Anja Harteros v Semperoper: od Arabelly k Maršálce

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Thomas Hampson (Mandryka) se v Salcburku potýkal se slyšitelnými hlasovými problémy (což se ukázalo být předzvěstí pozdějšího mnohatýdenního onemocnění). V listopadových Drážďanech se naopak předvedl v nejlepší pěvecké formě a spolu s Harteros vytvořil skutečně výrazný a atraktivní pár. Tak trochu v jeho stínu zůstala tentokrát Hanna-Elisabeth Müller (Zdenka), která na sebe zaslouženě strhla pozornost v Salcburku – nic to ovšem nemění na faktu, že se jedná o výjimečně vokálně i herecky disponovanou sopranistku, jejíž kariéru bude do budoucna záhodno pozorně sledovat. A Gabriele Schnaut se své předchůdkyni Gabriele Beňačkové v roli Arabelliny matky Adeleidy přinejmenším vyrovnala; kromě stále obdivuhodného vokálního umění je oběma dámám zjevně blízký i smysl pro humor, s nímž obě malou, ale výraznou roli vymodelovaly.Zbývá jen dodat, že inscenaci z dílny dámského tria Florentine Klepper (režie), Martina Segna (scéna) a Anna Sofie Tuma (kostýmy) to na scéně Semperovy opery v Drážďanech slušelo výrazně lépe než na obřím jevišti Velkého festivalového domu v Salcburku. Kromě několika drobných korekcí v režijním pojetí lépe vynikly detaily hereckých akcí i nápaditost koncepce, která kombinuje téměř filmovou popisnost se stylizací, s níž je pojednán ples fiakristů jako „výlet do Mandrykova žárlivého srdce“. Výkon Staatskapelle Dresden pod taktovkou Christiana Thielemanna opět splňoval i ta nejpřísnější měřítka a nemohl nechat nikoho na pochybách, že Berlínskou filharmonii vystřídal v roce 2012 na salcburském Velikonočním festivalu orchestr téže hvězdné kategorie.

Der Rosenkavalier
O pět týdnů později se Drážďany proměnily v jeden velký adventní trh, většina chodců na přeplněných ulicích hovořila česky a dalo se jen těžko uvěřit, že i v neděli 14. prosince může mít někdo chuť navštívit operu. A přesto byla skutečnost zcela jiná. V Semperově opeře vyvrcholily celoroční oslavy stopadesátého výročí narození Richarda Strausse uvedením série představení skladatelova snad nejpopulárnějšího díla – Růžového kavalíra. Každá zdejší repríza Rosenkavaliera, jenž měl právě zde v roce 1911 svoji premiéru, je považována za sváteční událost a prakticky k žádné nedojde bez angažování vynikajícího dirigenta a kvalitních pěvců.Velkorysá inscenace režiséra Uwe Erica Laufenberga a scénografa Christopha Schubigera vznikla v roce 2000 s vědomím, že Růžový kavalír je nejen v drážďanských, ale i světových hudebních dějinách opusem zcela výjimečným. Šlo tedy o to, prezentovat jej právě zde v důstojné a nadčasové jevištní podobě. S jakým výsledkem? Pokud mohu posoudit, pak úctyhodným. Režijně se jedná o do detailu promyšlené a realistické ztvárnění rozmarné epizody z císařské Vídně s důrazem na životnost a uvěřitelnost všech postav od hlavních až po ty okrajové. Po výtvarné stránce se podařilo tvůrcům mistrně umístit příběh do prostředí zcela mimo čas a prostor. Scéna prvního dějství sice téměř doslovně kopíruje výpravu premiérového uvedení z roku 1911 (Maršálčina ložnice), ale Faninalův salon ve druhém jednání se už podle výhledu z okna nachází kdesi ve vysokém poschodí mrakodrapu a jeho zbohatlická výzdoba našla inspiraci ve výjevech z newyorského apartmá miliardáře Donalda Trumpa…Třetí dějství poskytuje vtipný rámec pro intriku, kterou ústřední hrdina Oktavián zosnuje proti svému protivníku baronu Ochsovi. Zástupy „specialistů“ promění nehostinný sklep periferního činžáku na romantické hnízdečko lásky se salonem, ložnicí a intimním osvětlením. Na konci opery je už však sklep opět sklepem a ústřední hrdinové jsou ponecháni napospas jen vlastním rozhodnutím a svědomí. Kostýmy Jessicy Karge pak zabírají ohromné časové rozpětí od barokních a rokokových livrejí služebnictva přes Oktaviánovu pseudorakouskou uniformu z konce devatenáctého století a slušivé dámské kreace z dvacátých až padesátých let dvacátého století až po současné odění úředníků a policistů. Kdy a kde že se tedy tento Rosenkavalier vlastně odehrává? Režisér Leufenberg nás přesvědčuje o tom, že to není podstatné. Maršálek, Oktaviánů, Sofií, Oochsů nebo Faninalů je přece ve všech epochách dost a dost…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss R.: Arabella (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="142196" size="small"]

Vaše hodnocení - Strauss R.: Der Rosenkavalier (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="142183" size="small"]

Mohlo by vás zajímat