hudbou. Protože však je opera divadlo, nesměl jeho „Musiktheater“ zůstat jen koncertem v kostýmech. Komická opera tehdy bezesporu představovala kulturní vizitku Německé demokratické republiky a její význam přesahoval hranice i směrem na Západ, i když se u nás po Felsensteinově smrti psalo, že sice obohatil inscenační praxi, ale jako „vyhraněný princip je jeho způsob režie víceméně slepá ulička“.

V sezoně 1955/1956 hostovala Komická opera se dvěma představeními v Praze, s Weberovým Čarostřelcem a Straussovou Mlčenlivou ženou. Tehdy angažoval Walter Felsenstein dva české umělce, dirigenta Václava Neumanna (1920–1995), který pak v Komické opeře působil osm let, a českého basbarytonistu Rudolfa Asmuse (1921–2000); ten na jevišti Komické opery vystoupil ještě roku 1996 a patří k umělcům oceněným udělením jejího čestného členství.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na