Alternativní operní soubory a Festival hudebního divadla Opera 2017

Poté, co jsme před nedávnem představili české soubory stálých operních domů a inscenace, s nimiž přijedou do Prahy na letošní bienále Festivalu hudebního divadla Opera 2017 (od 13. září do 5. listopadu), přicházejí teď na řadu produkce vzniklé nezávisle na tradiční operní síti divadel. Olomoucký Ensemble Damian se do festivalové nabídky zařadil barokní operou Johanna Adolfa Hasseho La Semele (21. října České muzeum hudby), Opera studio Praha přispěje dvěma tituly zpracovanými do jednoho večera – Deníkem Anny Frankové od Grigorije Frida a Kuchyňskou revue Bohuslava Martinů (22. října Divadlo Disk), brněnský soubor Ensemble Opera Diversa ohlásil Čaroděje a jeho sluhu tandemu Ondřej Kyas a Pavel Drábek (2. listopadu kulturní centrum Venuše ve Švehlovce), a konečně Opera Povera připravuje pro Prahu experimentální projekt Echo – Metamorphoses II (3. listopadu České muzeum hudby).

 

Představujeme soubory Festivalu Opera 2017
Za jednotlivá umělecká uskupení jsme oslovili uměleckého šéfa Damianů Tomáše Hanzlíka, Anitu Jirovskou ze souboru Opera studio Praha, Rocca coby uměleckého vedoucího Opery Povera a Vladimíra Maňase, uměleckého šéfa Opery Diversy.

Uveďte prosím ve stručnosti váš soubor: Jak dlouho existujete, jakým vývojem jste prošli, jak jste financováni, kdo tvoří váš základní umělecký kádr a kde, jak často a pro koho hrajete?

TOMÁŠ HANZLÍK
Soubor vznikl před více než dvaceti lety (1995) v rámci souborové hry na olomoucké muzikologii. Od počátku byla ve středu zájmu stará hudba a její takzvaná autentická interpretace. Až později rozšířil soubor repertoár i o soudobou hudbu a dal si za cíl propojování starého s novým. Tím je myslím na domácí scéně specifický. Financovaní jsme granty na základě jednotlivých projektů (titulů) ministerstvem kultury České republiky, městem Olomouc a Olomouckým krajem. Obsazení souboru je variabilní podle sazby partitur. Ročně děláme tři až pět operních premiér, které obohatí stávající repertoár, který se pak snažíme i v dalších letech udržet. Ročně odehrajeme cca čtyřicet představení na různých místech formou Opera ambulant. Inscenace se snažíme dělat tak, aby přístup k nim mohl být takřka bezbariérový a publikum mohlo být co nejširší.

ANITA JIROVSKÁ
Soubor Opera studio Praha, z.s. získal své první pevné obrysy na počátku roku 2016 spolu s představením Anne, beze strachu hledět na nebe, s nímž se také účastníme festivalu. Cílem Opera studio Praha je vytvořit rovnocenný ekvivalent operním studiím v zahraničí, a podpořit tak umělce na počátku jejich kariéry mimo jiné v zahraniční spolupráci. Finance získáváme sami z grantů a sponzorských darů. Základním uměleckým kádrem jsou: Anita Jirovská, Sébastien Bagnoud, Vojtěch Svoboda a Eva Kolková.

Veřejná vystoupení jsou nepravidelná a vycházejí zcela pouze z toho, zda se nám podaří představení zafinancovat. Kromě představení pro veřejnost připravujeme též představení pro žáky a studenty středních škol. Ta jsou doplňována odbornými přednáškami a diskusemi rozšiřujícími témata představení.

Naší prozatímní scénou, jež nám pronajímá svůj prostor, je Divadlo DISK, pro školní představení pak Divadlo Solidarita.

VLADIMÍR MAŇAS
Pod svým současným názvem náš soubor funguje od roku 2003, kdy byl založen Pavlem Drábkem a Ondřejem Kyasem. Před deseti lety, v době uvedení první celovečerní opery zmíněných autorů, Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie, měl náš ansámbl už ustálený okruh spolupracujících zpěváků i fungující komorní orchestr. Vedle tvůrců jsou hlavními pilíři i zpěváci, především Lucie Kašpárková a Jan Šťáva. V souladu se svým názvem se v uplynulých deseti letech Diversa dále rozrůzňovala, s finanční podporou především ministerstva kultury a města Brna rozvinula vedle své hudebně-dramatické činnosti (uvedeno zatím pět autorských oper dua Drábek – Kyas, dvě opery Miloše Štědroně a další díla) také koncertní řadu včetně projektů soudobé duchovní hudby.

Díky partnerství s Národním divadlem Brno ansámbl od roku 2013 realizuje řadu svých projektů v Redutě na Zelném trhu. Přímo v Brně uvádí Diversa ročně tři až pět hudebně-dramatických představení, nejméně čtyři orchestrální projekty určité tematické linie, komorní recitály spřízněných interpretů (Richard Novák, Ivana Rusko Krejčiříková, Aleš Janiga, Roman Hoza, Lucie Hilscherová, Lucie Kašpárková, Jan Šťáva) a chrámové koncerty, v jejichž rámci zazněla řada premiér, především z děl Ondřeje Kyase, ale i Františka Emmerta.

Diversní orchestr realizoval zatím dvě CD s výjimečnými díly Jana Nováka, třetí album připravujeme. S novými projekty rozšiřujeme okruh spolupracujících sólistů, ale kvalita orchestru stoupá naopak díky jeho stabilnímu složení a dlouhodobé spolupráci s vynikající dirigentkou Gabrielou Tardonovou.

ROCC
Idea spolku Opera Povera sahá do roku 2005, kdy jsem během svých studií v Curychu, inspirován Grotowského teorií „chudého divadla“ a uměleckým stylem „arte povera“, položil základní teze opery povera – v doslovném překladu z italštiny: „chudá opera“. Spolek byl poté oficiálně založen v roce 2013 v České republice v týmu s dramaturgem Pavlem Petráňkem a manažerem spolku Tomášem Cafourkem. Na tomto místě bych chtěl oběma mým drahým kolegům poděkovat za jejich skvělou spolupráci na tomto mém vysněném projektu. Lze tedy říci, že tým Opera Povera jsme v tuto chvíli my tři, další umělecké a produkční spolupracovníky si vždy vybíráme dle potřeby a charakteru jednotlivých projektů. Velkou naší posilou se stala skvělá produkční Gabriela Vojtičková, která je již též součástí naší rodiny.

Kromě našich hlavních pracovních závazků se snažíme v rámci spolku každý rok realizovat alespoň jeden projekt. Realizaci projektu financujeme především z grantů ministerstva kultury, města Brna a dalších příspěvků a jsme rádi a vděční, že odborné komise naši práci sledují a čím dále tím více ji podporují. Opera Povera nemá své „kamenné divadlo“, to znamená, že projekty hrajeme site-specific, vždy vyhledáváme prostory podle tématu a atmosféry daného díla. Zpravidla se jedná o formát komornějšího a experimentálnějšího hudebního divadla a diváci, které takovéto divadlo zajímá, jsou u nás vždy vítáni a najdou si k nám cestu. Opera povera jednoznačně proklamuje, že „méně je více“, a snaží se takto s co nejjednoduššími prostředky dosahovat maximální duchovní a emoční komunikace mezi účinkujícím a divákem.

Co všechno rozhodlo o výběru titulu, který jste pro Festival Opera 2017 vybrali?

TOMÁŠ HANZLÍK
Inscenace La Semele vznikla v roce 2016, měla premiéru na festivalu Divadelní Flora a pak zazněla čtyřikrát na Olomouckých barokních slavnostech. Je to neapolská serenata s vynikajícím moderním námětem, geniální hudbou, kterou nikdo nezná.

ANITA JIROVSKÁ
Festivalem Opera 2017 jsme byli přímo osloveni k uvedení představení Anne, beze strachu hledět na nebe.

VLADIMÍR MAŇAS
Čaroděj a jeho sluha je zatím poslední, pátou celovečerní operou Pavla Drábka a Ondřeje Kyase. V premiéře jsme ji uvedli v říjnu 2016 v industriálních prostorech v Brně – Židenicích, prezentace na festivalu Opera 2017 bude první mimobrněnské uvedení. Zároveň jde o první diversní operu, režírovanou naší novou stálou režisérkou Kristianou Belcredi po odchodu Tomáše Studeného do Českých Budějovic. Konečně je zde zásadní argument: trio sólistů Lucie Kašpárková, Jan Šťáva a Ondřej Koplík.

ROCC
Festival Opera 2017 je skvělá a mimořádná přehlídka aktuálního operního dění na území České republiky i Slovenska. Sleduji tento Festival již řadu let a moc mu fandím, stejně tak paní Lence Šaldové, ředitelce festivalu. Chtěli jsme Festivalu nabídnout něco zcela nového, takže s operně-ambientálním projektem ECHO – METAMORPHOSES II, který vzniká ve spolupráci se spolu-autorem, skladatelem a mým blízkým přítelem Vítem Zouharem, jsme chtěli vytvořit a věnovat něco speciálního a unikátního přímo Festivalu Opera 2017.

V čem především jsou podle vás silné stránky vybrané inscenace?

TOMÁŠ HANZLÍK
Podařilo se velmi dobré pěvecké a herecké obsazení (Dora Rubart Pavlíková, Hana Holodňáková, Martin Ptáček), jsou tam doplněné nezpívající postavy Pomsty (Sergej Sanža) a Lásky (Šimon Hron). Inscenovat barokní opery s dlouhými recitativy a áriemi da capo je velmi obtížné, tady se to myslím povedlo naaranžovat tak, že si ten formální stereotyp divák ani neuvědomí.

ANITA JIROVSKÁ
Představení vzniklo za spolupráce se švýcarským režisérem Armandem Deladoey, který pracuje s myslí diváka. Dává mu svobodu domyslet si, co je naznačeno v libretu. Nenabádá diváky ani umělce k pochopení libreta, nýbrž pouze předává text spolu s hudbou a pohybem. Divák sám je plně součástí představení. Armand Deladoey vychází ze společného pochopení díla zpěvákem – hudebníkem – dirigentem – divákem.

Neopomenutelnou stránkou představení je i nesmírně silné téma Anne Frank a také kontrast obou zdánlivě nepropojitelných příběhů – rozverné Kuchyňské revue Bohuslava Martinů s tragickým a hlubokým příběhem Deníku Anne Frankové Grigory Frida. Scénicky je to pak netradiční propojení opery s pantomimou. A opět. Spojením dvou zdánlivě odlišných světů vzniká mimořádně působivý obraz, nový a neotřelý.

VLADIMÍR MAŇAS
Ensemble Opera Diversa se věnuje hlavně autorskému divadlu, to je myslím devíza zásadní. Čaroděj a jeho sluha je sice operou komorní, ale spíše jen v počtu zúčastněných zpěváků a hudebníků. Tato skromnost ale umožňuje nacházet nové způsoby komunikace s divákem, snad ještě intenzivněji ho do oper vtáhnout.

ROCC
Opera-ambient ECHO – METAMORPHOSES II je výzkumně-experimentálním operním projektem, který se zabývá hledáním nových hudebně-divadelních forem a navazuje takto na operní instalaci ECHO – METAMORPHOSES I, odprezentovanou na podzim roku 2015 v rámci Pražského Quadriennale 2015 též v Českém muzeu hudby. ECHO – METAMORPHOSES II je takto druhým projektem z řady alternativního polyoperního cyklu a bazíruje na tezi, že vše, co jakýmkoliv způsobem propojuje zvuk a prostor, může být interpretováno jako opera.

Jak tato inscenace zapadá do profilu vašeho souboru?

TOMÁŠ HANZLÍK
Helena Havlíková pojmenovala kdysi naši poetiku termínem „barokní kabaret“, nenapadá mě nic lepšího. Chceme, aby se divák při produkci bál, brečel i smál zároveň. V La Semele se to asi podařilo zatím nejlépe.

ANITA JIROVSKÁ
Je jednoznačnou ukázkou naší myšlenky i cílů, našeho směřování. Všichni účinkující jsou studenti či umělci na počátku kariéry. Orchestr je složen z již zavedených profesionálů spolu se studenty. Režie se ujal zkušený režisér a pedagog, který zároveň představil svou práci zájemcům z řad studentů HAMU v rámci Masterclass. Jeho režie byla vytvořena společně se začínajícím, velmi talentovaným režisérem a mimem Vojtěchem Svobodou. Představení vzniklo v zahraniční spolupráci, na profesionální úrovni.

Pojem „operní studio” bývá chápán jako určité hřiště pro začínající umělce, kde kvalita může pokulhávat, protože to přece ještě není takzvaně „na ostro”. To ale není nás případ. Opera studio Praha si klade za cíl produkci pouze mimořádně umělecky kvalitních představení, koncertů a dalších uměleckých forem.

VLADIMÍR MAŇAS
Ideálně!

ROCC
Lze říci, že projekt samotný je de facto manifestem našeho spolku. Dramaturgickým záměrem projektu je prověřit současné prostředky, které opera využívá, a pokusit se posunout hranici tohoto žánru. Opera jako interdisciplinární multimediální umělecká forma má proniknout široko mimo kamenné divadlo a snažit se takto netradičním způsobem a formou oslovovat širokou veřejnost.

Co byste na podmínkách, ve kterých váš soubor pracuje, rádi změnili?

TOMÁŠ HANZLÍK
Nejvíc trpíme tím, že na vznik inscenace je vždy málo času (peněz), takže se často sází na improvizaci v předem stanoveném rámci, což může, ale taky nemusí vyjít. Hodně věcí se koriguje po každém dalším představení. Má to i své výhody, ale je to v každém případě risk a stres. Kamenná divadla zkouší operu jeden až dva měsíce, naše nejlepší časová dotace byla zatím pět dnů, při inscenaci Operosy Františka Antonína Míči loni na Smetanově Litomyšli.

ANITA JIROVSKÁ
Možnosti financování. Nic jiného. Naopak doufáme, že nám bude umožněno pokračovat tak, jak jsme započali, při čerpání inspirace a ducha ze všech dalších možných variant spolupráce.

VLADIMÍR MAŇAS
Spolupráce s Národním divadlem Brno je pro nás zásadním přínosem. Ne vždy se však do Reduty vzhledem k tamnímu provozu vejdeme, loňská (zmíněný Čaroděj) i letošní diversní premiéra (opera Olgy Sommerové a Lenky Noty Jsem kněžna bláznů o Boženě Němcové) se odehrává v jiných prostorách. Chybí nám tudíž zázemí jak ve smyslu stálé scény a koncertního prostoru, tak ještě spíše zázemí zkušeben.

ROCC
V myšlenku opera povera a v náš spolek vůbec věřím čím dál tím více, obzvláště i po reakcích, které dostáváme na námi realizované projekty – je to úžasný feedback, který nám říká, že kráčíme správnou cestou. ECHO – METAMORPHOSES II je již naším pátým projektem a do budoucna bych si přál snad jen to, abych měl osobně co nejvíce či lépe řečeno maximálně času se tomuto projektu věnovat naplno a rozvíjet ho dál.

Jak se podle vás daří „alternativním“ operním produkcím v Česku a jak jejich nabídku hodnotíte?

TOMÁŠ HANZLÍK
Opera byla vždy nákladnou a bizarní formou. Nevím, zda se jí v podmínkách pouličního divadla může někdy vůbec dařit. To, že tato levná forma existuje, je fajn, ale nemyslím si, že by to byla cesta, kterou by se měl provoz opery do budoucna ubírat. Mnohem víc bych uvítal, kdyby se kamenná divadla více otevírala „alternativním“ dramaturgickým počinům, inscenačním přístupům, interpretačním pojetím, pěveckým technikám a tak dále.

ANITA JIROVSKÁ
Nabídka dle našeho názoru v poslední době výrazně vzrostla právě i z důvodu dlouhodobého malého uplatnění mladých umělců. Vznik jakékoliv další „alternativní“ produkce považujeme za zcela pozitivní prvek, neboť se tím jen rozšiřuje divácká základna. Alternativní produkce otevírají nové obzory, nové pohledy a nové možnosti jak umělcům, tak divákům.

Obecně kultura v České republice v současné době klopýtá po nelehké cestě špatného financování a nedostatečného zájmu. Tyto dvě stránky spolu souvisí, a jedna bez druhé nemohou učinit krok vpřed. Alternativní produkce mohou pomoci opětovně vzbudit větší zájem. K tomu je jim zapotřebí financování, které je však ještě obtížnější než finanční zajištění již zavedených divadelních struktur.

VLADIMÍR MAŇAS
Oněch „jiných“ operních produkcí, snad zjednodušeně těch mimo operní domy, je u nás vcelku pochopitelně poměrně málo. Co se týče dlouhodobě fungujících souborů, tak Ensemble Damian na rozdíl od nás přesahuje přirozeně i k opeře sedmnáctého a osmnáctého století. Specializované soubory na starou hudbu a jejich příležitostnější operní produkce si netroufám s námi srovnávat. Je ale důležité, že se dnes už i barokní opera vcelku běžně inscenuje, osobně obdivuji společné projekty souborů Collegium Marianum a Buchty a loutky.

Nám se snad daří ony přesahy do provozu koncertního, ale za cenu ztráty určité jednoduché srozumitelnosti. Ensemble Opera Diversa je víc než jen operní ansámbl, ale právě autorská opera a objevování nových možností hudebního divadla a provozu obecně jsou pro nás klíčové.

ROCC
Česká republika má mimořádnou nabídku operního umění, je to skvělé a na České republice to velmi pozitivně hodnotím. Též se mimořádně vyvíjí na poli současné operní tvorby. Radikálně „alternativní“ či experimentální hudebně-divadelní projekty jsou dle mého názoru ještě poněkud pole neorané. I proto se snažíme jednu z dramaturgických linií směrovat touto cestou a pokoušíme se tím zaplňovat více i tento prostor. Opera koncem šestnáctého století vznikala takřka jako laboratorium, měli bychom tu její vynalézavost, kreativitu a neustálé přesahování hranic v ní zachovat a udržovat takto její nadčasový spirituální esprit.

Děkujeme za odpovědi!

VIZITKY
Tomáš Hanzlík (1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (založen 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Absolvoval katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty (1995) a muzikologie Filozofické fakulty (1998) Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 založil v Olomouci hudební festival BAROKO, který se soustavně zaměřuje na uvádění novodobých premiér neznámých děl. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od roku 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (Tomáš Norbert Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory z minimalistického okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava a další. Se souborem prezentoval Českou republiku netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.

V roce 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta). Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (Vít Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, uvažoval o kompozici opery na námět Šimona Abelese, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého). Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Daman, a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika), tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmašé) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V roce 2009 obdržel za pořádání festivalu Baroko cenu Olomouckého kraje.
(zdroj: www.ensembledamian.com)
***

Aneta Jirovská své první pěvecké kroky uskutečnila jako členka Kühnova dětského sboru u profesora Jiřího Chvály, na který navázala Dětskou operou Praha Jiřiny Markové-Krystlíkové. Právě díky Dětské opeře Praha se jí dostalo možnosti pracovat pod vedením pana sbormistra Milana Malého a stejně tak se seznámit se svou první profesorkou zpěvu Libuší Márovou. Ta ji dovedla až k bakalářskému titulu na Akademii múzických umění v Praze. V roce 2009 Anita Jirovská nastoupila na magisterské studium k Heleně Kaupové, pod jejímž stálým dohledem absolvovala nejen studium na HAMU, ale též program Erasmus na partnerské univerzitě Haute École de Musique ve švýcarském Lausanne. Na roční stáž navázala dvouletým studiem „koncertní interpretace“, během kterého ji kromě profesorky zpěvu Hiroko Kawamichi výrazně ovlivnila práce s Anthonym Di Giantomasso a Armandem Deladoey. V roce 2013 Anita Jirovská završila magisterské studium na HAMU v Praze ve třídě Heleny Kaupové a zároveň magisterské studium na Haute École de Musique v Lausanne u Hiroko Kawamichi.

Absolvovala pěvecké kurzy u významných osobností jako je Helmut Deutsch (2011), Stuart Petterson (2012), Carol Ysaac (2012), John Fiore (2013) a Ludovic Tézier (2014). Pravidelně dále spolupracuje s Markétou Cukrovou i Helenou Kaupovou.

Již v rámci studia měla možnost zpívat roli Cherubína v představení Figarovy svatby, Druhou žínku z Dvořákovy Rusalky či Madame Cassin v soudobé opeře Guy-Françoise Leuenbergera Procès de Don Juan.

V červenci 2013 debutovala Mozartovou Dorabellou v Così fan tutte, uvedené Ženevským operním studiem na letních operních slavnostech Europa Musa ve francouzském Samoëns. Dorabellu zpívala též v ženevském divadle Chêne-Bougeries v říjnu téhož roku. Do francouzského Samoëns se vrátila též v roce 2014 a 2015 jako host festivalu Europa Musa u příležitosti celovečerních koncertů. Česko-slovenským debutem se Anitě Jirovské stala role Santuzzy v Mascagniho opeře Cavalleria rusticana ve Štátném divadle Košice (premiéra 23. května 2014). V roce 2016 měla tu čest být součástí světové premiéry a nádherného projetu Enfants du Cristal (Jean-Marie Curti) s Ženevským operním studiem.

V koncertních dílech se několikrát představila mimo jiné v altovém sólu Rossiniho Petite messe solennelle pod taktovkou Renauda Bouviera, v Haendelově My song shall be alway, Let God arise či Mozartově Missa in C s dirigentem O. Hartmannem. Na českých pódiích má mimo jiné každoroční příležitost zpívat pod taktovkou doc. Josefa Zichy v rámci dobročinných koncertů.
(zdroj: www.anitaj.eu)
***

Vladimír Maňas (narozen 1979 v Ostravě) absolvoval historii a muzikologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a působí jako odborný asistent na tamním Ústavu hudební vědy.

V naději, že se takto stane součástí historie, působí v Diverse od roku 2009 jako dramaturg orchestrálních koncertů. S přivtělením tehdy studentského komorního sboru kamuffláž (2003–2009) a jeho přejmenováním na Versus, komorní sbor pro duchovní hudbu, se též stal diversním sbormistrem. S odchodem Pavla Drábka do Anglie v roce 2015 také dočasně převzal umělecké vedení souboru.

Od roku 2012 se podílí na dramaturgii Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně a krom vinaření sem tam píše něco z hudební historie nebo lokálních dějin.
(zdroj: www.operadiversa.cz)
***

Rocc (1979) vystudoval operní režii na JAMU v Brně u doc. Aleny Vaňákové. Postgraduálně studoval scénografii v Curychu a v Offenbachu nad Mohanem u rosalie. Jako režisér a výtvarník vytvořil více než 30 operních produkcí a spolupracoval s Národními divadly v Praze, Brně, Ostravě, Lublani (Slovinsko), Rize (Lotyšsko) a s Operou Bergen (Norsko). Jeho práce byla prezentována na mnoha mezinárodních festivalech: Ljubljana Festival, Festival Janáček Brno, Moravský podzim, Festival Opera v Praze, Pražské Quadriennale, Varšavský podzim, Festival duchovní hudby Pordenone, ISCM Světové hudební dny a Mezinárodní festival Bergen.

Speciální Roccovou profilací je současná opera. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím skupiny Opera Povera. V sezoně 2007/2008 působil jako dramaturg v opeře Slovinského Národního divadla Maribor, v sezoně 2008/2009 jako dramaturg a zástupce uměleckého šéfa Janáčkovy opery Národního divadla Brno. V letech 2009–2011 byl uměleckým šéfem Janáčkovy opery Národního divadla Brno, 2011–2013 působil jako umělecký šéf Státní opery Praha, která se v lednu 2012 propojila s Operou Národního divadla v Praze. Od listopadu 2013 je uměleckým šéfem Opery Národního divadla v Lublani. Aktuálně pracuje na inscenaci Beethovenova Fidelia pro Wroclavskou operu.

www.festival-opera.cz