Glosa: Akordeon a HAMU

Akordeon má ve své krátké historii velmi zřetelnou stopu v oblasti koncertní, klasické hudby. Datuje se od založení akordeonového oddělení v roce 1951 na Pražské konzervatoři jako na jedné z prvních středních škol v Evropě, o což se zasadil tehdejší ředitel školy profesor JUDr. Václav Holzknecht. Ostatní české konzervatoře po vzoru pražské otevřely svá akordeonová oddělení, takže v současnosti se obor studuje na všech našich konzervatořích. Z prvních absolventů mohu jmenovat naše přední osobnosti, jako je Milan Bláha, Jan Průcha, Ladislav Koryčan, Jaroslav Vlach, Jan Tesař, Ivan Koval, Ladislav Kníže, Václav Riedlbauch, Jan Vičar.Vysokoškolské studium bylo zahájeno v roce 1971 na VŠMU v Bratislavě. Po rozdělení Československa však nemají mladí akordeonisté, na rozdíl od všech dalších evropských států, adekvátní pokračování. Určitou variantou bylo umělecko-pedagogické studium na Katedře hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, ovšem po nedávných problémech plzeňské univerzity bylo i toto studium před dvěma lety ukončeno. Prakticky to tedy znamená, že absolventi českých konzervatoří jsou nuceni odcházet za výukou na zahraniční školy (VŠMU Bratislava, německé a rakouské university, všechny polské vysoké školy, Budapešť, Rusko). To je ovšem (nejen finančně) nepřijatelné a hlavně nekoncepční řešení.

Vazba na HAMU hlavně v oblasti spolupráce se skladatelským oddělením je nesporná. Jako příklad mohu uvést autory působící na akademii, kteří se akordeonem jako koncertním nástrojem s bohatou škálou zvukových i technických možností inspirovali: mimo jiné Václav Riedlbauch, Vladimír Tichý, Ivan Kurz či v poslední době Otomar Kvěch, Marek Kopelent, ale i současní žáci – skladatelé Petr Hora, Lukáš Sommer, Tomáš Sýkora, Jan Trojan, Jakub Rataj, Daniel Chudovský, Jan Dušek, Jiří Lukeš.

Nástroji byla donedávna vyčítána absence vlastního autora světové proslulosti, což se ovšem díky Ástoru Piazzollovi změnilo. Rád připomínám, že renomé si akordeon získal ve  světě právě kvalitními díly našich skladatelů (Emil František Burian, Václav Trojan, Bohuslav Martinů, Jindřich Feld, Petr Fiala, Otmar Mácha, Jiří Teml, Jan Truhlář, Jaromír Bažant, Sylvie Bodorová, Martin Smolka a další), bylo napsáno na sedmdesát koncertů pro akordeon s doprovodem orchestru. V zahraničí pro něho psali či ho zařadili do svých ansámblů a orchestrů takové osobnosti jako Petr Iljič Čajkovskij, Dmitrij Šostakovič, Alban Berg, Kurt Weill, Paul Hindemith, Darius Milhaud, Paul Dessau, Jean Françaix, Luciano Berio, Mauricio Kagel, Toshio Hosokawa, Magnus Lindberg, Isang Yun, Karlheinz Stockhausen, Sofia Gubajdulina… Vydavatelství Edition Rondo Prague, které jsem spoluzaložil před patnácti lety, vydalo již na sto padesát originálních skladeb pro sólový nástroj i v komorním obsazení (mimo jiné Petr Fiala, Eduard Douša, Ilja Havlíček, Vladimír Tichý, Jiří Teml, Pavel Trojan, Jiří Laburda, Jiří Bezděk, Otomar Kvěch, Bohuslav Řehoř, Jiří Pazour, Jiří Lukeš a další).Jsem si jist, že v oblasti komorní hudby, ale i spolupráce se skladatelským oddělením, by bylo otevření nového oboru velkým přínosem, stejně jako již avizovaný zájem zahraničních studentů. Na workshopech a seminářích na hudebních akademiích po celém světě jsem byl osloven kolegy s žádostmi o spolupráci na vysokoškolské úrovni. Díky akordeonovým festivalům a soutěžím by byla HAMU pravidelně prezentována na mezinárodní scéně.

Akordeon od svého pozdního vzniku prodělal strmý vývoj jak v oblasti stavby nástroje, vlastní pedagogiky a metodiky, původní literatury, ale i instrumentální a možností uplatnění. Díky tomu ho můžeme slyšet a vidět v renomovaných koncertních pořadech. Zavedení tohoto oboru na HAMU v Praze je logickým vyústěním tohoto vývoje.

Autor je koncertní akordeonista, vedoucí akordeonového oddělení a zástupce ředitele Pražské konzervatoře

Foto archiv