Marek Štryncl: Hudební manažer? Raději bych řekl idealista

Rozhovor s uměleckým šéfem souboru Musica Florea 
Musica Florea patří v polistopadové hudební historii Česka k nejstarším souborům svého zaměření. Jak vás ona více než dvě desetiletí existence vašeho souboru změnila? Ať už v dobrém, či v tom méně dobrém?

K vrtochům nás umělců patří i pochybování o smysluplnosti našeho počínání. Je snad naším posláním burcovat posluchače výstředností, provokovat, překonávat své předchůdce v interpretační kvalitě, mít plné sály? Možná něco z toho platí, ale po dvacetileté existenci našeho souboru jsem si čím dál tím více jist, že smysluplné byly naše snahy natolik, nakolik usilovaly o metafyzickou krásu – nejen o to, co je smyslově příjemné či za každou cenu „vzrušující“. Emocionalita a smyslovost k našemu umění nutně patří, ale má (měla by) poukazovat i „jinam“. Jinak se staneme otroky hédonické glorifikace slastí, frustrací, či dokonce amorálních deviací. Soubor Musica Florea se rozhodl interpretovat hudbu v její původnosti, jejíž odhalování se neobejde bez tvořivého a dobrodružného hledání pravdy, a to nejen v historicko-teoretické rovině, ale také v experimentování, kterým zkušenostně například starý způsob hry objevujeme a vytváříme. To prostě krásné a radostné je a navíc mnohé naše staré sny se vyplnily. Jistě se to neobešlo bez trnitých cest častého nepochopení či životně ekonomických nesnází členů souboru. V oblasti autentické interpretace čeští hudebníci patří ke světové špičce. Přesto u nás pro ně neexistuje způsob podpory, který je typický pro městské či státní divadla a orchestry. Všichni jsme na „volné noze“. A chcete li hrát na profesionální úrovni, tak jiná možnost není. Zvláště s přibývajícím věkem se tento stav někdy špatně kloubí například s rodinným životem. Což opravdu jednoduché není.

Jak se za tu dobu změnili muzikanti, se kterými spolupracujete? A jak publikum?

K personálním obměnám v souboru Musica Florea došlo. Ale stále v něm působí hudebníci, kteří v něm hrají od počátku. Což je v našem prostředí spíše rarita. Týká se to samozřejmě jádra souboru. Pak jsme si za mnohá léta vybudovali stálé spolupracovníky, a to i ze zahraničí, kteří v případě potřeby rozšiřují naše řady. Například již několik let se věnujeme symfonické romantické hudbě na dobové nástroje – orchestru o šedesáti lidech. Až na naprosté výjimky všichni spolu v našem souboru již mnohokrát hráli a dokonale se po profesní stránce znají. Pokud máte dobrého dirigenta, práce probíhá třikrát rychleji a můžete si dovolit experimentovat s dobovými výrazovými prostředky, které v běžných orchestrech stěží můžete aplikovat. Jinak nejen hudebníci, ale i publikum to nemá lehké. Je zahlcené mediální masáží o scestných představách, které například prezentují něco barokního – a přitom s barokem to má pramálo společného. To se týká některých divadelních představení či způsobu zpěvu. Tyto falešné idoly bohužel rozšiřují i kritici, kteří se pasují i na odborníky pro starou hudbu. Je zarážející, jaké finanční prostředky musíte zbytečně vynaložit na to, aby se o dobrém umění lidé vůbec dozvěděli. A ty samozřejmě chybí.

V poslední době jste často spojován s unikátním projektem mobilního barokního divadla Florea Theatrum. Jaká je jeho dosavadní bilance?

Převozné barokní divadlo Florea Theatrum je unikátní projekt, který se drží dobových stavebních technologií a snaží se též zpřítomnit autentickou vizuální stránku. Podobně jako v dobách minulých, i toto divadlo se postupně vyvíjí. Minulý rok jsme jej prvně představili veřejnosti v jakési prvotní fázi. Ačkoli jsme měli k dispozici jen de facto jednu scénu, účinek byl přesvědčivý a nádherný. Hloubková perspektiva, která je vytvářena důmyslnou kombinací kulis, prospektů a sufit, vás automaticky vtáhne do jiného světa. Letos snad přibudou další dvě až tři scénická prostředí. Časem opona, zdobený portál… Záleží na financích. Jen samotná konstrukce byla firmami odhadnuta na něco přes milion korun. Nevzdal jsem se a vybudoval jsem ji se známými svépomocí třikrát levněji. I tak to muselo jít z vlastní kapsy, neboť na tento druh „stavby“ neexistovala žádná možnost grantové podpory.

Co říkáte ohlasům na Florea Theatrum? Občas byly poněkud rozdílné, čím si to vysvětlujete?

Zde pravděpodobně šlo o názor na nějaké představení, ne na Florea Theatrum. Florea Theatrum je divadelní konstrukce se scénou, na které toho moc ke kritizování není. Ta je buď funkční, nebo ne (a opravdu stála a nespadla). (smích) Buď se vám obecně barokní scenérie líbí, nebo ne. Navíc jsem na jiné než pozitivní ohlasy u této divadelní scény nenarazil, a to i včetně Googlu.

Vaše další plány s tímto projektem?

Letos se budeme snažit vybudovat základní mašinerii pro výměnu kulis a tedy rozšířit počet malovaných scén. Malování starou technikou na hrubá plátna není levná záležitost. Téma scén se bude odvíjet z potřeby dvou představení – baletu Opuštěná Didona od Gaspara Angioliniho (1776) a slavné korunovační opery Johanna Josepha Fuxe Costanza e Fortezza z roku 1723. Další rok to bude Muzio Scevola od Georga Friedricha Händela. Ještě letos na podzim plánujeme postavit Florea Theatrum v Praze. Do příštích let plánuji koupit či zajistit stanové zastřešení pro samotné publikum, přesto letos bych rád využil nějaký vhodný sál, halu či jiný prostor, ve kterém by se divadlo mohlo instalovat a několik dní sloužit k různým představením. Jen pro představu: divadelní konstrukce má 13 metrů šířku, 8 metrů hloubku a 6 metrů výšku. V případě navýšení pódia se výška o něco málo zvýší. Pokud by někdo věděl o nějakém vhodném prostoru, ať mi dá vědět.

Jaké další vyhlídky má Musica Florea před sebou, ať už v krátkodobém, tak i dlouhodobějším horizontu?

Zmíněná opera Costanza e Fortezza od Johanna Josepha Fuxe je operou, na kterou jsem si nejen já brousil zuby více než deset let. Vždycky z ní sešlo. A letos vypadá více než nadějně, že se opera uskuteční. A to v rámci slavností Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 ve Světcích u Tachova v nově opravené a úchvatné zámecké jízdárně z poloviny devatenáctého století. Následovat bude provedení této opery i v Praze. Musica Florea se zde jako jediný orchestr systematicky věnuje historicky poučené interpretaci romantické symfonické tvorby. Určitě se letos vrátíme k provedení První symfonie Antonína Dvořáka Zlonické zvony, kterou natočíme i na CD. Se sborem Collegium Floreum to bude neznámá hudba Křížovnického a Kroměřížského archivu nebo slavnostní hudba francouzských skladatelů Marca-Antoinea Charpentiera a Jeana-Babtisty Lullyho. S chlapeckým sborem Boni Pueri to bude zejména spolupráce na duchovním díle Jana Křtitele Vaňhala. Nebude chybět například projekt s hammerklavíristkou Petrou Matějovou, která se zaměří na české a vídeňské klasicistní autory. Stranou nezůstane „experimentální“ projekt V novém stylu, který vychází z improvizačních technik raného baroka. Příchuť i jiných žánrů zde určitě nebude chybět.

Violoncellista? Dirigent? Sbormistr? Skladatel? Pedagog? Nebo hudební manažer? Co z toho vám přináší pocit největšího naplnění?

No, radši bych řekl hudební idealista nežli manažer. (smích) A skladatel jsem opravdu jen příležitostný. Dirigování je pro mne jakási vášeň, která mě v myšlenkách provázela od raného dětství. Ale violoncello bych ještě určitě nezahazoval. Nyní se na „stará kolena“ věnuji hře na barokní kytaru – úžasný nástroj!

A co vás v poslední době nejvíc potěšilo?

No, právě ta barokní kytara.

Děkuji za vaše odpovědi, ať se vám i vašemu souboru daří.

Vizitka:
Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel Marek Štryncl (1974) zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou Akademii múzických umění v oboru dirigování (2002) a studoval violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci (Chinon, Mainz, Basel, Valtice…).

Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (například Magdaléna Kožená, Phillippe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie…). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus a soudobé skladby.

Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje znovuobjevené autory zejména českého baroka a klasicismu. Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé České republice a iniciátorem unikátního projektu převozného barokního divadla Florea Theatrum. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se příležitostně věnuje kompozici. Účinkoval na prestižních festivalech (například Pražské jaro, Rezonanzen Wien, Festival van Vlaanderen Brugge, Tage alter Musik Sopron, Tage alter und neuer Musik Regensburg, Struny podzimu, Concentus Moraviae). Nahrál desítky CD, z nichž mnohá získala vrcholná ocenění (Diapason 1994, Zlatá Harmonie 1997, Cannes Classical Award 2003). Nevyhýbá se ani experimentálním projektům, kam patří spolupráce se zpěvačkou Ivou Bitovou (Vladimír Godár: Mater, EMC 2007) nebo provádění romantické symfonické hudby na dobové nástroje (Antonín Dvořák, Arta Records 2009).

V současné době vyučuje dirigování, sbormistrovství chrámové hudby a barokní violoncello na Univerzitě Karlově v Praze a na specializovaných kurzech a seminářích (například Mezinárodní škola staré hudby Valtice, Bohemia Cantat v Liberci, Convivium, Akademie múzických umění v Praze, Janáčkova akademie múzických umění v Brně…).
(Zdroj: webové stránky Marka Štryncla)

www.marekstryncl.cz
www.musicaflorea.cz

Foto archiv