Anne Sofie von Otter v Podzimní sonátě, Jenůfa v Kanadě a nové Flórezovy role

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (115). Týden od 16. do 22. října 2017. V dnešním vydání najdete: Podzimní sonáta – nová opera podle filmu Ingmara Bergmanna s Anne Sofií von Otter. Světová premiéra nové opery Ariberta Reimanna podle aktovek Maurice Maeterlincka. Jenůfa v kanadské Victorii v režii slavného Atoma Egoyana. Nové role Juana Diega Flóreze. Nový operní web OperaVision. Bohéma v České televizi jinak. Shakespearova Ofélie v písních. Operní humor: Richard Tucker v nesnázích.

 

Podzimní sonáta – nová opera s Anne Sofií von Otter
Helsinská opera připravila na měsíc září s poslední reprízou 5. října 2017 první světové uvedení opery Höstsonaten (Podzimní sonáta) finského skladatele Sebastiana Fagerlunda (1972). Ten má za sebou již jednu úspěšnou operní kompozici, komorní hudební příběh Döbeln (2009), surrealistické výjevy ze života generála Georga Carla von Döbelna, hrdiny finské války v roce 1808.

Podkladem nové opery je samozřejmě stejnojmenný, světově proslulý film švédského filmaře Ingmara Bergmanna z roku 1978, ve kterém excelovaly Ingrid Bergman jako matka a slavná klavíristka Charlotta, Liv Ullmann jako její frustrovaná dcera Eva a Lena Nyman v roli těžce postižené mladší dcery Heleny. Ve filmu se také v retrospektivách v malé roli Evy objevuje dcera Ingmara Bergmanna a Liv Ullmann – Linn Ullmann. Drásavý film o mezigeneračním nepochopení a neschopnosti komunikace nezanechal chladným žádného diváka. Teď se změnil v silně emotivní operu, jak uvádí většina kritických ohlasů. Na švédské libreto z pera Gunilly Hemming, která zůstala velmi věrná příběhu, textu i atmosféře filmu, zkomponoval s dosti úspornými hudebními prostředky novou operu skladatel ze střední generace nové finské kompoziční školy. Hudební materiál opery je částečně tonální s občasnými „výlety“ do oblasti atonality a experimentálního zvuku.

Sebastian Fagerlund: Podzimní sonáta – Anne Sofie von Otter (Charlotta) – Finská národní opera Helsinky 2017 (zdroj oopperabaletti.fi)

Part Charlotty napsal skladatel přímo pro schopnosti jedné z největších osobností současné operní scény, pro švédskou mezzosopranistku Anne Sofii von Otter, umělkyni, která je skvělá v barokním, mozartovském, romantickém i zcela současném operním i písňovém repertoáru. Navíc jde o mimořádně silnou představitelskou osobnost na jevišti. Kritika oceňuje nasazení pěvkyně při světové premiéře, ale samozřejmě se vždy v takovýchto případech podvědomě (a trochu nespravedlivě) poměřuje vše výkonem Ingrid Bergman.

Více než rovnocennou partnerku nalezla Anne Sofie von Otter v dramatické sopranistce také ze Švédska, pouze o jedenáct mladší Erice Sunnegårdh. Ta v roli trvale psychicky poznamenané Evy herecky exceluje v obrazu těžké neurotičky moderní doby; kritika jí poněkud vyčítá násilně tvořené a málo kontrolované nejvyšší tóny, stejně jako příliš silné vibrato. Finská sopranistka Helena Juntunnen, hvězda Finské národní opery v nedávných rolích Neddy nebo Massenetovy Thaïs, je velmi přesvědčivá v partu oligofrenní Heleny.

Premiéra, která byla společenskou událostí (mimo jiné se jí zúčastnila i princezna Viktorie ze švédského královského rodu), sklidila značný úspěch, stejně jako hudební nastudování Johna Storgårdse. Kritikům i divákům se velmi líbila i čistá a psychologicky přesvědčivá režie francouzského režiséra Stéphana Braunschweiga, který celý, v podstatě velmi komorní příběh, oživil přítomným (i domnělým) koncertním publikem matčiných vystoupení. Braunschweig je také autorem střídmé scénografie. Retrospektivy z Evina dětství oddělil poloprůsvitnou tkaninou a jako jejich pozadí použil tónované projekce. Z produkce byl pořízen záznam a opera byla také vysílána jako live-stream.

 

Světová premiéra nové opery Ariberta Reimanna
Jednoznačný úspěch u kritiky i nadšené ovace diváků zažila světová premiéra nové opery Ariberta Reimanna (narozen 1936) v Berlíně. Jeho celkem deváté operní dílo, z nichž tři již vznikly na zakázku právě Deutsche Oper Berlin, s francouzským názvem L’Invisible (Neviditelný), formálně představuje večer tří samostatných aktovek (autorem spojených pod žánrovým podnázvem trilogie lyrique) podle symbolistních her dramatika přelomu devatenáctého a dvacátého století Maurice Maeterlincka. Skladatel opět vyšel ze světově proslulé dramatické látky, jako tomu bylo v posledních operních opusech napsaných pro německá operní jeviště, například v předchozích operách Medea a Dům Bernardy Alby. Libreto si podle původních textů upravil skladatel sám.

První aktovka L’Intruse (Vetřelkyně) pochází z roku 1890 (poprvé hrána o rok později), druhá dvě vybraná dramata byla Maeterlinckem původně určena pro loutková jeviště – Intérieur (Vnitro) z roku 1894 a mystérium La Mort de Tintagiles (Tintagilova smrt) také z roku 1894. Tyto tři kratší Maeterlinckovy hry spojují témata smrti a možnosti znovuzrození, témata, která procházejí celou tvorbou tohoto hluboce věřícího literáta. Nevyhnutelnost smrti a strach z ní se v inscenaci mění v noční můru a fantaskní vize.

Aribert Reimann: L’Invisible (Neviditelný) – Deutsche Oper Berlin 2017 (zdroj deutscheoperberlin.de)

Nové opeře se dostalo nastudování světově proslulého dirigenta Sira Donalda Runniclese. Režisérem až mystické inscenace je ruský tvůrce Vasily Barkhatov. Představení je velmi krátké, necelých sto minut, a odehraje se bez pauzy. Jednotlivé aktovky však na sebe v režijní a výtvarné koncepci (scénografie Zinovy Margolin a návrhy kostýmů Olga Shaishmelashvili, oba již vícekrát spolupracovali s tímto režisérem) plynule navazují. Zpěváci vystupují ve více rolích, například švýcarská sopranistka Rachel Harnisch zpívá postupně Ursulu, Marii a Ygrainu a ve všech třech jednoaktovkách zpívá také basbarytonista Stephen Bronk.

Aribert Reimann (zdroj commons.wikimedia.org)

Dramatické dílo belgického symbolisty Maurice Maeterlincka stále neztrácí přitažlivost pro skladatele oper, která zřejmě tkví ve specifické poetičnosti, divadelnosti a hluboké latentní hudebnosti jeho textů. Na základě Maeterlinckových dramat vznikla ještě za jeho života například Debussyho opera Pelléas a Mélisanda nebo Dukasova opera Ariane a Modrovous. A jeho divadelní texty jsou zhudebňovány průběžně až do našich dnů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “Anne Sofie von Otter v Podzimní sonátě, Jenůfa v Kanadě a nové Flórezovy role

Napsat komentář