9 týdnů baroka jako zážitková turistika

Rozhovor s hudební dramaturgyní festivalu 9 týdnů baroka Markétou Cukrovou 

První hodiny dělí Spálené Poříčí na jižním Plzeňsku od pondělního zahájení unikátního projektu – festivalu barokní kultury, nazvaného 9 týdnů baroka. Na nadcházejících devět týdnů při něm na západě Čech ožijí barokní kostely, zámky i sýpky dobovou hudbou, divadlem, chutěmi i vůněmi. Program je připraven na 63 dní v 63 lokalitách. Zapojí se do něj přes 120 souborů, umělců a účinkujících. Pod hudební dramaturgií projektu, který je jednou z hlavních částí programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, je podepsána mezzosopranistka Markéta Cukrová.

Nejednoho z těch, kteří vás znají jako sólistku nejrůznějších koncertních projektů, to určitě překvapilo: Markéta Cukrová jako hudební dramaturgyně. Jak jste k tomu vůbec přišla? Váhala jste, zda do toho jít?

Nabídka na hudební dramaturgii překvapila i mě samotnou, ale dnes, s odstupem tří let, jsem za ni vděčná, protože značně rozšířila obzory mé dosavadní práce. Navíc, týkala se období hudebního baroka, kterým odstartovala má pěvecká kariéra, v němž jsem se dlouhá léta pohybovala a které mě stále zajímá. Váhala jsem jen potud, pokud jsem pochybovala o svých teoretických znalostech. Nemám totiž v oblibě nahodilé dramaturgie, kde každý hraje, co chce. Pak mi ale moji spolupracovníci vyložili barokní ideu Plzně jako hlavního města kultury a já jsem se do věci nadchla.

Kde a jak vůbec myšlenka Devíti týdnů baroka vznikla? Co je jejím hlavním cílem? Smyslem? Záměrem?

Základní myšlenka vznikla v hlavě manažerky regionáního programu Kateřiny Melenové, která přemýšlela, jak v roce 2015 otevřít světu trochu odlehlý západočeský kraj, jeho památky, pamětihodnosti, historická místa, krajové zvláštnosti a rarity. Projela jej křížem krážem a zjistila, že krajina i architektura mají výrazně barokní ráz a že tamějších památek se nelze ani dopočítat. Patří mezi ně naprosté skvosty světové architektury, stavby Santiniho a Diezenhofera, katedrály, kláštery, zámky, jízdárny, ale i venkovské kostelíky, boží muka, kapličky, křížové cesty i pomníčky sebevražd historických osobností(!), barokní zahrady a parky, náměstí… Po zjištění, že západočeský kraj je takřka dokonalou prázdninovou destinací, následovalo rozhodnutí naplnit krajinu a památky životem, hudbou, divadlem bez ohledu na stav (někdy odstrašující), ve kterém se nacházejí. Zkoumat baroko v jeho vlastních souřadnicích. V barokních stavbách proto zazní barokní hudba, barokní nástroje, varhany, zpěv, bude k vidění barokní tanec, barokizující činohra: baroko šlechtické i venkovské, vznešené i lidové, intelektuální i jednoduché, „poučené” i moderní. Naším záměrem je přivábit poutníky z Evropy k objevování dalšího půvabného koutu naší země, odkrýt jeho lákadla. Nabídnout jim zážitek z letního pobytu, při němž okusí různé druhy umění, vdechnou místní atmosféru, barevnost a náladu, dotknou se vlastní rukou dějin, které tudy prošly. Již v letech 2013 a 2014 proběhla zahřívací kola letních týdnů baroka s malými koncerty v malých místech, kde jsme si ověřovali, jak získat pro spolupráci místní pořadatele, podpořit je nebo pomoci se speciální dramaturgií, jak věci také produkovat a vyvarovat se větších chyb. Již nyní můžeme říci, že vznikly mnohé vazby pracovní i přátelské, z nichž snad bude kulturní síť v západních Čechách čerpat i v dalších letech.

Několikatýdenní maratón se v červenci a srpnu odehraje v šesti desítkách lokalit Plzeňského kraje. Podle jakého klíče byly jednotlivé lokality vybírány?

Podle zajímavosti a potenciálu. Také podle komunikace s místními, a také tak, aby ani jeden z devíti hlavních regionů nezůstal opomenut. Program je rozdělen do devíti hlavních týdnů, kdy se od pondělka do neděle v každé oblasti lze ubytovat a každý den zajít na túru s legendou, koncert, výstavu, do hospody, na přednášku, zpívanou mši nebo jen posedět v kostelíku, který byl dlouhá léta zavřený. Podle toho, co nám to které místo nabídlo. Doufáme, že se najdou i tací, kteří s květinovým letákem baroko2015.cz v ruce stráví v západních Čechách celé prázdniny a odškrtnou si všech šedesát tři položek.

Za jednu z dominant programu je považována obnovená světová premiéra barokní korunovační opery Johanna Josefa Fuxe Costanza e Fortezza na historicky věrné replice barokního divadla, se kterou přijede Musica Florea & Florea Theatrum do Světců u Tachova. Co o tomto projektu můžete prozradit? Myslím tím nejen protagonisty, ale samotnou scénickou podobu…

Zde musím manažerům Evropského hlavního města kultury 2015 vyslovit dík, že za komplikované finanční situace našli sílu podpořit i skutečně velké projekty, na něž se v českém koncertním provozu málokdy najdou prostředky. Co by to bylo za barokní festival, kdyby chyběla jeho základní forma – opera. Reprízu slavnostní opery Costanza e Fortezza si dlužíme skoro tři sta let. V roce 1723 vznikla pod Pražským hradem obří dřevěná scéna a provedení se zůčastnilo víc než dvě stě účinkujících. Kdo v hudebním světě něco znamenal, si tu „podívanou” nenechal ujít. My budeme samozřejmě skromnější, ale díky přenosnému baroknímu divadlu, které vestavíme do prostoru jízdárny ve Světcích u Tachova, vytvoříme iluzi barokní zábavy se zpěvy a tanci, barokními nástroji, gestikou, světly. Oslovili jsme mladé sólisty operních divadel, kteří se již těší na souboj s barokní gestikou.Ohlášena je i Bachova Mše h moll v podání Collegia 1704 Václava Lukse v klášteře Kladruby a také barokní opera Francesca Cavalliho La Calisto, kterou zahrají Collegium Marianum a Buchty a loutky na Zelené Hoře u Nepomuku. Zdá se, že toto jsou další hlavní magnety programu – nebo je vidíte ještě někde jinde?

Snažila jsem se oslovit hudebníky, kteří se barokem dlouhodobě zabývají, ať již s poučeným či moderním přístupem, a nejlépe s humorem. Myslela jsem i na diváky, pro které to v mnoha případech bude první setkání s barokní hudbou. V hlavním programu zazní největší jména barokní literatury, která uspokojí odborníky i laické fanoušky. Cavalliho La Calisto je komorně pojatá kouzelná férie s loutkami a „poučenými” zpěváky. Je to dotek nefalšované barokní poezie a poněkud nekorektního humoru.Collegium 1704 a jeho Bacha netřeba představovat. Ensemble Inégal zahraje nedávno objeveného barokního skladatele Jana Josefa Ignáce Brentnera, rodáka z Dobřan u Plzně, jehož dílo se s Jezuity dostalo až na jihoamerický kontinent a jehož nečekaná smrt utonutím v dobřanském rybníce nebyla nikdy vyjasněna. Musím se pochlubit, že dokonce „předkřtíme” rozsáhlou muzikologickou práci Václava Kapsy o Brentnerově životě a díle, notové materiály a katalog skladeb. V Manětíně zazní Handelův Mesiáš v autentickém provedení Czech Ensemble Baroque. Do baroka se pustí i virtuózka Gabriela Demeterová a muzikant a bavič Jiří Stivín. Proběhne množství menších koncertů, hudba zazní i jako pouhá kulisa, jako doprovod k tancům a dokreslení barokních nocí. Objeví se i barokní ohňostroj. Prostě, chceme ukázat světu, jak skvěle umíme hrát a zpívat baroko.

V čem přesně vůbec spočívá, respektive spočívala vaše funkce hudebního dramaturga devíti týdnů baroka? Co vám dalo nejvíc zabrat a na co z konečné podoby programu jste nejvíc pyšná? A Markéta Cukrová jako interpret k zastižení bude?

Nastudovala jsem si všemožné materiály o hudebním baroku v západních Čechách, o šlechticích, kteří zaměstnávali velké mistry (Haydn), o církevních skladatelích – kantorech (Plánický, Ryba, Melcelius, Brixi, Jacob, Vogt, Brentner), o vlivných jménech (Harant, Rejcha, ale i Dvořák, Foerster, Smetana), o hudebních emigrantech, kteří se mihli krajem. Snažila se jejich díla v nějaké formě uvést do programu. Trvala jsem na kvalitě interpretů i v nejzapadlejších místech, a to se mi prozatím víc než vyplatilo. Na slovenské Solamente Naturali, cembalistku Alenu Hönigovou, gambistu Petra Wagnera nebo zpěvačku Andreu Brožákovou budou místní lidé, podle vlastních slov, dlouho vzpomínat. A na co jsem pyšná? Právě na tohle: že stačí mít otevřenou hlavu a baroko vás okouzlí, že poctiví muzikanti zahrají stejně dobře pro sto i deset lidí, že se my Češi můžeme hudbou stále chlubit, že mám tolik vynikajících kolegů, že i na manažerských pozicích velkých projektů už jsou lidé s pochopením pro to, co je skutečně dobré. A má účast? Ze začátku jsem chtěla svoji funkci oddělit od profesionální práce a nezpívat. Pak jsem se ale rozhodla z mnoha pozvání tři využít. Vystoupím v opeře Costanza e Fortezza, zazpívám si s Jiřím Stivínem a uzavřu přehlídku raně barokním programem za doprovodu harfy a loutny ve Sv. Vintíři u Hartmanic.

Jaký je zatím zájem o jednotlivé večery? Posluchači nezřídka za hudebními zážitky pojedou do míst, kde mnohdy ještě nikdy nebyli, která neznají – je to výhoda nebo naopak jistá komplikace z hlediska poptávky potencionálních návštěvníků?

Kdybychom uvažovali konvenčně, byla by vzdálenost nevýhodou, ale my chceme lid vylákat z bezpečí domovů do divočiny za dobrodružstvím! Ale vážně… Zážitková turistika u nás ještě nezdomácněla – jsme přece jen národem chalupářů. V okolních státech jde ale o hit. Zvláště občané Beneluxu každé léto napěchují rodinu do karavanu, jedou tam, kde se koná nějaká akce, a zůstanou, dokud je to baví. Zájem z Německa je veliký, také proto, že historicky, nikoli jen v Sudetách, měli Němci v západních Čechách velké slovo a nostalgie po minulosti je u nich veliká. Uvidíme, jestli se Evropské hlavní město kultury 2015 stane milníkem zážitkové turistiky v Čechách. V každém případě vážené čtenáře srdečně zvu a očekávám!9 týdnů baroka neslibuje zdaleka jen hudbu, ale i třeba její propojení s dobovými ohňostroji nebo ochutnávkami barokních jídel či vůní. Jak hodně je tohle pro vás lákavé téma?

Víte, nechtěli jsme vytvořit festival božských forem umění, kde by divák byl pasivním objektem, který je nutno ohromit a šokovat. Chtěli jsme spíš, aby se nejrůznější strany nějak utkaly s všudypřítomným a nepřehlédnutelným barokem a po svém se k němu vyjádřily. Chceme upozornit na barokní rozměr dnešního života a hlavně naší země. Baroko bylo vznešené, velkolepé, úchvatné, povznášející, ale i kýčovité, trochu smradlavé, povrchní, nabubřelé, zkažené. Není třeba před tím zavírat oči. A vůně? Nevím, nakolik jsou tyto konkrétní vůně historicky autentické, ale jsou jednou z širších barokních inspirací. Návštěvníci se o ně ostatně hodně zajímají. A ohňostroje? Barokní mechanika trysek, barokní barvy, původní technologie… To jsou okamžiky, kdy dospělí diváci hledí jako děti s očima dokořán úžasem.

Lákalo by vás žít v baroku? Na co nejvíc byste byla zvědavá – ať už z pohledu vaší profese či ryze „civilního“?

Nikdy jsem o tom neuvažovala. Na barokní reálie hledím sice zvědavě, ale dnešníma očima. Asi je lepší si baroko idealizovat a obdivovat to, co nám z něj zůstalo, než umírat na banální choroby ve dvaceti letech… A z hlediska profese? Jsem ráda, že se mohu umělecky posunovat do následujících období, i do dalších fází opery, jakkoli si myslím, že základem opery jako takové je opera barokní a je škoda, že tuto skutečnost stále oficiálně ignorujeme. Se znalostí moderního vývoje hudební a pěvecké stylistiky se ráda vracím do baroka „přirozeného“, prostého, nepolitického.

Díky za vaše odpovědi, ať se nadcházejících devět týdnů vydaří!

Vizitka:
Mezzosopranistka Markéta Cukrová (1972) patří mezi nejvyhledávanější české zpěvačky v oboru „staré” hudby. Je hostem mnoha uskupení interpretujících na špičkové úrovni hudbu středověkou (Mala Punica/Itálie, Club Mediéval/Belgie) a hudbu barokní (Collegium Marianum, Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Capella Regia, Arte dei Suonatori/Polsko, Wroclawská filharmonie/Polsko, Göttingen Festival Orchestra/Německo).

V minulém roce, za doprovodu kladívkového klavíru Mahana Esfahaniho, uvedla v koncertní řadě FOK  recitál z tvorby klasicistních skladatelů Josepha Haydna a Jana Václava Křtitele Tomáška.

Markéta Cukrová sólově vystoupila na mnoha festivalech zvučných jmen (Musikverain Wien, Pražské Jaro, Dresden Festspiele, Resonanzen Wien, Bratislavské hudobné slávnosti, Miami Tropical Baroque, Laus Polyphoniae, Utrecht Early Music Festival, Biennale Alte Musik Berlin, Festival de la Chaise-Dieu a mnoha dalších.

Markéta Cukrová hostuje na scéně Národního divadla v Praze, kde nastudovala operu Claudia Monteverdiho Orfeo (Euridice) pod taktovkou Roberta Giniho, operu Rinaldo od Georga Friedricha Händela (Eustazio) pod taktovkou Václava Lukse a Hry o Marii od Bohuslava Martinů pod vedením Jiřího Bělohlávka. V roce 2012 přijala pozvání Mezinárodního händelovského festivalu v německém Göttingenu ke spolupráci na Händelově rané opeře Amadigi di Gaula (Dardano) pod taktovkou Andrew Parrotta, v režii známé specialistky na barokní gestiku Sigrid T’Hooft.
(Zdroj: webové stránky M. Cukrové)

www.baroko2015.cz

Foto archiv Markéty Cukrové, Musica Florea, Jiří Sláma, 9 týdnů baroka