Operní panorama Heleny Havlíkové (410) – Per Boye Hansen: rozhovor po roce

Po prvním pokusu o rozhovor s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansenem (368. Operní panorama) nyní na zaslané otázky písemně poskytl následující odpovědi.

Co se podle všeho názoru za necelé čtyři sezony vašeho působení v pozici uměleckého ředitele Opery ND a SO podařilo? V čem vidíte konkrétně váš přínos pro ND a českou kulturu? A co se naopak nepodařilo – proč a jak to chcete změnit?
Mým primárním cílem bylo zvýšit uměleckou úroveň našich inscenací a to jak obnovením a rozšířením repertoáru o nové inscenace, tak i posílením identity operního domu rozšířením stálého souboru. Důležitým bodem bylo zajistit, aby nejlepší čeští sólisté vystupovali na naší scéně pravidelně, tedy abychom využili nejlepší domácí umělce, a současně jsme rozvinuli spolupráci se zahraničními umělci. Abych to shrnul, cílem bylo zvýšit uměleckou kvalitu a identitu našeho operního souboru a vybudovat významnou pozici v mezinárodním operním kontextu.

Domnívám se, že výsledky jsou jasně patrné. Nové inscenace jako například Rigoletto, Don Giovanni, Così fan tutte, Růžový kavalír, Bludný Holanďan, Lazebník sevillský, Carmen, Prodaná nevěsta, Káťa Kabanová výrazně obohatily náš základní repertoár. Dále rozšiřujeme repertoárová představení novými inscenacemi jako například Sedlák kavalír / Komedianti, Figarova svatba, Nápoj lásky, Rusalka a Nabucco. Široké a různorodé složení repertoárových titulů je důležité jak pro udržení širokého spektra aktivit, tak i pro zajištění vysoké návštěvnosti. Poslední měsíce ukazují, že se z pandemie zotavujeme a publikum se vrací zpět v hojném počtu.

Do stálého souboru sólistů jsem angažoval osm nových členů. Jedná se o zpěváky, z nichž všichni do jednoho podávají výkony na vysoké umělecké úrovni. V naší poslední obnovené inscenaci Gounodova Romea a Julie vystoupili Petr Nekoranec, Arnheiður Eiriksdottir, Lukáš Bařák a Daniel Matoušek. Dalšími novými členy souboru, kteří významně přispívají k umělecké úrovni představení, se stali Pavol Kubáň, Svatopluk Sem, Csaba Kotlár a Petra Alvarez Šimková.

Náš česko-slovenský profil je dále posílen o hostující zpěváky, kteří jsou v zahraničí na vzestupu své umělecké kariéry, například mohu jmenovitě uvést Olgu Jelínkovou, Lucii Kaňkovou, Pavla Černocha, Pavola Breslika, Štěpánku Pučálkovou, Adama Plachetku, Borise Prýgla, tak i o umělce, kteří mají své hudební renomé již zcela vybudované – například Dagmar Pecková, Štefan Margita, Jan Martiník, Jana Kurucová a Štefan Kocán. V nadcházející sezoně se můžeme těšit na debut Zuzany Markové, Slávky Zámečníkové, Lady Bočkové a Petera Kellnera. Seznam mladých českých a slovenských zpěváků, kteří u nás v posledních letech debutovali, by byl dlouhý.

Dirigenti jako Petr Popelka a Jiří Rožeň také absolvovali svůj debut v Národním divadle a byly jim svěřeny nové inscenace. Příští sezonu se do Opery Národního divadla vrací Tomáš Netopil. Představili jsme také renomované režiséry, mezi nimiž se objevili Barbora Horáková Joly, Alice Nellis, Magdalena Švecová, Martin Čičvák a Vladimír Morávek. Jiří Heřman bude ještě tuto sezonu režírovat Dvořákovu Armidu a Ondřej Havelka Sedláka kavalíra a Komedianty. V příští sezoně se na naše scény vrátí opět Ondřej Havelka, Martin Čičvák, David Radok, Radim Vizváry, Sláva Daubnerová a duo SKUTR. Debutovat bude režisér Tomáš Pilař.

V osobnostech Roberta Jindry a Andrije Jurkevyče jsme získali dva kompetentní a oddané hudební ředitele, kteří se současně těší velkému mezinárodnímu uznání. Oba cílevědomě a intenzivně pracují s uměleckými kolektivními tělesy, sbory a orchestry, stejně jako se souborem sólistů. Vzájemně se ve své odbornosti doplňují a společně se mnou tvoří umělecké vedení Opery ND a SO. Koordinovaný umělecký management je klíčový pro úspěch souboru.

Dostalo se nám také mnoha významných zahraničních impulsů. Spolupracovali jsme s mezinárodně renomovanými divadelními režiséry, jmenovitě například Calixto Bieito (Káťa Kabanová a Plameny), Timofej Kuljabin (Vzdálený zvuk), Tatjana Gürbaca (Così fan tutte), Alexander Mørk-Eidem (Don Giovanni), Ole Anders Tandberg (Bludný Holanďan), Andreas Homoki (Růžový kavalír) a v nedávné době Jetske Mijnssen (Šaty dělají člověka). Příští sezonu budeme spolupracovat s Julií Burbach (Nápoj lásky) a Nigelem Lowerym (Le Grand Macabre). Značný podíl zahraničních režisérů je důležitý pro naše mezinárodní renomé a přináší významné nové impulsy jak dovnitř souboru, tak i našim divákům. Nedávno jsme měli tu čest, že u nás hostovali velmi talentovaní dirigenti. Gabriel Feltz odvedl s Orchestrem Státní opery obdivuhodnou práci během zkoušek na Růžového kavalíra. Obdržel jsem dokonce požadavek, aby se k nám vrátil, což se mi také pro příští sezonu podařilo zajistit. To samé můžeme říci o Johnu Fiorem, který se po svém pozoruhodném nastudování Stravinského Oidipa Rexe a Rachmaninových Zvonů vrátí v příští sezoně k dirigování Orchestru Národního divadla. Giedrė Šlekytė si již vybudovala skvělou mezinárodní kariéru a přispěla k velkému úspěchu naší inscenace Zemlinského opery Šaty dělají člověka. Mladý rakouský dirigent Christoph Koncz slavil také velký úspěch s letošním koncertem k Mozartovým narozeninám (který byl také odvysílán Českou televizí). I v tomto případě členové orchestru trvali na tom, aby se do Prahy vrátil, a to se i podařilo a v příští sezoně bude dirigovat reprízy Dona Giovanniho. Současně mám velká očekávání spojená s mezinárodně oslavovanou dirigentkou Julií Jones, která se ujme nové inscenace Figarovy svatby.

Rovněž se nám poštěstilo přivítat mnoho výborných zpěváků – sólistů. SeokJong Baek (vítěz soutěže Vincero v Neapoli v 2021, kde jsem byl členem poroty) momentálně zpívá Kalafa v Turandot v Národním divadle. Jinak jej diváci mohou slyšet v nejlepších operních domech jako je Covent Garden v Londýně a Metropolitní opera v New Yorku. Před pár týdny předvedl senzační výkon italský tenor Matteo Desole, zpíval Edgarda v koncertním provedení Donizettiho Lucie di Lammermoor. Poprvé jsme s ním spolupracovali v lednu roku 2020, kdy se ujal role Rodolfa v Bohémě a od té doby je pravidelným hostem v několika rolích.

V průběhu Verdiho festivalu, který probíhá v těchto dnech, mohou diváci vidět mezinárodně uznávané zpěváky jako je Ewa Plonka, Maria Ermolaeva, Nikoloz Lagvilava, Yaritza Véliz, Atalla Ayan, Olafur Sigurdarson, Marina Prudenskaja a Daniel Luis de Vicente. Posledně jmenovaný zaznamenal mezinárodní ohlas a průlom ve své kariéře právě v naší inscenaci Rigoletta, kde zpíval hlavní roli. Premiéra se uskutečnila během pandemie covidu v lednu roku 2021 a byla živě přenášena Českou televizí. Denys Pivnickij, jenž momentálně zpívá Radama v Aidě, je dalším příkladem sólisty, před nímž se otevřela mezinárodní kariéra poté, co jeho výkon v inscenaci Plameny ocenili operní režiséři z celé Evropy během námi organizované pražské konference Opera Europa v červnu 2022. Tuto událost si dovoluji označit za velmi úspěšnou.

Možná nejvýznamnější projekt, který posílil mezinárodní pověst a pozici Opery ND a SO, je cyklus Musica non grata. Už v roce 2019 hned poté, co jsem se ujal své funkce, se mi podařilo získat grant od Ministerstva zahraničních věcí SRN v hodnotě 1 milionu euro ročně na následující čtyřleté období (2020–2023). Jedná se o největší projekt, který kdy německý partner v zahraničí financoval. Grant nám umožnil finančně realizovat uvedení děl skladatelů, kteří byli pronásledováni nacistickým režimem a kteří byli úzce spjati s pražskou operní historií. V jejich středu stál Alexander Zemlinsky, což byl vlastně můj předchůdce na pozici uměleckého ředitele Státní opery (tehdy ještě Nového německého divadla) mezi roky 1911–1927. Projekt nám přinesl senzační mezinárodní ohlas a uznání a nesmazatelně nás zapsal na celosvětovou operní mapu. Znovuobjevenou Schulhoffovu operu Plameny zhlédli všichni evropští operní intendanti, a byla dokonce nominována v kategorii Znovuobjevené dílo na letošním ročníku International Opera Awards, nejprestižnější soutěži ve světě hudby.

Jak by vypadala vaše SWOT analýza Národního divadla jako takového, opery v rámci ND a jednotlivých operních souborů ND a SO?
Analýzu SWOT jsem si sám připravil jako podklad pro strategické plánování vývoje Opery ND a SO v Praze. Jedná se o detailní a komplexní materiál, který by ani nebylo možné otisknout jako součást běžného rozhovoru, a navíc je interním dokumentem. Mohu vám však poskytnout zjednodušenou verzi.

Silné stránky: jedinečná hudební a operní tradice, potažmo historie, která je silněji než v kterékoliv jiné evropské zemi zakořeněna ve společnosti. Tři nejkrásnější operní domy na celém světě.

Slabé stránky: ve srovnání s dalšími význačnými operními domy v hlavních městech Evropy jsme extrémně podfinancování.

Příležitosti: spojení naší vlastní silné tradice a otevřené mysli s možnou spoluprací a s výměnou zkušeností s mezinárodním operním prostředím nám může vydobýt unikátní mezinárodní pozici a může přispět k posílení celkového renomé České republiky.

Hrozby: návrat k introvertnímu způsobu uvažování a směřování ve smyslu „stačí být sám sebou“.

Na premiéry operních souborů ND a SO se objevují negativní kritiky. Mají podle vašeho názoru v něčem pravdu – a v čem se kritici podle vás mýlí?
Především bych rád poznamenal, že pozitivní odezvy na naší práci ze zahraničí jsou výborné. Za posledních několik let vyšly o našich inscenacích stovky recenzí a my jsme konečně znovu natolik zajímaví, že ve velkém přitahujeme kritiky z celé Evropy. S velkým potěšením sleduji, kolik je nám věnováno pozornosti. Z pozitivní i negativní zpětné vazby se můžeme poučit. Mně nepřísluší kritizovat kritiky. Na naše úspěchy, které se samozřejmě kvalitou liší, mám svůj názor, ale mám za svou kariéru tolik zkušeností, že se do dialogu, potažmo do konfliktu s kritiky nepouštím.

Podle Statutu je ND jedním ze symbolů národní identity a součástí evropského kulturního prostoru, je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu. Zahrnuje Statutem ND daná péče o národní kulturní dědictví a jeho rozvoj i péči o rozvoj českých dirigentů, režisérů, scénografů, sólistů? A je toto poslání ND v dnešním globalizovaném operním světě „nacionalistický“ přežitek?
Publikum a umělci v tomto globalizovaném světě nesnáší nic více než globalizovanou operu, ve které sólisté zpívají ty samé role všude v identických inscenacích. Čím dál jasněji vidím, že pro malý národ, jakým je Česká republika, hudba a opera hrály obrovskou roli ve vývoji země a ve formování národností identity, a tím pádem je důležitým úkolem udržovat i dále rozvíjet tuto tradici. Proto tedy vyzdvihuji český repertoár, ale také repertoár, jehož kořeny a historie se k této zemi vázaly již před rokem 1938. Místní publikum však má právo zhlédnout a slyšet i nejlepší operní díla, která nabízí okolní svět. Gustav Mahler to formuloval následovně: „Tradice nespočívá v tom, udržovat doutnající popel, ale nést hořící pochodeň dál.“ Neměli bychom vnímat otevřenost vůči okolnímu světu jako ohrožující faktor. Spíše naopak, širší spolupráce napříč zeměmi vždy přináší inspirace pro všechny zúčastněné. Zde v České republice toho máme tolik co nabídnout, neseme odkaz minulosti, ale musíme být i připraveni přijmout nové impulsy.

Jaký máte názor na možnost samostatné existence Národního divadla a Státní opery – jaké máte argumenty pro a proti jejich koexistenci a jaké argumenty pro a proti jejich samostatnosti?
Máme dva skvělé soubory, které spojuje jedno umělecké vedení. To je v evropském měřítku výjimečné privilegium! Je tedy zřejmé, že můžeme nabídnout mnohem širší repertoár. Dva operní domy by vždy o tituly musely soupeřit. My můžeme repertoár rozprostřít mezi dva orchestry, dva sbory a inscenovat operní díla ve třech historických operních domech, které máme k dispozici. Řídit tak velkou a komplikovanou organizaci je ovšem háček, ale tím jsem se nenechal zastrašit a funguje to.

Robert Jindra v rozhovoru pro časopis ND mimo jiné říká, že se od sloučení obou pražských operních souborů stále ještě nenašel ideální systém fungování provozu, že je třeba zefektivnit celý systém provozu a koordinaci mezi oběma subjekty. To lze chápat i jako velmi otevřenou kritiku vašeho dosavadního působení. Má Robert Jindra pravdu?
Můj náhled se podobá rčení o způli plné sklence, Robert Jindra se na situaci dívá jako na způli prázdnou sklenku. Za posledních pár let jsme ušli dlouhou cestu a na zlepšení stále pracujeme. Samozřejmě jsou ještě možnosti, jak docílit lepší součinnosti, ale pod mým vedením se vždy snažíme pracovat s našimi lidmi, ne proti nim. Dál budeme aplikovat metodu postupných kroků.

Po třech sezonách pod vaším vedením skončili oba hudební ředitelé – Jaroslav Kyzlink i Karl-Heinz Steffens. Proč? Znamená to, že vedení Opery ND Jaroslavem Kyzlinkem a SO Karlem-Heinzem Steffensem bylo špatné personální rozhodnutí?
Časově omezená smlouva Jaroslava Kyzlinka vypršela v roce 2022. Pro pana dirigenta Kyzlinka to bylo závěrečné období jeho celkem šestiletého angažmá. Už v létě jsem oznámil, že chci změnu a oslovil jsem Roberta Jindru jako jeho následovníka. Co se týče Karla-Heinze Steffense, chtěl jsem jeho smlouvu prodloužit, ale z rodinných důvodů se rozhodl nakonec odejít, a to jsem plně respektoval. Oba hudební ředitelé významně a pozitivně přispěli k vývoji našich hudebních těles a za mnohé jsem jim vděčný. Doufám, že je budu moci přivítat zpět jako hostující dirigenty.

Jaký byl poměr všech tzv. úplných nákladů, které ND za tři sezony od září 2019 června 2022 vynaložilo na působení Jaroslava Kyzlinka a jaké na Karla-Heinze Steffense?
Oba dva hudební ředitelé byli angažováni za zcela běžných podmínek. Jsem vděčný, že se své práci zde plně věnovali, protože si našich operních domů vážili a měli je v lásce, aniž by se jim dostalo privilegií, ze kterých je vaše otázka podezírá.

Jak jsou konkrétně rozdělené kompetence mezi vás a hudební ředitele ND a SO a jsou povinnosti/kompetence hudebního ředitele ND a SO v principu stejné? Kdo rozhoduje o inscenačních týmech a obsazení nových titulů, kdo rozhoduje o obsazení jednotlivých repríz, kdo je odpovědný za rozhodnutí, který ze sólistů zůstane v angažmá ND, kdo skončí, kdo nový dostane angažmá?
Povinnosti a kompetence jsou pro oba hudební ředitele rovnocenné. Já nesu celkovou uměleckou zodpovědnost a hudební ředitelé jsou zase zodpovědní za vedení orchestrů a sborů. Ale všechny otázky, které zde zmiňujete, diskutujeme společně, a já kladu velký důraz na splnění uměleckých přání a očekávání obou mých hudebních ředitelů.

Má ND smlouvy s hudebním ředitelem ND Robertem Jindrou a hudebním ředitelem SO Andrijem Jurkevyčem napřímo nebo prostřednictvím agentur? A zahrnují základní smlouvy s hudebními řediteli, kteří jsou dirigenty, i počet hudebních nastudování nových operních inscenací, případně koncertů a počet tzv. povinných představení – nebo je hudební nastudování a dirigování jednotlivých představení honorováno samostatně?
Smlouvy se uzavírají přímo s nimi, ne s jejich agenturami. Neplatíme agentury, ani je platit nebudeme. Smlouva s hudebními řediteli vždy sestává z různých částí, včetně ohodnocení různých funkcí, které hudební ředitel musí zastávat. Je velmi dobře známo, že úroveň platů v Praze (v této oblasti) se nachází hluboko pod možnostmi jiných evropských operních domů. Náplň práce hudebních ředitelů ale nabízí i příležitost dirigovat rozsáhlý repertoár našich evropských operních domů a dva úžasné orchestry. To je největší lákadlo, které do Prahy přitáhlo naše dva skvělé hudební ředitele. A mojí rolí je zajistit, aby jejich nadšení nevyprchalo.

V jednom z rozhovorů v roce 2019 jste řekl: „Současný ansámbl je skvělý, ale na to, aby při takovém množství titulů na programu kvalitně obsáhl všechny role, bohužel příliš malý. Rád bych ho proto zvětšil.“ Z webu ND lze aktuálně vyčíst, že v angažmá je 47 sólistů – sólistický ansámbl ND tvoří 23 sólistek a 24 sólistů. Oproti sezoně 2019/20 to je o sedm víc, některé z nich jsme ale už dlouho na jevišti neviděli. Je to optimální počet? Jaké máte záměry s tímto sólistickým ansámblem do dalších sezon?
Angažovali jsme osm nových sólistů do stálého souboru poté, co jsem se stal uměleckým ředitelem. Velký ansámbl potřebuje jak stabilitu, tak neustálou obměnu. Bohužel naše možnosti rozšířit soubor především o dramatické hlasy jsou limitované, což s sebou nese důsledky i vzhledem k velikosti souboru. Jen málo operních domů ve světě se s námi co do velikosti a kvality může srovnávat. Moji evropští kolegové mi to závidí. Náš soubor využíváme optimálně – začali jsme hrát více v tzv. blocích, abychom dosáhli lepších výsledků, což vysvětluje, proč jsou v daných obdobích někteří zpěváci více vytížení než jiní.

V řadě menších i velmi malých rolí se objevují zahraniční hosté. Jaký je důvod zvát zahraniční hosty do těchto rolí, když ND disponuje 47 členným sólistickým ansámblem a když je v ČR k dispozici řada dalších českých sólistů? Je zahraniční host levnější než sólista v angažmá ND nebo český sólista? A berete při obsazování sólistů v úvahu úplné náklady na konkrétního sólistu – za nastudování a za představení?
Mým primárním cílem je objevovat a pečovat o místní talenty. A podporovat jejich mezinárodní kariéry. Jejich mezinárodní úspěch je i naším úspěchem. Mým cílem je ale i angažovat nejlepší mezinárodní hvězdy v raném stádiu jejich kariérní dráhy, kdy si je stále ještě můžeme dovolit oslovit. Jsme často vnímáni jako „líheň“ těchto talentů. Osobně se těším pověsti člověka, který talent dokáže rozpoznat a současně ho zodpovědně dokáže rozvíjet. Mladý hlas se dá zničit velmi rychle. A pod mým vedením se to nestane. To je důvod, proč s nimi v rané fázi zkoušíme a obsazujeme je do menších rolí. Je to moje osobní i sdílená odpovědnost vést tyto sólisty jejich kariérou s rozumným přístupem a nezničit jejich hlasy jen tím, že je nechám neustále zpívat velké role. A mimochodem, prošel jsem všechna obsazení probíhající sezony a nenašel jsem ani jednu malou roli, kterou bychom obsadili zahraničním zpěvákem (který by neměl trvalý pobyt v České nebo Slovenské republice, nebo nebyl českým nebo slovenským občanem).

Ovlivňují agentury obsazení jednotlivých představení a premiér v ND – dirigent, inscenátoři, sólisté? Jaká je obvyklá marže agentur, se kterými ND spolupracuje, za zprostředkování umělců?
Věřím, že mě mezi agenty a agenturami předchází pověst absolutně nezávislého hráče. Mám svůj vlastní sluch a zpěváky dokážu posoudit sám. Ale i tato rozhodnutí činím ve spolupráci s mými dvěma profesionálními hudebními řediteli. Agentury na naše umělecká rozhodnutí nemají žádný vliv. Zastupují pouze zájmy umělců a je na umělcích projednat se svými agenturami odpovídající finanční podmínky. Do toho nevstupujeme. Smlouvy se uzavírají mezi námi a umělci, i když jsou zastupováni agentem nebo agenturami.

V rozhovoru pro Hudební rozhledy v roce 2019 jste sliboval zlepšení finančních podmínek pro zpěváky, orchestrální hráče i ostatní zaměstnance divadla – s tím, že výsledky brzy uvidíme. Co se v této oblasti podařilo?
V tomto rozhovoru, který byl poskytnut v létě 2019, jsem řekl, že uvidíme okamžité výsledky v podobě získání dodatečných finančních prostředků. Slovo jsem dodržel. O dva měsíce později, v listopadu 2019, schválil Německý spolkový sněm (na základě mé žádosti) příspěvek pro ND ve výši 1 milionu euro ročně po dobu čtyř let, což je příspěvek, který v posledních letech výrazně posílil náš rozpočet. Platy zaměstnanců se nám nepodařilo výrazněji navýšit, ale je to z mé strany velké přání a myslím si, že je to pro budoucnost.

Řada operních domů ve světě provozuje také operní studia pro mladé umělce. Uvažujete o zřízení nějakého studia pro mladé umělce v rámci Národního divadla?
Děkuji za tuto otázku. Velmi jsem zřízení studia zvažoval. Dospěl jsem ale k závěru, že mnohá taková operní studia jen nabízejí způsob, jak mladé zpěváky platit vlastně méně. Zvláště v operních domech s menšími soubory nebo žádnými stálými soubory. Pevně věřím, že se nám daří rozvíjet a pečovat o mladé talenty, které se stanou součástí existujícího ansámblu. To je možná ten pravý důvod, proč jsme v současné době tak žádaní mezi mladými začínajícími sólisty. Kdybychom zakládali operní studio v rámci naší instituce, muselo by být vše skvěle připravené a v neposlední řadě by muselo být finančně zajištěné.

Když se ještě vrátím k vašemu působení ve vaší „přípravné“ sezoně 2018/19 (ředitelem Opery ND a SO na období od sezony 2019/2020 vás Jan Burian jmenoval s ročním předstihem v září 2018) – co bylo náplní vaší práce pro ND od září 2018 do srpna 2019, jaký byl pro ND a českou kulturu přínos tohoto vašeho působení?
Podepsal jsem normální smlouvu, abych mohl začít připravovat své první sezony jako umělecký ředitel. Taková smlouva je obvyklou praxí, uzavíral jsem ji v minulosti, kdykoli jsem se ujímal vedoucí pozice. Vzhledem k tomu, že opera se plánuje s časovým výhledem na několik let, byla z pohledu vedení Národního divadla tato přípravná fáze zásadní. První sezona se rozpracovala se všemi detaily: sólisté, režiséři, dirigenti, programování na každodenní bázi. Ale především bylo mým úkolem poslouchat, poslouchat, poslouchat – je o mně známo, že jsem v divadle prakticky každý večer, poslouchám každého zpěváka, sleduji jejich vystoupení. Nevěřím, že bych mohl nastoupit s předpřipraveným programem, bez toho, že bych se seznámil s ansámblem, diváky nebo historií.

V čem spočívá koprodukce tří Mozartových oper s Mannheimem, respektive jde o koprodukci s Nationaltheater Mannheim nebo s mozartovskou stagionou ve Schwetzingenu? V čem je koprodukce výhodná pro ND a v čem pro Mannheim / Schwetzingen?
Jedná se o koprodukci s Národním divadlem v Mannheimu, které uvádí řadu svých inscenací v zámeckém divadle ve Schwetzingenu, jelikož jejich hlavní budova právě prochází rekonstrukcí. Je ale dnes málo známo, že Praha a Mannheim byla za Mozartova života JEHO města. Touto koprodukcí se tedy vracíme k mozartovským kořenům, naše spolupráce tedy spojuje dvě města a dvě divadla, ke kterým měl Mozart velmi blízko. Mozart navštívil jak Prahu, tak Mannheim opakovaně a velmi si obou měst vážil. Dochoval se dopis, ve kterém Mozart velmi hezky popisuje návštěvu zámecké zahrady ve Schwetzingenu. Toto propojení dává naší spolupráci zvláštní rozměr, odhlédneme-li od skutečnosti, že sdílíme inscenační náklady a šetříme tak finanční zdroje.

Dají se zaslechnout spekulace, že jsou operní představení ve Státní opeře amplifikovaná. Je to pravda?
Poslouchejte dobře, můžete to číst i z mých rtů: NIKDY. Pouze v nedávné operetě Ples v hotelu Savoy jsme použili amplifikaci. A výsledky? Diváci jsou mile překvapeni a znovu objevují operetu. A je to skutečně úžasné představení. Jděte se na něj podívat a posuďte sama!