Adam Viktora o Zelenkovi a jeho festivalu, ale i o studentech a záchraně varhan
Zelenkovo dílo interpretujete a propagujete řadu let. Překvapuje vás ještě něčím jeho odkaz?
Neustále mě překvapuje Zelenkova nekonečná vynalézavost, a to nejen u skladeb dosud neznámých, ale i u děl, která hrajeme už řadu let. Jeho hudba mi připomíná nejlepší díla světové literatury a výtvarného umění, kde můžete donekonečna objevovat nové hodnoty podle toho, kde se zrovna ve svém životě nacházíte a kam vás vaše vnímavost, schopnosti a fantazie pustí.
Jsme právě na prahu festivalu Zelenka Festival Praha. Co je pro posluchače připraveno letos?
Ve středu zazněl v podání slovenského souboru Musica Aeterna a sopranistek Gabriely Eibenové a Lenky Cafourkové program z děl obsažených v Zelenkově sbírce světské vokální hudby. Zelenku stále vnímáme především jako autora duchovní hudby a jeho zájem o operní žánr zůstává přehlížen. Zelenkova kolekce kantát a operních árií autorů, jejichž styl mu imponoval, obsahuje díla Vivaldiho, Lottiho, Hasseho, Porpory, Giacomelliho a mnoha dalších a je důležitým svědectvím o Zelenkově činnosti na drážďanském dvoře. Od začátku třicátých let začali totiž v královské kapele působit italští kastráti, módní a velice nákladná atrakce všech dvorních hudebních událostí, a byl to právě Zelenka, kdo byl pověřen péčí o tuto pěveckou elitu. Obstarával pro ně nejnovější hudbu italských mistrů a připravoval je k jejich výstupům. Objevné je také zjištění, že se Zelenka uplatňoval i jako sólový zpěvák, tenorista.
Ve čtvrtek 21. října uvede Musica Florea českou koncertní premiéru Zelenkových italských árií Alcune arie. V tomto mistrovském klenotu mohou posluchači poznat Zelenku jako autora bravurně ovládajícího operní styl a také obdivovat dnes již velmi zkušené zelenkovské pěvce Gabrielu Eibenovou, Lenku Cafourkovou, Kamilu Mazalovou a Romana Hozu jako interprety nadané oduševnělostí a porozuměním Zelenkově výjimečné hudbě.
V pátek 22. října uvede náš Ensemble Inégal společně s vynikajícím vokálním tělesem Kammerchor Stuttgart dvě Zelenkova vrcholná díla, Miserere c moll a mši Missa Dei Filii. Nastudování a řízení se ujme Frieder Bernius, jehož zelenkovské nahrávky jsme obdivovali již před dvaceti lety a který se nesmírně zasloužil o Zelenkův návrat mezi posluchače. Stejný program zazní také v neděli 23. října v Annenkirche v Drážďanech.
Součástí festivalu je i mezinárodní konference na téma Zelenka. Kolik vlastně máme českých zelenkovských badatelů a jak si stojí s konkurencí zahraničních muzikologů?
Je mi to moc líto, ale česká muzikologie se aktuálně ocitá v takové situaci a stavu, že se největšímu českému baroknímu skladateli systematicky nevěnuje vůbec nikdo. Ve věci teoretického poznání Zelenkovy hudby, osobnosti a života jsme zcela odkázáni na výsledky zahraničních badatelů. Díky nim se také v posledních letech od základu proměnil Zelenkův obraz ve všeobecném povědomí. Moc doufám, že naše konference přinese inspiraci začínajícím mladým českým muzikologům a že se najdou tací, kteří se do práce pustí se stejnou vervou jako my, interpreti.
Dalo by se tedy říci, že je Zelenka a jeho odkaz reflektován v zahraničí s větší intenzitou?
Mezi zahraničními interprety panuje jakási bázeň před neznámými Zelenkovými díly. Premiéry nechávají téměř výhradně na českých souborech, o to vehementněji se pak ale vrhají na díla, která již znají z našich nahrávek. Notové provozovací materiály si u nás objednávají hudebníci od Austrálie po Kanadu a jedná se o profesionální i amatérská tělesa. Zelenkovská Fan Page, mezinárodní Zelenkaforum má na svojí webové stránce (najdete zde) přes pět tisíc registrovaných uživatelů.
Co jste se na loňské zelenkovské konferenci dozvěděl nejzajímavějšího? Vyšel z ní sborník s přednesenými referáty, které si mohou jeho obdivovatelé přečíst?
Naprosto zásadní byly předložené argumenty o smyšleném obrazu Zelenkovy osobnosti. Čím méně se toho v minulosti o Zelenkovi vědělo, tím více bujela představivost zastánců názoru, že Zelenka byl neúspěšný nešťastník, trpící pocity viny a podobně. Samozřejmě, že nic z toho není pravda, a sborník z loňské konference jsem měl možnost právě v těchto dnech poprvé s blaženým pocitem otevřít. V pátek jej s velkou radostí představíme veřejnosti a již nyní je v anglickém jazyce k dispozici komukoliv online v redakci Clavibus unitis na stránkách Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě. Pokud budete listovat pozorně, najdete možná i dosud neznámé vyobrazení Zelenkovy podoby.
Před týdnem jste se souborem Ensemble Inégal dotočili druhý díl cyklu Psalmi Vespertini Jana Dismase Zelenky. Jak byste tento cyklus charakterizoval v kontextu jeho díla? Liší se nějak oba díly tohoto cyklu?
Jedná se o soubor skladeb pro sóla, sbor a orchestr určených k doprovodu nešpor, tedy večerní části denní modlitby. K těmto účelům Zelenka zkomponoval několik nešporních cyklů, přičemž každý z prvních dvou je po formální i obsahové stránce úplně jiný. Všechny ale zůstaly kupodivu až do dnešních dnů tak trochu stranou pozornosti. Jakmile jsme se zorientovali v Zelenkových mších, litaniích a oratoriích, objevujeme najednou další, dosud neznámou tvář tohoto génia i samotné barokní hudby právě v jeho žalmech. Zelenka byl mistrem hudebního podání textové předlohy a ve starozákonních žalmech našel skvělou příležitost k vytvoření další svébytné kapitoly svého díla a k posouvání pomyslných mantinelů dobové kompoziční konvence směrem k nesmírně působivým skladatelským kreacím nejvyšší umělecké úrovně.
O Zelenkovi by se jistě dalo mluvit velmi dlouho. Přejděme k vaší pedagogické dráze. Vyučujete nyní na konzervatoři v Plzni, učil jste také na Pražské konzervatoři. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti?
Snažím se být svým studentům průvodcem, což mě nesmírně naplňuje. Je to skvělá terapie, přimět se k neustálému hledání odpovědí na nejvšetečnější otázky všeho druhu. Celý ten několikaletý proces je pro mne čímsi posvátným a cítím velkou zodpovědnost za to, co a jak svým studentům předám. Svého studenta poznám podle jeho hry mezi desítkami jiných a velice mě těší, že například můj první absolvent je dnes docentem varhanní hry ve Würzburgu.
Jak vnímáte absenci výuky staré hudby v našem školství?
Leccos už se děje, ale na tak progresivní obor, jako je stará hudba, je toho pořád málo.
Kromě výuky varhanní hry se také dlouhodobě věnujete ochraně historických varhan. Co považujete za svůj úspěch v tomto oboru?
Varhany nejlépe ochráníme, když o nich dáme vědět. Proto pořádáme Český varhanní festival a koncerty organizujeme zejména tam, kde by publikum nic výjimečného nečekalo. Jedná se o stovky mnohdy malých míst, kde ani místní netuší, jaký skvost je v tichosti ukryt na kůru jejich kostela. Relativně dobře můžeme varhany ochránit před červotočem, padající omítkou, ptactvem, deštěm a sněhem. Před nezájmem, hloupostí a zlovůlí některých fušerů, vandalů a vlastníků ale varhany bohužel ochránit nelze.
Během vaší bohaté koncertní činnosti jste navštívil řadu zemí a poznal jste velké množství zajímavých nástrojů. Jaký je podle vás stav českých historických varhan v porovnání se zahraničím?
Oproti západní Evropě jsme měli začátkem devadesátých let tu velkou výhodu, že většina historických varhan zde byla díky čtyřicetiletému nezájmu minulého režimu nepoškozena moderními zásahy ambiciózních vylepšovatelů. Bohužel, od té doby byla již leckterá šance promrhána. Stav historických varhan se ale neustále proměňuje, proto mě velice zajímá zejména jejich perspektiva. Dokud mají varhany své posluchače, nemusíme se o jejich osud obávat.
Prozradíte alespoň ve stručnosti, co vás v nejbližší době čeká?
Chvilku po skončení Zelenka Festivalu Praha – Drážďany se pustíme do přípravy provedení Requiem Alfreda Schnittkeho 2. listopadu, pak nás čeká několik koncertů s rekonstrukcí Loutny české Adama Václava Michny, varhanní koncerty v rámci Českého varhanního festivalu, začínáme připravovat koncert a CD nahrávku Zelenkova nešporního cyklu Psalmi Vespertini III a připravujeme také uvedení velkého Zelenkova oratoria Gesu al Calvario na Pražském jaru 2017. Právě přišla pozvání k vystoupení se Zelenkovou hudbou na důležitých německých festivalech Tage alter Musik Regensburg a Bachfest Leipzig, tak se raduji, že se máme na co těšit.
Díky za rozhovor!
Vizitka:
Adam Viktora se narodil 2. prosince 1973. Varhaník, dirigent a hráč na harmonium vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice. Velký zájem věnuje historickým varhanám a aktivitám, usilujícím o jejich záchranu a propagaci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem ojedinělého projektu Český varhanní festival. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a hudební teorii na Konzervatoři v Praze. Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští barokní sólisté, s nimiž uskutečnil bezpočet novodobých koncertních a nahrávacích premiér evropského barokního repertoáru a s nimiž se stal také v posledních letech nejvýraznějším reprezentantem procesu znovuobjevování díla českého barokního génia Jana Dismase Zelenky.
(zdroj: inegal.cz)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
