Až fanatické zaujetí pro dílo. Dirigent Zdeněk Košler v Olomouci a v Ostravě

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Na přelomu padesátých a šedesátých let mnohé české operní soubory procházely poměrně razantní personální proměnou zejména v některých hlasových skupinách. V sopránech ke zkušeným sólistkám Zdeně Divákové a Věře Novákové přišly mimořádně perspektivní a technicky skvěle vybavená představitelka mladodramatických až dramatických rolí Eva Gebauerová, lyrická sopranistka s příjemnými koloraturami Radmila Minářová a Zdeněk Košler si s sebou přivedl z Olomouce již velkými úkoly prověřenou Agiu Formánkovou a všestrannou rodačku ze západočeské Sušice Jitku Kovaříkovou. Ta po deseti ostravských letech přesídlila do Lipska, kde se stala hvězdou souboru a byla jmenována komorní pěvkyní. Altový obor posílila Alena Havlicová a v roce 1963 mladá, již tehdy vysoce perspektivní sólistka Eva Randová, jež tehdy ale vystupovala pod jménem Eva Těluškinová.

Mezi tenory si své specifické postavení uchoval (a uchovával ještě další dlouhá léta) interpret širokého rejstříku rolí a v jedné osobě i naprosto perfektní tajemník souboru, Lubomír Procházka. V roce 1960 soubor posílil mimořádně disponovaný Jiří Zahradníček. V lyrickém oboru se výborně uplatnil Oldřich Lindauer, k němuž později přibyl Karel Kožušník. K angažování nových členů došlo i v barytonovém oboru. K protagonistovi Čeňku Mlčákovi přišel z Liberce Vojtěch Zouhar a Zdeněk Košler angažoval do souboru herecky velmi dobře disponovaného zpěváka Miloslava Tolaše. Velmi kvalitní byla basová skupina, kde postupně k dlouholetým špičkám sólistického souboru Jiřímu Heroldovi a Karlu Průšovi přišel z Liberce Jan Kyzlink a po roce svého působení si šéf Košler do Ostravy z Olomouce přivedl Karla Hanuše. S takto vybudovaným souborem si mohl Zdeněk Košler ve své druhé ostravské sezoně se zdarem troufnout i na Wagnerovy Mistry pěvce norimberské a na Janáčkovu Věc Makropulos.

Mezitím ale došlo k události, která měla pro Košlerův další umělecký vývoj rozhodující význam. V roce 1963 zvítězil spolu s Claudiem Abbadem a argentinským dirigentem Pedro Calderónem ve vysoce prestižní dirigentské soutěži Dimitri Mitropoulose v New Yorku. Na základě toho dostal možnost rok pracovat jako asistent po boku Leonarda Bernsteina. Jindřich Bálek v časopise Harmonie za září 2005 v článku, v němž připomíná desáté výročí úmrtí Zdeňka Košlera, cituje hodnocení dirigenta Košlera v dobových newyorských mediích:

„Je pravým typem středoevropského dirigenta – dobrý hudebník s bezvadnou školou, dirigentským instinktem a sžívá se beze zbytku s dílem, jež diriguje. … Zdeněk Košler z Prahy způsobil, že ostatní se zdáli nadanými amatéry. Byl profesionálem, vědeckým géniem s jemně pevnou a zřetelnou rukou, zářící, usměvavý, mladý Georg Széll.“

A na jiném místě tohoto článku Bálek hodnotí Košlera jako: Dirigenta, který byl vždy zárukou precizní práce, lásky k hudbě i mimořádné pracovitosti a záviděníhodné repertoárové šíře.“

Rafael Kubelík, Zdeněk Košler a Eduard Haken (foto archiv)

Zdeňkovi Košlerovi se otevřely, alespoň v míře dané tehdejší politickou situací, dveře do světa. Přes veškeré své další nové domácí i zahraniční  aktivity se i nadále naplno věnoval své ostravské činnosti, výraznými úspěchy byly jeho inscenace Beethovenova Fidelia, Čertovy stěny či Rusalky. Jedním z vrcholů jeho ostravského působení bylo v lednu 1965 po všech stránkách znamenité představení Straussovy Salome v režii Ilji Hylase, v němž čelné role perfektně ztvárnili Eva Gebauerová jako titulní hrdinka, Čeněk Mlčák v postavě Jochanaana a spolu s nimi Lubomír Procházka jako Herodes, Eva Těluškinová jako Herodias a Oldřich Lindauer jako Narraboth.

V listopadu téhož roku si Zdeněk Košler Salome zopakoval ve Státní opeře ve Vídni. V režii Wielanda Wagnera ztvárnila titulní roli Anja Silja, Jochanaana zpíval Eberhard Waechter a Narrabotha Fritz Wunderlich.

Zdeněk Košler (foto archiv ND Praha)

Z dalších zajímavých a podnětných inscenací Košlerovy ostravské éry, které nastudovali jeho dirigentští kolegové, jmenujme alespoň Verdiho Dona Carlose a Trubadúra pod taktovkou Pavla Vondrušky, Mozartovu Figarovu svatbu, kterou pohostinsky nastudoval dirigent Václav Jiráček, Vondruškovo nastudování Donizettiho opery Rita , která byla uvedena v jednom večeru s Apokryfy Ludvíka Podéště, jež dirigoval Jan Štych, Massenetova Dona Quijota či operu Ernesta Wolfa Ferrariho Čtyři páni hrubiáni (obě v hudebním nastudování Pavla Vondrušky). Dirigent Bohumil Janeček se představil mimo jiné v inscenacích Borodinova Knížete Igora Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta. A konečně připomeňme také operu soudobého německého skladatel Juliana Kowalského Slavnost lampionů, kterou nastudoval Jan Štych.

Zdeněk Košler se rozloučil s Ostravou inscenací Maryši Emila Františka Buriana. Do historie ostravské opery se vepsal stejně výrazně jako v Olomouci. Dejme ještě jednou slovo Evě Sýkorové-Čápové, která vyzvedá jeho „až fanatické zaujetí pro dílo a bystrý intelekt, který jej chránil před ukvapeností nebo pohodlným schematismem“.

Zdeněk Košler (foto archiv)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat