Adam Zvonař: Nikdy jsem si žádné mety nedával

Adam Zvonař je mladý, teprve sedmadvacetiletý, velmi všestranný tanečník, který je od sezony 2013-2014 sólistou Bavorského státního baletu. Obsazován je do velkých rolí klasického, neoklasického i moderního repertoáru. Hvězda tohoto sympatického mladíka stále stoupá a je jisté, že o něm ještě hodně uslyšíme. S Adamem jsem si povídala nejen o jeho zahraničním působení, ale také například o čerstvé nominaci na divadelní Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr.

Adame, před několika málo týdny jste byl nominován na Cenu Thálie za roli Prince, kterou jste ztvárnil v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Za stejnou roli jste získal nominaci i na Výroční cenu Opery Plus. Musí to být pro vás coby rodilého Plzeňáka velká pocta, že?

Ano, to máte pravdu. Moc si vážím obou nominací, stejně jako možnosti hostovat v mém rodném městě a navíc v divadle, kde jsem jako sedmiletý chlapec poprvé vystupoval. Mám velkou radost, že mě tam mohou vidět tančit i ti, kteří byli u mých začátků a už tehdy mi fandili.

Jste prototypem takzvaného danseur noble. Vaše fyziognomie vás k postavám princů přímo předurčuje. Tančíte je rád?

Je to tak, tyto postavy tančím velmi rád. A těší mě, že jsem do nich obsazovaný.

Po mnoha letech se změnilo vedení Bavorského státního baletu, tělesa, ve kterém už několik sezon působíte. V čele souboru teď stojí místo Ivana Lišky nový umělecký ředitel Igor Zelensky. Češi Lukáš Slavický či Zuzana Zahradníková v souboru skončili, vy zůstáváte dál. Co všechno personální změny přinesly? Přišel s novým vedením také nový vítr?

Jako všude s nástupem nového vedení se i v Bavorském státním baletu zvedá vítr a napínají nové plachty. Změna souboru přinesla mnoho změn, především v řadách tanečníků. Stěžejní tváře za vedení Ivana Lišky, jako byli například Lucia Laccara, Marlon Dino, Daria Sukhorukova, Zuzana Zahradníková, Lukáš Slavický a mnoho dalších, nejen sólistů, odešly buď z vlastní iniciativy, nebo kvůli ukončení jejich smluv novým šéfem baletu. Dotklo se to samozřejmě i těch ostatních, nás, co jsme získali prodloužený kontrakt. A to tím způsobem, že jsme byli přeobsazeni nebo dokonce i vyobsazeni z některých původních repertoárových inscenací, podotýkám, že bez vysvětlení nebo bez jakéhokoliv odůvodnění.

Vážně? Cítím z toho, že v souboru asi nevládne obecná spokojenost se současnou situací nebo se pletu?

Začátek sezony pro nás nebyl vůbec jednoduchý po všech stránkách. Samozřejmě si postupem času můžete na změny zvyknout nebo se jim přizpůsobit. Je logické, že ale nemohu mluvit za celý soubor. Já osobně to beru jako velmi cennou zkušenost.

Pojďme zpět k jevištním rolím. Jaké nové postavy vás v této sezoně čekají?

V této sezoně jsem měl zatím možnost premiérově tančit druhý duet v krásné choreografii Jeroma Robbinse In the Night. Nově jsem ztvárnil také Parise v Romeovi a Julii v choreografii Johna Cranko. Velkou výzvou pro všechny tanečníky byla premiéra Spartaka v choreografii Jurije Grigoroviče. Další velkou příležitost jsem měl zrovna před několika týdny, kdy jsem byl za zraněného prvního sólistu našeho souboru Tigrana Mikayelyana obsazen do Pas de deux z baletu Plameny Paříže. Jednalo se o tři velké večery s názvem Galavečer hvězd Bavorského státního baletu.

Čeští fanoušci a diváci mohli sledovat poslední gala na svých chytrých mobilních zařízeních, protože se vysílalo online do celého světa. (usmívá se) Co se týče druhé poloviny sezony, právě jsem absolvoval zájezd do Číny, konkrétně do Hongkongu, kde jsme odtančili pět představení baletu La Bayadère. A těším se na Marnou opatrnost v choreografii Fredericka Ashtona a premiéru skvělého baletu Alenka v říši divů v choreografii Christophera Wheeldona. Všechny na tato představení srdečně zvu!

Není toho zrovna málo. Máte raději komponované večery nebo celovečerní velké dějové balety?

To je těžké říci, každé má své… Jelikož myslím i na diváky, domnívám se, že běžný návštěvník divadla má o něco raději celovečerní dějové balety. Když v takovém představení tančím nějakou roli, je to na reakcích publika znát. Jako interpret dané role mám více času být v kontaktu s divákem, který zraje postupně v průběhu děje. Po profesní stránce je pro tanečníka ale samozřejmě velmi zajímavé tančit v komponovaném večeru. Dostanete větší možnost si v kratším čase cíleně zatančit v choreografickém rukopisu toho kterého choreografa. Takové představení je pak, myslím, zajímavější pro znalejšího baletního diváka.

Jaké je u vás v divadle zázemí a péče o tanečníky, když to srovnáte třeba s pražským Národním divadlem, kde jste po dokončení studií na konzervatoři několik let působil?

Tady v Mnichově je to, co se zázemí týče, podobné jako v Praze. Máme vlastní budovu baletu, která se nachází asi tři sta padesát metrů od divadla, říkáme tomu tady Platzl. Máme zde tři sály a jednu posilovnu, šatny, školku pro děti našich tanečníků a jednoho fyzioterapeuta pro akutní pomoc. V horních patrech jsou pak kanceláře. V budově Opery máme v šestém patře jeden velký sál a hlavní šatny, které používáme i na představení. Bavorský státní balet má smlouvy se dvěma velkými lékařskými praxemi, ve kterých se o nás starají po rehabilitační stránce.

Vyhýbají se vám zatím úrazy, nebo jste už zmíněné rehabilitace využíval? Samozřejmě pomyslně ťukám na dřevo, aby to nebylo ještě dlouho potřeba…

Rehabilitace využíváme často, a to hlavně jako prevenci před případnými zraněními. Mně osobně se daří zraněním předcházet. Ale vzpomínám si, že když jsem před čtyřmi roky do mnichovského souboru nastupoval, tak jsem měl menší úraz haluxu. Skvěle mi tehdy pomohly rázové vlny. Od té doby… také to raději „zaklepu“. (usmívá se)

Napadlo vás už někdy, že s baletem “seknete?”

Zrovna minulý týden. (směje se) Ale moc často se mi to nestává …

Vaše dlouholetá partnerka Radka Příhodová odešla do Německa s vámi, tančíte v jednom souboru. Prozraďte mi, jak funguje partnerství špičkových tanečních umělců?

Je to především výhoda, protože máme na vše dostatek času. Nemusíme si vysvětlovat různé věci v souvislosti s chodem divadla a baletu jako takového. Chápeme navzájem únavu, pozdní konce představení a tak dále. Můžeme se vždy spolehnout jeden na druhého.

Vidíte se ale od rána do večera, že? Nemáte občas ponorku a potřebu odpočinout si jeden od druhého? Až bych se divila, kdyby tomu tak nebylo… (úsměv)

Žádná ponorka mezi námi rozhodně není. To možná platí daleko spíš v případě některých kolegů z divadla… (směje se) Není pravda, že se vidíme od rána do večera, i když oba pracujeme v jednom souboru. Netančíme spolu v repertoáru, tím pádem se někdy ani v divadle nepotkáme, což je na jednu stranu tak trochu výhodou. (usmívá se) Na druhou stranu je to vlastně ale i škoda, protože se velmi dobře známe nejen jako životní, ale i jako taneční partneři. Mohli bychom si tedy spolu zatančit a užít si to na jevišti víc než s kýmkoliv jiným.

Jak často se dostanete domů do Čech? Stíháte sledovat, co se u nás na poli tance děje?

Do Čech se oba snažíme jezdit co nejvíce, ale bohužel se to tuto sezonu nedaří tak často, jak bychom chtěli. Povede se to přibližně jednou za dva měsíce. Dění na poli tance v České republice sleduji pravidelně pomocí internetu, obrázek si dělám pomocí videí, která sleduji, čtu také nejrůznější recenze. Samozřejmě ale především dávám přednost osobnímu prožitku. Rád si utvářím svůj vlastní názor.

Měl jste možnost potkat se na jevišti s nějakou světovou hvězdou? S kým? A je někdo, s kým byste si třeba rád někdy v budoucnu zatančil?

Ano, v Mnichově bylo a je mnoho příležitostí tančit s opravdu velkými hvězdami. Našimi stálými hosty jsou například Svetlana Zakharova, Natalia Osipova a Sergei Polunin. Minulý rok byl hvězdami přímo nabitý, tančili u nás například Polina Semionova, Friedeman Vogel, Artem Ovcharenko, Alina Cojocaru, Steven McRae a další známí tanečníci. Jeden můj sen se ale ještě skutečností nestal, jednou bych rád stál na stejném jevišti jako Roberto Bolle z milánské La Scaly.

Je vám teprve sedmadvacet, mnoho let aktivní taneční kariéry máte ještě před sebou. Už jen získat prestižní zahraniční angažmá se nepovede zdaleka každému, natož stát se v něm sólistou. Máte nějaké další mety?

Nikdy jsem si žádné mety nedával. Spíše se snažím plnit si sny, to je, myslím, pro každého člověka velmi důležité. (usmívá se) Přál bych si, abych mohl v budoucnu spolupracovat s inspirativními lidmi, kteří mi pomohou naplnit další sny.

Máte pěknou webovou stránku. Připravujete si její obsah sám? To vám zabere asi dost času, že?

Ano, správa mé webové stránky je taková moje druhá práce. Beru to jako skvělé odreagování od baletu. Nepřipravuji jen obsah, ale web také programuji a vytvářím jeho celkovou podobu. Bavilo mě to již na konzervatoři, kde jsem spravoval školní stránky. Každý umělec a nejen on, ale všichni, kdo něco zajímavého umí a chtěli by své umění předávat dál, by měli mít kvalitní webové stránky. Myslím si, že je to v této době nezbytně nutné. Kdyby měl tedy kdokoliv zájem o vytvoření webu, můžeme se klidně domluvit! (usmívá se)

Děkuji za rozhovor!

 

Vizitka:
Adam Zvonař se narodil 12 listopadu 1989 v Plzni. Již od čtyř let navštěvoval baletní školu při Divadle J.K. Tyla v Plzni pod vedením Bohumily Mejcharové a v jedenácti letech nastoupil na Taneční konzervatoř hl. m. Prahy. Mezi jeho pedagogy patřili Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická, Miroslav Hajn, Alena Drapalíková, Jurij Slipič, Zdena Nemcová, Ljubov Dančenko a mnoho dalších. Již na škole tančil převážně sólové role například Prince v Šípkové Růžence v choreografii Jaroslava Slavického. V době studií se zúčastnil i několika baletních soutěží, například Brno 2006 (3. cena v kategorii Junior), Prix Carpeux Valencien ve Francii (2. cena v kategorii Pas de deux a 3. cena v kategorii Professional). V roce 2008 získal stáž ve Washingtonu D.C. u paní Suzanne Farrell. Taneční konzervatoř ukončil Absolventským koncertem 2009 v roli Frondose v baletu Laurencia a Písněmi potulného tovaryše od Jiřího Kyliána.

V sezoně 2009-2010 se stal členem Baletu Národního divadla v Praze a o rok později, v sezoně 2010-2011, byl jmenován demisólistou. Diváci ho mohli vidět jako Konráda v Korzárovi v rámci představení Baletománie nebo jako Prince Siegfrieda v Labutím jezeře. V průběhu své první divadelní sezony se připravoval se svojí partnerkou Radkou Příhodovou na letní baletní soutěž do Istanbulu, kde postoupili do semifinále, a na baletní soutěž v Olomouci, kde získali hlavní cenu Grand Prix Olomouc 2010. Na soutěž je připravovali: Michaela Černá, Nikola Márová, Alexandre Katsapov a Zuzana Šimáková, která pro ně vytvořila moderní choreografii I’m Waiting, za kterou získali Prémii za vynikající individuální interpretační výkon na II. Mezinárodní choreografické soutěži Plzeň 2010. Se souborem Baletu Národního divadla hostoval v Barceloně, Cagliari, Bonnu, Madridu a ve španělské Terase, kde zazářil v Pas de deux Satanella.

V sezoně 2011-2012 dostal mnoho tanečních příležitostí, například v duetu Empty Title, který si zatančil s partnerkou Rebeccou King, v Louskáčkovi, kde získal hlavní roli Louskáčka s partnerkou Jade Clayton (Klárka). Dále si pak zatančil v Čajkovském Pas de Deux – v rámci představení Baletománie – a roli Jiříka získal v baletu Zlatovláska v choreografii Jana Kodeta. Se svou partnerkou Radkou Příhodovou v choreografii I’m Waiting Zuzany Šimákové vystoupili s velkým úspěchem ve večeru mladých choreografů Miniatury 2012. V březnu 2012 se publiku Národního divadla Praha představil jako Princ Desiré v premiéře Šípkové Růženky v choreografii Javiera Torrese – Nominace na Cenu Thálie 2012.

V sezoně 2012-2013 byl jmenován sólistou Baletu Národního divadla. Ve stejné sezoně se představil v premiéře baletu Amerikana III, ve které tančil Themes and Variations od choreografa Georga Balanchina s 1. sólistkou Nikolou Márovou. V baletu Krabat/Čarodějův učeň tančil roli Toníka v choreografii Jana Kodeta, za tuto roli byl nominován v širší nominaci na Cenu Thálie 2013. Na Mezinárodní baletní soutěži v Praze 2012 získal prémii za partnerskou spolupráci. Vystoupil na Miniaturách 2013 v nové choreografii Zuzany Šimákové – Sakura a v choreografii Benjamina Hussona – B Suites.

Od sezony 2013-2014 je demisólistou v Bavorském státním baletu pod vedením Ivana Lišky. Představil se v baletech jako je Choreartium – Léonide Massine, Unitext – Richard Siegal, Goldberg Variations – Jerome Robbins, Louskáček, Sen noci svatojánské – John Neumeier, Les Biches – Bronislava Nijinska, Svěcení jara – Mary Wigman. Vystoupil na závěrečném galakoncertu Darii Klimentové s názvem Děkuji! v duetu s Alinou Nanu – Suita z baletu Theme and Variations.

V sezoně 2014-2015 vystoupil v baletech jako je Dáma s Kaméliemi – John Neumeier, Once Upon – Terence Kohler, Paquita – Alexei Ratmansky. (Pas de Trois – premiéra 8. ledna 2015). Tančil s Radkou Příhodovou na Malta – Spectacular Ballet Gala 2014. Premiérově se představil v roli Merkucia v baletu Romeo a Julie v choreografii Johna Cranka a v baletu Dáma s kaméliemi od Johna Neumeiera v roli Gastona Rieux s partnerkou Katherinou Markowskou v roli Prudance. V celosvětově nejznámějším představení Johna Cranka – Oněgin ztvárnil roli Lenského. V průběhu léta 2015 se představil na Maltě jako Romeo v představení The best of Romeo a Juliet – Malta Art Events.

Sezonu 2015/2016 zahájil představením Opona Nahoru! Se svojí partnerkou, Radkou Příhodovou vystoupili na zahajovacím večeru Zlaté Prahy (The Golden Prague festival 2016) s novou choreografií od ředitele Bavorského Státního Baletu Ivana Lišky s názvem From the Diary… na hudbu Cesare Pugniho. Poprvé se představil jako Des Grieux v baletu Dáma s kaméliemi od Johna Neumeiera. Zatančil jako host na Gala koncertu Evropských baletních škol v Plzni 2015. Premiérově se mnichovskému publiku představil v roli Aliho z baletu Korzár v choreografii Ivana Lišky. V prosinci 2015 debutoval v Sinfonie in C / George Balanchine a v In the Night / Jerome Robbins. V únoru 2016 debutoval v roli Graf Alexander v baletu Illusionen – wie Schwanensee od Johna Neumeiera. V březnu převzal ve Státní Opeře v Praze Výroční cenu Opery Plus 2015. V dubnu tančil na BallettFestWochen – Bayerisches Staatsballett. Například Ballett Gala XII – pro Ivana Lišku – Birthday Offering (ch. Frederick Ashton), Passenger (ch. Sonia Sandroni). Vystoupil v Italském Legnanu a Cremone na Ballet Gala Sylvia Azzoni and friends v Pas de Deux z baletu Raymonda. V květnu se mnichovskému publiku představil jako Golden Idol v baletu La Bayadère. V červnu hostoval s BSB v německém Ingolstadtu. Na jevišti Státní Opery v Mnichově debutoval v titulní roli baletu Korzár v roli Konráda v choreografii Ivana Lišky.

Od sezony 2016-2017 převzal vedení Bavorského Státního Baletu Igor Zelenský. Pod jeho vedením debutoval v druhém duetu Jeroma Robbinse – In the Night a jako Paris v baletu Romeo a Julie. V listopadu 2016 tančil Prince jako host v premiéře baletu Labutí jezero v choreografii Jiřího Horáka. Vystoupil na baletním galakoncertu With love to Petipa v Moskvě. Tančil v premiéře baletu Spartakus. V lednu 2017 vystoupil na Gala evening Stars of Bayerisches Staatsballet v Pas de Deux – Plameny Paříže. Vystoupil v obnovené premiéře baletu La Fille mal gardée od Fredericka Ashtona.
(Zdroj: adamzvonar.com)

www.adamzvonar.com