Zemřela dlouholetá sólistka Janáčkovy opery v Brně Anna Barová

redakce, 24.09.2015 20:10

Včera, ve středu 23. září 2015, zemřela dlouholetá přední sólistka Janáčkovy opery v Brně, mezzosopranistka Anna Barová. Bylo jí třiaosmdesát.

Anna Barová se narodila 30. března 1932 v Plzni v učitelské rodině. Hudební a dramatické nadání zdědila po matce, která hrávala ochotnické divadlo. Po maturitě na reálném gymnáziu absolvovala kurs mikrobiologie a biochemie Vysoké školy zemědělské v Praze, pak navštěvovala pěvecké oddělení konzervatoře v Praze.

Po absolvování studia na pražské AMU ve třídě Josefa Kühna v roce 1959 přijala angažmá v opeře Městských divadel v Lipsku a následovala tak svého manžela, barytonistu Jiřího Bara, angažovaného v Lipské opeře již od roku 1956. V Lipsku patřila k sólistickým oporám divadla plných deset let. Zpívala zde nejprve mladé altové role, jedna z prvních byla Lola v Mascagniho opeře Sedlák kavalír, Končakovna v Knížeti Igorovi, altové role Mozartových oper, přes které se dostala až k hudebním dramatům Verdiho. Rozvíjela cílevědomě svůj muzikální, hlasový a komediální talent a utvořila v lipském období řadu postav, z nichž k nejvýznamnějším patřila Ulrika v Maškarním plese. Lipsko poskytlo Anně Barové velkou zkušenost a bohatou příležitost vytvořit si repertoár přesahující někdy dokonce i vymezený obor. Její nejvlastnější doménou byl lyrický mezzosoprán.

Po svém návratu se v roce 1969 stala sólistkou opery tehdy Státního divadla v Brně a tomuto souboru byla věrná až do roku 1992. Za tu dobu ztvárnila v Brně role v osmdesáti operních inscenacích.Z jejích zdejších rolí připomeňme Bizetovu Carmen, Janáčkovu Kabanichu z Káti Kabanové, Čajkovského Olgu z Evžena Oněgina, paní Meg ve Verdiho Falstaffovi, Suzuki v Pucciniho Madam Butterfly, Záviše ve Smetanově Čertově stěně, ale také Rosinu z Rossiniho Lazebníka sevillského.

Role, které zde tlumočila, byly zároveň důkazy neobyčejné muzikálnosti pěvkyně; vroucí v lyrických scénách, niterné ve všech proměnách a podobách, které na jeviště přinášel její mladistvý a sympatický zjev a které dovedla naplnit hlubokým prožitkem svého vyrovnaného, zvučného, dobře školeného příjemně znějícího hlasu.Koncertní zpěv, k němuž vždy inklinovala, se stále prolínal s její uměleckou prací v opeře a tvoří velkou kapitolu v její umělecké kariéře. Schopnost odstíněného přednesu učinila z umělkyně význačnou interpretku písňové tvorby. Vedle písní zpívala v oratoriích a kantátách; pěvecky a dramaticky dokonalý umělecký přednes tlumočila mimo jiné v Bachově Vánočním oratoriu, v Beethovenově Misse solmenis, v Händlově Mesiáši a v Mozartově Requiem či Mši c moll.