Andrea Kalivodová: …o budoucnost opery se nemusíme bát…

Mezzosopranistka Andrea Kalivodová – atraktivní a moderně působící operní hvězda – oslavuje v letošním roce životní jubileum. Jakkoliv je veřejnosti známá především z temperamentního provedení role Carmen, rozsah jejího repertoáru, výrazových i technických možností je daleko širší. Možná, že její naturel i typ muzikality je ovlivněn i moravským prostředím a hudbou, kterou byla v dětství obklopena.

Do svého rodného prostředí a ke své moravské rodině se Andrea Kalivodová často a ráda vrací. Její umělecká dráha začala na Konzervatoři v Brně a později pokračovala ve třídy profesorky Naděždy Kniplové na pražské Akademii múzických umění v Praze. Důležitý pro její umělecký vývoj byla roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Účastnila se úspěšně řady pěveckých soutěží a v roce 2001 debutovala na pódiu Státní opery v Praze. V roli Carmen se představila v roce 2008 ve velkolepém představení této Bizetovy opery v O2 areně v Praze.

Andrea Kalivodová spolupracuje s dirigentskými osobnostmi jako je Vladimír Válek, Fabio Luisi, John Keenan, Heiko Mathias Förster, Leoš Svárovský, Kaspar Zehnder a další. Kromě operní tvorby se věnuje velmi úspěšně i písňovému repertoáru a v této oblasti natočila i zajímavou produkci Cestami lásky (písně Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, Petra Ebena, Jana Kunce a Otakara Ostrčila). Rozsah jejích aktivit zahrnuje i charitativní činnost a aktivity směřující k popularizaci klasické hudby a zejména opery. Životní jubileum, které bývá obvykle označováno za kulaté, bylo i příležitostí k malému ohlédnutí a bilanci ve formě rozhovoru. Převažoval ovšem pohled do budoucna.

 

Jaké byly vaše hudební začátky, na koho ze svých pedagogů nejraději vzpomínáte a proč?

V úplných začátcích mě vedli k hudbě a podporovali mí rodiče. Pokud jde o pedagogy, hodně vděčím dvěma, na brněnské Konzervatoři paní profesorce Jarmile Janíčkové a na Hudební akademii múzických umění v Praze paní profesorce Naděždě Kniplové. Ty asi svým osobitým přístupem a pedagogickými zkušenostmi nejvíce ovlivnily můj odborný i lidský růst v rozhodujících letech pro moji uměleckou dráhu. Patří jim mé poděkování. Výrazně mě posunuly v kvalitě mé práce i kurzy v zahraničí u špičkových pedagogů a uměleckých osobností (Ralf Düring, Franz Lukasovsky, Alexe Gall, Eva Blahová, Fabio Luisi, Otto Schenk a další). A také stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, kde jsem strávila rok ve Vídni. Během těhotenství a po porodu mě hodně inspirovala a zdravě motivovala paní Gabriela Beňačková, které si moc vážím. V současnosti spolupracuji s naším skvělým barytonistou Vladimírem Chmelem, specialistou zejména na italskou tvorbu.

Jste známá především jako Carmen, ale jakou roli byste chtěla ještě zpívat, máte nějakou vysněnou roli?

Předně si vážím každé pracovní nabídky od různých divadelních produkcí. Zpívat ale na jevišti Národního divadla je opravdu ctí nejvyšší. Teď se těším na novou roli Floretty v připravované premiéře koncertního provedení Donny Diany od Emila Nikolaus Joseph von Reznicka. Určitě chci nastudovat Ulriku – Maškarní ples a dále Amneris – Aida, Dalilu – Samson a Dalila. Velmi mě láká také ruská opera – například Prokofjev, Čajkovskij, Borodin a další.

Jste velmi populární a často se objevujete v médiích, jak se díváte na publicitu takzvaných vážných umělců?

Myslím, že je to dobře. Zejména je potřeba přiblížit vážnou hudbu a operní tvorbu mladým lidem, ukázat, že i operní pěvec, dirigent, či skladatel umí být i vtipný, má běžné koníčky, zájmy, starosti o rodinu, jako každý jiný. Že ke své práci používá i moderní komunikační prostředky, že jde s dobou. A že opera a vážná hudba není přežitý „dionosaurus“, ale překonává století a má stále lidem co nabídnout a říct.

Kdo je vaším oblíbeným skladatelem?

Mám poměrně široký repertoár, ale nikdy v něm nechybí písně a árie od Dvořáka, Janáčka, Martinů, Bizeta, Händela, Čajkovského…

Vaše oblíbená opera?

Srdeční záležitostí je Carmen, ta vlastně spustila můj silný vztah k vážné hudbě. Okouzlila mě natolik, že jsem od prvního zhlédnutí chtěla být operní pěvkyní a jsem šťastná, že se mi to podařilo a stala jsem se představitelkou Carmen na různých předních operních scénách a zejména v Národním divadle, čehož si moc vážím. Na této roli pracuji vlastně neustále, pokaždé má jiné pojetí, jinou režii. A v tom je krása mé práce. V neustálém hledání, objevování, chápání nejen autora, ale i myšlenek a záměrů režiséra. Právě Carmen je takovou mojí „vymazlenou rolí“.

Teď se do této úžasné role v Národním divadle opět vracím po narození svého druhého syna. Narození mých děti mělo vždy na můj hlas a vlastně i na tuto roli velmi pozitivní dopad a tak se na svůj návrat do této krásné Bizetovy opery neuvěřitelně těším. I když je to někdy velká „fuška“ a člověk se cítí mnohdy vyčerpaný, má vždycky nakonec radost, že to vše zvládl.

Jaký máte vztah k soudobé tvorbě?

Určitě pozitivní, je dobře, že jsou novodobí nebo současní skladatelé a že se tato hudba hraje. V době svých studií a pěveckých počátků jsem hodně čerpala z tvorby od skladatelů Wimmera, Smolky, Ebena, Ostrčila, Kunce a dalších.

Jaká je podle vás budoucnost opery a vůbec budoucnost klasické hudby?

Osobně si myslím, že se u nás nemusíme bát o osud opery a klasické hudby. Jednak stále vyrůstají noví, skvělí a talentovaní muzikanti, pěvci, dirigenti, konkurence je opravdu velká. Ale také dle mne stoupá osvěta a zájem. Vidím to na vyprodaných operních představeních, na svých koncertech i speciálních projektech například o Emě Destinnové.

Jaký je váš vztah k sociálním sítím, vím, že jste na nich dost aktivní?

Patří to k dnešní době, je to silný fenomén, zejména u mladých lidí. Myslím si ale, že některé modelky, hlasatelky, zpěvačky jiných žánrů jsou v tomto směru aktivnější, než já, občas jsem i kritizována, že bych měla sociálním sítím věnovat ještě větší pozornost. Asi se nad tím budu muset zamyslet. Snažím se i touto cestou popularizovat vážnou hudbu, dělit se o své pocity a zážitky z koncertů, zvát veřejnost na zajímavé akce, ale také naslouchat názorům jiných, mít nějakou zpětnou vazbu na svoji práci.

Jak se vám daří skloubit rodinu, péči o děti a vaší uměleckou kariéru?

Musím zaťukat, zatím celkem dobře. Je to ale náročné pro všechny, pro rodinu, i mé nejbližší okolí. Opravdu to není jednoduché, vše skloubit. První, co jsem musela udělat po narození svých dětí, naučit se lépe si organizovat svůj čas, být racionálnější a to se mi podařilo. Nešlo by to ale bez pomoci a pochopení mého manžela, naší „hlídací tety“ a všech mých blízkých, kteří pomohou. Konec roku 2017 byl opět opravdu hektický, téměř denně vystoupení po celé České republice, a tak chci ze srdce poděkovat hlavně manželovi, ale i všem ostatním, že jsem to mohla absolvovat a zvládnout. Dobře vím, co to je poctivě a naplno dělat své „řemeslo“ při dětech a proto mám respekt a uznání ke všem svým kolegyním, které mají rodinu, že to zvládají a upřímně před nimi smekám…

Co je vaše životní krédo, zásada?

Per aspera ad astra – přes překážky ke hvězdám, aneb ať každý den stojí zato.

Děkuji za rozhovor.

www.kalivodova.cz