Proč ND chtělo Giordanovu operu inscenovat?

  1. 1
  2. 2

Andrea Chénier ve druhém obsazení

Historické operní drama o čtyřech obrazech z pera Umberta Giordana se v Národním divadle dává teprve podruhé – po dlouhých sto devatenácti letech od inscenace tehdejší čerstvé novinky (složena 1896). V pátek 6. května jsme mohli vidět druhou premiéru tohoto náročného kusu.

Umberto Giordano: Andrea Chénier - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Umberto Giordano: Andrea Chénier – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Nevím, zda v dnešním divákovi rezonuje námět Velké francouzské revoluce a velkohubé politické ideály (Proměnit svět v ráj! Z lidí udělat bohy… milovat celé lidstvo!), které jsou hořce konfrontovány s realitou, kdy gilotina požírá tisíce životů, vlastence, básníky i nešťastné milence. Ale leccos z cenného libreta Luigiho Illica stojí za povšimnutí i dnes – například fanatismus, s jakým pařížské matky posílají své syny a vnuky – ještě děti – na barikády a na smrt v boji. (Velká árie slepé Madelon v sugestivním provedení Lenky Šmídové.) Se stejným fanatismem dnes džihádisté posílají na smrt své teenagery opásané výbušninami.

I když má příběh popraveného básníka, pronásledované šlechtičny a revolučního vůdce velký dramatický potenciál, zde se jej podařilo naplnit jen ve třetím a částečně čtvrtém obraze. Nevím, jaké zkušenosti má šéf Činohry Národního divadla Michal Dočekal s operní režií, alespoň v jeho medailonu jsem se o nich nic nedočetla, ale tento potenciál většinou nechal ležet ladem.

Umberto Giordano: Andrea Chénier - Anda-Louise Bogza (Maddalena z Coigny) a Kateřina Jalovcová (Bersi) - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Umberto Giordano: Andrea Chénier – Anda-Louise Bogza (Maddalena z Coigny) a Kateřina Jalovcová (Bersi) – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

V prvních dvou obrazech je režie fascinována uklízením: roty sluhů stále něco zametají, přinášejí, odnášejí, instalují, shrabují sníh, spouštějí lustry a zase je zhášejí a vytahují vzhůru (ledkové lustry jsou opravdu efektní scénický prvek, ale dvakrát opakovaný vtip… – pointu znáte). Takže zatímco početné sbory stojí rozestrkané po rozích jeviště jako křoví a sólisté stojí vepředu u dirigenta jak přikovaní a nespouštějí z něj oči, dění na scéně obstarávají uklízecí čety. První obraz absurdně končí výzvou hraběnky k tanci (Ať je tu veselo!), a zatímco zní gavota, všichni znehybní jako ve hře na štronzo.

Budiž spravedlivě řečeno, že občas pohyb na jevišti omezovalo samoúčelné uspořádání scény (Martin Chocholoušek): proč se kus podlahy během plesu na zámku vznese na táhlech nahoru a dole zbude jen nebezpečný příkop, který většinou musejí všichni obcházet a hlavní hrdina Chénier (Rafael Alvarez) do něj ve své první árii málem spadnul? Musím ocenit Alvarezovu koncentraci, nenechal se rozhodit a zpíval, i když jednou nohou už tápal ve vzduchu. Jediné využití příkopu bylo, že se do něj postaví chudina, které se vznešená společnost štítí – to jako ti ponížení musejí stát opravdu o dvacet čísel níž? Z jejich otrhaných kostýmů bychom to nepochopili?

Efektní byla kulisa zámeckého salonu prozářená ledkovými konturami, ale další z početných proměn kulis, vcelku masivních (kovová lávka, dva mohutné mostní pilíře, minimalisticky prázdné vězení) a náročných na čas k instalaci, již tak velký dojem nepřinesly. Podepsala se na tom chybějící světelná režie, vše bylo tak nějak stejně ponuré a temné. Zajímavý byl tanec špehů s kapesními baterkami mezi obrazy lebek a scéna se stylizovanou gilotinou.

Suverénní hvězdou večera se stal Svatopluk Sem jako Carlo Gérard. Vynikal hlasem, herecky, psychologickou propracovaností postavy i svým sošným vzhledem.

Umberto Giordano: Andrea Chénier - Svatopluk Sem (Carlo Gérard) a Václav Lemberk (Neuvěřitelný) - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Umberto Giordano: Andrea Chénier – Svatopluk Sem (Carlo Gérard) a Václav Lemberk (Neuvěřitelný) – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Bohužel hlavní dvojice Maddaleny z Coigny a Andrey Chéniera zůstala o stupeň níže, Anda-Louise Bogza měla ve svých áriích opravdu velké momenty, naplněné dramatickým napětím a mohutným hlasem, ale byla tu i slabší místa. Rafaelu Alvarezovi, ač se opravdu hodně snažil, během večera úplně odešel hlas. Ve vrcholných duetech zůstávali oba jaksi bezradní (režijně i hudebně nekoordinovaná zakončení s odstupem v okamžicích, kde se podle textu měli naposledy obejmout a podobně). A ještě se jim do toho motaly podivné figury polonahých tanečníků, kteří předváděli v pozadí bizarní pas de deux s hvězdami a přemety (pohybová spolupráce Lenka Vagnerová).

Umberto Giordano: Andrea Chénier - Anda-Louise Bogza (Maddalena z Coigny) a Rafael Alvarez (Andrea Chénier) - ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Umberto Giordano: Andrea Chénier – Anda-Louise Bogza (Maddalena z Coigny) a Rafael Alvarez (Andrea Chénier) – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Z mnoha ostatních protagonistů, bohužel ne vždy výrazných, bych ještě vyzvedla talentované výkony Kateřiny Jalovcové (Bersi) a Luboše Skaly (Roucher).

Partitura Umberta Giordana je krásná, objevná a pro orchestr není jednoduchá. Zpočátku dost razantní, hlučný, nevyladěný orchestr (dechová harmonie na začátku třetího obrazu!) podával nesoustředěný a málo inspirovaný obraz, empatičtěji se jevil až směrem k závěru opery. To, že pěvci sledují více dirigenta, než svůj děj na jevišti, není náhoda. Nemá Národní divadlo dostatek možností najít si na vrcholný verismus někoho s odpovídajícím backgroundem? Petr Kofroň má obrovské zásluhy v moderní hudbě, jako dirigent zvládne experimentální partitury, které by jiní nezvládli, a evidentně se chce posouvat i dál, ale do operního repertoáru se vnořil poprvé před deseti lety v Plzni a jeho parketa je jiná. Vlastně je otázkou, proč Národní divadlo chtělo Giordanovu operu inscenovat, když na ni nemá dost pěvců, jasný režijní záměr ani dost sil…

 

Hodnocení autorky recenze: 65%

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Giordano: Andrea Chénier (ND Praha)

[Celkem: 98    Průměr: 3/5]

Související články


Reakcí (3) “Proč ND chtělo Giordanovu operu inscenovat?

  1. Dobrý den, nevím, zda se ještě užívá „vot technika“ – ale platilo by to na to, k čemu došlo v prvním dějství druhé premiéry – to, že na scéně zůstala jáma není záludnost autora scény, ale – chybou v technice. Poté, co plošina vyjede, se měla podlaha dorovnat. K tomu nedošlo. Správně jste postřehla, že na konci prvního dějství někdo chybí. Ano, chyběl. Ale to není chyba režiséra, který to připravil tak, aby tam ten co má mýt byl. Trochu více fantazie a možná cesta do Versailles, Malého Trianonu a Paříže, Muzea Carnavalet (http://www.carnavalet.paris.fr/) pro jistý nadhled.

  2. Musím říct, že Chenier je pro mě velkým zklamáním, a to hlavně po režijní stránce. Čekala jsem od pana Dočekala, jehož činoherní režie mám velmi ráda, mnohem mnohem více. A ani hudebně to nebyl večer, který by uspokojil. Výkon pana Alvareze při druhé premiéře zejména v druhé půli rozhodně nepatří na prkna Národního divadla, ani paní Bogza nebyla úplně ideální, myslím, že pro ni by to byla vhodná role tak před pěti deseti lety. Jedině pan Sem stál za poslech. Škoda, moc jsem se těšila…

  3. Dobrý den, viděl jsem reprízu inscenace 10.5.2016 – i pro mne byla inscenace velkým zklamáním a promarněnou šancí souboru opery Národního divadla. V první řadě to bylo zklamání z nezajímavé, celkem nudné inscenace činoherního režiséra – tady bych očekával minimálně dobře prokreslené vztahy mezi hlavními představiteli, ale na jevišti jsme viděli bohužel jen obvyklé operácké manýry a jen naznačování vztahů. Nápady v inscenaci místy průměrné, místy velmi hloupé až budící smích. Cenu „mimořádného zmetku“ bych udělil L.Vagnerové za hodně nepovedenou pohybovou spolupráci. I přes jinak průměrnou režii by mohly inscenaci pozvednout (teoreticky) mimořádné pěvecké osobnosti , ale ty snad s výjimkou dobře zpívajícího Hectora Sandovala toto pondělí na jevišti ND chyběly. A.L.Bogza roli Maddaleny pěvecky roli zvládá dobře – ale to je dle mého soudu málo. Rolí„proplouvá“, aniž by jí vtiskla jakýkoliv výraznější charakter (a není jí rozumět jediné slovo). Carlo Gérard v podání R. Janál sice má nějaký herecký vývoj, ale pěvecky se jedná o kreaci velmi nezdařilou. Z orchestru ND pod vedením P. Kofroně mám hodně smíšený dojem – chvílemi hrál orchestr slušně a pak byla místa, kde snad vše bylo úplně obráceně (než by to posluchač znalý opery očekával)- dynamika, tempa apod. Ale abych jen nekritizoval: opravdu hezké výkony podali H. Sandoval jako Chenier a Y. Škvárová jako hraběnka z Coigny.

Napsat komentář