Adam Zvonař: Ve svých rolích chci být především věrný sám sobě (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Když už jsme u nových pohybových rámců a tanečních vyjádření, v létě jste už podruhé tančil se souborem historických tanců Hartig Ensemble v jejich inscenaci Prométheovi lidé. Jak jste se k tomu dostal a co vás přimělo na takovou nabídku kývnout?
Když měl tento baletu před několika sezónami premiéru, tančil tehdy hlavní role Prométheových lidí Jiří Jelínek s Jaime Reid. Následně však musel Jirka na operaci, tak oslovila choreografka Helena Kazárová mě, zda bych si nechtěl vyzkoušet něco nového. A jelikož mám rád výzvy, tak jsem si řekl, proč ne.

Co vám tato práce dala? V čem se lišila od toho, na co jste zvyklý?
Stačí už skutečnost, že tančíte venku, takže jste vystaveni napospas počasí, jako třeba letos v létě, kdy představení propršelo. Roli hrají i takové zdánlivé maličkosti, jako třeba podlaha. V divadle máme nejlepší možný baletizol, co ani moc neklouže, ani moc nedrhne, ale tady, na scéně Florea Theatrum, které má být replikou barokního divadla, najednou stojíme na obyčejných prknech.
Úplně rozdílná je samozřejmě pohybová estetika, do níž se tanec stylizuje a která nám není vlastní tak jako členům Hartigu, kteří se v historickém repertoáru pohybují běžně. My na své provedení musíme mnohem víc myslet, nejsme na spoustu specifik, která jsou nutná, zvyklí, v některých prvcích je třeba trochu ubírat, ale současně nesmíme vypadat směšně. V tomto profesorku Kazárovou opravdu obdivuji, protože má neskutečně dokonale vytrénované oko na styl, který vyžaduje a kterým žije.

Adam a Radka Zvonařovi s Hartig Ensemble, Tvorové Prométheovi (foto archiv umělce)

Pokud mluvíme o stylu a taneční historii, v Mnichově jste se setkal s Alexejem Ratmanským, který s tamním souborem připravoval historicky poučenou rekonstrukci Paquity. Jaká byla práce na tomto baletu?
V Paquitě jsem tančil roli v Pas de trois, která je jednou z technicky nejnáročnějších. Spolupráce byla skvělá, zejména díky Ratmanského lidskosti, komunikaci a přístupu, který k nám z pozice inscenátora měl. Uměl nás namotivovat, strhnout a velmi dobře podat svou vizi, vysvětlit, proč chce, aby se některé prvky prováděly určitým způsobem, aby pózy končily v určitém tvaru tak, aby odpovídaly dobovému stylu. A když se nad tím zamyslím – má to něco do sebe. Z pozice tanečníků mohu říct, že jsme si spolupráci s ním užili a bavila nás, jakkoli následné kritiky výsledek příliš nepřijaly.

Přesuňme se opět do současnosti a k oněm krátkodobým výzvám a vedlejším projektům, kterým se věnujete. Kromě své vlastní kariéry jste totiž taky aktivní jako pedagog…
Tak předně se vůbec nepovažuji za pedagoga! Sice mám pedagogické minimum z konzervatoře, jsem diplomovaný specialista, ale už je to pěkná řádka let. Samotného by mě to možná ani nenapadlo, kdyby před pár lety nepřišly Taneční aktuality, které vybíraly skrze crowfundingovou kampaň prostředky na svůj nový web. Jako jedna z odměn byla lekce baletu se mnou, a když se uskutečnila, okamžitě se všichni ptali, kdy bude další. S ničím takovým jsem nepočítal, ale nakonec jsem se rozhodl pro tréninky jednou za měsíc, protože víc s kariérou v divadle nešlo skloubit.

V čem si myslíte, že mohou být lekce s vámi přínosem?
Snažím se v jejich rámci předávat mým studentům své zkušenosti, dávat jim tipy, které mi pomohly, motivovat je, aby některým z nich nešlo jen o cíl dokončit školu a složit úspěšně absolventský koncert, pokud mluvíme o studentech konzervatoří, ale o to, aby se dostali do divadla! Protože tam teprve všechno začíná. Nikdy bych si ale netroufnul učit třeba úplně malé děti nebo někoho od samotných základů. Na to jsou tady podle mě mnohem větší odborníci, kteří obor pedagogiky vystudovali.

Adam a Radka Zvonařovi po představení Dáma s kaméliemi, Bayerisches Staatsballett (foto archiv umělce)

Vaše jarní pravidelné lekce ale měly nezanedbatelný úspěch.
My jsme měli nesmírné štěstí, že jsme zareagovali opravdu okamžitě. Ve středu se zavřely školy, v sobotu jsme šli naposled do divadla a v neděli už jsme měli první vysílání. A jelikož děti do školy nechodily prakticky až do léta, byly naše lekce a jim podobné jediným způsobem, jak se hýbat, zůstat ve formě, posouvat se nebo se jen nezbláznit z náhlého lockdownu a nutnosti sedět doma.

Pro koho jsou vaše kurzy primárně určeny?
Úplně pro všechny. Nechci se zaměřovat pouze na vybranou skupinu, baví mě práce jak se studentem konzervatoře, tak s amatéry všeho věku. Možná jsou mi i amatéři svým přístupem trochu sympatičtější, protože u nich vidíte ohromné nadšení pro věc a zápal, se kterým se tanci věnují ve svém volném čase, zatímco pro studenta či mladého profesionála je trénink do jisté míry povinností.

Počkejte, takže učíte všechny výkonnostní kategorie najednou?
Přesně tak, dělíme jen podle věku na děti a dospělé. Není to snadné a každá lekce z mé strany vyžaduje pečlivou přípravu, jsem ale přesvědčený, že existuje cesta, jak ve výuce propojit tanečníky jakéhokoli věku i úrovně, a tu se snažím prošlapat a nadále zdokonalovat. Za normálních okolností vyučuji jednou měsíčně malou skupinu asi deseti účastníků, abych mohl všem věnovat dostatečnou pozornost. Spousta lidí se z počátku obává srovnávání vlastního výkonu s ostatními, já se nicméně snažím trénink koncipovat tak, aby se každý tanečník soustředil primárně na sebe, vnímal své tělo a potřebu ohlížet se na ostatní překonal. Věřím, že se tak tanec může stát skvělou terapií. Ostatně až se situace uklidní a budeme moci pokračovat, zvu srdečně kohokoli, kdo by si to chtěl na vlastní kůži vyzkoušet.

Adam a Radka Zvonařovi s Ivannou Illyenko a absolventy letních tanečních kurzů (foto archiv umělce)

Aktuálně tedy v online kurzech nepokračujete?
Bohužel ne. Na jaře bylo možné udržet každodenní intenzitu i díky tomu, že celá společnost se přesunula do určitého režimu stand by. Nikdo netušil, co se bude dít, online výuka příliš nefungovala, home office také zpočátku ne. My jsme tím pádem lekcemi vyplnili volný čas jak svůj, tak našich studentů. Když jsme se však na podzim vrátili všichni ke svým povinnostem do divadla, do školy nebo do práce, onoho volného času ubylo. Navíc pokud strávíte u počítače celý den kvůli distančnímu vzdělávání nebo práci, už se vám asi nebude dvakrát chtít v sedm večer pokračovat tanečním tréninkem, což je nakonec pochopitelné. Jsem však rád, že se nám povedlo jaro, na které navázaly v létě, když to situace dovolila, intenzivnější kurzy s Ivannou Illyenko, která už je studovanou pedagožkou.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4 7 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments