Anne Franková a Kuchyňská revue? Velmi potěšitelný večer

Operu Deník Anny Frankové od ruského skladatele a malíře Grigorije Frida jsme na našem území mohli vidět do této doby jen ve dvou inscenacích. Poprvé v české premiéře v Národním divadle Brno v Redutě na den přesně před sedmi lety a podruhé koncem roku 2015 rovněž v Brně v podání sdružení Opera Povera, obojí v českém překladu.
Anne, beze strachu hledět na nebe – Anita Jirovská (Anne) – Divadlo Disk 2017 (foto © Opera studio)

Pod názvem Anne, beze strachu hledět na nebe uvedlo Opera studio Praha v divadle Disk tuto operu pro jednu zpěvačku a orchestr ve spojení s Kuchyňskou revuí Bohuslava Martinů. Sestavení večera ze dvou různorodých kontrastních částí není právě jednoduchým úkolem, zvláště chceme-li vytvořit jednolitý celek nesený přesně zacíleným myšlenkovým obloukem. Spojení Kuchyňské revue (1927) s Fridovým Deníkem Anny Frankové (1969) vzbudilo již předem přinejmenším zvědavost. Pod pódiem byl umístěn malý orchestr s devíti muzikanty a dirigentem, na pódiu mimové v zastoupení tanečníků, jimž byla Kuchyňská revue autorkou jejího libreta Jarmilou Kröschlovou předurčena. A nebyli to mimové jen tak ledajací a prováděli na jevišti všelijaké kousky, počínajíc pestrou odlišností charakterů jejich “postav”, tedy Hrnce, Pukličky, Kvedlačky a Smetáku, zdůrazněných vtipnými a půvabnými charakterotvornými kostýmy Zity Miklošové. Obtloustlý stříbrný Hrnec s vězeňskou koulí (nefalšovaným nerezovým hrncem) na noze, plachá Puklička s elegantním kloboučkem (pokličkou) a koketním závojíčkem na hlavě, temperamentní Kvedlačka s dřevěnou kvedlačkou vyzývavě zapíchnutou do vlasů a černý Smeták v cylindru s rameny prodlouženými držadlem smetáku.

Reklama
Anne, beze strachu hledět na nebe – Anna Kukuczková (Puklička), Jonatán Vnouček (Hrnec), Anton Eliaš (Smeták), Michaela Stará (Kvedlačka) – Divadlo Disk 2017 (foto © Opera studio)

Byl to dotažený výtvarný celek už sám o sobě a ožil nápaditou choreografií, která našla mnoho inspirací v proměnlivé rytmické hudbě Bohuslava Martinů. Rozverná taškařice s veselým koncem. Mimové posléze mizí ze scény, ponechávají však na jevišti některé součásti svých kostýmů jako rekvizity pro události všedního dne Anny Frankové. Bílá skříň – otevřená polička z pozadí jeviště (jediný scénografický prvek) se ocitá na zemi regály dolů a je z ní malé pódium pro Annu. Diváci citlivě nepřerušují atmosféru potleskem. Zaznívá Fridův orchestrální úvod k Deníku Anny Frankové. Na bílé minipódium vstupuje třináctiletá Anna s hochem ve chvíli, kdy se při svém deníkovém záznamu zmiňuje o šestnáctiletém Petrovi, který byl se svou rodinou taky v jejich společném nizozemském úkrytu před nacisty. Tím vstupují zpět na jeviště znovu mimové, kteří se za pódiem přiznaně převlékli do civilních šatů. Anně obléknou svetr a upraví jí vlasy do holčičkovského účesu. Ona sděluje své myšlenky divákům z bezprostřední blízkosti, její pěvecký projev je prostý, čistý, zpívá ke každému divákovi přímo a bez příkras, německy – vždyť byla Němka. Ve chvíli, kdy Annin deník končí, protože pro židovské uprchlíky přichází fašistický důstojník s policií, aby je odvezli do koncentračních táborů, obklopí Annu mimové a v sevřeném útvaru společně s ní pomaličku míří do pozadí scény. V orchestru se v nastalém tichu také pomalu stmívá, konec. Diváci začínají tleskat teprve v tuto chvíli, dodrželi pietu odplynulého příběhu. Dirigent Sébastien Bagnoud s přehledem a velmi citlivě řídil představení, instrumentalisté hráli velmi dobře.

Celý ten večer vyzněl přesvědčivě, promlouval k divákům náruživostí a poctivostí své přípravy. Vznikl mezinárodní umělecký tým v čele se švýcarským režisérem, hercem, tanečníkem, pedagogem La Haute École de Musique de Lausanne Armandem Deladoëyem, jeho mladým českým kolegou Vojtěchem Svobodou, s českou výtvarnicí Zitou Miklošovou a s mladým švýcarským dirigentem Sébastienem Bagnoudem (donedávna studentem zmíněné La Haute École de Musique de Lausanne, který v současnosti studuje dirigování na Hudební fakultě akademie múzických umění). Srdcem projektu byla zřejmě zpěvačka Anita Jirovská (představitelka Anny Frankové), bývalá studentka Hudební fakulty Akademie múzických umění a také La Haute École de Musique de Lausanne u pana Armanda Deladoëye. Je důležité, že také finanční podporu získali z Čech i ze Švýcar.

Velmi potěšitelný večer, který má v Disku v neděli 29. ledna 2017 ještě jednu reprízu a později má putovat po našich školách ve spojení s odborným seminářem.

 

Hodnocení autorky recenze: 90%

Anne, beze strachu hledět na nebe
(Grigory Frid: Dnevnik Anny Frank,

Bohuslav Martinů: La Revue de cuisine)
Dirigent:
Sébastien Bagnoud
Režie: Armand Deladoëy, Vojtěch Svoboda
Scéna a kostýmy: Zita Miklošová
Umělecké vedení: Adam Halaš
Premiéra 27. ledna 2017 Divadlo Disk Praha

Puklička – Anna Kukuczková
Hrnec – Jonatán Vnouček
Kvedlačka – Michaela Stará
Smeták – Anton Eliaš
Anne – Anita Jirovská
Mimové – Anna Kukuczková, Jonatán Vnouček, Michaela Stará, Anton Eliaš

www.operastudio.cz

Reklama

Hodnocení

Vaše hodnocení - Anne, beze strachu hledět na nebe (Opera studio Praha 2017)

[Celkem: 12    Průměr: 4.1/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na